USA vs. Írán v geopolitickém kontextu


napsal ???

Vlkův  úvod:

Na můj nedávný  článek  k  dění kolem Iránu  mi  přišla, mimo jiné, od  kohosi,  i velmi stručná  reakce.  Snad  čtyři  věty a  pár  odkazů. S  tím, že  jsem  nezohlednil  jeden zásadní imperativ,  formující americkou a  nejen  americkou politiku v  této  výbušné  oblasti  – otázku Číny a  globálního, zejména  budoucího postavení  Číny.

Ten mail měl naprostou  pravdu. Což  jsem  jeho odesilateli  okamžitě  a bez  jakýchkoli  vytáček sdělil. Ano, můj pohled  byl příliš úzce  zaměřený. Jen  na  osu  Spojené  státy, Irán a možná  také  Evropa. Vedle konstatování,  že o musím brát  jako svoje  jasné  analytické  selhání,  šla  i  žádost,  zda  by  odesilatel  nenapsal pro Kosu  příslušný  článek s  touto  tématikou. Nebylo  pochyby , že  disponuje  patřičným vhledem. Těší mne,  že  mi obratem vyhověl.  Takže mu předávám  slovo.

Pokud ve svém úsudku spoléháte pouze na běžné mediální zdroje, uvidíte pouze reaktivní šum. Bohužel. Pokud dále neovládáte světový a informační jazyk č. 1, jste odkázáni jen na to, co vám kdo zprostředkuje. Navzdory takovému poučujícímu úvodu se vám chystám nabídnout trochu neobvyklý kontext toho, co se na nás chrlí jako další krize žhavého kotle zvaného Blízký východ.

Začněme strohým, ale  zásadním schématem:

Dosupné zde: https://www.eia.gov/beta/international/regions-topics.php?RegionTopicID=WOTC

Komu z vás již dochází, o co jde současné US administrativě v tomto případě iránské krize?

Kromě toho, že zabránit šíření jaderných zbraní do dalších států je neměnnou konstantou všech, kdo do elitního klubu již přísluší… nemýlí se ti, kdo tipují  Čínu.

Z obrázku výše jednoznačně vyčtete, že Hormuzská úžina je (spolu s úžinou mezi Indickým oceánem a Pacifikem, vedoucí do neméně žhavého Jihočínského moře) zcela klíčovým uzlem pro námořní transport ropy, který ze světového celku zabírá cca 61% veškerého pohybu této suroviny. Hormuzem v roce 2015 prošlo 30% námořního transportu ropy (některé zdroje uvádí až 40%)

Kontrolou této oblasti vykonáváte nepřímý vliv na celou řadu mocností, a to se vyplatí.

Dostupné tamtéž

Kolik z toho importuje Čína? 44% z celé oblasti, kterou kontroluje zejména US Navy a  US Air Force se svými základnami na území v  mezi Suezem, africkým rohem a Hormuzem. Vyhledejte si schválně i meziroční nárůsty importu od vybraných zemí tohoto okruhu a kde se je Čína snaží diverzifikovat.

Kritické východisko

Je mi zcela jasné, že na tomto blogu je celá řada čtenářů, která USA vidí jako toho největšího světového ďábla, fandí Putinovu Rusku, nebo nám dokonce předhazuje Čínu jako nevyhnutelnou nutnost a žádoucí protiváhu tomu jejich ďáblovi.

Vydalo by to na celé další pojednání, nicméně zůstanu u svého východiska, že pro mě je Čínská lidová republika, se svým komunistickým politbyrem, jedinou skutečně existenční hrozbou nejen pro naší vlast, ale též celému našemu civilizačnímu okruhu.

Kvalitativně převyšuje jakékoli historické zkušenosti a  minulé hrozby. Zároveň představuje zcela komplexní výzvu také pro nejsilnějšího bezpečnostního garanta euroatlantiké sféry -Spojené státy americké (US). US se již nezdráhají tuto hrozbu pojmenovat veřejně, o čemž svědčí nejen výrok generála J. Dunforda (Chairman of the Joint Chiefs of Staff).

Nebudu dlouze odbočovat, ale je nutné pochopit, že spletitá čínská vlivová síť ovládá kdejakého uznávaného akademika, think-tanky a dokonce některé velké mediální domy. Stejně tak financuje nejednoho politika, zkorumpované vlády po celém světě, apod. Svůj vliv na praktickou politiku vykonává úspěšně i v USA, a to napříč politiky, kteří jsou bytostně svázáni s čínskými obchodními zájmy. Ty jsou poháněny i silnými zájmy světových korporací, masivně profitujících z politbyrem posvěceného přístupu na čínský trh. U nás je to zejména PPF a další finanční skupiny.

