Bůh odešel,bůh zůstal


Věřím, že  jsem se neprovinil proti  2. přikázání a nevzal jsem  jméno Boží nadarmo, když  chci pár  slov  přidat  k odchodu Karla  Gotta. Vím,že  titulek  je  hodně  laciná a obehraná  slovní  hříčka, nicméně  ale  není aspoň  trochu  případná,  když  odešla pravděpodobně  největší  současná osobnost  téhle  země?

Snad mi Nejvyšší,  až jednou  mi bude  počítat  hříchy, tenhle, ve  srovnání v množstvím těch opravdových – celkem snadno  odpustí. Nevěřím, že  je ješitný a urážlivý jako pozemští pseudobozi.  A možná,  že  někdy, ve  slabé chvilce, když  mu  právě  zbývá  čas, si  pustí  i nějakou tu muziku, včetně popíku, kdy si vedle  pěvců a pěvkyň těch velkých  národů rád střihne  i  sem nějakého  toho nebrita, neameričana, nefrancouze,neitala, nešpaněla a  sáhne  do speciální  přihrádky  své    božské fonotéky, kde má  odložené  kuriozity  nebo speciality. Od  malých národů,  ale jen ty, co se opravdu hodně povedly.

Tak přesně  tam má  uloženého,nejpozději ode  dneška -Karla  Gotta.

Kdybych měl hádat  jestli  je tam  ještě někdo z  tuzemských  populárních pěvců, řekl bych, že  možná už ne, ale  táta by mne opravil, že  tam musí  být  i Karel Hašler. Takže  Gott a  Hašler. Ale  já si tajně  myslím,  že  tam bude  ještě  třetí  cédéčko. A  něm je  Walda. A pak už  z tuzemska  nic.

Hašlera  nemohu pamatovat.  A  myslím, že  aktivně už nikdo z  čtenářů Kosy.  To by jim muselo  táhnout na  devadesátku.

Ale  všichni moji vrstevníci  vyrůstali s Gottem a Matuškou. Společnost  se tehdy  dělila  na  sparťany a  slávisty a  vedle  toho  na  waldisty  a goťáky.   Tedy zejména. O minoritách nemá  smysl hovořit.

Se mnou to bylo divné v tomto ohledu. Jsem viktorián. Nebo Indián. To podle toho jestli jde o  fotbal nebo hokej. Nikdy jsem nechápal,  jak  někomu od  nás může  tlouci srdce  pro  ta  pražská pometla. Takže  nikdy rudoch ani seshit. Vůbec mne to nebralo.  A  tak nějak  to bylo  i  s mou příchylností k Waldovi nebo Kájovi.

Netvrdím, že  popík úplně valil vedle mne,  ale nějaké mánii  jsem nikdy nepropadl. Jenže  Waldu s  Karlem nešlo přehlédnout,  vyhnout se jim  a ani jsem nechtěl. Přirozeně, jako kluka mne  lákal Matuškův  chlapácký  témbr -prostě  pistolník od  Rio Grande,  kterému se vrhaj kolem  krku žlutý růže z Texasu a to nejen tam za vodou v rákosí. Ale  čím dál častěji  mne oslovovala  Gottova  preciznost a dokonalá profesionalita.  S níž  dával jednu dělovou ránu za  druhou a jeho kariera stoupala s rychlostí a rasancí mistralu.  Fascinovala mne, protože  jsem založením  bordelář a  sázím na  improvizaci. A  čím dál častěji bylo stále  zřejmější, že  lady Karneval  vždycky  nakonec  utrhne on a jeho dokonalost. Pistolníkovi  nakonec  dojde munice. A Gott  zůstal celou dobu svůj.

Když  k tomu našinec  připočetl, že  Kája  je tady od nás, ze z Plzně….  Ale  to už  jsem měl jiné starosti než  se  účastnit nějakých překřikovaných  Matuška!Gott! Internet tehdy,naštěstí  – nebyl.

