Četba na pokračování – „Bůh není člověk“ (13)


napsal Vladimír Junger

přetiskování  a  jakékoli jiné šíření tohoto textu, bez ohledu na formu a  čas  je možné  jen s  výslovným souhlasem autora!!!

pokračování z minulého týdne

Jitka kauza byt 90

Jitka u malého stolku v ložnici buší do psacího stroje třetí verzi článku o předsedově bytu, tedy o tom, jak jejich nadřízený, nový předseda ONV za občanské fórum si přihrál nejkrásnější byt ve městě, hned, pohotově, sotva nastoupil. Téma jako řemen, investigativní žurnalistika jako hrom! Jenže Jitka tuší, že to nebude lehké, jednak dostat článek do jejich týdeníku..Jířa nebude chtít, logicky. A pak až vyjde, možná obě přijdou o práci, v dnešní době, nadšení pryč a sociální jistoty taky, ale Jitkou lomcuje vztek, brousí formulace, snaží se, aby každý pochopil trik, kterým si novopečený předseda přihrál bydlení jak na zámku. V hloubi duše si říká, že vlastně blbne, tohle si odsere!

Před chvílí se kvůli tomu tématu zuřivě chytla s Petrem, to mu ani neřekla, že to chce napsat, jen ho popíchla poznámkou, že to je lumpárna a už to lítalo:

Ty jsi jak malá, máme tady tři luxusní byty, bolševik je nechal opravit v historických barácích, kde se prostě panelákové komůrky nadělat nedají, tak halt mají skoro dvě stě metrů, no je to nádhera, výhled na kostel a na starý město, paráda, jasně, ale kdo to má dostat? To mi neřekneš? Chceš to dát do pořadníku, chceš? Tak to je pak dostanou cikáni, každý kriteria, každý podmínky, který stanovíš, vyhrajou černý, ne že by neměli kde bydlet, ale ty byty, který dostali před pár lety, jako my, už jsou tak vybydlený a bydlí jich tam najednou tolik, že prostě jsou na tom nejhůř, to jim chceš dát tenhle nádhernej byt? To by si do něj během týdne přistěhovali celou vesnici od Michalovců a za rok by byli parkety spálený v krbu, kanalizační stoupačky prodaný do sběru a oni by chtěli pět bytů v panelákách, protože do jednoho by se samozřejmě nevešli?“

Dobře, cikáni ne, ale proč předseda sám sobě a ten trik s výměnou, dělá z lidí blbce?“

A kdo jinej? On je šéf okresu, je tu nejvyšší ouřada, je tu nejvyšší zástupce státu, tak co?“

To přece musíš vidět, že tak to nefungovalo ani s těmi bolševiky, ani oni neměli takhle lepší podmínky, vždyť ten minulej, ten poslední předseda, bydlí vedle v paneláku, má byt jako my a jako ti cikáni, jen ne vybydlený, tohle je jak za Rakouska a ani s tím si nejsem jistá, je to nemorální až na půdu!“

Seš jak malá bláznivá holka, morální, co je morální, ten váš prezident? Tedy náš prezident, to ti přijde, ty spravedlivá, že je morální mít doma nemocnou ženu a ojet každou herečku, kterou potká? Možná to ani nemusí bejt herečka, ten chlap přefikne vlaštovku v letu, tak to je vzor morálky? No než si to ujasníš, tak já jdu do hospody, to určitě je morální a hlavně – mám chuť!“

Jitka pak chvíli seděla celá skleslá, bylo zvláštní, jak se pomalu měnil její názor na Petra. Před převratem ho už docela nesnášela a trochu jím vlastně i pohrdala, vlastně dost, ty jeho opilecké jakoby chytré bláboly, brr! Jenže teď si často uvědomila, že je vlastně velice racionální, sice naprosto cynický, ale že má snad i pravdu, prostě docela se zájmem poslouchala, co říká, nesouhlasila, hádali se, ale nebylo to blbé i když jí to štvalo. On se rozvádět nechtěl, ale nebojoval, v tom byl frajer, občas se zkoušel vetřít, jako že sex…. To ho odháněla, no on ten jeden byt… to je opruz, nějak to musí vyřešit, ale teď na to nemůže myslet, musí to dopsat. Rozhodnutí nechá na Jíře!

