Prý mají dohodu o Brexitu… soudím, že nemají nic.


Nevěřím svým  vlastním  očím – prý bylo dosaženo dohody  o Brexitu!!! Z  Bruselu letí senzační  zpráva  s  titulky  Evropská Unie  vzdala  irskou pojistku.  Což není  nic  jiného  než  ze  souvislostí vytržená  část  věty  vyjednavače s Brity za  EU- Michela Barniera. Ovšem ten přesně  řekl toto:

„Souhlasili jsme, že odstraníme irskou pojistku a nahradíme ji novým přístupem,“

Já si vzdání něčeho představuji úplně  jinak. Nicméně pojďme  se  podívat, co  je ten „dohodnutý“  nový přístup.  O tom bude tenhle  sloupek.

Nejlepší  asi bude, když  se  nejprve  vrátíme  k  tomu, co vyjednala  původně  Tereza  Mayová a co  ani na  3 pokusy  neprošlo  britským parlamentem, tedy  to, co byla  ta  zatracená  britská  pojistka.  Která  prý Johnsonovi a  jeho  houfu  podpořit  nešťastnou premierku a  přijmout  to, co dohodla  s Bruselem  a  co evidentně  bylo dobré, protože  Johnson ani nepokládal za nutné  to  jako  nějaký  problém otevírat, zabránila.

Měla za  cíl  zajistit průchodnost hranice mezi Irskem a Severním Irskem i po Brexitu. Zkrátka hranice  by  zůstala pro pohyb lidí , zboží a  služeb jen imaginární  čarou v mapách. Britská část  irského  ostrova by totiž zůstala v celní unii s Evropskou unií a pro Severní Irsko by platila část pravidel jednotného trhu.  Celní hranice mezi EU a  Británií s ohledem na  britský ostrov  by tak  vlastně  vznikla  nikoli na  souši  mezi oběma  Irsky, nýbrž  až  na  moři  mezi britskými ostrovy nebo technicky  přesněji – až na  anglickém pobřeží, tak  jako je  tomu v  případě  Brexitu a kontinentální Evropy.

Podle kritiků z řad zastánců nekompromisní odluky Británie od EU, včetně  Johnsona,  představovala riziko, že země zůstane natrvalo připoutána k unijním strukturám a že bude narušena územní celistvost Spojeného království.

Unie   marně  Brity  ujišťovala, že pojistka, pokud na její uplatnění vůbec dojde, by měla být pouze dočasným řešením.

Hlavní  smysl  té pojistky  bylo, aby  Irové na  obou stranách  vnitroostrovní hranice  mohli  dál  žít  v dojmu, že  prosadili  svou a je po jejich. A  to jak  irští  a severoirští  katoličtí  republikáni a nesmiřitelní  odpůrci  britské nadvlády na  ostrově,  tak  i severoirští  protestanští  loajalisté,  hodlající  naopak  žít  za  každou  cenu  v  britské  náruči.   Zuřila  mezi nimi  skoro  30-ti letá  nesmiřitelná a  nesmírně  krutá  sektářská  válka. Pamatuji  ji. Hodně  ji pamatuji.

A  ukončila  ji  kdysi  a to poměrně nečekaně  až  tzv. Velkopáteční dohoda, uzavřená  10. dubna 1998

Možná s e zeptáte, proč  to  trvalo tak dlouho?  Snadná odpvěď – nejdříve obě země  musely  vstoupit do EU a  ta  začátkem 90-tých let musela  přijmout Maasrichtskou  smlouvu, která, kromě jiného umožnila  volný pohyb osob, zboží, služeb a  kapitálu a tak uvnitř  EU  prakticky zlikvidovala  státní hranice. Na Irském ostrově  to znamenalo praktický zánik dělící střežené linie a  cesta  k Velkopáteční dohodě a  míru  se otevřela dokořán. Všichni získali , co chtěli. Jak vzápětíe vysvětliím. Bez EU nebyla  šance.

Ta  přesně  tu iluzi  pro  irské katolíky a  severoirské protestanty  vytvořila.

Irští katolíci  si klidně mohou namlouvat, že  irský ostrov  je  vlastně  sjednocen, protože  zmizel a nenáviděná  hranice  mezi jejich  republikou a  severními hrabstvími. Neexistují  žádné kontroly, oni se  mohou volně, bez pasů, pohybovat  po celém ostrově, usadit se   bez jakýchkoli překážek na jihu či severu, podnikat  tam i  onde. Prostě  jako by  žili v jednom státě.