Karel se odebral za  Waldou.  Kdybych měl hádat, jak to mezi nimi bude dneska  večer, tak bych vsadil že nějak takhle:

Takhle nějak  jsem to měl  vymyšlené, že  to budu psát. S  tím, že  ještě  přidám poděkování za  spoustu radosti, kterou  Karel rozdával. A také s poznámkou,  že  žil v podstatě výjimečný život -dělal to, co ho bavilo, co dokonale  uměl  – jako nikdo druhý a co těšilo /skoro/všechny spoluobčany.Mimořádná,záviděníhodná a zcela  zřídkavá  kombinace. A uzavřu to tím,  že  Gott odešel, ale že  tu  s námi zůstává. Protože po něm zůstalo neobyčejně  mnoho  krásných písniček. Které jeho publiku a  vlastně nám všem nikdo nikdy  nevezme. Výsada  vyvolených. A doplním už jen  závěrečné  – díky  Mistře. Díky za ty dary.

Tak tady  to mělo skončit. Neskončí.

Protože  zprávy  o  odchodu Zlatého hlasu  z Prahy / tůdle nůdle  – z Plzně!!!/  se zmocnil tisk a  papaláši. Myslím, že  to je  to nejhorší, co se  Karlovi mohlo  stát.

Dokonalé C’est la vie…..

Vedle  psáčů co sypou, více méně prázdná  slova,  se objevila  přirozeně  i bojůvka  kádrováků. Jednoho údajně  děsil , jak  Gott „zprznil“    písničku  od  Creedenců a  udělal  z ní prý  utahaný pop Korunou si hodím nebo jak  mu Gotta  otrávil nějaký  hospodský  harmonikář, vydělávající si  za  bolševika  na  živobytí  tím, že  hrál kolem dokola  Němcům u Fleků  Včelku Máju... No pokud  někdo  to vidí dneska takhle.. Ale  vlastně, to je  ještě  ten lepší případ.

Jiní to mají dneska  s  Gottem takhle:

... ale Gott posléze stává i symbolem nastupující normalizace,“ 

A  točí se na  tom  jako  vítr  v  bedně.

Ne náhodou  jsem do tohohle  smutného psaní přibral  Waldu.  Walda  se  zachoval podle  těhle správně, když dal facku  Husákovi  tím, že  zůstal venku. Když se podívám  na  fotku  autora  té   tvrdě účtující  věty,  říkám si  v době  nastupující  normalizace  si ještě  ani nehrál   v  doma  v uhláku na horníka, nýbrž  byl  mnoho  let  takzvaně  „na houbách“. Takže  o normalizaci  houby ví.  Zejména té nastupující.

Přiznávám, že  do převratu  jsem občas  myslel stejným způsobem. Jenže  – komu z nás  pomohlo, že  Walda  zůstal v  Americe a  že  ho přestali  hrát v rozhlase?  Žilo se nám snad  proto v Husák a Bilaklandu  snáze?  Mám právo  Gotta  soudit, když  on činil  jen to, co jsem dělal i já? I já se  čtyřikrát  vrátil ze  Západu  za  normalizace. I přes to, že  jsem  k Husákovi a všemu co představoval, měl až fyzický odpor?

A definitivně  jasno bylo po převratu. Když  jsem začal dělat práci, která mne doopravdy  naplnila.A  v níž, dodám neskromně, jsem  byl také  dobrý. Asi ne tak jako Gott  v té jeho, protože  on byl mezinárodní extratřída, ale  na tuzemské poměry  dobrý. Proto také nebyla nikdy nouze o klienty a výsledná čísla  vždycky  štimovala. A umožňovala mi, abych si dělal, na  rozdíl od kolegů věci po svém.

To nepíši abych se chlubil – hned to uvedu do  souvislosti  s tím psáčem Turkem a  Karlem Gottem – mezi tou  spoustou kliošů bylo  nikoli zanedbatelné procento  těch,  s kterými  mi bylo se profesionálně  stýkat  a  dělat pro ně  maximum, ačkoli v osobním  životě bych se jim vyhnul  obrovským obloukem, natož, abych jim podal ruku. Kdybych měl  dát příklad  – advokát  musí  hájit  i masového vraha. Já  zase dělat maximum pro své klienty. A Karel  Gott  zpívat, jestli chtěl dál zpívat i dál .Mimochodem, kdyby nebyl zpěvákem, ale  špičkovým světovým neurochirurgem – vyčítal by mu dneska  někdo, že  zachraňoval  život  komunistickým papalášům?

