Konečně je jasno ohledně brexitu! A po děkování Václavu Klausovi a Vladimíru Mečiarovi.


Události se valí překotným  tempem.  V pátek  Tereza  Mayová hodila ručník do ringu a  vzdala  svůj  marný, ale  statečný  boj o  to aby  Británii, v  souladu  s  výsledky  brexitového referenda  vyvedla rozumným způsobem z  manželství  s  Evropskou unií.

Ten příměr s  manželstvím  je přesný. Referendum o brexitu nebylo  ničím jiným, než  hlasováním  o  podání  či nepodání návrhu na  rozvod. A protože  naprosto těsná většina, rozhodla,  z důvodů velmi vágních a s  EU naprosto nesouvisejících – protože  smyslem bylo  potrestat  právě  vládnoucí britský  kabinet, zejména  za krizi 2009, že  je potřeba  návrh na  rozvod  uplatnit,  rozvod  byl oficiálně  vyhlášen.

Theresa  Mayová  to vzala  vážně  a snažila  se  vyjednat  rozvod po dobrém. Tedy, když  to přenesu opět na běžnou  rodinnou  úroveň – zregulovat s druhou stranou majetkové  vyrovnání, společné závazky  vůči třetím stranám a vyřešit  péči o „děti“.

Ti, z  vás, kteří, na  rozdíl ode mne,  tuhle rozvodovou  zkušenost  mají, ostatně  daleko lépe než  já  vědí, o co jde a zejména – jaký  je  rozdíl mezi  spořádaným rozchodem  a  tím, který je plný  vzájemné  záště,  kapriců a protivenství. Prostě  rozdíl  mezi  řízeným a neřízeným  brexitem. A  také vědí,  že  rozvod “ po  dobrém“  je plný  bolestivých kompromisů obou partnerů. Kteří  ty,  pro ně  leckdy  důležité  a  velmi zraňující  dílčí dohody,  uzavírají proto, že  vědí, že  celkový  výsledek -tedy  velká dohoda a budoucí  smír jsou  nadřazeny  menším prohrám, byť velmi  hořkým. A  že  to je v konečném výsledku  také  efektivnější, funkčnější a lacinější. Ostatně  stačí  si  vzpomenout  na  rozpad  Československa a Jugoslávie,  aby  byl dám plastický  příklad  jednoho  i  druhého řešení.

My  v  Čechách a  na Moravě  nemáme  dnes  sebemenší  problém se  Slovenskem  /a Slovensko s námi/, jakkoli  české  pocity z  konání  Slováků  v prvních  dvou letech  desáté  dekády minulého  století se  ztotožňovaly  s  termínem naprostá zrada…..Tedy pokud nechceme  sami sobě  cosi nalhávat.V souvislosti s  rozpadem  Československa  je  hlavním aktérům  rozchodu – Klausovi a  Mečiarovi  vyčítáno, že  uzavřeli dohody  mezi sebou a vynechali  institut  referenda. Klaus  je pro  mne  v kategorii  zemský  škůdce,  ve  středověkém slova  smyslu. Tedy  někdo, kdo  nevratně  a  zásadně poškodil /a poškozuje stále/ zemi.  A nikdy mu  jeho  hříchy  neodpustím. Na  druhé straně  – nevyhnutelné  rozdělení  společného státu  zvládl excelentně!  Tohle  od  něj byl  historický  výkon a  potlačení referenda, jakkoli  u něj  šlo o osobní  záležitost protože  má  bytostný  deficit  demokratického chování a  vnímání,  v  dané  chvíli zvolil  správné  řešení!

Vyloučil tím dlouhé  trápení a  u činil mu konec. Referendum by bylo tenkrát  způsobilo trápení bez  konce. Ochromující  agonii, která by nakonec byla  přerostla  do nenávisti  mezi oběma  národy. Slovensko  se  chtělo emancipovat. To  bylo nezadržitelné,  i  když  jeho  občané, ve  své většině, stejně  jako v českých zemích, by hlasovali pro společný stát.Nikdo ale   nebyl schopen představit  většinově  akceptovatelnou a  obecně  přijatelnou   variantu, jak by  to mělo vypadat. Následkem by  byla  nekonečná  jednání,  jak politických reprezentací, tak tehdejšího federálního parlamentu. S nulovým  výsledkem. Přesně  stejně  jako v Británii! Díky  Vladimíre  Mečiare a Václave  Klausi, že  jste nás  toho ušetřili a  dokázali  jste  spolu  sami dohodnout  modus  vivendi  slušného rozchodu. Jehož  výsledkem  je  dnešní  pocit  vzájemného přátelství a sounáležitosti. Zamezili  jste  tomu, co se stalo Therese  Mayové, že  nebyla  tím, kdo  dění vytvářel a  řídil, ale postupně  se  sama  stala balonkem,  s níž provozovali  svoje  osobní  hrátky  bezkrupulozní  nápadníci moci, stejně  jako různí  šašci, šejdíři a  blázni britské  parlamentní  scény.