Unionisté  zase  žilí v  rauši,  že  prosadili svou a jsou na trvalo  součástí Britanie, protože přece nad jejich hlavou  vlaje Union Jack, v ulicích  vidí britské  bobíky  a  platí nikoli eurem, ale librami.

A  smyslem té irské  pojistky  bylo tuhle iluzi, která všem vyhovuje a  uzavřela  džina  násilí pevně  zpět do láhve, udržet  živou.

Takže  tohle  bylo  a už  není.  Je  čas  se podívat na  to, co je  jako nově   a lepší. Nebudu to opisovat,  dám radši kompendum  které jsem našel  čerstvě na Novinkách.cz

Do právní dohody mezi Unií a Irskem byla začleněna doložka zamezující vytvoření hranice mezi oběma Irsky. V Severním Irsku bude i nadále platit omezený počet evropských pravidel, aby mohlo fungovat na vnitřním trhu EU.

V této části Británie se bude podle Barniera uplatňovat „evropský systém“, i pokud jde o daň z přidané hodnoty. Podle Barniera je nutné zajistit mechanismus, který zajistí soudržnost sazeb DPH, které se mezi Irskem a britským Severním Irskem liší.

Nominálně zůstane Severní Irsko součástí celního území Británie, bude součástí její obchodní politiky a vstupním bodem na trh EU. Zboží má být ale kontrolováno už při vstupu na irský ostrov, nikoli až na hranici mezi Irskem a Severním Irskem. To znamená, že vznikne faktická celní hranice mezi severoirskou částí Británie a zbytkem tohoto státu. Britské úřady mají navíc i nadále používat celní sazebník EU.

Barnier připustil, že dohodnutý systém obsahuje určitá rizika. Jedno z nich se skrývá právě v celním režimu, protože nelze vyloučit, že zboží určené pro Británii se dostane na celní území EU, tj. do Irska. Toto riziko se bude u jednotlivých dodávek posuzovat podle řady kritérií, mj. dle povahy zboží a jeho hodnoty i dle míry rizika, jaké představuje pro platná pravidla.

To tedy  zírám!

Tak Irská pojistka  byla  špatně a nepřijatelná,  protože  celní hranice  mezi Británií a  EU pro irský  ostrov  měla  vzniknout  buď  na  moři mezi ostrovy nebo na britské půdě, proto že  by  Británie  neměla  plnou suverenitu nad  celními a  daňovými předpisy v  Severním Irsku.

A podle  té nové, lepší dohody  je  tomu nyní – no ÚPLNĚ  STEJNĚ!!!  Jen  jinak formulováno,prostě  významem totéž jen  nová slovíčka.  Co  do  administrativní  náročnosti hodně  jinak  a hůře. Britská  celní a  daňová suverenita  je  velmi slabá, ale  o to více komplikovaná.   S obrovskou možností  sporů a konfliktů. V žádném případě  Británie nedosáhla  suverenity na svých hranicích a nezbavila  se předpisů EU.

To neberu v  úvahu další podstatnou věc,  kterou mlátili Therese Mayové o hlavu  odmítači její  smlouvy  s Bruselem- přechodné období po Brexitu.  Tedy období mezi  datem skutečného odchodu VB z EU a  nejméně  příštích dvou let, kdy  se bude vyhandlovávat  mezi Bruselem a Londýnem  nová  smlouva  o reglemenaci vzájemných obchodních a jiných vztahů. V té  době  s e totiž Mayová zavázala, že  budou  na Ostrovech platit  veškerá  hospodářská a finanční  nařízení a  směrnice  Bruselu: aniž by  měl a britská vláda  podíl  na jejich tvorbě v centrále  EU nebo  je mohla  svým vetem  zastavit. Pro Johnsona a spol. tehdy  naprosto nepřijatelné.  A dnes? Totéž!! Jen  prolhaný Boris  tomu říká úžasná dohoda!

Za  sebe  říkám,  s touto sporou znalostí, že Johnson dosáhl pro Británii  ještě méně  než  Mayová. Však také  irský  premier  Varadkar měl podle Merkelové  být  happy dovolím si ji citovat -„Velmi důležitým signálem je, že dal najevo spokojenost irský premiér“

Němci jdou  ještě  dále,  ti  nazvali  Borisovu „dohodu“  rovnou  hermafroditem. A  v  detailu popisují, co konkrétně znamená zde. Ještě přesněji, pro  nagličtináře to rozvádí  britský Independent .

