Tip na dobrou knížku: COMMANDOS – amatéři v akci


napsal Řezníček z Brna

Autor knížky: Raymond Foxall
Vydalo nakladatelství: DEUS v roce 2003
Počet stran: 156
 
Za druhé světové války, v době, kdy byla Británie odříznuta od Evropy, provedli dva britští vojáci odvážný nájezd do Němci okupované Francie.
Na tom by nebylo nic zvláštního, ale tito muži nebyli vycvičenými příslušníky speciálních jednotek, nýbrž příslušníci polního stomatologického oddělení!
Do Francie odpluli bez jakéhokoliv povolení svých velitelů a po absolvování svého vlastního tajného commando výcviku.
To není výmysl, ale skutečnost!
Je to jeden z nejpodivnějších  a nejneuvěřitelnějších příběhů 2. světové války, který díky této knize  neupadl v zapomnění.

 
 Tomas Cuthbertson  11. prosince 1941 ve věku devatenácti let vstoupil do armády. Sto osmdesát šest centimetrů vysoký, modrooký mladík se vzpřímenou postavou byl zařazen do kategorie A1 – mladík s pevným zdravím.
Civilní povolání?
To byla otázka, která rozmetala jeho vojenské cíle a touhu jít bojovat s Němci.
Zubní technik, odpověděl.
Zubní technik…., opakoval předseda vojenské komise se zájmem.
Budete přeložen k vojenské zubní jednotce a tam uplatníte schopnosti zubního technika.
Marně Tomas opakoval, že si přeje bojovat s nepřítelem v první linii, verdikt zůstal nezměněn, válku stráví v zázemí ve městě Aldershot  jako vojenský zubní technik
V kasárnách  v Aldershotu měl nováčky na starost Peter King, drsný armádní seržant. Statný a zjevně velmi přísný pedant s divokým navoskovaným knírem, o pět let starší než Tomas.
Co měli oba muži společného? Oba vášnivě toužili bojovat s nepřítelem v první linii a oba se ocitli v zázemí na postech, o které nestali. Brzy se nováček Tomas a seržant King sblížili, oba byly ze stejného těsta a měly stejný cíl.
Ukázka z knížky:
Myšlenka, že by ve vlastním volnu a bez svolení velitelů soukromě a tajně podnikli nájezd ve Francii byl tak absurdní, že se o ní asi týden vůbec nebavili.
Neměli bojový výcvik.
Neměli bojové zkušenosti ani prostředky.
Neměli by žádnou podporu zázemí.
Věděli, že francouzské pobřeží je přísně střežené.
Jaké měly prostředky? Dohromady úspory: 30 liber, více nedokázali dát dohromady, dvě služební pistole, dva bajonety, množství ručních granátů, dvě polní lopatky, malé kleště a dvě velké na přestříhávání drátů, brašny, batohy, dva commando nože a kompas.
 
Ukázka z knížky:
Po večerce se oba oblékli do cvičebních uniforem, samostatně opustili kasárna a setkali se čtyři sta metrů od brány na poli. Z tohoto místa pak každou noc běželi několik kilometrů.
Postupně tyto vzdálenosti zvětšovali a  běželi osm kilometrů i více.
Později začali běhat v kombinézách a těžkých vojenských botách a ještě později s těžkými batohy, helmami a puškami.
Se zlepšující se fyzičkou a také proto, že cítili, že dělají něco praktického a užitečného pro jejich budoucí plány.
Takto intenzivně cvičili dva měsíce a někdy spali jen hodinu nebo dvě, jindy se po nočním výcviku umyli a šli bez spánku rovnou do služby.
 
Na konci března 1942 se oba muži domnívali, že jsou dostatečně fyzicky připraveni a mají dostatečný výcvik na to, aby mohli začít plánovat celou akci.
Začali shromažďovat další materiál, hlavně podrobné mapy francouzského pobřeží, nepromokavá pouzdra, obvazy, tablety na čištění vody.
Jako den D si oba muži zvolili 12. duben 1942. Vypáčili dveře do zbrojního skladu a odcizili dvě pistole  a 81 nábojů a zmizeli z kasáren.
Po deseti dnech pěší tury se dostali k pobřeží aby zjistili, že dostat se přes kanál do Francie bude velmi obtížné. Nikdo jim nechtěl pronajmout člun, navíc byl zákaz plout lodí od břehu na vzdálenost větší jak tři kilometry. Po obou zbězích začala pátrat vojenská policie a tak nezbývalo než jednat rychle – prostě člun ukrást.
Než vypluli, poslali tento dopis ministerskému předsedovi Winstonovi Churchilovi:
Ukázka z knížky:
 
