Ještě jednou Greta


Když  jsem vydal  článek Greta z Arku, logicky  jsem očekával mailovou  smršť. Nebyla to  nijak komplikovaná předpověď. Za těch  skoro  8 let ,co Kosa  denně  vychází,  si troufám říci, že  její čtenáře  celkem znám.

Ty  došlé reakce  se  dají  rozlišit do několika málo skupin

– ti , kteří se s  článkem ztotožnili, více čiméně

-ti, kteří  se jím naopak cítili popuzeni a sdělovali, mi,  tedy  ti  laskavější,  že  jsem úplně  mimo, protože…. až po ty, kterých bylo  víc, že  jsem prostě  idiot  a vůbec  hlupák, protože  přece…

-ti, kteří  měli nějakou konkrétní výhradu a komunikovali ji konkrétně.

Těm prvním jsem poděkoval, ty druhé  většinou ignroval, neb  to je přesně  ten typ, co Gretě  nasazuje  šaškovskou  čepici s  rolničkami,  a vytýká  jí  naprostou inertnost  vůči argumentům – přesněji jejich „argumentům“, s tím, že  když  jde o jejich  svaté zaživa, nejsou ochotni  akceptovat  ani to, c tihle  sami řekli v minulosti a  co je v  rozporu s tím, co tvrdí dnes. S těmi opravdu nemá smysl ztrácet  čas a  síly.

Zajímavá pro mne je  skupina  třetí. Tam když  odpovím, jako že tak  skoro vždycky  činím, vím, že  jsem si zadělal na náročnou, dlouhou,velmi dlouhou a obsáhlou diskusi, která mne bude stát nemálo úsilí, času a námahy.  Protože  oponenti bývají  zpravidla  znalí  a umějí  dobře  formulovat. Přirozeně , že se ozvali  i tentokrát.

Byla to docela  palba. A  dostávali jsme  se  daleko za horizont  tématu  toho článku.  Ten  neměla nemohl mít  ambici  řešit  klima na  planetě a navrhovat nějaká opatření.Na nic takového ani  náznakem  neaspiruji. Z jednoduchých důvodů- nemám na  to  ani znalosti, ani puvoir. Ani, coby  se za nehet  vešlo. Cíle  článku bylo  vysvětlit  dvě  základní věci

1- že  spílat Gretě a jejímu hnutí  je těžce kontraproduktivní a k ničemu nepovede,kromě  upevnění ve  víře těch kolem ní a že by opravdu neškodilo, začít  přemýšlet, co s  tímhle jevem, než  přeroste  do formy  celoplanetární ničivé  vlny

2-že  boj za  záchranu klimatu  nemá  rozměr  jen jednoho, byť  velkého a vznešeného cíle, nýbrž  jde o multidimenzionální  problém, pro který  více  než kdy jindy  platí úsloví Edwarda Lorenze   o pohybu  motýlích křídel v Brazilii, které způsobí  tajfun nad  Texasem.  Nebo  lze  Gretu a spol. popsat příslovím mojí babičky, že  pro strom, byť  sebevětší a sebedůležitější  –  NEVIDÍ LES!

Přesto všechno  mi  jeden  ze třetí skupiny nakonec  napsal toto:

Úplně hlavní problém článku je ten, že vlastně nikdo nevíme co byste navrhoval Vy. Tak klimatickou změnu nepopíráte víte o ní, popírače kritizujete OK. Pak zase kritizujete to zelené hnutí. OK, takže uz víme co je špatně. Tak se snažíte být objektivní až nevíme co chcete. Co chcete pane Vlku, jak Vy si představujete ochranu klimatu? Navrhněte proboha něco. Internet je plný článků o tom, kdo co kde dělá špatně.

Znovu opakuji – tuto ambici  jsem neměl a pokud  mne ne Nejvyšší při zdravém  rozumu zachovati  ráčí, ani mít  nemohl. Neaspiruji na  titul centrální mozek lidstva. A to ani mikroskopicky. Nicméně  jsem nad  tímhle  megagordickým uzlem přemýšlel. Jakkoli bylo zřejmé,  že zbytečně. Nicméně – donutilo mne  to hledat a  číst  na internetu,  jestli někde  nenajdu  cosi,  co  by tak nějak  odpovídalo mému  náhledu na  věc. Na její podstatu, příčiny a snad obsahovalo i nějaké  reálné varianty  řešení.  Nakonec jsem  narazil na  rozhovor  Parlamentních listů  s  Prof. RNDr. Ivane Holoubkem, CSc. Který 30 let působil jako člen expertních týmů OSN  pro ochranu životního  prostředí.  Prof. Holoubek mluví mnou řečí, vidí mýma  očima. Respektive  – vidí a zná toho neskonale více než  já. Nicméně  jím zformulované názory  a závěry  mohu bez váhání okamžitě podepsat. Z tohoto důvodu  podstatnou část  toho rozhovoru  přebírám pro Kosu.

