Dětská říkanka


napsal LeoK.

 

Tak se na politické scéně objevil relativně nový fenomén. Projekt občanských nepokojů, alespoň formálně vedený třemi studenty. Jsou jimi Mikuláš Minář, student filosofie, bohemistiky a teologie, Benjamin Roll, student evangelické teologie a Jiří-Jakub Zévl, student sociální geografie. Posledně jmenovaný má na stránkách projektu charakteristiku „holka pro všechno“ a já se děsím chvíle, kdy tuto charakteristiku podrobí zkoumání nějaký zastánce feminismu. Projekt se nazývá Milion chvilek pro demokracii a na svých stránkách se prezentuje takto:

Jsme spolek Milion Chvilek. Účelem našeho spolku je „podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice. Členů spolku je kolem deseti, dobrovolníků máme více než sto a stále se rozrůstáme. Nejsme navázáni na žádnou aktivistickou skupinu, politickou stranu, univerzitu či podnikatelské struktury.

Záleží nám na demokracii v naší zemi. Chceme, aby byla funkční, zdravá, silná a aby přinášela prospěch všem občanům bez rozdílu. Chceme, aby stále méně platil Masarykův povzdech: „Tož, demokracii už bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Věříme, že když se najde milion lidí, kteří budou ochotni pro demokracii něco malého dělat (najdou si chvilku), bude to poznat.

Nejprve jim šlo o „slušného premiéra a slušnou vládu.“Poté se hněv spolku přenesl na Marii Benešovou. Čím si vysloužila jeho pozornost? Proč je nepřijatelná? Dozvídáme se v podstatě totéž, co Ondřej Leinert a Lukáš Valášek napsali v článku v deníku iDnes ze 17.dubna

  • Jde o zcela zřejmou nominantku Miloše Zemana, který se snažil otevřeně ovlivňovat rozhodnutí některých soudců. Pokud by měl prezident ve vládě vlastní ministryni, došlo by k jasnému porušení principu dělby a rovnováhy státních mocí.
  • Je to také otevřená spojenkyně premiéra Babiše. Nejenže tvrdí, že si v České republice lze objednat trestní stíhání (což nijak veřejně nedoložila), ale navíc zpochybňovala zákon snažící se zabránit nepřípustnému střetu zájmů premiéra Babiše.
  • Benešová by nově získala pod kontrolu ty nejzásadnější kauzy. A to nejen Čapí hnízdo, ale také kauzy, které se nelíbí Hradu. Například vyšetřování údajných manipulací zakázek v Lánech.
  • A konečně – Benešová může kdykoliv odvolat nejvyššího státního zástupce. Ovlivňovat justici ve prospěch zájmů Hradu či premiéra může však i mnoha jinými způsoby (například předkládáním kandidátů na posty soudců).

Spolek Milion chvilek pro demokracii uspořádal na podporu svých cílů řadu demonstrací:

  1. „Za slušného premiéra a slušnou vládu“ (9. dubna 2018, Václavské náměstí)
  2. „Němá debata“ (22. května 2018, Staroměstské náměstí s pochodem k úřadu vlády)
  3. „Poslední zvonění“ (29. května 2018, Staroměstské náměstí)
  4. „Jednou provždy“ (5. června 2018, Václavské náměstí v Praze a dalších 200 měst a obcí)
  5. „Demisi“ (17. listopadu 2018, Staroměstské náměstí)
  6. „Justice! Nejsme slepí!“ (29. dubna 2019, Staroměstské náměstí)
  7. „Justice! Nejsme slepí! Neseďte doma!“ (6. května 2019, Staroměstské náměstí)
  8. „Justice! Nejsme slepí! Jdeme znovu“ (13. května 2019, Staroměstské náměstí v Praze a dalších 130 měst a obcí).
  9. „Všichni na Václavák – Demisi! proběhne 23. května na Václavském náměstí v Praze – článek píšu 16. května.

