Sráč Boris dostal výprask jako nikdo před ním.


Komentovat  v  současné době politiku, jedno zda  domácí nebo zahraniční je doopravdy  elkhfaft  práce.  Dá se srovnat  snad  jen s  dobrovolnou koupelí v  plné senkrovně.

Proto jsem neobyčejně vděčen za  každou  chvilku radosti,  která  sem  tam, ale  velmi a velmi řídce –  přijde.

Což  se  stalo v britském parlamentu začátkem  tohoto  týdne. Boris Johnson totiž dosáhl  naprosto unikátního rekordu  v  celých  britských dějinách – sotva, s  velkou slávou a pompou  nastoupil do premierského úřadu,  nejprve  přišel o  parlamentní většin, aby  vzápětí  prohrál  svoje  tři první hlasování ve  sněmovně  a to  ve  své osudové  věci – Brexitu. A  vše momentálně  nasvědčuje  tomu,  že  mu bude také  patřit  rekord  ohledně toho, jak bleskově vyletěl  z Downing Street  č.10!

Netajím se svým odporem k téhle politické  figuře.Mám ho  za  podlého  intrikána, podrazáka, sraba,lháře, podvodníka   a zbabělce.

Vůbec mi  nejde o Brexit  jako takový. Jestli to je  dobře nebo ne. To je ryze  britský problém a  co mne osobně  se týče,  jsem  z mnoha  dobrých důvodů PRO tvrdý Brexit. Ať si na ostrovech  vychutnají,co si navařili a  v neposlední řadě,nechť  si voliči  ve zbytku  EU na konkrétním příkladu  otestují, co a jak ohledně  EU. Jak sedí to, co  jim neustále  valí do hlav  Okamurové, Kotlebové a podobní!  Jak, když vystoupíme  ONI zařídí, že  vyjednají s  EU  ráj na zemi.

Ale  v tomhle  textu opravdu nejde o Brexit ani o EU. Nýbrž  o Borise  Johnsona  a  gigantické nafackování a ponížení,  které  absolvoval v  Dolní sněmovně. Za  sebe  dodávám, že  naprosto zaslouženě  a že  z něj mám opravdu obrovskou  radost.

Johnson dostal do kolébky obrovský  dar  – nebetyčné charisma. Úsměv a vzhled  roztomilého  rošťáka,který  to přece  myslí vždycky  jen poctivě  a upřímně.Když se  s takovouhle vizáží narodíte,je  to jako byste  našli obrovský  a nevyčerpatelný zlatý poklad! Především pro politika. Každý vám všechno, co řeknete,  uvěří, každý  vám dá  hlas,každý  vám všechno odpustí. A Johnson,speciálně s  Brexitem a  svou politickou  karierou toho daru  maximálně nikoli využívá,nýbrž  zneužívá.

Nebudu  znovu v  detailu popisovat, proč mám na něj takovýto pohled. To lze  snadno dohledat  v  archivu Kosy. Udělám jen  krátké  shrnutí.

Brexit a  brexitová kampaň jela  dlouho.Vlastně  už  od roku 2013,kdy  Cameron slíbil referendum. Delší čas  nebylo v této souvislosti o Johnsonovi slyšet. Zejména ne  tehdy,dokud  byl  londýnským starostou. Je  to logické – multikulturní  Londýn a  jeho  široká  mezinárodní komunita  a  důležitost City, které  jako finanční  centrum  bylo jasně, stejně  jako většina  Londýňanů  antibrexitářsky  naladěno, prostě  nešly  dohromady s vystoupením z  EU.. Jako starosta  si  Brexit nemohl dovolit. Ztratil by podporu ve  funkci.