Pane,
Věřím, že omluvíte moji troufalost, ale cítím, že situace si to žádá a já jsem nucen obejít obvyklý postup.
Jsem voják bez blízkých příbuzných či závazků a rád bych se aktivně podílel na vedení války proti nepříteli, ale přestože jsem již několikrát podal žádost, stále ztrácím čas v nebojové jednotce.
Následkem toho jsem se rozhodl, že se do Friců pustím sám, a až dostanete tento dopis, už budu tři dny pryč z Anglie a doufám, že bezpečně přistanu na francouzském pobřeží. Domnívám se, že dva muži budou nenápadni na rozdíl od stovek Commandos, kteří by byli hned odhaleni.
Plánuji zůstat v okupované Francii tři měsíce a za tu dobu způsobit nepříteli tolik škod, kolik jen bude možné.
Moje cíle jsou následující:
+ ZNIČIT ohněm, nebo jinými prostředky důležité budovy, mosty, vozidla, železniční koleje, zbraně nebo letiště.
+ ZNIČIT a POŠKODIT co nejvíce nacistů.
+ Pomáhat RAF pomocí ohňů a zpráv morseovkou. Signál bude „KC“.
+ Přinést zpět informace, které by pomohly při přípravách k invazi atd.
ÚKOL: Zneškodnit padesát nacistů a zničit vybavení za 50 000 liber.
Lituji jen toho, že zatímco budu tvrdě bojovat za svoji zem, budu nepochybně a NESPRAVEDLIVĚ označen za dezertéra, a proto na Vás apeluji, aby jste využil svého vlivu a můj čin byl přehodnocen na misi zvláštního určení.
Vojín č.: 10511436 L. Cuthbertson z armádní jednotky v Aldershotu z armádní zubní jednotky, je ve stejné pozici jako já a proto jsem se rozhodl, že jej beru sebou, neboť dva muži zmůžou více a riziko je stejné.
Děkuji Vám pane za Vaši shovívavost a doufám, že nám pomůžete, co se týče „označení“ našeho činu opuštění jednotky.
Jsem Vám pane, vždy k službám.
Seržant P. King
Do obálky vložili oba muži svoje vojenské knížky.
Po třiceti hodinách strávených na palubě rybářské bárky, vybavené motorem, kdy přežili bouřku, chlad mořskou nemoc a také za  neustálého  vylévání  vody z loďky oba dobrodruzi konečně dorazili k břehům okupované Francie.
Ukázka z knížky:
S příchodem tmy se začali připravovat na vylodění. Z batohů vytáhli plechovky s krémem na boty a začernili si tváře a ruce.
Zkontrolovali a nabili revolvery a uložili je do pouzder.
Pak do batohů naložili kleště a štípačky, zbytek vybavení, munici a granáty, které si mezi sebou rozdělili.
Měli na sobě polní uniformy a vysoké boty.
Když byla úplná tma, nastartovali motor a se staženým plynem zamířili k pobřeží.
Nakonec motor zastavili a poslední kilometr veslovali.
Bylo jedenáct hodin.
Na pevnině viděli pár tlumených světel, ale neslyšeli žádné zvuky.
Zamířili do místa, kde neviděli žádné světla.
Velké dobrodružství na pevnině začalo…..
 
Na francouzské půdě vydrželi oba muži  čtyři dny. Nejdříve se jim podařilo zlikvidovat několik sloupů s dráty a pak se pustili do větší akce. Na uzlové železniční trati granáty poničili výhybky a tak znemožnili provoz na trati.
Po této akci jim byl v patách snad celý pluk německých vojáků se psy.
A tak  naší hrdinové museli utíkat znovu k pobřeží v naději, že najdou vhodnou loď a podaří se jim nalodit směr Británie.
Podařilo se jim nalodit do chatrné lodi vybavené pouhými vesly a tak se vydali na otevřené moře směr domov.
Zatímco cesta s lodí vybavenou motorem do Francie trvala třicet hodin, na této bárce strávili přes  2 týdny nepředstavitelných muk, které si snad ani neumím představit.
Ukázka z knížky:
Dvanáctý den už se jim zdálo, že nedokážou dále žít. Snažili se co nejlépe s touto skutečností vyrovnat, ale kromě myšlenek na samotnou smrt je děsily i další – báli se, že přijdou o rozum dříve než přijde smrt.
Báli se také toho, že jeden z nich umře dříve než druhý. 
Uvědomovali, jak strašné to bude být svědkem smrti toho druhého a zůstat na lodi sám a čekat na svůj vlastní konec.
Po zoufalém zhodnocení situace vyplodili děsivý plán – rozhodli se, že v okamžiku, kdy bude jasné, že se blíží jejich konec, zabijí se navzájem.
Zašli tak daleko, že začali plánovat jak to provedou – rozhodli se, že se zastřelí v jediném okamžiku.
Vzali prázdné pistole a posadili se na proti sobě.
Namířili je na sebe a začali nahlas počítat, tak aby spouště zmačkli současně.
Podivný trénink sebevraždy pokračoval ještě asi pět minut a pak se oba muži zhroutili vyčerpáním na dno lodi.
Přestali být tým.
Jakoby jejich dohoda o společné sebevraždě zničila zbytky ochoty sdílet společný úděl.
Od tohoto okamžiku jen leželi na dně lodi a přestali se dívat přes okraj lodi v naději, že uvidí pevninu nebo loď.
Chvílemi upadali do bezvědomí.
Když byl Cuthbertson při vědomí, zjistil, že všechny zvuky kolem něho se proměnili v kouzelnou hudbu a krásné hlasy.
Stal se obětí přeludů.
Najednou se mu zdálo, že mu nějaká krásná žena nabízí šálek čaje.
Pak uviděl matku, jak mu přináší jeho oblíbený jablkový závin.
Jiné přeludy byly zase strašné jako nejhorší noční můry.
V takovém vážném stavu se nacházeli na konci čtrnáctého dne na moři.
Oba věděli, že další den už nepřežijí.
Příští ráno, 19. května je zpozoroval hlídkový RAF nad kanálem a tím byli zachráněni od smrti ve člunu.
Nebyli ovšem zachránění od vojenské kontrarozvědky, která se snažila dokázat, že oba muži nejsou hrdinné commandos ve službách Anglie, ale naopak nepřátelští špioni.
A tak je čekal soud, propuštění z armády a tresty vojenské vazby.
Takto skončil neobyčejný příběh, který díky odtajnění válečných materiálů a mravenčí práci autora, který využil i svědectví Tomase Cuthbertsona, jednoho ze dvou hrdinů naší knížky poutavě sepsal autor knížky Raymond Foxall.
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.