Sice ještě nejsou úplně definitivní výsledky -momentálně je sečteno 80% hlasů, ale zdá se, že není důvod dále čekat s nějakým letmým rozborem výsledků parlamentních voleb na Ukrajině.
Centrální ukrajinský deník Pravda je vydal takto:
Zelená je Zelenskho strana Sluha národa
Modří jsou strana Jurije Bojka a ruskojazyčného obyvatelstva
Fialová je Porošenko a jeho strana
Červená je Batkyvčina Timošenkové
Oranžová je strana rockera Vakarčuka, protestní a nacionalistická
černá jsou ostatní strany
šedivá nezávislí kandidáti.
Dva sloupečky mandátů jsou proto, že na Ukrajině mají kombinovaný volební systém. Polovina poslanců je volena poměrným -první sloupeček, polovina většinovým způsobem- druhý sloupec. Poslední sloupeček je celkový počet získaných křesel.
Z následujícího grafu je vidět
že Zelenský už má pohodlnou nadpoloviční většinu
Geografické rozložení po jednotlivých ukrajinských regionech to vypadalo takto:
Tahle grafika je v originále interaktivní a pokud si chcete pohrát s tím, kdo jak z ukrajinských uchazečů o přízeň voličů obstál, pak má možnost zde.
Já to udělal a jakkoli Poroš nakonec skončil , s velikým odstupem na druhého, třetí, spolu s Tymošenkovou, vděčí za to, že neskončil na chvostu, zahraničním Ukrajincům, protože ti, pro mně nepochopitelně, se v něm vidí a jedině zde zabodoval a zvítězil. Dodejme, že více než 2 000 000 těch, kteří jsou v Rusku, hlasovat nesmělo. Inu není Ukrajinec jako Ukrajinec. Mezi tzv. expaty symptomaticky strana Jurije Bojka se vůbec nechytala. Je potřeba to popravdě říci.
Když už jsem u téhle, řekněme – proruské strany – vedla osamělý boj proti všem, nikdo si netroufl na ně trochu vlídně pohlédnout. Přesto zcela přesvědčivě vyhrála v Luhansku a Doněcku, respektive těch částech těchto regionů, které jsou pod kyjevskou správou. Tohle přímo nabádá k zamyšlení o celá kyjevské válce proti odbojným provinciím, když ani ti, co jsou takzvaně Kyjevem osvobozeni od teroristů, nechtějí s těmi, co je osvobodili, mít nic společného.Všimne si toho ČT a další podobní.Bojko a spol dosáhli naprosto zřejmého úspěchu i v obou Oděsských regionech, Sumském, Charkovském regionu. Prostě na východě země.
Bojko zabodoval celkem slušně i na střední Ukrajině. Naproti tomu západ, ji zcela vymazal.
Zklamán těžce ze svých výsledků zde musel být Poroš. Tohle, ještě v prezidentskch volbách, byla jeho báze a nyní? Většinově čtvrté místo… Nechápu, že z toho nevyvodí zásadní důsledky a …. no střílet se za ranního úsvitu ani věšet se nemusí, ale.. Kdybych žil na Ukrajině a měl sázkovou kancelář, tak bych vypsal sázky na to, jak rychle bude trvat, než ho nová vláda pošle před soud.
To je ten důvod, proč pokračuje v politice dál – poslanecká imunita! A možnost spustit mezinárodní křik, že je obětí politické perzekuce. Jako soukromá osoba by si to nemohl dovolit. Takhle zjevně spoléhá na to, že až o imunitu přijde, tak, že se za něj postaví cizí státníci. Protože on přece dělal jen to, co mu v lepším případě radili, v tom horším nařizovali. A Ukrajina si nemůže dovolit rozzlobit své věřitele. Uvidíme! V každém případě bude hodně zajímavé sledovat další Porošův osud.Osobně mu ho nezávidím. Al e zvoli si ho sám. Takže doufám, že dostane, co si zaslouží.
Překvapuje mne, přes relativně slušné regionální výsledky, malý počet mandátů pro Tymošenkovou. Evidentně je to jediný ukrajinský politik, který je jakž takž přijatelný napříč všemi regiony. Bodovala všude. I když ta akceptace není dostatečně silná. Jako ukrajinský volič bych ji osobně byl volil už v prezidentských volbách. Právě kvůli té obecné přijatelnosti a předchozí zkušeností s vedením a správou země.