Když článek dopsala, pustila si televizi a hledala nějaké zprávy, jestli není něco z parlamentu, ale nikde nic nebylo, ostatně kde vlastně, na jedničce nebo na dvojce, zklamaně šla spát.

Ráno už byla Jířa u sebe, Jitka k ní vklouzla, posadila se na židli proti psacímu stolu a čekala, až zvedne oči.

Ty neseš nějakej průser, tipnu si – ty chceš nakopnout předsedu za tu výměnu bytů? Že jo, jak si krásně vymění jetej malej panelákovej byt za to zámecké bydlení na náměstí, že to chceš trefit? A nás obě s tím.“

Jitka se ani nedivila, Jířa byl další člověk, na kterého změnila názor, byla to chytrá osoba, hodně a hodně zkušená, možná dokonce hodná, pravda, trošku jí připadala cynická, ale to je možná jen zkušenost.

Jo, chci, tady to mám napsaný, ale je to na tobě.“

Já vím, že je to na mě, může to být to poslední, co dám, no něco musí být poslední.“

A dáš to? A není to blbost? Já jsem sice strašně naštvaná, ale má vůbec cenu bojovat?“

Ty máš tedy záchvat rozumu, holka, ten tvůj svazák má na tebe dost destruktivní vliv, kde je pravda a láska? Možná tě překvapím, ale přečtu si to a pokud to je napsaný stejně dobře jako od tebe takřka vždycky, tak to dám.“

Jitka překvapeně koukala, jednak ta chvála, Jířa to s ní nepřeháněla, a pak to riziko!

Proč? To riziko už ti nevadí?“

Trochu jo, ale všechno je v pohybu, ten náš předsedáček si myslí, že je mistr světa a první po Bohu, dal mi před týdnem takový kapky, jako nikdo nikdy před tím, a neměl důvod, jen předváděl sílu, ten starý předseda je proti němu vyloženě gentleman, teď dělá někde u Výstavby silnic a bydlí v maringotce u nějakýho mostu, kterej by snad mohl spadnout. Tak si to s naším chlapečkem rozdáme, uvidíme!

Něco jsem pozjišťovala, riziko to je jako hrom, ale nejsme bez šance. Když nás vyrazí, kvůli tomu článku, tak mi pár lidí z celostátních novin slíbilo, že si ho podají, nahoře nejspíš žádné zastání nenajde a bude to příklad, že teď jsme spravedliví a měříme všem stejným metrem a tak, tedy snad, pokud mě ti starý kámoši podrží, což vůbec není na 100%.

A pak ti Němci to myslí vážně, mluvila jsem s tím Gerdem a bylo to docela školení, tedy pro mě, a to jsem stará sebevědomá babice, která si myslí, že jí nic nepřekvapí. Jednoduše – pokud nás klučina předseda vyrazí, tak jsou prý připravení založit tady konkurenční noviny, týdeník, nás tam dát. Zkoušel mě z ceny tisku, ceny distribuce, inzerci a vůbec tedy holka ten kapitalismus, nevíme, do čeho jdeme, on je to redaktor, tak jako my, ale on tyhle věci docela umí, alespoň pro mě blbou.

Hele neznáš někoho na PNS?“

Proč Jířo? Jsem z tebe celá vykulená.“

Nebuď, říkám ti, že to vlastně dělám pro tebe, já nejsem perspektivní, no s tou PNS to je složitý, on uvažuje nějak tak, že až nás vyrazí, tak náš týdeník taky nemusí vyjít, kdo by ho taky dělal, že jo? Marcelku vezmeme sebou, ta tady sama nezůstane, no, a když nevyjde, tak by bylo bezva, kdyby naši předplatitelé dostali ten náš nový týdeník, že jo? Sleduješ mě? Víš, jednoduše, tím by došlo k úplné krádeži těch našich novin, on to tak taky řekl, ty noviny jsou lidi, co tam pracují a lidi, co to čtou!