Trvalo proto nějakou dobu, než se s touto hrozbou začalo něco skutečně dělat i v USA. Trump a jeho původní strategický poradce Steve Bannon (médii patřičně zarámovaný jako ultrapravicový populista, zkrátka osoba, jejíž názory se nesmí šířit), přišli s důrazem na tuto strategickou vizi skutečného zadržování čínské hrozby. Sice byl tzv. asijský pivot ohlášen Obamovou administrativou, ale Čína se s ním vypořádala po svém a své pozice posílila. Když Muellerova zpráva žádnou žalovatelnou špínu na Trumpa nepotvrdila, nepochybně  se v Pekingu nejedno čelo orosilo studeným potem. Vědí moc dobře, že Trump své pozice posílil a je to odhodlaný protivník. Protivník obklopený realistickou větví vojenské generality, která čínskou hrozbu dlouhodobě vnímá zcela jasně.

Zahraniční politika je komplexní

Tlak proti jaderným zbraním je dlouhodobou konstantou USA od dob studené války. Srovnejte činnost Izraele proti Iráku v roce 1981 a poté proti Sýrii, když v roce 2004 zjistili, že ve spolupráci se Severní Koreou buduje svůj jaderný program. Bum, prásk a bylo nejen po reaktoru, ale též po hlavním generálovi, který program vedl, aneb operace Orchard. Nikdo nehnul brvou a Sýrie se ani neodvážila veřejně ohradit.

Kimům v jejich atomovém  programu Čína aktivně pomohla, ale když minulý rok začaly létat balistické rakety přes japonské ostrovy, bylo jasné, že světová komunita musí takové situaci učinit přítrž. Vždyť je střílí země, která prokazatelně A bombu již má! Trumpova administrativa to ve spolupráci s Čínou nějak zarazila, což jim samozřejmě nikdo na vrub k dobru nepřipočte.

Pro fajnšmekry doporučuji slyšení výboru pro ozbrojené složky US Senátu z ledna 2018 při příležitosti zveřejnění nové obranné (také útočné, resp. bezpečnostní) strategie. Buďme upřímní- strategii upevňující hegemonii USA. Svědčil tam Henry Kissinger a Raeganův ministr zahraničí George Shultz. Totální poklad a souborná studnice bohatých zkušeností a znalostí těchto dvou pánů. Dostupné zde: https://www.armed-services.senate.gov/hearings/18-01-25-global-challenges-and-us-national-security-strategy

Zejména to skvěle padlo na úrodnou půdu vzhledem k situaci se Severní Koreou. Neměnná konstanta o zabránění šíření, či vůbec použití jaderných zbraní za každou cenu, byla několikrát zdůrazněna. Co to znamená? Že kdyby šlo pouze a jen o Írán, který si znovu dovolil otevřeně vyhrožovat finalizací jaderné zbraně, tak do konvenční války s Íránem naprosto pochopitelně napochodujeme všichni, a to bez debat. Obamova administrativa nechala posílit i tuto regionální mocnost, která vyplnila mocenské vakuum v severních oblastech Iráku a na východě Sýrie, přičemž podporuje šíitské povstalce proti Saúdům na jejich nárazníkových územích.

Jenže tahle válka s Čínou, Severní Koreou, Ruskem, Íránem a dalšími, je bytostně nekonvenční. Buďme za to však rádi, v té konvenční být určitě nechceme. Stejně tak buďme  vděčni za  to, že jí za nás dosud vede někdo jiný a nepožaduje  naše  zapojení, včetně  lidských  oběti. Má to však jiná úskalí. Tak bytostně příznačná, historicky opakovaná evropská neakceschopnost a utápění se v našich vlastních nesourodých problémech, nás bohužel oslabuje a staví do nevýhodných pozic.

Jsme ve válce a ta je bytostně nekonvenční

Z té komplexity zahraniční politiky a zajišťování bezpečnostních zájmů našeho atlantického okruhu (s primární rolí USA) vyplývá celá plejáda nástrojů, jimiž jsou zájmy prosazovány. Abychom porozuměli dějství nejen kolem Íránu, je třeba brát v patrnost každou složku US strategie. Na ní se podílí celá řada aktérů. US prezident je jejich hlavní úředník, aby jako hlavní  zvolený rozhodčí, dohlížel na administrativu jako celek.

Všimněte si, že Trumpova administrativa se všelijak proměňuje, avšak neproměňují se zájmy a cíle. Kdo zůstává, odvádí velmi zajímavou (nikoli nutně kvalitní) práci, která skutečně sleduje společně se sbíhající linii strategických cílů. Vyjádření America First je, v  tomto kontextu,  zavádějící, neboť by poukazovalo na izolacionistickou tradici amerického politického myšlení. Je to volební heslo, zaměřené  na domácí publikum. Reálně je ve světové doméně uplatňován Pragmatism First, tedy pragmatismus především. Samozřejmě pragmatismus kladoucí důraz na zachování primárního statusu USA jako dominující světové velmoci.

