Čaputová, Schulz a Sagan


Snažím se velmi pečlivě  sledovat  slovenskou  prezidentku  Čaputovou. Zajímá mne. Jednak je  to fenomén, protože  to, jak se objevila  z  ničeho a doslova  přejela  celý  zbytek  politické scény  v  prezidentských  volbách, se nedá  vysvětlit  jen  penězi  nebo mediální podporou  těch „vždycky správných“  ani  nějakým superimpactem  tzv. fenomenu  Zelenský, kteří by  říkal,  že  znechucení politikou  je  na  Slovensko  už  do té  míry  velké, že kdyby  se  byl o prezidentský  úřad byl ucházel nějaký takový   šimpanz  Pepa , eventuální miláček  publika  v bratislavské zoo, byl by  vyhrál taky. Ne  vážené  slovenské publikum Kosy, takhle  jednoduché to fakt  není. Protože  by  to znamenalo, že

-Slovensko je  na tom přibližně  jako Ukrajina

-na  Slovensku  je  nebývale  vysoké procento naprosto povrchních a  totálně  prostoduchých  lidí, kteří  prostě  nalítnou  každému  lacinému věšeči  bulíků  na jejich nosy.

Tomu  mám věřit?  Promiňte , ale  to nejde.  Já  k Slovákům,za  to , co dokázali po  rozchodu s námi a  jak se posunuli  vpřed, ve srovnání s  ČR, chovám  hluboký  obdiv! Tohle žádní  členové  fanklubu šimpanze  Pepy  a jeho eventuální voliči  do prezidentské  funkce  vytvořit  nemohli!

Aby  bylo  jasno, netvrdím, že  profesionálně  řízená a  dobře  finančně  zajištěná  finanční  kampaň, spolu  s obrovskou  frustrací  s  generacemi  střídajících se,  ale  v  podstatě  nakonec stále  stejných,  slovenských  politikářů  nesehrály velkou  a možná  rozhodující  roli. Jenže  tímhle  vším  disponoval i  původní  favorit  nakonec  vítězného  bloku  – jistý Mistrík, kterého dnes už  nikdo  nezná.  A  kdyby  to byl včas, ve prospěch  Čaputové  nevzdal a dejme  tomu šel  do  finále proti  Maroši  Ševčovičovi,   dost  pravděpodobně by  prohrál.

Je  tedy  zřejmé, že  slovenská prezidentka  má  něco  navíc, hodně  navíc. Prostě má   to, čemu se říká charisma,  doplněné  o šarm a  velmi uměřené a decentní  vystupování.

A  tohle, alespoň pro mne vygenerovalo  ono její jednoznačné  vítězství. Samozřejmě  v symbioze     s tím vším ostatním, co je popsáno  výše.

A  když  jsem  viděl  fotografie  z návštěvy  Zuzany  Čaputové  ve Francii minulý  týden, jen  jsem polkl

 

Být  Slovákem, byl  bych minimálně potěšen, ne li uchvácen.  Řekl  bych, že následně  měl  Macron  i jeho žena  Brigitte dost  těžkou noc….. Je  to fakt  kočka a  má vytříbený  vkus! Slovensko zabodovalo!

Ale  to je  jen peripetie.  Zuzanu  Čaputovou jsem si nevzal dnes  do klávesnice  proto,  abych  popsal  nějaké  svoje sladkobolné  pocity  nad  jejími  fotografiemi nebo zjevným šarmem. Takhle  nefunguji. Tohle  je politický, nikoli  lifestylový  nebo  dokonce  romosloupek.Mám úplně  jiný  motiv!