Tahle  kádrovácká  úderka  si to prostě  odpustit nemohla  -viz  známý  výrok Jindřicha  Šídla, že  Gottovy  písně  byly  vždycky o hovně…

No  netuším, kolik toho zůstane  jako trvalý odkaz po Šídlovi, ale  vím co zůstane  po Karlu Gottovi . A rozhodně  to nebude to, co v jeho tvorbě  našel on.

Psáči a intervjůci jsou pěna  dní.  Někteří chtějí být za  každou cenu  originální a zajímaví, ať to stojí, co to stojí, jiní  zase  se hodlají  zavděčit  stůj co stůj.  S  tím  člověk tak nějak počítá.

Co mne  ale  dostalo, jsou politici. Tahle  slizká  ráce, která  bezskrupulozně  využije  cokoli, aby  se  připomenula,zviditelnila a dostala do záběru  kamer a mikrofonů. Příležitost  si pochopitelně  nemohli nechat ujít  ani ti dva   největší z naší politické  galerie. Jeden přišel v  naprosto vyprázdněným  blábolem,  ten druhý  prý na Gottovi vyrůstal a večer  zapálí svíčku a poslechne  si nějakou jeho písničku.  A před  tím ještě pustil do éteru, že  by  rád Mistrovi  uspořádal státní pohřeb a vyhlásit  státní smutek! A  dokonce kvůli tomu  svolal mimořádné  zasedání  vlády…  „Musíme to připravit tak, aby občané měli možnost uctít jeho památku,“ …

Nemám slov!  Nevěřím, že  by  Karel Gott  chtěl státní pohřeb a už  vůbec ne  státní smutek! Doufám, že  paní Ivana bude mít  rozum a  toho šantalu s  tímhle nápadem požene.  Tak občané  by  měli mít  možnost uctít  jeho památku?  Takovéhle  fousy!

Jde  pouze  a jen o to, že  dva nejvyšší papaláši se opět chtějí  přiživit. Předvést se  v televizním přenosu, jak jsou zarmouceni,  jak soucítí,aby voliči viděli… Aby oni byli  těmi hlavními ve světle  reflektorů, při kladení věnců a  eventuálně  si mohli zařečnit.. Prostě   šmíra  jako vždycky.

Že by především měli nechat  Karla  Gotta  jeho publiku, kterému  Gott odešel, aby  s ním prostřednictvím  svých nesmrtelných písniček  zůstal, je  ani nenapadne!  Oni  si ho hodlají zprivatizovat! Aspoň na  chvilku.

Gott stejně  zůstane nám a  s námi. Ať  si slizouni ze sdělovadel a politiky  dělají co chtějí.

Ale jak  tenhle  článek uzavřít?  Přemýšlel  jsem  velmi a velmi, která Mistrova písnička  by  nakonec  seděla  nejlépe. Vzhledem  k tomu státnímu  pohřbu,  státnímu smutku a prázdným slovům a  kecům o kolaboraci, nemohu jinak, než vybrat  tuhle, kterou  Gott nazpíval  v  době  nejtužší normalizace a který  byl a naprosto nepokrytým sdělením  tehdejším  mocným. Kvůli těmhle  veršům:

Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání!

Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj!
Možná, že mám přání omšelé.
Svět je však zlej, a proto,

hej, páni konšelé,

já bych rád měl ráj.

Ano páni konšelé, svět je  – také  díky  vám zlej a proto hej- i já bych chtěl na světě  ráj! Jako Karel Gott.Mimochodem – za bolšána  byla prohibitivní…

Málem jsem  zapomněl a hodně  trapně!  Určitě se bude řešit, čí Karel Gott  doopravdy   byl. Do toho sporu se vůbec nepouštějte. nepouštějte. Byl náš! Tady  ze z Plzně. Nosil náš  dres. Indiánský.Mám důkaz:

Prážáci  mohou  dát je fotku s  Husákem…

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.