Paní Theresa  rozhodně  není  žádný  Gladstone, Disraeli, Palmerston  nebo  Churchill. Já  jí  častoval  slovem  hokynářka a nevidím důvod, proč  bych  to, v dějinném srovnání  neměl  dělat. Jenže   v okamžiku, kdy bylo třeba  bojovat, osvědčila  odvahu  přímo titánskou!  Řekl bych, že  až takovou, která se směle  může  měřit  s  tou  třístovkou  těch  co se  marně,  až do poslední  kapky  krve,  rvali  u Thermopyl!

U těch také nikdo  nezkoumal,  jestli  se mohli nebo nemohli  svým  vojenským a politickým  rozhledem měřit  s  Alexandrem Velikým nebo  Filipem Makedonským. Oni, stejně  jako paní Theresa,  plnili svou povinnost, kterou se cítili být  vázáni    a  ač  v beznadějné pozici, šli za  velkým cílem, bez ohledu  na  osobní  důsledky.  Takoví  lid mi mimořádně imponují. Thermopylským se nikdo neposmívá,  paní  Mayové  skoro všichni…  Obraz  dnešní doby!

Britská /ještě/  premierka svůj  boj  prohrála  hned  na  začátku,  když si parlament vynutil a soud potvrdil,  že  dohoda  o brexitu musí  být být projednána  a schválena  poslanci. Ona to nechtěla  a věděla  proč. A  věděl to i  Václav Klaus. I ten musel do Federálního shromáždění  se zákonem  o  rozdělení  federace. A  tam byl napoprvé také poražen. Ze  stejných důvodů  jako  se  to stalo v Londýně. Dodnes  vidím  šťastný  úsměv  Miloše  Zemana  přes  celou obrazovku,  když  se ten  rozvodový zákon povedlo na poprvé  zamítnout.  Hrál svoje  hry. Stejně  jako je  hráli  zejména  čeští  poslanci  a především ti z  ODS,    kterým bylo jasné, že  zánikem federace  končí  i  jejich poslanecké  mandáty, které  získali teprve  nedávno a  koryta budou  fuč.  Tuhle  rebelii nakonec Klaus  vyřešil  tak, že  nespokojeným  federálním poslancům  za  ODS  slíbil vytvoření  horní komory  českého parlamentu  – tedy  senátu, s  tím, že  se postará o to, aby  oni byli kandidáty ODS  na  senátory, tehdy  s velkou pravděpodobností  zvolení. A  bylo po rebelii.A  Česko má  dvoukomorový  parlament.

Theresa  Mayová  podobná  cukrátka   k dispozici neměla. Borise  Johnsona  nemohla,  v  jeho  ambici  být  lídrem konzervativců a tedy   premierem, ovšem až v  době, kdy  všechny  problémy  a těžkosti související  s brexitem, půjde hodit  na někoho jiného než  na něj – tedy  na  dosluhující premierku a Brusel,, uspokojit.On chce  svůj zápis  do britské  historie!  Co je proti tomu  zájem státu?

Stejně  tak nešlo  nijak  přimět  k pozitivnímu jednání  ohledně  dealu s Bruselem labouristy  a Corbyna  osobně. Labour  se totiž  dodnes  vůbec  nijak nevyjádřila, jestli  brexit  ano či brexit  ne. A speciálně to platí o jejich  šéfovi.  Ten a celá  partaj  žili  jedinou  vizí –  komplikovat konzervativcům a především premierce  co nejvíc  život, dosáhnout  vnitřního pnutí  u konkurentů a pokud  možno těžkou vnitrostranickou  válku a především požadovat  nové  volby , kdy  by,  díky  rozhádaným  toryům,  mohli převzít  moc. Opět nějaký  zájem státu? Koho zajímá?