Jak  už  řečeno- jednak Zuzanu  Čaputovou  pečlivě  sleduji,  protože  jsem zvědav,  jak se bude politicky  vyvíjet a za druhé proto, že  jsem doporučoval  slovenským  čtenářům Kosy  o  posluchačům  Hodiny  vlka  a Trikolory  na Slobodném vysielači,  aby  své prezidentce  dali  čas,  s  tím, že  oni nemohou být  z  jejího konání  nakonec nikdy zklamaní. Že  naopak  tohle čeká  ty, kteří jež  po vyhlášení  výsledků ve veřejném prostoru  bezuzdně  triumfovali!  Protože  Čaputová,  nechce li dopadnout  po své první  prezidentské periodě,  kdy už  vyprchá kouzlo její novosti  a  šarm a  charisma  budou konfrontovány  s její  reálnou politickou  minulostí, nutně musí část  svých  příznivců a podporovatelů, zejména  těch nejradikálnějších  -ZKLAMAT!  Nechce  li být  nikoli  prezidentkou nýbrž  jakýmsi slovenským páterem Koniášem. A  to nepředpokládám. Koniášové totiž  volby nevyhrávají. Určitě ne  ty  druhé – následné.

Proto mne  velmi  zaujal  článek  na serveru  Hlavné  správy

Podľa Schutza zo SME je prvým veľkým škandálom Čaputovej to, že nevetovala zákon o politických stranách: “Z paláca znejú neuveriteľnosti”, hovorí

který popisuje  obsah  komentáře  kmenového komentátora  deníku  SME – Petera  Schulze.

Dal bych  radši link  na originální  zdroj, ale  ten je bohužel  placený. Takže  nezbývá , než  se  spokojit  s opisem  a výtahem  z Hlavných  správ.

Jde  o to,  že  dřívější  fanatický podporovatel  prezidentky  – Schulz  je  velmi  zklamán  tím, že  podepsala  vládou připravený a koalicí prohlasovaný  zákon  o  změně  financování politických  stran a hnutí. Zejména co  do finanční  ingerence tzv. třetích stran. Tedy  cizích  struktur, stojících  formálně mimo stranické  subjekty,  které  ovšem  mohly poskytovat  finance  na kampaně  podle  daleko volnějších  pravidel, než  vlastní soutěžící  subjekty. Kteroužto  výhodu požívaly a požívají  zejména   tzv. „nové politické  subjekty“ a profitovala  z  toho sama   současná prezidentka.

A  Schulz  jí  její podpis  přísně  vyčítá. A  vysloveně  jej popuzuje. Čekal od  ní jednoznačné  zaříznutí  zákona  a jeho  vrácení  k novému hlasování  do Národní  rady.  Protože  tzv.  správní a progresivní  evidentně  přišli  o svou výhodu. A naprosto není  srozuměn  s  jejím vysvětlením, že  se snaží  postupovat  politicky  neutrálně.  Dovolím si ho citovat:

“Iste, vyzerať nezaujato a „nadstranícky“ je legitímna snaha prezidentky. Odhliadnime aj od faktu, že udržať rovnakú vzdialenosť od oboch brehov slovenskej politiky je číra nemožnosť. (To nie je tak, že pravda je uprostred a jedni sú za osemnásť a druhí za dvadsať bez dvoch. Nie. Jedni sú za osemnásť a druhí za dvadsať mínus štyridsaťšesť.).”…..

K tomu připodotknul, že  autogram Čaputové pod zákonem je “hotová karikatúra” férovosti, ktorú vyzdvihuje ako sebe najvlastnejšiu hodnotu. “Namiesto toho, aby vykopala celú právnu poradu, však z paláca znejú neuveriteľnosti, ako „rešpektujem právo zákonodarnej moci upraviť podmienky volebnej súťaže“.”

Zkrátka veleduch Schulz  je  názoru, že  když  tzv. třetí  strany  /finanční skupiny  a oligarchové/ jsou ochotny  bezedně  otevřít  svoje  kasy, přirozeně  těm „správným“ politickým subjektům, není  důvod,  proč  by obdarovaní nemohli  utrácet  bez jakýchkoli limitů. Věrozvěst  omezené  finančně politické  demokracie.

  „3,5 milióna na kampaň je i tak nereálne veľa“, je nezmyselná už po protiotázke: A keby tri a pol milióna reálnych bolo, z akého legitímneho dôvodu by strany nemali nárok minúť, koľko si myslia, že potrebujú?