Vyhraněný  leave postoj zaujal  tedy  až když  jako starosta  skončil. Stal se  spolu  s Faragem  tváří  tohoto hnutí. S  ním lhal a  klamal voliče a  s ním vyhrál. Všichni čekali,  že  jako vítěz převezme  vládní konzervativní stranu a  odpovědnost  za  dojednání  opuštění EU. Z  čiré vypočítavosti,  že někdo jiný  má  udělat  špinavou a nevděčnou práci , spojenou s  odchodem a nést za  to politické  důsledky, k překvapení všech se, pro  premierství, které  mu  bylo přineseno na stříbrném podnosu – nesehnul.

Vzal místo ministra  zahraničí, ale  nikoli  agendu  Brexit. Opět, aby jej  nikdo nemohl spojovat s dopady vyjednaných  smluv na neinformovanou  britskou veřejnost. Která nepochybně  bude  časem  rozhořčeně  hledat  viníka. Po  dobu vyjednávání s Bruselem o něm opět zas  až tak moc  slyšet nebylo, jen občas  dal najevo,  že  se mu jejich průběh jaksi nezamlouvá. Ale  nevyvinul  žádnou  aktivitu,aby  něčím přispěl nebo něco zastavil.

Do kontra  pozice  se dostal,  vlastně  až  když  Tereza  Mayová  dosáhla  finálního znění s Bruselem. Pak to šlo ráz na  ráz.  Odchod  z  vlády plus všechno je  špatně, zrada  Británie  a  on s  tím nikdy nebude souhlasit! A  začal  svou  vlastní premierku  podrážet  kde mohl a  mydlil jí schody , co to šlo.

Byl to  on  kdo  jí svou rebelií v  čele  houfu  tvrdě probrexitových poslanců toryů způsoboval jednu těžkou porážku za  druhou. A   zabránil  přijetí dojednané smlouvy  v parlamentu. Bez ohledu na to,  jakou  ztrátu prestiže  to znamená  pro   tehdejší premierku osobně   a pro stranu jako takovou. C

ož  názorně  ukázali  eurovolby. Johnsonovi  to bylo lhostejné. Šel  Mayové po krku, aby  v samém závěru  termínu vystoupení se  dostal do Downing Street 10 a  tvrdý Brexit a jeho důsledky  prodal  jako  neschopnost těch  druhých, zejména  Terezy  Mayové a sebe  jako zachránce, který  na  krev  zachraňuje  po těch  packalech a neumětelích, co se dá. A  nikoli jehovinou to skončilo  opravdu tím nejtvrdším možným způsobem. Ačkoli  přesně  k tomuto  typu  řešení  od samého počátku směřoval, protože  věděl, že  dohoda, kterou by  všem voličům a  sdělovacím prostředkům  mohl  prodat  jako všeobecné dobro, se  nikdy vyjednat nedá, ani  kdyby  EU  úplně  vzdala  svou pozici a kývla  Londýnu na  cokoli, co by  si tam vymysleli.Vždycky  se totiž najde  někdo, kdo nebude zcela  uspokojen, či se bude cítit  poškozen.

Kalkul  vyšel, zdálo se –  dokonale.  Předchozí premierka  odešla  s ostudou posměchem a více méně  politicky  zneuctěna. A sráč  Boris  počal  úřadovat.

Věděl, že s  Bruselem nic lepšího nevyjedná.  Takže  nakonecveškeré   diskrepance zredukoval na tzv. irskou pojistku. Aby  ukázal ,jak je  velkorysý a  druhá  strana  nemožná.  Při tom velmi dobře  věděl, že:

-pokud se mu v dalších jednáních  podaří  uzavřít trochu uspokojivě  daleko důležitější dohodu  o režimu  koexistence  EU  a už  vystoupené  Británie, odpadne pojistka  sama od  sebe. Takže  měl  ještě nejméně dva roky  času,  aby  jí jednáním vyřešil ke  spokojenosti všech.

-že  ji EU  vzdát, kvůli  Irské republice nemůže  a musí na  ní trvat. Nemá li se zachovat  vůči svému členskému státu  úplně  stejně,jako to  právě  Británie předvedla  v  roce 1938 v  Mnichově.