V  klasické  anglické/britské literatuře  velmi často narazíte  na poučení , které  prý  dávaly, v době  opravdu VELKÉ Británie,  matky  svým dcerám před  svatební  nocí  – zavři oči a  mysli na  Anglii/Británii. Obecně  zdomácnělo  jako úsloví pro  nějakou těžkou  chvíli. Václav Kalus, Vladimír  Mečiar a Theresa  Mayová  zavřeli  ty  oči  a mysleli na  Británii, respektive  Česko a  Slovensko. Ti  dva  pánové  o  tom  zavření  očí  dokázali přesvědčit nutnou politickou  většinu. Ta  zkrátka  pochopila,  že  to tak být  musí. I díky  váze jejich tehdejší osobnosti. Paní Theresa  jejich  hmotnostní  kategorii  nedosahovala. Ale  oni  zase neměli proti sobě  –  snad  s výjimkou Miloše Zemana nikoho,  kdo  by byl   měl silné  parciální  zájmy. Ale  ani on  nedisponoval silou , aby  je snad dlouhodobě  nastoloval a prosazoval. Na  rozdíl o Johnsona  spol. a Jeremy  Corbyna. V Británii  se  myšlení na  Británii nemyslí.

Paní Theresa  půjde. S  hanbou a posměchem. Hlupáků a podvodníků. šejdířů šašků a intrikánů. Moci se  ujmou  Richardové III. Respektive  nejspíše  jejich hlavní protagonista jménem  Boris. Takový  Boris  Richard III.

Jestliže  se tak  stane, pak  máme /my a  celý svět/  konečně  jasno, jak to s  brexitem dopadne. Dojde k tzv. tvrdé  variantě.  Richard III. Johnson sice po svému vedení  do Downing str.10 formálně zahájí  jednání s Unií, ale  bez zájmu cokoli skutečně  dojednat, protože  s  dohodou  by  pak  musel nést  následky  brexitu.  Takže  postaví  požadavky  nereálné a nepřijatelné.  Které ovšem velmi budou  konvenovat  britskému  voliči. A on,  po neúspěchu rozhovorů, svalí vinu  za  tvrdý  odchod a jeho  důsledky,  jednak na Mayovou  /to  ONA  nedokázala  nic  vyjednat a zmarnila  čas/  a  na centrálu  EU / to ONI se nechtěli  dohodnout a chtěli Británii ponížit/, takže  nic jiného,  než  odchod  po zlém, můj britský  voliči nešlo vybrat. A  důsledky, které  z  toho na tebe  padají?  Vždyť s i  to tak chtěl, tak co si stěžuješ?!Jednoduchá taktika!

Jen bych dodal, že  smrtí  Richarda III. v bitvě u Bosworthu skončila  éra  rodu  Plantagenetů na  britském královském trůně  jednou pro vždy…. Uvidíme,jak to bude s britskými toryi.

Popravdě  řečeno,jestli  dojde k onomu  silovému rozchodu  mezi  Spojeným královstvím a  Evropskou  unií, za  sebe  říkám, že  mi to naprosto vyhovuje!

Britové  dostanou, co si zaslouží.  Celá století  nestydatě  profitovali  z  toho, že  šikovně   rozdělovali  národy  kontinentální  Evropy a uměli je  stavět, podle  svých zájmů,  jedny proti druhým a nakonec  být  tím, kdo mezi nimi rozhodoval. Tak jak  vyhovovalo jeho zájmům.

V EU stejně  drze  a  soustavně  vyžadovali  speciální  výjimky  a  zacházení To skončí a  oni ponesou  konsekvence toho, co chtěli.. Velmi snadno se ovšem  může  stát,  že se  z Velké Británie  stane  Malá.  Začínám držet  palce skotským  nacionalistům. Nyní  totiž  mají opravdový  důvod státní svazek z  Anglií  opustit.A  zdá se, že  se nacionalismus  začíná probouzet dokonce i ve  Waklesu.

Nicméně  zcel a jistý  si tím, že  Britové sklidí, co zaseli,  vůbec  nejsem.