Generální tajemník OSN António Guterres, který summit do New Yorku svolal, ve své řeči vyjmenoval hned několik katastrof, které Zemi zasáhly za poslední měsíce, a zdůraznil rovněž, že letošní červenec byl vůbec nejteplejším měsícem v historii. „Ledovce tají, kvůli suchu vznikají lesní požáry, pouště se rozšiřují, bouře jsou mnohem silnější a více smrtící,“ konstatoval Guterres. Který z těch jím zmíněných úkazů svědčí nejvíc pro tvrzení o hrozící klimatické krizi?

Působím v současné době ve dvou brněnských centrech zabývajících se dopady lidské činnosti na životní prostředí a zdraví člověka. Prvním je RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Toto centrum, kde působím od jeho založení, se dlouhodobě zabývá problematikou vlivů nejrůznějších chemických látek na životní prostředí a živé organismy včetně člověka. Tyto problémy jsou řešeny od lokální přes regionální až po globální úroveň. Druhým je CzechGlobe, tedy Centrum pro výzkum globální změny Akademie věd ČR.

Proto bych nemluvil o klimatické krizi, ale o globální krizi nebo raději o globálních problémech. Znovu a znovu opakuji, že tím největším a zásadním problémem, před kterým civilizace stojí, je narůstající populace planety. To samozřejmě generální tajemník OSN velmi dobře ví, ale je velmi politicky nekorektní to zdůrazňovat, a ještě to navíc považovat za to nejvýznamnější.

Všechny ostatní problémy jsou s tímto hlavním spojeny a navazují na něj – znečištění prostředí s narůstající populací přes to všechno, co bylo do dnešních dnů uděláno, problémy vody, půdy, potravin, devastace krajiny, snižování biodiverzity a řada dalších.

Takže souhrnně – rozhodně nejsem klima- ani jiný skeptik. Čtyřicet let se zabývám problémy znečištění prostředí a mnohé z toho považuji za rozhodně zásadnější a závažnější, než je potenciálně hrozící klimatická změna.

Ale probůh, to přece není soutěž o to, co je největší problém. Planeta je jeden velký systém se vzájemně funkčně propojenými částmi a každý antropogenní, dlouhodobý a intenzivní zásah může znamenat problém. To, co potřebujeme nejvíce, je pochopení, jak co funguje, a porozumění tomu, co naše činnost může způsobovat. Kdybychom toto poznání a porozumění měli před sto lety, většinu dnešních problémů bychom neměli.

Takže máme řadu vážných problémů, vážných pro planetu – narůst lidské populace a s tím spojenou potřebu zajištění základních potřeb pro narůstající množství lidí na planetě, vážných pro lidskou společnost – sociální problémy, migrace, válečné konflikty současné civilizace, vážných pro planetu a jejích prostředí a jeho vliv na lidskou společnost – znečištění, odpady, dlouhodobé neřešení problémů, špatný management hospodaření, sucho, povodně.

Pokud tyto problémy existují, a to je mimo diskusi, je potřeba je řešit. A je mimo diskusi, že se řeší desítky let – jen je třeba je řešit efektivně a bez zbytečné hysterie a politického zneužívání.

Ze své pozice v čele OSN Guterres vzkázal státníkům, že lidé chtějí vidět „konkrétní činy“ a že „máme povinnost zastavit klimatickou krizi, čas se krátí, ale ještě není příliš pozdě“. To se snadno řekne, hůře provede. Vzhledem k tomu, že se ve své vědeckovýzkumné činnosti zabýváte vlivy chemických látek na prostředí, hodnocením vlivů na životní prostředí i hodnocením rizik, troufl byste si označit nejaktuálnější „konkrétní činy“, k nimž musí lidstvo bezodkladně přistoupit?