Spousta kroků a opatření se kdekomu na planetě nelíbí a US se pak skutečně jeví jako nesmyslný ďábel, přilévající olej do ohně kam se podíváme. Některé kroky jsou zdánlivě nesmyslné. Na jedné straně Perského zálivu podporuje Saúdy, vedoucí humanitárně katastrofální válku v Jemenu a sponzorující největší wahabbistické extremisty, vedoucí proti našim zájmům džihád po celém světě.

Na druhé straně současná US administrativa uzná Jeruzalém jako hlavní město Izraele a nabídne Palestincům 50 mld USD na rozvojovou pomoc, načež prezident jejich samosprávy vyloží karty na stůl a jako poděkování vyzve k útokům na Izrael. Ale podívejte se na tu druhou mapku výše. Pakliže máte na své straně Saúdy, ovládáte tak půlku světa závislého na dodávkách energetických surovin z této oblasti. Pokud tam máte také Izrael, máte kontrolu takřka nad celým východem Středomoří a odhodlaného spojence proti Saúdům, který navíc vlastní A bombu.

Když se vám začne vymykat z rukou turecký diktátor, jste trpěliví a podpoříte oslabení jeho měnového trhu tak, aby postupně začal ztrácet politické body na domácí scéně, což se nyní projevilo opakovanou prohrou Erdoganova kandidáta v Istanbulu, ekonomickém a intelektuálním motoru Turecka. USA musí, nejpozději od první světové války, řešit celou síť světových problémů a událostí  naráz. To je většinově pro konzumenty informačního průmyslu nerozlousknutelný oříšek, který je nahrazován zjednodušením, přímočarým a duálním uvažováním – buď a nebo.

Problém s Čínou je, že měla dost času vybudovat si, za vytrvalého sponzoringu USA!!!!, mocenské pozice po celém světě.

Otevřeně agresivní a revizionistická vůči stávajícímu světovému uspořádání je Čína relativně krátkou dobu, neboť se dlouhodobě profilovala jako zastánce míru a nevměšování. Dostat strategickou výhodu na naší stranu něco stojí a nestane se to přes noc. Wu wei je nicméně nyní více na straně USA.

Jak může vypadat nekonvenční vedení boje s Čínou?

Čína vede nejen s USA nekonvenční války již dlouhodou dobu – zejména na ekonomické, kybernetické a informační úrovni. Nejde o Trumpovu obchodní válku, ale skutečně o protiopatření útočným snahám Číny. Tarify, resp. obchodní válka s Čínou, přináší své plody a Čína začíná pociťovat jejich smrtelně nebezpečnou trpkost. I za cenu velké nevole mnoha US firem, přičemž se však vedle toho pomalu formuje koalice US korporací a osobností, které vyzývají k podpoře tohoto cíle. Je třeba si uvědomit, že při kácení tohoto lesa budou opravdu lítat třísky.

Nenechme se ale zmást tím, že jde pouze o externí efekt. Interní vliv čínského hospodářství ve velmi pozdním růstovém cyklu jim nyní nijak nesvědčí. To se spojuje i se slabostí Eurozóny, kde je pokles průmyslové produkce znatelný už i v Německu od listopadu 2018.

PMI – Leading indikátor pro základní makroekonomickou analýzu, který historicky koreluje s HDP

Masivní fiskální deficit vzájemného účtu RMB a USD je nutí prodávat US Treasuries a již pobízí i své občany, aby směnili jejich USD za RMB. Přičemž ti movití samozřejmě činí pravý opak.

Také technologický sektor se musel globálně vyrovnat s logistikou výroby, jež je přímo ovlivněna  tarify, na což opět naráží i státní/vojenská Huawei. US ministerstvo spravedlnosti DoJ navíc velmi intenzivně přitvrdilo ve vyšetřování  průmyslové špionáže a sabotáže, prováděné čínskými stranickými konglomeráty, neboť  jen tady podle  některých pramenů  US uniká cca 225 mld USD ročně!!!!

Státníci  některých  zemí  světa  se konečně ohradili a nesouhlasí s vazalskými podmínkami v rámci čínských úvěrů v BRI, nyní třeba Tanzánie, jejíž prezident je označil za návrhy, které by podepsal jen blázen: https://splash247.com/tanzania-scraps-massive-chinese-port-project/No, podívejme se do Řecka a k dalším bláznům.