Netuším  zdali jste  viděli  poslední předvolební debatu  lídrů českých politických  stran v Národním muzeu ve  čtvrtek před  volbami do Evropského parlamentu.  Já kvůli  vysílání Trikolory  na Slobodném vysielači  stihl až  samotný  konec. Moderátorka Světlana   Wittovská  všechny diskutující oslovila  s  dotazem na  téma  brexit. S  výjimkou komunistů / Vojta  byl tradičně  kluzký/ všichni  hovořili  jednou  řečí  – odchod Británie je  špatně, sdílíme  s ní  společné  hodnoty,máme  společné vidění světa  a cíle a musíme  k ní zachovat  vztah!

Lišili se jedině  v tom,  jak  se ten vztah má  zachovat. Respektive  s jakou mírou vlezlosti  vůči  Britům.  Podle Okamury by  EU  měla  naprosto rezignovat na  vlastní  zájmy, životní potřeby  svých členů  – například Irska  nebo Španělska, zradit  je,  nechat Brity, aby  si vyzobali z EU  co sami chtějí. Ostatní tak radikální nebyli, ale  snaha  o to Brity  co nejvíce uchlácholit,  byla  více než  zřejmá. Prý v  zájmu spojenectví,  solidarity a těch  společných  evropských hodnot…..

Nezbývá mi, než se těch panáků  zeptat,  jaké  že ty  naše společné zájmy  v brexitáři  jsou? Jaké s nimi  asi máme  společné hodnoty a zejména  ty  evropské?!

Vždyť oni nám svým hlasováním řekli,  že  jsou proti  hodnotě, kterou  reprezentuje  EU  jako celek. Proti jejím zásadám a  principům!  Že  s  tím nechtějí  mít nic  společného.

A  aby  všechno sdělili  naprosto jasně,  hlavním přesvědčovacím trumfem  pro brexit  byli  pracovníci  z  nových  členských států  EU,tedy  z  České republiky, Slovenska a Polska, atd. Respektive  zastavení jejich  vstupu  do Británie. Když  to řeknu lidově-* nejen , že nás  nechtějí-  my jim dokonce smrdíme!    Takhle oni s námi sdílí společné ideje a  principy  a hodnoty.

A my   jim máme  dělat nějaké  ústupky? Proč?  Boris  Richard III. Johnson  je  rozvod  ve zlém – tvrdý  brexit. Vybrali/ vyberou si to sami.  Budu jen rád, když  si to vychutnají se vším všudy!

Ten  tvrdý  brexit  bude velmi dobrý  i pro zdejší  horké hlavy, volající po czechzitu!  Kteří mají plná mluvidla  samostatnosti, ale  netuší, co by  asi tak následovalo  minutu po  jeho vyhlášení. Uvidí, zač  je nikoli v  Pardubicích, ale  v dnešním naprosto sobeckém a  imperiálním světě  perník!

Paní Theresa  bojovala  čestný, rovný a marný  boj! Nemohla v něm vyhrát. U Thermopyl  vše  rozhodla  zrada jistého Efialta z Málidy, který Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří  nad Thermopylami a  ti  Leonidasovi a  jeho  mužům vpadli do zad. Theresa  Mayová  měla   svých  Efialtů hned  několik desítek. A  zdaleka ne  těch  tři sta  neústupných po  svém boku. Ačkoli bojovala  stejně  osudový  boj.   Proti  Richardům III. a  Efialtům se  vyhrát nedá.  Klaus  s Mečiarem  je  uměli  umlčet předem.

Dodatek:

Tenhle  text jsem psal  minulý  pátek  večer. A  rozhodoval se , jestli jej mám hned  pustit  nebo  dát  až  dnes. Vyhrála  druhá  varianta, chtěl jsem mít  fora,abych nemusel psát  každý  den , protože tehdy  jsem si  naivně  myslel, že  eurovolby  spláchnu  jedním článkem… Už při psaní  toho prvního, včerejšího bylo  jasno, že  budou  nejmíň  dva a  dnes vím, že  si tak  čtyři. Mám  li popsat  všechno, co   mne  napadá a považuji za  zajímavé.A  to si ještě  vypomohu  tímhle  dodatkem.

Kterým  jedno téma  vyjmu.  Totiž  komentář  výsledků eurovoleb  v Británii. Protože  to jednak to  popisu  dění  kolem  brexitu  patří a bude  mít  tady  víc  vypovídající  hodnotu,než  kdybych to zahrnul do nějakého panevropského  shrnutí.

Vedle  toho  nebo spíš  především  – mám problém s  tím nesmyslným  trollením  kolem  interpretace  britských  výsledků!