Myslím, že je dobré rozdělit dvě roviny problému – jednak tu politickou a pak tu realizační. Ta politická zahrnuje deklarace od úrovně OSN až po jednotlivé státy a jejich části. To samozřejmě má svůj smysl – víme-li o problémech a většina problémů, o kterých se bavíme nezná hranice – řešit je společně a ty proklamace nesmějí být prázdnými dokumenty. To se bohužel často děje a na to navazuje ta druhá – realizační – rovina. Za léta působení v rámci úmluv OSN jsem bohužel poznal, že ta realizační rovina je často velmi málo efektivní. Nemáme neomezeně finančních prostředků, a pokud je nevyužíváme účinně, je to vážný problém. Několikrát jsem hodnotil účinnost různých opatření především v rámci Stockholmské úmluvy a není to moc radostné. Úroveň realizace opatření řady globálních úmluv a jejich implementace na národní úrovni je často velmi nízká a formální a vložené prostředky nejsou rozhodně využívány efektivně. Toto já osobně považuji za velký rozpor mezi tou politickou deklarací a její praktickou realizací.

Vlkova  poznámka:

Přesně  tohle je jeden z  důvodů proč žádný jednotlivec i kdyby  to byl genius všech  geniů  se  zázračným receptem na záchranu klimatu planety nemá nárok uspět.A  bylo by pošetilé si myslet, že  to lze. Ale Greta a  děti mohou  uspět. Problém je, že  nemají  ten zázračný recept.

Je ale vůbec nesporné, že skutečně dochází k významným klimatickým změnám, za něž navíc může svou činností člověk? Jsou mezi vědci názory na to, že člověk tak důležitým činitelem pro změnu není, už jen okrajové?

To je, myslím, velmi nešťastná rovina problému. Řada lidí má pocit, že tomu zcela jistě rozumí, zpochybňuje se cokoliv seriózního, co se v tomto smyslu řekne, klimatologům je módní nevěřit, protože každý ví lépe, jak planeta funguje. Neví a je dobré si uvědomit, že o problémech, které jsou dnes považovány za možné příčiny klimatických změn, se mluví padesát let, stejně jako o problémech znečištění složek prostředí a vlivu na lidské zdraví. Že se člověk svými aktivitami na problémech znečištění prostředí podílí, je mimo jakoukoliv diskusi. Diskutovatelné jsou samozřejmě různé modely a scénáře vývoje – záleží nepochybně na tom, jaká vstupní data použijeme, jak moc jsme schopni problémy popsat, jak moc je chápeme a jsme schopni interpretovat výsledky měření a modelů. Za těch zmiňovaných padesát let se zcela jistě mnohé změnilo – nastal pokrok jak v instrumentální technice měření různých parametrů, tak obrovský pokrok ve výpočetní technice, pokročilo velmi významně naše poznání podstaty planetárních procesů.

Takže za největší nesmysl v tomto považují komická tvrzení typu 97 procent vědců souhlasí, tvrdí, má za to, že… a cirkus kolem, vyvolávaný především médii, pro která ta či ona katastrofická vize je příležitostí mít super zprávu. To je také vidět na tom, jak probíhají diskuse v médiích – jsou převážně zváni hlavně ti, kteří poskytnou politicky korektní a akceptovatelnou odpověď. Kritika, zpochybňování se nenosí nebo dostane okamžitě všelijakou fóbní/filní nálepku.

Je to ke škodě věci. Rozhodně vliv člověka nezpochybňuji. Ale mají-li se problémy řešit, musí to být založeno na pravdivých východiscích, bez hysterie, s jasnou analýzou všech možných řešení. A znovu a znovu – všechna opatření stojí neuvěřitelná množství peněz, které prostě v některých částech světa nejsou k dispozici.

Ti, kteří uznávají oteplování planety i teorii, že k němu dochází hlavně prostřednictvím lidských aktivit, se dělí na ty, co požadují okamžité a bezpodmínečné ukončení všech aktivit, které znečišťují životní prostředí nebo oteplují planetu, a na ty, co jsou přesvědčení, že moderní technologie nejsou samy o sobě problém, ale tvoří naopak řešení, jak ekologickou katastrofu zmírňovat a hlavně napravovat její následky. Jak by vypadal svět, kdyby se prosadil ten radikální přístup?

Chtít můžeme cokoliv, ale těch 35 let působení v OSN je mimo jiné také o tom, že když něco zakážu nebo omezím, musím současně přinášet náhradu – stejně účinnou pro vlastní technologii, proces, činnost. Takže cyklus výzkum – vývoj – inovace – aplikace a tato cesta je někdy velmi dlouhá a také drahá. A pokud něco celoplanetárně zakážeme či omezíme, tak to má významné ekonomické a sociální důsledky. Takže radikální výkřiky být mohou, ale ono se to samo nezaplatí a nebude to zítra proto, že se někdo rozhodl, že to musí být takto, a ne jinak.