Ovšem Johnson měl v  ruce zbraň.  Sdělil Bruselu,  že  když  rozluka má  být   formou No Deal, pak Britové  nezaplatí  svoje  dosud  dlužné  částky  do pokladny  EU. Ve  výši myslím  dvou bilionů  Kč. Netuším, jak  takovému postupu  říkáte  vy,  já  vydírání. Takže  ke  všem označením, kterými už  jsem  Johnsona  počastoval, přidám  termín vyděrač.

Plán  byl skoro dokonalý a  zdálo se, že  vychází. Zejména  když se pokusil  o  klíčový  manévr – totiž  vyřadit  britský  parlament v nejkritičtější  době  „vyjednávání“  před dnem D – 31.10. , z  činnosti. Prostě  mu znemožnit zasedání a přijímání  zákonů.

Věděl proč  to dělá.  Vždyť  on se  spolupodílel na  tom, že  Mayová  ačkoli  původně  nechtěla,  musela  s  bruselskými smlouvami do parlamentu.  On a ti za ním a okolo něho  ji k tomu  donutili.  A  tam jí tam cupovali na  kusy, ať přišla s čímkoli. A přirozeně, že  hodlal  zabránit,aby  se mu  talo totéž.

Takže  se pokusil, v britském parlamentu neslýchaným  a  bezprecedentním trikem  sněmovnu  vyšachovat a  znehybnit. Napsal  příslušnou formální žádost  královně a  ta mu  protokolárně vyhověla. A  sněmovna  měla  být umrtvena  do 15.10.  a  pak už  mělo být  na jakékoli protitahy proti vystoupení  -POZDĚ!

Naposled  se  něco podobného stalo za  krále  Karla I., kterého ovšem podobný  zásah proti parlamentu přivedl  až na popraviště. Jeho poslední  slovo  prý bylo Remeber!  -vzpomeň  si!  Ačkoli  Johnson studoval historii- nevzpomněl si. A suspendoval  parlament.Jenže  ten měl ještě  k dispozici ještě  čtyři dny  a jednal bleskově. Opozice se  dokázala  dohodnout  s  částí  rebelujících  konzervativců a  začala  fackovat  Johnsona ráz na  ráz.

Nejprve proti jeho vůli prohlasovala  na pořad  jednání zařazení  návrhu  zákona, že Británie  nesmí  EU opustit  bez dohody s Bruselem.

Následně ve zrychleném režimu protlačila  tento zákon a  když chtěl Johnson  použít, řekl bych  babišovskou  fintu  – postavit se do role  ubožáčka, kterému všichni  ubližují  a chtěl od  sněmovny  termín  nových  voleb ještě před  datem Brexitu –  to jest  už  15.10.2019 s  kalkulem, že  jako  ten údajný  ubožáček vzbudí soucit   u lidí  a  volby vyhraje a tím pádem  přeci jen  tvrdý Brexit v původním termínu bude, protože  nová sněmovna zazpívá většinově  jeho písničku, narazil  potřetí!  Sněmovna  mu to  zatrhla. Nic podobného nikdy žádný  britský předseda  vlády  nezažil a „nedokázal“. Kam se  hrabou  porážky  Terezy  Mayové….

Přiznávám,  že  jsem chování  britských poslanců  v tom,  jak nesmyslně  hlasovali v časech  Johnsonovy  předchůdkyně, nechápal.  To prostě  byla  naprostá  karikatura  demokracie. Dokázali  zamítnout všechny možnosti  řešení, které jim byly nabídnuty. Uměli  jen  dát najevo, co nechtějí. Ale ani náznakem  coby vlastně  rádi.

U Johnsona  je to jinak. Řada  z nich má za  to,  že  Brexit po johnsonovsku je  skokem ze  skalního útesu. Do neznáma, ale  velmi pravděpodobně  na tvrdou skálu. Nicméně  nepřijatelná  pro ně  byla  forma,kterou Johnson zvolil a  chtěl je  vyšachovat ze  hry a  jakým způsobem vymáhal loajalitu  svých  poslanců.