Inu, ano. Zatím ještě můžeme v ČR demonstrovat svůj protest. PROTEST – ale proti čemu? Proti premiérovi Andreji Babišovi a proti ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Proč? Tady je odpověď:

17. listopadu 2017 jsme přišli s výzvou Chvilka pro Andreje. V ní jsme žádali Andreje Babiše, aby plnil své předvolební sliby občanům, zejména slib, že „bude podporovat a rozvíjet demokracii v ČR“. Chtěli jsme dát vítězi říjnových voleb šanci ukázat, zda své sliby myslí vážně a zda by mohl být přijatelným premiérem. Za 100 dní od zveřejnění Výzvy se však ukázalo následující:

  1. Andrej Babiš nemá zájem o dialog. Naše opakované žádosti o veřejnou schůzku či veřejnou odpověď na naši Výzvu několikrát odmítl.
  2. Andrej Babiš nemyslel vážně své předvolební sliby o rozvíjení demokracie. Právě naopak – ukázalo se, že stojí zejména o menšinovou vládu jedné strany a o koncentraci moci ve svých rukou; že mu nevadí jednat o spolupráci s SPD a komunisty; že nerespektuje ústavní zvyklosti a nestydí se vládnout bez důvěry a dělat rozsáhlé čistky ve státní správě; že se nechce vzdát svých autoritářských vizí o státu jako firmě a o osekání demokratických institucí.
  3. Trestní stíhání Andreje Babiše je dobře odůvodněné. Díky zprávě OLAF se občané dozvěděli, že je Babiš stíhán z toho důvodu, že při žádosti o dotaci neuvedl pravdivé informace, tedy proto, že lhal. To se Babiš ani nepokusil vysvětlit, pouze neustále bez důkazů opakoval slova „kampaň, mafie, účelovka“.
  4. Andrej Babiš je oprávněně veden jako agent StB. Nemá lustrační osvědčení, pohybují se kolem něho desítky bývalých agentů či dokonce důstojníků StB, je evidován ve 12 dochovaných svazcích StB s desítkami různých podpisů a kontrol a soudy zamítly jeho žalobu, že je veden neoprávněně. Od roku 89 Babišovi 22 let nevadilo, že je veden jako agent StB. Vadit mu to začalo až v roce 2011, když šel do politiky. Proč?
  5. Andrej Babiš ze sebe dál dělá oběť světového spiknutí. Začal tím, že proti němu vede kampaň „starý systém“, politici, „Palermo“ a novináři. Pokračoval tím, že se ke kampani přidala česká policie a státní zastupitelství. Pak se do kampaně prý zapojilo slovenské soudnictví a potom i evropské instituce. Korunu své konspirační teorii nasadil Babiš tvrzením, že již v 80. letech si desítky estébáků z dlouhé chvíle vymýšlely dokumenty o spolupráci s Babišem, a tudíž proti němu vlastně vedli kampaň, která měla nejspíš za cíl jej v budoucnosti zdiskreditovat.

Z těchto důvodů pokládáme za zbytečné apelovat na „svědomí a slušnost“ takového člověka a dále jej žádat, aby plnil své sliby občanům. Chceme nyní ukazovat, že své voliče podvedl, protože mezi jeho sliby a realitou je obrovská propast. A nechceme dělat, že je současná politická situace normální. Není normální. Výsledek demokratických voleb rozhodl o tom, že premiér by měl vzejít z hnutí ANO. To respektujeme.

Není však žádný důvod pro to, aby to musel být právě trestně stíhaný člověk s minulostí agenta StB. To považujeme za nepřijatelné a za výsměch všem obětem komunistického režimu. Po Chvilce pro Andreje proto přišel čas na Chvilku pro rezignaci.

Proto jsme 25. února 2018 – 70 let od komunistického puče v naší zemi – spustili kampaň Milion chvilek pro demokracii. Chceme za 100 dní získat milion podpisů lidí, kteří si myslí, že by se Andrej Babiš měl své funkce vzdát. Ať už však bude Babiš premiérem jakkoli dlouho, chceme udržovat povědomí, že tato situace je nepřijatelná a ostudná.

Rozhodně nechci A. Babiše hájit, ale jeho situace jako trestně stíhaného premiéra není ani zvláštní natož jedinečná.

V Izraeli je trestně stíhán, už po páté zvolený premiér Benjamin Netanjahu.