A pokud jde o ten svět, kde by se prosadil takový radikální přístup, tak mohu říct jediné – v něm bych nechtěl žít.

Vlkova poznámka:

Trefa! O tomhle  řešení  toho problému je!!!! Greta ignoruje  souvislosti, ti  co jí negují zase  popírají existenci problému!

Zastánci takového přístupu požadují ukončit využívání všeho uhlí či ropy. Vše se totiž měří uhlíkovou stopou, která snižuje aktuální stav tzv. klimatického rozpočtu – množství zplodin, které ještě můžeme vypustit, než nastane definitivní bod zlomu. Jak je to s často citovaným závěrem Mezivládního panelu pro změny klimatu, podle něhož skupina vědců tvrdí, že nám už zbývá jen dvanáct let, abychom ještě byli schopní dostat oteplování planety pod kontrolu?

Omezení využívání fosilních paliv má své racionální pozadí. Ale veškeré výkřiky typu za 12 let… do roku 2030 nebudeme používat fosilní paliva a podobně, nejsou většinou založené na zhodnocení skutečných možností takovéhoto omezení. A zase jiná je situace v ekonomicky silných zemích, ale ani ony si nejsou jisty reálným horizontem uskutečnění takových plánů. A situace v dalších částech planety není takovým rozhodnutím ekonomicky příznivá vůbec. Zvláště když alternativní zdroje vyžadují stále vysoké dotace pro pořízení a provoz. To se jistě změní pravděpodobně v relativně blízkém horizontu, ale zatím to nepředstavuje zásadní řešení energetické situace.

Greta Thunbergová spolu s dalšími mladými lidmi podala stížnost k Výboru OSN pro práva dítěte za údajnou nečinnost v boji proti klimatické změně na Francii, Argentinu, Turecko, Německo a Brazílii. Co říkáte tomuto výběru, patří právě tyhle země nejvíce na pranýř?

No, myslím, že jediná spojnice je, že jsou to relativně velké země. Úroveň péče o prostředí v Německu nebo Francii je přes řadu problémů legislativně, technicky jinde než u těch zbývajících tří. Což vím velmi dobře z vlastních zkušeností. Působil jsem dost dlouhou dobu v Turecku a znám i situaci v ostatních zemích. Stížnost je v podstatě prázdnou deklarací, ty země mimo EU mají řadu jiných problémů, ale rozhodně nelze říct, že by jejich vlády nedělaly nic, to je hrubé zjednodušování.

Vlkova poznámka:

Řeknu to jinak – Evropa  speciálně  EU se klidně může  uekologizovat  až  k smrti. Není ovšem síla, která  by  přinutila  Turecko,Brazílii a  už  vůbec ne  Čínu,  aby převzali  nikoli budoucí evropské standardy, nýbrž alespoň ty  současné! A tohle nezlomí ani Greta. Jakkoli bych si to přál moc.

Ti, kdo souzní s pohledem švédské aktivistky, tvrdí, že musí skončit současná „anarchie“ v mezinárodních vztazích, v níž státy dbají pouze na své „sobecké“ zájmy a zapomínají na to, že už slovy Grety lidstvu „hoří dům“. Východiskem by mělo být zavedení nějaké formy celosvětové vlády, která by podle této teorie byla „rozumnější“ než volené vlády jednotlivých států. Jak jinak by se mohl prosadit často citovaný princip „klimatické spravedlnosti“, podle něhož zejména Evropa a další části západní civilizace musejí jít v boji s klimatickými změnami příkladem a vzdát se fosilních paliv, protože nesou největší historickou vinu na zamoření planety?

Ano, jsem rozhodně pro, aby skončila anarchie v mezinárodních vztazích, abychom si reálně uvědomili problémy, které musíme řešit, ale také to, co už bylo/nebylo uděláno, a poučili se z toho. Abychom skončili s anarchií typu „Greta radí vládám, jak na to“. Je skvělé, že si mladá generace uvědomuje problémy kolem sebe. Ale její aktivity by neměly být založeny na lžích typu – nic se nedělalo, nemá cenu se učit, za dvanáct let bude konec světa, 97 procent vědců říká a podobně.