Konkrétně,  s  už  tisíckrát  opakovanou  hláškou -britské  eurovoby  znovu potvrdili  přání Britů opustit  Evropskou  unii!

Nic není  vzdálenějšího  pravdě!  Naprostý  blábol!  Stačí se podívat  na  čísla  . Ty vypadají  takto

Ano,  Farage  získal se  svou  stranou  Brexit jasně   nejvíce mandátů. Díky britskému  většinovému  volebnímu  systému.  Ten  ale nemá  potřebnou  vypovídací  hodnotu o  tom,  jak by  dopadlo  eventuální  další referendum.  Kdyby  ho přeci jen někdo vypsal, jako že  se tak už  určitě  nestane.

Kolik  Britů je  nekompromisně  pro  brexit a kolik stejně nekompromisně  proti  němu  udávají procenta získaných  hlasů! Nikoli  mandátů.  Referendum  je  o získaných hlasech pro ANO/NE.

Takže  tvrdí  zastánci brexitu  hlasovali  pro Farage. Který  také  artikuloval  jen  tohle,neměl žádný  další program, nic  jiného neřešil. A  neměl   v  tomto  politickém  prostoru  ani žádného  politického konkurenta. Kdo byl za vystoupení, byl Farageův  volič.

Jasně  postoj pro  setrvání v  EU   zastávaly  naplno dvě  strany  -Liberálové a  zelení!  Obě tyhle  strany  hlásaly,  mimo   centrální  myšlenku  – zůstaneme  v  EU  a  chceme  nové referendum  i  další programové  cíle směrem k Unii  i  dovnitř  Británie. Takže  si porovnejme  procentní  zisky  hlasů  zastánců  brexitu i setrvání – tedy kolik  získal Farage a kolik  Liberálové + zelení:

31,6   versus 32,4

V neprospěch  Farage a  brexitářů!!!  V měření  odhodlaných  by prostě tahali za  kratší konec. Farage  prohrál!!!

Nepochybně   poměřování  těchto  dvou  táborů nestačí na  zjištění  celkového  výsledku  hypotetického druhého referenda, či identifikaci momentální  většiny ve  Spojeném království pro/proti brexitu.

Rozhodli by  voliči zbylých stran – zejména  labouristů i těžce  ponížených konzervativců,na čí stranu by  se přiklonily. Protože ani jedna nikdy  žádný  jasný  postoj k opuštění  EU  nezaujala. Ani ryba  ani rak! Existují tam  obě  křídla.Nikdo neví, jak jsou  silná.  Jisté  je jen to, že  eurovolby  NEPOTVRDILY v žádném případě  výsledek  referenda. Naopak – těch, co  si přejí  odchod  z  EU  v  každém případě  je méně  než  těch, co  si přejí za  každou  cenu  zůstat!

A na serveru Politico.eu kde  se   detailně  rozpitvávali  jak  čísla  v  celé  EU,  tak  v jednotlivých  zemích vydali  ohledně   poměru  euroskeptiků  v celkovém  počtu  voličů  dané  země  následující  graf,popisující  Británii:

Netuším, na  základě  čeho se Politico k tomuto  zjištění  dobralo, ale  je li  reálné, pak  počet  tvrdých  brexitářů  mezi  rokem 2014 a dneškem v  UK výrazně    klesl. Z  téměř  poloviny  elektorátu na  cca  1/3….

Žádné  potvrzení   probrexit  se určitě nekonalo!    Zároveň  dodávám, že  i přes  výpočty  Politica,  bych  se neodvážil  konstatovat,  že  vyhráli  zastánci  dalšího  britského pokračování v  EU! Takhle  rigorozně  pro  mne  čísla  z  ostrovů také  nemluví!

Jen ještě  dodám, že  ve  Skotsku, podle očekávání vyhráli  prounijní  Skotští nacionalisté. To se čekalo.  co je ovšem naprosté novum,je  výsledek z  Walesu!  Tam jeden  ze  čtyř  euromandátů  urvali poprvé v  dějinách  walesští  nacionalisté. Navíc  se ziskem  téměř 1/4 odevzdaných  hlasů.  Zdá  se,  že  Británii  budou mít  po  brexitu  zajímavé starosti.  A není  vyloučeno, že  se bude měnit  název  Spojeného  království. Jen na  Království. Nebo na  Malou Británii……

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.