Mayová si  ani  stínem  netroufla  parlament,  když  se ozval, vynechat ze hry. Nechtěla  jej zapojit, ale  když  to nešlo,  nehrála  už  žádné hry  tím, že  by jej  suspendovala!  Měla, na  rozdíl od  Johnsona to,čemu se říká  – koule!  Ale nejen to.  Ani ve  zlém snu  by jí nenapadlo, že  bude  vyhrožovat  odbojným poslancům  vyloučením ze  strany a  také že  to provede…

Tohle vylučování  ze  strany  my  tady  v bývalém Československu moc  dobře  známe! Přesně  ukazuje ,co  je  Johnson  zač.  Husák by  z něj měl  radost! Vzorový demokrat!

Nic to nepomohlo a  Johnson dostal, co si zasloužil – utržil nejtrapnější politickou porážku v  britských  parlamentních dějinách.   Dobře mu tak! Mám  radost.

Otázkou je, co bude  dál.

Já  měl  za  to,  že  Johnson  zvolí  cestu obstrukcí  ve  Sněmovně  lordů, kam  antinodeal zákon zamířil. Tam  by se možná  našla možnost  jak jej procedurálně  blokovat  a  zdržovat, aby nějak nebyl včas  schválen.  Což, viděno českýma  očima  a zemanovskobabišovskou praxí –  by Johnsonovi  umožnilo přeci jen  tvrdý  Brexit  zrealizovat, protože  přece zákon ještě  není  publikován ve  sbírce! Takže  právně neexistuje a  netřeba jej respektovat. Takhle by  to bylo po česku.Jenže  právě  čtu,  že  Johnson  nic takového nepodnikne. Že  zvolil   jiný  postup.

Vůdce  labouristů  -Jeremy  Corbin  se opakovaně dožadoval nových  voleb.   Měl  by  tedy  Johnsonovi vyjít  vstříc.  Jenže  si dal podmínku – že  volby budou  teprve  až potom, kdy zákon proti tvrdému Brexitu vstoupí v  platnost.

A počítal s tím, že  Johnsona  „oběsí“  na  jeho  vlastním provaze  – tom,  kterým  chtěl vyřadit  Dolní sněmovnu  z  činnosti- že  zkrátka budou vynucené prázdniny  aparlamentuž  hlasovat  nebude.  Jenže  Boris  to nyní  zdá se, žene  tak, aby  tenhle, pro něj smrtící  zákon prohnal  formálním legislativním procesem, splnil Corbynovu podmínku a nechal  prohlasovat  volby  přeci jen  ještě na termín 15.10. Nebo  udělal z Corbyna  lháře. V době,kdy  tenhle  text  čtete už možná víte  jestli mu to vyšlo nebo ne. Johnson mi může  být  jak chce protivný, ale  přesto mu  píši plusový  bod,  že  nezvolil  zemanovskobabišovské  řešení. Znásilnění zvyklostí  se  evidentně  v Británii  ZATÍM nenosí.

Nenosí, ale může! Nevylučuji to.  Johnson  prostě  vystoupen země  z  EU  k 31.10.2019 fatálně  potřebuje.  Jinak politicky  nepřežije. On  všechno vsadil na tohle  datum!  Celý svůj politický  kapitál.

Jinak by musel jít pokorně  žebrat  do Bruselu o nový termín. A především by  se ukázal před svými voliči jako tlučhuba. Tentokrát  až tak  , že  by  to  pochopil  i britský bratranec  našeho Josefa Koblihy  – Joseph Donuts.

Británie má bezesporu  před parlamentními  volbami.  Jiné politické řešení  po  parlamentní nafackované  Johnsonovi už není. Je jen otázkou  kdy  ty volby  budou. Pokud  po 31.10.2019, pak  je  k.o. kritériem, zda  Británie bude ještě  v EU  nebo ne.  Jestliže  ano, pak  nevěřím, že  konzervativci a  Johnson osobně  mají nějakou  šanci.