No a proto je potřeba to citlivě a jemně domluvit na PNS aby prostě roznesli ty nový noviny na starý adresy, tedy adresy předplatitelů těch původních novin, chápeš, ženská?“

Já se stydím Jířo, já sotva napíšu článek a ty stíháš takových věcí, do háje, to je složitý.“

On se teď tak říkajíc láme chleba, my tu trochu spíme, ale on se prostě celej stát rozdělí mezi chytrý a nastavený ruce, spravedlnost v tom asi nebude, řekla bych, že lumpové těžce vyhrajou, mě prostě jde jen o to, abychom my nebyly mezi tou většinou, která dostane jen a jen na prdel, ať nemam v důchodu tak blbej pocit, škoda, že to nepřišlo dřív!

Dej sem ten článek a uvědom si, furt je tady možnost, že nás vyrazí, nikdo se nás nezastane a s tím Gerdem to nevyjde, furt a pořád platí, co říká svatá pravda veksláků – slibem neurazíš – tak jim taky nevěř, tedy těm Němcům.“

Jitka podala svojí šéfce několik listů papíru se strojopisem článku a čekala, chtěla přemýšlet o té PNS, určitě tam někoho zná, no Petr ten na tuty, ale tomu nechce říkat, že by táta? Po očku koukala na Jířu, jak čte, ta četla rychle, Jitka se trochu bála, to že je Jířa teď vlastně kamarádka neznamená, že jí to nestrhá.

Dobrý, úplně dobrý, kolikrát jsi to přepsala?“

Třikrát, to poznáš?“

Jo, je to vyloženě vybroušený, to se napoprvé tak nenapíše, tedy pokud není člověk absolutní třída a nemá dlouhej trénink, promiň, to zatím nejsi, ale uč se, ten Gerd mluvil o deníku, u nich v tý Koblenzi to tak dělají, každý okres má svůj deník, chápeš – deník, to bychom tady dělali denně to, co teď týdně, to by nebyl čas na broušení a při tom by to nemělo bejt blbý, ale to je za dlouho, dobře, dávám to tam, zalomíme to na jedničku, když průser tak velkej!“

Tak jo.“

Tak fajn, nech mě v klidu udělat podklady pro tiskárnu, ať mi sazeči a lamači nenamlátí a ty běž sehnat něco do dalšího čísla, neflákej se tu, všechno třikrát přepisuješ, tak začni včas.“

Jířa se smála, snad upřímně, opravdu upřímně, není namazaná? Není, bylo to nakažlivé, jenže Jitka myslela na složenky, měla by je dokázat zaplatit i bez Petra, zatraceně, ale nakonec zjistila, že jí nálada pěkně stoupla.

Bože ty máš náladu, já se jen klepu a budeme ještě dělat příští číslo?“

Něco mi říká, že se ten mladej, úžasnej revolucionář, děsně nasere, ale nebude mít odvahu nás vyrazit.“

Jitka se zvedla a mátožně odešla, pokusila se vymyslet, co na příště, napsala si pár poznámek, ale pak si uvědomila, že není schopná pracovat a šla domů, takhle brzy, ještě před polednem, to nebyla doma od té doby, co nastoupila, tedy s výjimkou toho, když byla malá Janička nemocná. Doma si nařídila domácí práce, uklidila, zapnula pračku, vyžehlila všechno z koše na žehlení, který byl přeplněný, jako furt, prostě honila sama sebe, aby neseděla a nečuměla před sebe.

Když Janička přišla z družiny sedla si k ní do pokojíčku a povídali si, dokonce se pokusila jít s ní na hřiště mezi baráky, ale její dítě jí to zarazilo:

Mami, prosím tě, nevím co se děje, už tam se mnou přece nechodíš, už nejsem malá, už sem ve druhý, to prostě nemůžeš se mnou chodit na hřiště, to nejde, jak bych vypadala?“

Tak zůstala doma a měnila byt ve výkladní skříň, jen stále víc a víc myslela na Petra a víc a víc se bála, že to asi podělala, co když ten předseda vyhodí nejen jí, ale i jeho? Z čeho budou žít? Právo na práci asi zaniklo při tom převratu, nebo revoluci, a jak viděla ty lidi, které už vyházeli, různé funkcionáře nebo důstojníky a jejich manželky a manžele, tak bída, nikdo je nechtěl a bála se čím dál víc. Petr jí nikdy nemlátil, někdy nadával, ale většinou měl jen jedovaté poznámky. Snad by se bál Jitčina táty, ten byl sice skoro o třicet let starší, ale fyzičku měl skvělou a Petr vůbec, takže naděje, jenže afekt může přijít najednou a táta tu nebude, zatraceně, proč jsem taková kráva.