Leč lidé chtěli a chtějí Sluhu národa- Zelenského.
Než se mu budu trošku věnovat, musím se trochu zmínit o rockeru Vakarčukovi a jeho straně Hlas. Ta vyhrála ve Lvovské oblasti a výsledek udělal a ještě v Tarnopolu a okolí. Kde vymazal Poroše. Tady prostě bývalý ukrajinský prezident tvrdě narazil. Příznivci divize SS Gallizien /ve Lvově mají každoroční velké slavnosti/ a uctívači Stěpana Bandery holt hledají také nový, nezkorumpovaný symbol. A našli ho v rockerovi Vakarčukovi. Tohle musí čokoládového Pétu zatraceně bolet. Ale jak už jsem napsal výše, myslím, že ho čekají horší věci.
Takže se můžeme věnovat Zelenskému.
Rozpustil předčasně parlament a vypsal nové volby, aby nemusel s parlamentem věčně bojovat a snáze prosazovat zákony. Záměr se mu povedl. Ukrajina je státem s prezidentským systémem. K tomu má většinu i ve sněmovně. Může si tedy prosadit , co chce. Přesto, podle zpravodajů z místa, prý hodlá najít koaličního partnera. Aby na bolestivé řezy, které nutně musí udělat, nebyl sám. Já osobně to považuji za slabost a dovolím si předpovědět, že jeho obliba a kult roztají stejně rychle jak přišly. Či spíše rychleji.
Nemá šanci. Nic mu nepomůže, že prý ani jeden z jeho poslanců nemá nějakou politickou zátěž z minula. Prý nebyli v politice a korupčně prý jsou také čistí. Což si na Ukrajině neumím dost dobře představit. Ale budiž.
Chce tím zcela jasně dát najevo, že s minulou politikou a politickou praxí nemá ani on ani jeho lidé nic společného. OK. Tohle beru. A rozumím tomu. Jenže to je prostě málo. Hrozně málo. Lidé čekají daleko víc. Že skončí válka na východě, že se jim prudce zvedne životní úroven, že skončí velká nezaměstnanost, že….
To nemluvím o tom,že takhle posbíraná většina bude jako pytel blech a navíc sotva kompetentní.
U té války to neplatí absolutně. Zejména západ má zcela jiná očekávání – že budou povstalci poraženi a to úplně. že bude znovu obsazen Krym a možná, že jak slibovali různí ministři jako Avakov nebo Turčynov, že ukrajinské tanky dojedou do Moskvy.
Nic z toho není Zelenský schopen splnit. Rozhodně ne rychle. Ale já myslím, že ani pomalu.
Jenže lidé ho přesně kvůli tomu – volili!
Mají smůlu. A Zelenský také. Udělal by dobře, kdyby se poohlédl ve Francii a nastudoval Macronův příběh. Totéž čeká i jeho. Myslím, že v daleko ostřejší variantě. Francie, jakkoli deklasovaná, je naprosto konsolidovaným státem ve srovnání s dnešní Ukrajinou.
Nepřeji Zelenskému nic špatného a docela bych přivítal, kdyby se mu začalo alespoň trochu dařit. Znamenalo by to totiž například výrazné uklidnění vztahu s Ruskem a tudíž zaranžování Evropy s Moskvou. Je nanejvýš na čase. Nicméně – nevěřím, že něco takového je možné. Ukrajinský západ žádnou funkční dohodu mezi Zelenským a Putinem nedovolí. V nejhorším zasáhne silou. Mezi ukrajinskými, nechci psát nacisty, takže nacionalisty, je příliš mnoho zbraní a jejich bataliony jsou začleněny do armády. Umím si snadno představit „záchranu demokracie“ ozbrojeným pučem. Kdyby se tak stalo, tak se těším , ano těším, na řečnická cvičení, kterými budeme přesvědčováni, že ten puč je vlastně vrcholnou ukázkou demokracie…
Ale to už příliš předbíhám. Dneska jsme chtěl vydat jen rychlý popis volebních výsledků na Ukrajině. Nic více.