A třešničkou na pomyslném dortu je čínský bankovní sektor. Tři velké, samozřejmě politbyrem vlastněné banky odmítly spolupracovat s US stranou při obcházení sankcí proti Severní Koreji. Znemožnit jim přístup na US finanční trh je likvidační. Teď si představme, že by se třeba čínská hlavní banka, financující politické projekty, zapletla do obcházení íránských sankcí? Její mezibankovní půjčky jsou v řádu 8 bilionů RMB. Co by se asi stalo s čínským mezibankovním trhem?

Čína se, vedle Ruska, nikdy neváhala postavit na stranu diktátorů, nebo autoritářů všeho druhu. Írán si tyto dvě velmoci snaží vydržovat dlouhodobě. Co se však stane, když zasáhnete čínskou kupní sílu natolik, že je pro ní velmi nákladné vám pomáhat?

Poslední oficiální statistiky vzájemného čínsko-íránského obchodu za první pololetí 2019 jsou v meziročním srovnání kruté. Íránský export, včetně ropy, propadl o 46,6%, což v číslech znamená 7,17 mld USD. Čínský export do Íránu propadl o 26% v hodnotě 3,74 mld USD. Ropné sankce uvalené na Írán v listopadu 2018 šly ruku v ruce s 6 měsíčním odkladem pro některé země, včetně Číny. Celkově jejich vzájemný obchod propadl o 35%. Čína sice ráda podporuje Írán, ale obchodní vztahy s USA jsou pro ní zcela rozhodující. Pro srovnání byl objem vzájemného obchodu těchto mocností za rok 2018 660 mld USD. Sorry Íráne…

Sankce na íránskou ropu nyní tedy udeřily v plné síle a jejich export se v červnu propadl na cca 300 000 barelů za den. Loňský duben to přitom bylo cca 2,5 mil barelů za den. Některé zdroje uvádějí propad na úroveň 255 000 barelů za den. Propad o 67%. Pro Írán jde o hlavní zdroj příjmů.

Nemyslím si, jako vlk, že by se při tomto kohoutím zápase mezi Trumpem a představiteli Íránu jednalo o nebezpečný gamble, který nemusí vyjít. Stačí opět trpělivě vyčkávat, až proměnné začnou nést své ovoce a íránská společnost začne svým pohlavárům opět činit starosti v ulicích. Chameneí (nejvyšší iránský  vůdce) zatím nařídil přesunout 25 vojenských základen mimo íránská města. Lidé začali více těžit Bitcoin, protože se připravují na krizi, což zvedlo spotřebu elektřiny o 7% a stát vyhrožuje, že si těžaře této kryptoměny najde.

Samozřejmě, provokace a tzv. false flag incidenty budou ze strany USA uplatňovány, neboť jde o osvědčené taktiky. Stejně jako silácké řeči jak z dílny neokonzervativců o tom, jak lze útok na Írán zařídit bez vstupu jediného US vojáka na jeho území…

Nejen to. Co když Čínu zasáhnete i tak, že bude muset více záviset na dovozu ropy z dalších zemí, jako je Rusko, Saúdská Arábie, Angola, Irák, Omán, Brazílie, Kuvajt a pak další drobní dodavatelé?

Trump se v pondělí nezdráhal dát všem najevo, že US Navy hájí mnoha zemím bezpečnost dodávek esenciálních energetických surovin přes Hormuz a že to má svou cenu, kterou ony (zatím) neplatí:

US Navy je pro vitální funkce čínské ekonomiky největším nebezpečím v podobě kontroly dovozních i vývozních cest. Pro US je rizikem, ze Čína teď dobudovala první bitevní skupinu s letadlovou lodí. Stejně tak, dle Andrew Ericksona z US Naval War College, získala operační zkušenosti v protipirátskych misích kolem Afriky, buduje námořní zásahové  jednotky, má vojáky na všech svých civilních lodích, navzdory apelům světového společenství si vynucuje kontrolu nad prostorem, na němž závisí třeba energetická a surovinová bezpečnost Japonska, apod.

Závěrem

Můžeme se připravit na to, že Írán bude velmi izolován a bude sloužit jako prostředek k dalšímu vyvažování, respektive  tlaku na Čínu. Dnes -28. června nás čeká summit G-20 v Osace. I když se čínská delegace snaží klasicky po svém autoritářském stylu zakázat téma protestů   v Hong Kongu , které také vydává  za  protesty proti vydávání jeho občanů  do  Číny, troufám si tvrdit, že tím teď projevuje jen svou slabost. US delegace má teď mnohem víc nabito, aneb wu wei se naštěstí pomalu přelévá na naší stranu.

X.X.

PS

Ano, myslím, že po svých kategorických tvrzeních výše dlužím jisté kvantitativní a kvalitativní důkazní řízení o tom, že Čína a její nekonvenční válka proti stávajícímu mocenskému uspořádání, je naší největší existenční hrozbou. Ale nevím, kdy se k tomu dostanu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.