Když s Janičkou skouknuli večerníčka a navečeřeli se, šla malá do postýlky a Jitka jí přečetla pohádku, pěkně dlouhou, dneska je prostě zvláštní den, odkládala chvíli, kdy nebude mít co dělat a obavy, nebo strach, se jí v hlavě rozjedou na plno. Nalila si fernet, lampu jako hrom, a sedla do obýváku, Petr obvykle chodil pozdě, už jako svazák žil společenským životem a teď na okrese opět, předseda si toho dosud moc neužil, tak ho Petr uváděl, občas opovržlivě utrousil:

Ještě není vyrautovanej!“

Když uslyšela klíče v zámku, bylo deset pryč, když přišel do pokoje, úplně ztuhnula, měl podpaží strčený výtisk jejich týdeníku, ten zítřejší, asi si pro něj došel do tiskárny, jeho znali všude, obzvlášť dobře v tiskárně, ale naštvaně nevypadal.

Ahoj holka, tedy tys to rozsvítila, ten se posere.“

Jitka si trošku oddechla, nezlobí se, tedy snad, nerozuměla tomu, to si teprve chystá výbuch?

Ty se nezlobíš?“

Trošku jo, mělas mi to říct, prostě musím to vědět dřív, než ten blb, to je celý.“

Myslela jsem, že bys mi to zakazoval. Nechtěla jsem se o to s tebou dopředu hádat, měla jsem dost velký dilema sama se sebou. Vyháže nás, myslím Jířu a mě?“

Ne, na to nemá koule, je to malej sráč, rychle si zvyknul, že je důležitej, všichni se mu klaní, paráda, dělá mu to strašně dobře, myslí si, že má moře po kolena, jenže teď jste mu to ale ohrozili, bude zuřit, ale bude se taky bát, aby ho to jeho OF nevyhodilo, takže to si teď nemůže dovolit ještě vyhazovat novináře, kteří o něm napsali pravdu, bude řvát, ale to bude všechno, za čas, až se to bude hodit, se vás pokusí vyhodit za něco jinýho, budete mít nepřítele!

No ona ho Jířa za nepřítele už má, pozval si jí koberec, aby předvedl sílu, jenže ona se nedala a dá se říct, že vyhrála na body, ona ti to asi neřekla, takže po ní půjde, docela mu to přeju, to co jste udělali, ale příště mi to fakt řekni dopředu, můžu ti dohodit zdroje, to jednak a potom, mezi námi, on půjde taky po mě, bastard, tak bych měl bejt varovanej, abych se připravil.“

Jitka koukala, ne, nezačala ho mít ráda, to ne, ale už s ním neopovrhovala, vlastně si začal trochu získávat její uznání a tak, jak pořád myslela na Jíři projekt, sebrala odvahu a potlačila strach, že něco vyzradí, a zeptala se ho:

Prosím tě, když si tak otevřeně povídáme, což dlouho nebylo, neznáš někoho z šéfů na PNS, jen nevím, jestli stačí okres nebo kraj?“

Petr se otočil, už odcházel do koupelny, a rozesmál se:

To je skvělý, tak vy mu ty noviny chcete ukrást, tedy vy se nezdáte, vy dvě, tedy vymýšlíte to ty a Jířa, že jo? Bezva, rozumný, hele Jituš, mě je jasný, že to mezi náma nějak vychladlo, vychcípalo a už nejsme manželata, ale to neznamená, že ti nepomůžu, takže – jasně, znám lidi na PNS, ale nepřevádějte ty noviny nějakejm Němcům nebo Pražákům, nebo komukoli cizímu, vim, že tu brousej, převeďte je sami na sebe a pak je někomu prodejte, na tom vyděláte slušný peníze a ty budou potřeba, jistoty končí, když člověka vyhodí, tak buď má našetřeno, nebo má velkej problém, takže – pomůžu, až řeknete a námět na přemejšlení, co kdybychom to naše bývalý manželství předělali na takový přátelský spojení, můžeme si pomáhat, ba dokonce občas si i zašukat, ale to není podmínkou, ne, nejsem namazanej, když jdu do společnosti s tím naším pitomcem, tak nepiju, přemejšlej!“