Je  zde totiž Nigel Farage. Který sice  původně  po Brexitu, aby nemusel nést  důsledky svého „vítězství“,odešel do politického  důchodu,ale  před Eurovolbami se vrátil a ty  se  svou Brexitpartají  jasně  vyhrál.

Pro mne je  na  beton,  že  se  zúčastní  i těch  nadcházejících.  A pro  všechny  hlasující  brexitáře  bude v případě odložení  Brexitu – první volbou. Protože  Boris  už selhal a  nesplnil daný  slib. Mimochodem – ve  volbách  2013, před  kterými  Cameron  slíbil  referendum o členství v  EU a to jen proto,aby sebral voliče  právě Farageovi, což  se mu povedlo a Farage měl jen  jednoho jediného poslance,přesto, že  získal druhý  nejvyšší počet  hlasů v zemi vůbec. Jenže  i ten může znamenat ve většinovém součtu  drtivou  volební porážku.Ale  tentokrát  bych na něj vsadil.

Myslím, že  když  tohle  vím já,  ví to  určitě  i  Johnson a  tým lidí kolem něj. Očekávám tedy, že  nutně  musí  přijít s nějakým trikem,  který mu  formálně  umožní  uskutečnění  tvrdého Brexitu  k poslednímu říjnu, ať  si sněmovna  říká, co chce! Teprve  nyní asi zažijeme  vrcholnou politickou kreativitu.   Opravdu  jsem mimořádně  zvědav, co bude dál.

Zatím to vypadá, že  se Johnson chytil do své  vlastní  pasti. Přeji  mu  to!

Tolik k  dění v Británii.  Žasnu nad  ním.  Nechápu ho.

Ale  stejně  to mám v  Česku.  Nepochybně, tím, že  jsem se proti Johnsonovi ostře vymezil, už  z principu  bude  řada  čtenářů na  jeho straně. Jejich  problém! A když píši problém, myslím to vážně.

Jenže  ho nemají  sami. Jsou  na  tom stejně  jako Jakub  Janda. Ten má  také s Johnsonem a  Brexitem problém.  Úplně  stejný   jako Vedoucí kolotoče  z Aeronetu a jiní  podobní. Jen s opačným  znaménkem.

Proč? Z  triviálního  důvodu.

Johnson se  mimořádně  angažoval  ve  dvou  kauzách,  které v Česku  hloubkově  rezonují – Skripalem  a  Brexitem.

Jakub Janda a ti jedině  správní  to mají tak, že Boris  je prostě  superborec. Co to těm  hnusnejm  Rusákům  nandal. Brexit nekomentují vůbec, protože  jaksi  nejsou štonc  vysvětlit, že  ti úžasní  Britové, s Johnsonem v čele nechtějí vyznávat  ty  společné evropské  hodnoty  a  utíkají z  EU.

Vedoucí kolotoče  a  drtivá  většina  konzumentů alternativy to má  přesně opačně .  Boris  je děsnej  borec protože  zdrhá z  EU a   natřel to Bruselu.  Případ  Skripal  je  jeden  velkej  podfuk, ale  Johnson  u toho tak nějak vůbec není. Protože by Skripala u něj nevysvětlili.

Já tenhle  dogmatický  pohled  a  výklad  událostí  ani nechápu ani  nehodlám  sám provozovat.  Johnson není žádná  rozdvojující se figura. Stejně  jako Britové  nejsou  množinou  Jekyllů  a Hydeů. To platí rovněž o jejich  zahraniční politice. Naprosto dlouhodobě. Jediným cílem  bylo a je  vždycky a  za každou cenu ze  všeho vytřískat. Tomu podřizují  úplně  všechno.

Ohledně  Skripala minimálně zakrýt  vlastní problémy, potíže  svalit na jinéa  odvést pozornost od  vlastních selhání, v případě  EU vyzobat  rozinky  a  nemít  žádné povinnosti.