“„Argument“, že predvolebné príspevky od „akcionárov“ sú mechanizmus, ktorým oligarchovia riadia „svoje“ hnutia a strany, je udica na jednobunkové organizmy, ktorým nedochádza, že plnenie túžob oligarchie sa deje – ak sa deje – na princípe desiatok iných väzieb, vzťahov, služieb a protislužieb.”

No řekněte  – není  to úžasné,  když  bojovník  za  tu jedinou  správnou demokracii, demokracii bez  přívlastků – eh,  omlouvám se – demokracii  jedinou pravou  – liberální,  na nějakého toho  oligarchu s  bezednou  kasou,  nehledí, když  ten sype  těm správným, aby  převálcovali  svými  finančními možnostmi   politickou  konkurenci s  odůvodněním, že  plnenie túžob oligarchie sa deje – ak sa deje – na princípe desiatok iných väzieb, vzťahov, služieb a protislužieb.”?

Jaksi mimochodem  z toho nezúčastněný   pozorovatel, například  takový  vlk  z České  republiky musí nutně  vyvodit, že

– Schulzovi protislužby  oligarchům  od politiků  nijak nevadí a má je  za normální, za předpokladu,  že  jde o  jemu libé politikáře  a oligarchy

-že  to  nejméně předpokládá, ale  spíše  ví oo těch politických subjektech, které on, SME  a podobní podporují. A  je  s  tím ztotožněn!

-že  je  důstojným pokračovatelem  a nositelem  názoru  Václava  Klause,  že  nejsou  špinavé  a čisté peníze. Vlastně  on je na vyšším levelu  než  patron  všech Kožených – Schulz netvrdí, že  neumí rozeznat  špinavé  peníze.  On  to dokáže – čisté  jsou zásadně  všechny, které  skončí  u  strana  hnutí,  kterým  fandí,  špinavé  jsou  také všechny  – u těch jemu protivných!  Dokonalé! Protože  srozumitelné a jednoduché!

Protože  paní  Čaputová  to viděla  úplně  jinak a  podepsala  zákon,  který   poněkud  omezil  průnik oligarchický prachů  do stranických pokladen,tak je  Schulz  názoru, že umožnila přijetí  opatření,které on  nazývá  “špinavými a hnusnými účelovými znásilneniami pravidiel”.

Já myslím, že  jestliže  Zuzana  Čaputová se bude alespoň  trochu a sem tam  držet zdravého rozumu, na který  u ní  pořád  věřím, těch  těžce zklamaných  z jejího původního tábora  bude jen a  jen přibývat. Schulz  byl jen  první  z nich.

Nemohu jinak,než  znovu apelovat  na  své slovenské  posluchače a  čtenáře – dejte  Zuzaně  Čaputové  šanci. Šanci na to, aby  zklamala  další a  další  Schulze. Má li všech pět pohromadě, a  já soudím, že  ano, nikdy nemůže  jejich fanatická očekávání  naplnit. Vy můžete  být jen příjemně překvapeni. Na  rozdíl od  nich. Zklamat  vás nelze, protože  vy od  ní  nic  pozitivního neočekáváte.

Když  už  jsme  u té její  návštěvy  ve  Francii – berte jí  jako  cyklistu  Petera  Sagana.  Ten se právě trápí  na  Tour  de  France. Nikdy jí nevyhraje. Pokud  letos dojede, tak  celkově  někde na chvostu. Ale přesto je  velkou celebritou, protože  suverénně  vyhrává   sprintérské etapy. To  umí  dokonale. Dělá  skvělou reklamu pro Slovensko v zahraničí obecně a  ve  Francii konkrétně. Jistě  jste  na něj pyšní.

Jestliže  ano, pak vězte,  že  prezidentce Čaputové se u Macrona podařilo úplně  to samé! Dojela  si tam, tak  říkajíc, pro etapové vítězství. I pro vaši  část  Slovenska!  Jen Schulz a  jemu podobní se  právě  cítí  mizerně. Dobře jim tak!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.