Jitka měla stále víc a víc zmatek v hlavě, najednou měla pocit, že všechno je jinak, její svazák říkal rozumný věci, které jí ani nenapadly, nebo nebyly rozumný? Že by to nebyl lehce odpudivý, líný, tlustý, věčně přiopilý vyžírka? To co říká, jí dělalo v hlavě guláš, vždyť toho pitomce, jak teď říká, ještě včera hájil, anebo ho nehájil a jen jí ukazoval možný pohled z druhé strany? A co to povídá o tom šukání, Bože co s tím, ne ona se nechce vracet, ale chce pryč a kamarádství se šukáním, blbost, nebo ne? Hlava jí praskne a co ten Gerd, když místo ponížený prosby o práci mu nabídnou noviny k odkoupení?

Petr se vynořil z koupelny ve svém příšerném koupacím plášti, který používal jako župan, dost komická záležitost, v ruce si nesl ještě zřetelně větší porci fernetu.

Je toho najednou na mě nějak moc, jak to, že je předseda najednou pitomec, myslela jsem, že ho nějak jako podporuješ, respektuješ, nechci říct, že přímo máš rád, rozumíš?“

Jituš, k tomu našemu šéfíkovi, to mě mrzí, že mě považuješ za takový pako! Potřeboval jsem přece práci, svaz mládeže končí, vyházeli nás, majetek má stát a neví si s ním rady a co jsem měl jít dělat? Vlastně pořádně nic neumím, žádný řemeslo a tak, ale umím zařizovat, znám lidi, tohle trdlo potřebovalo radit a potřebuje to furt, na tom úřadě jsem schovanej, zaměstnanej a mimochodem, teď je to tam taková dobrá rozhledna, vidím, kde se co šustne, co se chystá a můžu bejt připravenej. Jinak předseda je čajíček, taková malá sviňka, na něj holka kašlu, ale proč to vykřikovat na ulici, platí mě a dobře, zatím potřebuju bejt někde zaparkovanej.

Tak přemýšlej, o všem, dobrou.“

Jitka si šla nalít další lampu fernetu, to není holčičí pití, uvědomila si, když jí začala upíjet, nevadí, co je vlastně holčičí pití? Na koleji se chlastalo mohutně, ale žádné sladkosti ne, žádné likéry, většinou to vyhrávaly ty mužský pití, jenže ta skotská je tak ukrutně drahá. A tak usrkávala fernet a snažila se pomalu orientovat v tom novém světě, jiném než ten starý, na který nadávala, ale úplně jiném, než to, co čekala, ve světě, kde je najednou její Petr jiný člověk, ne moc sympatický, je realistický nebo cynický? Asi se tady teď vyzná, určitě víc než já.

Petr se po chvíli znovu objevil, znalecky se podíval na Jitku a zamířil k lednici, tam zkontroloval hladinu fernetu a poznamenal

Kudy teče, tudy léčí, ale ubývá.“

Opustil byt, Jitka to jen překvapeně pozorovala, měl na sobě jen trenýrky a koupací plášť, s tím by v zásadě nebyl problém, v paneláku po chodbách se chodilo lecjak, ale ten koupací plášť by potřeboval tak o tři čísla větší, takhle bráno panoramaticky zleva doprava bylo vidět – koupací plášť, deset centimetrů chlupatého břicha, stejně široký pruh trenýrek, ještě že je má, a pak zase koupací plášť. V době, když Jitce na Petrovi alespoň trošku záleželo, zakazovala mu takhle chodit mimo byt a to v té době ten proužek chlupatého břicha býval zřetelně užší, původně vlastně žádný.