Převezmu  pár  informací  z Wikipedie o  tom,  jak si Boris  Johnson počínal  jako  ministr zahraničí.   Pro ty,co mu, z jakéhokoli důvodu fandí.

Johnson například  podpořil vojenskou intervenci v Jemenu pod vedením Saúdské Arábie a odmítl zastavení dodávek britských zbraní do Saúdské Arábie, protože podle Johnsona neexistuje jasný důkaz, že by se Saúdové dopouštěli ve válce v Jemenu válečných zločinů.V září 2016 byl Johnson kritizován, že zablokoval na půdě OSN vyšetřování válečných zločinů Saúdské Arábie v Jemenu ze strany nezávislé vyšetřovací komise OSN.

V prosinci 2017 označil v rozhovoru pro list Sunday Times Rusko za „uzavřenou, protivnou, militaristickou a nedemokratickou“ zemi.

V březnu 2018 přirovnal Rusko pod vládou Vladimira Putina, které bude od června hostit mistrovství světa v kopané, k nacistickému Německu, které roku 1936 využilo letní olympiádu v Berlíně k propagandistickým účelům.

Dne 20. března 2018 v rozhovoru pro Deutsche Welle se novinářka Žanna Němcovová zeptala Johnsona, proč si myslí, že za útokem na dvojitého agenta Skripala stojí Rusko. Johnson odpověděl, že mu britští vědci ze státní laboratoře v Porton Downu osobně sdělili, že jsou si zcela jisti, že je odpovědné Rusko. 3. dubna ředitel laboratoře v Porton Downu Gary Aitkenhead prohlásil, že vědci nebyli schopni určit, ze které země použitý nervový jed pochází. Poslanec opoziční Labouristické strany Chris Williamson na to reagoval slovy, že Johnson „lhal, aby ospravedlnil zahraniční politiku naší země.“

Tohle je jen  drobný  vzorek  jeho počinů.  Nechápu  jak na  takovém exempláři může  kdokoli cokoli pozitivního vidět.  On je prostě  pořád  stejný! Skripal k  němu  patří úplně  stejně  jako Brexit a  všechno kolem něj.  Komu konvenuje  jedno,  musí  akceptovat  i to druhé.  A opačně- komu vadí  jedno,nemůže  akceptovat  druhé. Protože  se nejedná o soukromou osobu , ale /nejvyššího/ představitele  Velké Británie!  On  určuje  a zodpovídá  za její politiku.  Ale nikomu  nebráním,  aby byl zrcadlovým  obrazem  Jakuba  Jandy.

Já  jsem  nadšen  z  toho výprasku co dostal.  A mimořádně mne  zajímá, jaké bude pokračování.

Ovšem  Johnson  má  stále  ještě  jednu možnost, jak dosáhnout  naprosto regulérním způsobem vystoupení země  z EU. A hned.  Otevřel mu ji poslanec  Kinnock svým pozměňovacím  návrhem  k  antinoudeal  zákonu,  který  kupodivu  byl  přijat před  závěrečným hlasováním.

Schválený dodatek poslance Stephena Kinnocka vrací do hry brexitovou dohodu vyjednanou bývalou premiérkou Theresou Mayovou, konkrétně její verzi předloženou po jednáních s opozičními labouristy v dubnu a květnu letošního roku. Pokud bude tedy muset premiér požádat na základě navrženého zákona o odklad termínu Brexitu, protože se mu nepodaří vyjednat novou dohodu nebo protože poslanci neschválí Brexit bez dohody, měl by o odklad usilovat s cílem, aby byla schválena dohoda expremiérky Mayové.

Své  slovo  tedy  ještě může  dodržet  a britské zákony  také.  Ovšem  soudný  člověk  by jej měl za  šaška… Vlastně  – nemá ho za něj už  dnes?  Takže  vlastně by  se  tak moc nezměnilo!

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.