Jak jsem neporazil šmejdy


napsal  Xaver

Musím se z toho, vážení, vypsat začerstva, dokud mě nepřejde – přesně ani nevím, co – vztek, zklamání, odpor, vyberte si…

Žiju ve velkém městě, přesně řečeno v tom největším, kde se dá zažít všelico, všemožné ataky šmejdů na seniory nevyjímaje. V podstatě ale hned odhadnu, která bije, a rozmluva po telefonu nebo u dveří je velmi krátká. Včera jsem ale telefon přidržel (jak to, páni od Nordic  Telecom, že šmejdi získali mé číslo i přesnou informaci, zda jsem či nejsem senior?!) a vyslechl si nabídku celou.

Dunivý hlas, řekl bych, že přes nějaký modul modifikovaný, sdělil, že mají od města pověření vydávat karty pro seniory nad padesát (!) let. Na dotaz, k čemu je, jaké výhody přináší a tak, pověděl, že to vše až při osobní schůzce, nejlépe hned zítra, ale pracují jen do 18 hodin.

A tak jsme se dohodli (já vám dám, už jsem spřádal v hlavě plán): jistá ulice v centru, číslo domu, 4. patro, výtah (bodejť budou senioři šplhat takovou výšku), prostřední dveře v chodbě proti výtahu.

A teď už od rána pracuju na tom, jak bych je „dostal“, ale nedostanu, bohužel. Začal jsem na magistrátu, kontrolní odbor. Paní na drátě se očividně zděsila, že by měla pořádně zabrat, když jsem vylíčil, že mohou šmejdy chytnout za ruku. Ona mně nemůže pomoct (nechápala, že já o nic nepřicházím, já chci pomoci městu a příp. okradeným), ona je jen administrativní (!) pracovnice a vrchol – ona tam nemůže jít, protože není senior. To chápu… V Německu by o takové pracovnici prohlásili: die Dame ist überfordert a mazala by k šéfovi na kus řeči.

Nakonec se k rozhodnému činu odhodlala a dala mi telefonní číslo na paní doktorku S., přímo na její stůl. Bohužel po stech pokusů za celý den to vzdávám, protože je tam jen ten samotný stůl, který zavile mlčí, a žádná živá duše.

I přehazuju výhybku na ČOI, pod kterou ta inkriminovaná adresa spadá. To jsem mohl jít rovnou na kafe, nebo dělat něco záslužného pro rodinu. Znáte to: dovoláte se a pak drnčí automat – pro tuhle informaci stiskněte jedničku, pro tamtu dvojku a pro ještě jinou trojku. Ani jedna se nehodí pro to, abych přímo sdělil návod, kde a jak šmejdy přistihnout, protože já tam pochopitelně nepůjdu. Navíc – ať tisknu jakoukoli číslici, nikdo se stejně nehlásí a automat drnčí své nesmysly další a další kolečka…

Tak nic, zkusím štěstí na celopražské ČOI, ta sídlí dokonce jen kousek od bytu (či co to je) těch podvodníků. Internet vydal číslo recepce, avšak s poznámkou, že ono „není určené pro dotazy“, nic proti tomu. Já chci jen spojit s někým, kdo honí šmejdy, aby rozhodl, jak s mou důležitou informací tento orgán naloží. Marnost nad marnost… Hlas nepříliš čistou češtinou odvětil, že příslušná paní doktorka tu momentálně není a konečně stejně „musíte sepsat podnět“(!)

S prominutím kašlu na sepisování podnětu, když akce by měla začít za pár hodin. Už mám dost té byrokracie, která mě celý den odbývá ve velice užitečné záležitosti! Ze svého hněvu jsem se vám tu vypsal, avšak šmejdi pojedou bohužel i po dnešku vysmátí dál svou nemorální, hnusnou stezkou, dál budou vynalézat triky, jak žít z okrádaných, protože poctivá práce jim smrdí.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.