Za chvilku se vrátil s další sedmičkou fernetu.

Ty máš tajnej sklad?“

Ne, to má u nás ve sklepě okresní národní výbor, já to hlídám, aby to někdo nevychlastal, tam se teď děsně pije, to by minulej předseda prostě nevěřil, chudák chlap, na jeho místě bych chlastal první ligu, ne na jeho místě bych dělal něco jinýho.“

Třeba nemůže, nikde ho nechtěj, jasně, je to nespravedlivý, ale logický.“

Pendrek, víš ty, kolik lidí on zná? Kolik lidí by mu mělo bejt zavázanejch, ti by mu měli pomoct, ale především, on taky na spoustu lidí něco ví a ti se ho musí bát, a tedy mu musí pomoct, jenže on je slušňák a nejspíš to nechce nebo neumí použít, běda, běda!“

To přece nemůže být pravda, co to meleš, přece nemůže chodit a říkat já na vás něco vím, to přece nejde a vůbec, ty lidi s máslem na hlavě jsou snad pryč, nebo ne?“

Sakra, moc piju, jasně že nejsou pryč, pryč je jen slušnej předseda, možná nic moc pro okres neudělal, ale jak to poměřit, jestli udělal nebo moh udělat a neudělal, ale určitě neubližoval a nekrad.

Holka bláznivá, víš, co byl první krok tý slavný rady občanskýho fóra, sotva se tady sestavili? Jasně že nevíš, no mazali na StB spálit svoje spisy.“

Kecáš, jak by mohli pálit svoje spisy, přece žádný neměli, nechtěj mi namluvit, že tam jsou bývalí práskači.“

Tak jednak já mám zdroje a ty víš, že mám zdroje, takže jo, ano, byli tam práskači, ne všichni, jasně, ale dost a jinak, jen tak mimochodem, ty jsi třeba taková nadšená bojovnice za tu pravdu a tak a byla bys opravdu ráda v tý radě OF a něco dělala a jsem si jistej, že bys tam byla hodně platná, ale věděla jsi, holka z novin, která víš kde co, kdejakou blbost a všechno důležitý, kde se ta rada jako sejde, kdy se bude ustavovat, vědělas kam jít? Ne, vidíš a oni jo, najednou se všichni sešli a dnes už mezi sebe nikoho neberou, oni se postarají o všechno, jejich kámoši mají všechny důležitý funkce ve městě a na okrese.

Takže klid a na zdraví, budu moc rád, když si se mnou dáš panáka, ani si nepamatuju, kdy jsme se spolu naposledy namazali!“

Jitka se probudila s úpornou bolestí hlavy a taky měla hroznou žízeň, ale probudil jí telefon, jak se na posteli narovnala, jen hekla bolestí, to jí hlavou projel snad kulový blesk, nic si nepamatovala, ale hned se začala divit, pak trochu děsit a teprve potom vzpamatovávat.

Byla v posteli, nahá, vedle chrápal taky nahý ten její tlusťoch, no, ne moc hezký pohled, ten už postavou žádnou neočaruje, zatraceně, co jsme dělali, no jasně, namazali se a zašukali si a vlastně hodně, oboje hodně, ani jedno už jsme dlouho nedělali, ten chlast každý zvlášť, ten sex ona ne, on nejspíš ano, jinde, ale tentokrát to byla síla, postupně si to vybavovala, no upřímně, bylo to výborný, že by na jeho myšlence občasného kamarádského zašukání něco bylo? Ne, to ne, nebo jo, přemýšlet jindy, teď to nešlo, kde je brufen, nebo aspoň acylpyrin!

Než se jí tohle prohnalo hlavou, telefon přestal zvonit, kolik je hodin, půl osmý, no to není tak pozdě, jasně, ten článek, už je to venku, Bože můj a ta její hlava, zatřásla Petrem,

Vstávej, zvonil ti telefon.“

Jak víš, že mě, tys to napsala a podepsala, ty máš větší průser, nebo ti možná někdo gratuluje, ježíš, taky tě tak bolí hlava? Do prdele!“

Ale smál se.

Příspěvek byl publikován v rubrice Bůh není člověk, Četba na pokračování se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.