Souhlasím, že premiérovi jde o koncentraci moci v jeho rukách, ale pokud si chci říkat demokrat, tak mu nemohu vyčítat jednání s demokratickými stranami, byť tyto strany nemají v jistých vrstvách společnosti žádoucí goodwill. SPD a KSČM jsou demokratickými stranami bez ohledu na mínění oponentů. Zdali je trestní řízení proti Babišovi dobře odůvodněné, může rozhodnout pouze soud a nikoliv svolavatel demonstrací. Jinak si zahrává se snahou brát spravedlnost do vlastních rukou.

Tu kravatu, co nosím, mi navlík soudce Lynč…

zní u táboráku píseň Mikiho Ryvoly Bedna od whisky. Lynč, tedy vykonání ortelu bez řád­ného soudu, lokální „demokratickou“ většinou, nebyl pouze záležitostí amerického Jihu, s nímž si ho běžně spojujeme, ale prakticky všech zemí, ve kterých po určitou dobu jejich vý­voje – než se prosadila státní moc – panovalo re­lativní bezvládí. Jestliže záměr spolku Milion chvilek je „podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse v České republice,soudí mluvčí spolku, že demokratická kultura se nejlépe kultivuje na demonstracích? A že jsou demonstrace optimálním místem pro veřejnou diskusi? Vysokoškolští studenti by měli vědět, že to, co provádějí se blíží zakládání požárů, že existuje ČTv efekt: Když může Tvarůžková zpochybňovat tvrzení o demokracii – TAK MY MŮŽEME TAKÉ!

Téměř všechny požadavky na Andreje Babiše a na Marii Benešovou jsou v ranku spekulací, představ a cílí na emoce. Nemají charakter věcných požadavků (např. přístupné bydlení, dostupné veřejné služby pro mladé rodiny ap.), ale směřují na charakterové vlastnosti. Ne nadarmo se říká:

Velcí lidé diskutují o idejích, průměrní lidé diskutují o událostech, malí lidé diskutují o jiných lidech.

Argumentuje se ad hominem čili česky řečeno: „hledáte v nějakém tvrzení odpůrcově, zda snad není v nějakém, třeba jen zdánlivém rozporu s něčím, co byl dříve pronesl nebo připustil, či se zásadami školy či sekty, které chválil nebo s nimiž vyslovil souhlas, anebo s činy stoupenců této sekty, nebo třeba jen s nepravými a zdánlivými jejími stoupenci, či s jeho vlastními skutky a chováním.“

Ano, dojdou-li argumenty, hledá se něco dostatečně odporného na oponentovi, na jeho osobě. A i tady mám výhrady a vidím mluvčí toho spolku nepolíbené matematikou. Platí totiž, že argument typu „B je špatný člověk, tudíž je jeho názor mylný“ je logicky chybný; chyba je v tom, že a priori zpochybňuje všechny argumenty B.

Připomíná mi to rok 2012, kdy v Českých Budějovicích protestovali studenti proti dobré učitelce Vítězslavě Baborové v radě kraje, dokud se nezhroutila.

Jde o aroganci menšiny. Má to výrazný otisk šíření poplašné zprávy dohodnuté v ovzduší podobném pražské kavárně, kde mají hlavní slovo ti, „co byli u toho.“ Tím se rozumí, že byli buď politiky nebo i jejich zaměstnanci, či zaměstnanci státních úřadů. Lidé, kterým se říká nikoliv jménem, ale ještě jako pozůstatek rakousko-uherské tradice chorobně přemrštěné úcty k titulům: „pane inženýre, pane doktore, pane profesore,“ abych citoval ty nejčastější. Společenská vrstva, kde hraje větší úlohu než schopnosti nepotismus, klientelismus a známosti.

V každém volání davu: „Demisi, demisi!“ slyším: „Demokraticky protestujete, máte právo se domoci spravedlnosti!“ „Pověste ho vejš, ať se houpá…“ Je snad soudce Lynč demokratickým nástrojem?

A ta dětská říkanka z nadpisu?

Kdo to říká, ten to je, na toho se to pasuje.“

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.