A ten podíl na emisích dnes rozhodně není takový, že by Evropa byla jejich největším zdrojem. Je nutné vidět, co se v Evropě od konce sedmdesátých let pro snížení emisí udělalo a co se dělá v jiných částech světa. Ano, Evropa a USA jsou historicky velkými znečišťovateli většinou sledovaných znečišťujících látek, ale také už padesát let tento problém řeší ve srovnání s jinými částmi světa. Částmi světa, kde narůstá trvale populace a také znečištění prostředí, a části světa, jež nemá ekonomickou sílu na řešení těchto problémů. Lze oprávněně namítnout, že řada těch problémů a znečišťovatelů má svůj původ v Evropě či USA, ale to současné provozování v řadě velkých zemí ostatních kontinentů už není dominantně spojeno jen s Evropou či USA.

Přiznám se, že při diskusích a vyjádřeních ke klimatické hrozbě jsem od nikoho nezaznamenal, že by za největší problém planety označil nárůst populace, jak na to upozorňujete vy. Čím se to dá vysvětlit?

Je obtížné řešit problémy životního prostředí na všech úrovních, skutečně obtížné. Ale mnohá řešení jsou technická, mnohá společenská, politická a tomu lze porozumět, k tomu se dá vyjadřovat, aniž moc narazíme nebo se staneme foby/fily. Určitě tento názor není jen můj, je vcelku logický. To, co za opatření pracně vymyslíme, zavážeme se k realizaci v Evropě či v Severní Americe, bude dosaženo za poměrně velkých investičních vstupů a jen málo ovlivní globální situaci – za současných přístupů zbytku světa a pokračujícím nárůstu populace. Každá miliarda lidí navíc má tomu odpovídající potřeby a požadavky. To, co pracně a s velkou pýchou v EU ušetříme, nebude mít adekvátní odezvu v ostatních regionech.

Ale to skutečně neznamená, že bychom neměli nic dělat, jak často slýcháme od řady lidí, kteří reálné problémy prostředí nevidí, anebo naopak propadají hysterii. Jenže problémem je nízká realizační efektivita OSN, nízká zpětná vazba v řadě zemí, korupce a další problémy, které brání efektivnějšímu využívání těch finančních prostředků, které máme na řešení těchto problémů k dispozici. A pak je skutečným problémem nízká úroveň znalosti těchto problémů a možnosti jejich řešení v rozvojových zemích. Klasickým příkladem jsou současné problémy kolem plastů. Hrdostí se dmoucí Evropská unie z toho, jak se vypořádala s brčky a podobnými plastovými komoditami a jaký že je to příklad pro ostatní svět v kontrastu s řekami odpadů v řadě zemí, neexistencí systémů odpadového hospodářství. Kdokoliv některou takovou zemi navštívil nebo navštíví, si obrázek udělá sám. Jen některým aktivistům to těžko vysvětlit.

Vlkova poznámka:

Ekologickým tématům jsem se na  Kose,vzhledem ke  své nedostatečné  informační základně  vyhýbal. Jde o téma  které bylo uchopeno  až v poslední době.  Nicméně, kdyby  onen překvapený  redaktor, který  se přiznal, že  dosud  nezaznamenal, že by někdo  spojil klimatické problémy  s růstem populace,napíši  natvrdo přelidnění planety – chodil číst na Kosu, už  dávno by  to pro něj nebylo žádné  novum.  Natož  překvapení!   Stačí se porozhlédnout v archivu. Například  zde:

Europarlament,ekofanatici, von der Leyenová, čeští a slovenští producenti oceli a zdravý rozum

a naposled  tady, kde je  to i  s  grafy:

Greta, skleníkové plyny jedna studie z Oxfordu a něco, co vám rozhodně nikdo otevřeně nepoví! DOPLNĚNO!!!

Nepíši  to proto, abych  se chlubil. Není  důvod.  Mám jinou  motivaci. To  překvapení  redaktora Parlamentní listů pro mne  přesně popisuje rozdíl  mezi  tzv. seriozními medii  a  těmi  alternativními!  Ta  prvá takovouhle informaci/úvahu  nikdy  mezi své konzumenty  nepustí. Ne  dokud „tahle kaše  nevykypí násilím z hrnce“.   Nedovolí jim  to  všeřídící  politická korektnost. Alternativa  tohle omezení nemá a mít nesmí! Proto je  potřebná, ba nutná. Ale  chtít po ní,aby předkládala  funkční a patentované recepty  jak  rozplétat  gordické uzle?  Toho prostě není schopna. Nebo  abych negeneralizoval,  možná, že  tací  geniové  v ní existují. Já a Kosa mezi ně nepatříme. A víme to.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.