VOLBY,VOLBY,VOLBY…


napsal Xaver

 

Řeknu vám, ta demokracie nám dává zabrat! Kolik voleb už jsme od jejího „nástupu“ museli absolvovat?! Tedy aspoň my, opravdoví demokrati. Těm ostatním těžkou hlavu nedělají…A to jsou mezi námi ještě takoví, kteří kromě těch velkých voleb musí navíc absolvovat i výběr lidí do ústředních výborů svých stran, a ti vybraní zase volí čelo těch výborů, většinou i vícekolově atd.

A teď stojí před námi opět jedny velké, možná ty „největší“, paradoxně však ty nejméně demokratické, protože při účasti obvyklých 19 procent (plus/minus) o ní nemůže být ani řeči. Mám na mysli samozřejmě volby do toho Evropského parlamentu, o jehož členství v miliónové vatičce se uchází u nás tolik subjektů, až jde z toho hlava kolem; konkrétně 39, jestli se nepletu.

Přitom rozptyl idejí, záměrů a představ, jimiž nás uchazeči lákají (sousedka jako vždy použila výstižnější „oblbují“), je skutečně pozoruhodný. Malá část je jednoznačně proevropská, jiná skupina „bere“ Evropskou unii, avšak s nutností její „reformace“, pár je jich nečitelných a nakonec jsou i tací, kteří slibují rozbít unii „na cimprcampr“, jen co je tam zvolíme. A tak mně nad nimi napadá příměr: proč vůbec chtějí lézt do močálu plného aligátorů? To si myslí, že je budou lovit s háčky na pstruhy (a nic silnějšího si tam z české kotliny nepřinesou)?

Nepochybuji o tom, že většina z té pětiny oprávněných, kteří půjdou volit, má už vybráno, a to s rozmyslem a odpovědně. Pro ostatní ale může být výběr toho správného, nebo té správné, opravdu složitý – mimochodem nejen u nás. V sousedním Rakousku se jeden deník rozhodl být voličům při výběru nápomocen tím, že formou jakési ankety předložil čtenářům 20 otázek. Zájemci si na ně mohli odpovídat (většinou formou ano/ne) a výsledek jim napověděl, ke které stranické barvě inklinují.

Selektivně pár těch otázek pro představu uvedu:

-Jste pro střídání zimního/letního času?

-Má mít Evropský parlament zákonodárnou iniciativu?

-Má Evropská unie ukončit přístupové rozhovory s Tureckem?

-Má mít Evropská unie vlastní armádu?

-Mají státy bez přijímání migrantů dostávat méně peněz z evropských fondů?

-Mají se sjednotit daně v celé Evropské unii?

-Kdo má zajišťovat vnější hranice Evropské unie?

-Povolit veto členských států u zásadních rozhodnutí vrcholných orgánů EU?

-Má mít nadále každý členský stát jednoho komisaře?

-Mají být urychleně přijaty do unie státy západního Balkánu?

Prozradím, že patřím k těm, kteří si jednoznačně přejí pokračování Evropské unie, ale souhlasím i s těmi, že unie se musí zreformovat. A tu nastává problém takřka sisyfovského rozměru: nápadů a návrhů na reformování je tolik, že by unii spíše rozervaly na kusy, místo jejího zdokonalení a přežití. Nicméně „reformátoři“ profesionálové i amatéři by ještě před tím měli unii přiznat i řadu úspěchů během poslední volební periody.

Například – vnější hranice unie jsou přece jen lépe chráněny, nebezpečí terorismu v důsledku mezistátní spolupráce se zmenšilo, nezaměstnanost je nebývale nízká, daří se zlevňování různých poplatků, hlavně v oblasti telekomunikací, bankovní systém je stabilizovaný atd. Komise EU předložila v tomto období 471 návrhů zákonů, z nichž členské státy po schválení Evropským parlamentem přijaly 348. V tomto ovšem nespočívá meritum tohoto článku, proto jen ta stručná a povrchní zmínka.

Takže které jsou nejčastější náměty na realizaci zmíněných reforem (výčet není samozřejmě zdaleka úplný)?

-Další zdokonalení vyžaduje, všeobecně vyjádřeno, především zahraniční, migrační a finanční politika unie.

-To poslední se týká zejména efektivního hospodaření (přidělování) s evropskými penězi. Do roku 2027 rozdělí unie ca. 150 miliard euro, z čehož až 70 procent připadne na zemědělství a strukturální podpory. Je upozorňováno na to, že často se v regionech financují projekty, které podporu vůbec nepotřebují nebo nezasluhují (nemusíme chodit pro příklady daleko!).

-V EU vznikly „bloky“, které nepřispívají k jednotě, nýbrž spíše působí odstředivě: například „paktování“ Francie a Německa; tzv. Hansovní skupina – Dánsko, Švédsko, Finsko nebo skupina sedmi jihoevropských zemí „Med 7“, nebo konečně náš Viszegrad, nebo Pobaltí…Na tomto poli musí reformátoři vynaložit mnoho sil.

-Nejčastěji ze všech oblastí k reformě je – bez překvapení – zmiňována migrační politika, resp. potřeba vybudování funkčního migračního systému. Je zapotřebí stále zdokonalovat ochranu vnějších hranic unie a netrvat na rozdělovacích kvótách, které jednu chvíli hrozily vážně poškodit vztahy mezi členskými státy.

-Složité bude nalézání stejného tónu i v oblasti zahraničně politických rozhodnutí, kde bude zapotřebí sjednotit třeba názory na účast „evropských“ vojáků v krizových oblastech a jejich financování, dále na propojování dopravních a energetických systémů, na obraně vůči takovým výzvám, jako je obchodní válka mezi Čínou a USA apod.

Snad se mně podařilo alespoň naznačit, co naše zástupce v Bruselu čeká a co by mělo vést naši ruku, až se budeme o víkendu – s prominutím – přehrabovat v těch desítkách volebních lístků. Protože nejde jen o to, jaká bude ta favorizovaná i nenáviděná Evropská unie, ale jejím prostřednictvím i o kvalitu našich životů na další léta!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.