Ovšem nadšení neskrývá  ani Johnson:

„Máme skvělou novou dohodu, která si bere zpět kontrolu – nyní by měl parlament v sobotu zajistit brexit, abychom se mohli posunout k jiným prioritám,“

No  podobně  mluvil i jistý  jeho předchůdce,  který  také  vyhandloval, před  80ti  roky,  jinou skvělou  dohodu pro Británii…. Když  cosi vzdal. A  když už je  řeč  o vzdání se něčeho v Irsku  – jediný kdo cosi důležitého opustil je  – právě  Johnson.  Vyolučil z  rozhodování  o nové  formulaci severoirský parlament!!!  Ten do jeho ujednání s  EU  nyní nemá co mluvit!!! Báječná  novota pro loajalisty!

Zdá se, to  Johnsonovo  „vylepšení“ nikdo nehodlá  ocenit.  Severoirská unionistická partaj  UDP, bez níž  současný  šéf  Konzervativců  není  schopen  dát dohromady  ani teoretickou většinu v   Dolní sněmovně,  jeho  skvělý deal rovnou odmítla. Protože  jí sebral možnost  věc projednat v belfastském Stormingu.

Podobně  skotští nacionalisté a liberálové.  A  vůdce  Labour  – Jeremy  Corbyn se vyjádřil že premiér Johnson vyjednal ještě horší dohodu o brexitu než jeho předchůdkyně Theresa Mayová. Podle něj podmínky dojednané Johnsonem „zemi nespojí a je třeba je odmítnout“.

Můžete  namítnout, že   Skotové, liberálové a především Labouristi  jsou v pozici, že  chtějí svrhnout Konzervativce  a  tudíž  jim není a nebude  nikdy  nic  dost  dobré, co Johnson dojedná. V pořádku,  souhlas.  Jenže  co  severoirská protestantská  UDP?  Ta  byla/je  součástí konzervativní vládní  většiny, což  se  jí nejspíš  hodně  dlouho nepovede a bude jen  bezvýznamným doplňkem v parlamentních lavicích?  Ale  ještě  než najdete nějakou rozumnou odpověď,  dám sem námitku nejtěžší a pro  současného premiera  mimořádně nebezpečnou a možná v  krátké budoucnosti  – zničující:

Vůdce Strany pro brexit Nigel Farage  vyzval k odmítnutí dohody, protože by podle ní zůstala Velká Británie až příliš svázaná s EU.

Takže  co???  Co dojednal Johnson? Za mne osobně nic! Jen horší  variantu Mayové. Komplikovanější, problematičtější a konfliktnější.

Proč to udělal?  Těch  důvodů je  mnoho.Například

-nic jiného ani vyjednat nemohl. Unie naštěstí  nepodvedla  Irsku  republiku

Jenže  proč  když  Johnson  hrozil  tvrdým Brexitem a za  každou cenu  a nerespektováním zákona zakazující  Brexit bez dohody?

Johnson  zřejmě  na poslední  chvíli  asi  dostal nějaký  hodně  nepříjemný právní rozbor  a osobních důsledcích  takového kroku.  Jemu,  jako  členovi Bullingdon Clubu,  nějaké přestupování  zákona  není proti mysli. Pokud  se ovšem může  vyhnout trestu  tím, že  se  z  potíží  vyplatí.  Ti kteří  nemají  tušení, co to je za  spolek, doporučuji  tento upřesňující odkaz.  Je to hutná četba a je  tam také  přímá citace od  Borise Johnsona.

Ale  zpět  k Brexitu a tomu proč  Johnson nakonec  dojednal  a  nyní bude za každou cenu protlačovat v parlamentu toho svého smluvního bastarda s  EU.

Prostě, jako  dnes  velmi často, jde o osobní ješitnost,  Však s tímhle  sami  s tím máme  už skoro dvě  dekády  prezidentskou zkušenost.  Kdy  rozum, zákon  a potřeba státu, musí ustoupit  choutkám  ješity  na Hradě.  Stačí  si vzpomenout  na  Johnsonovo nedávné  vyjádření,  že než  by  požádal Brusel o další prodloužení lhůty pro  Brexit, radši bude mrtvolou  v pangejtu  u cesty. Vmanévroval se do téhle pozice  sám, svými  chlapáckými řečmi.  Je mu  jasné to, co jsem zde napsal před časem -že  dopis do Bruselu se   žádostí o nový  termín je  jeho politický konec a  stane  se  skutečnou mrtvolou – politickou!

Navíc, když neprosadí Brexit k 31.10. zničí ho v  dalších volbách Farage.

Nezbylo mu tedy  nic  jiného, než s Bruselem  cosi jako shandlovat. Úplně  cokoli, jen  když to bude vypadat na  první pohled jinak než to, co  před ním přivezla z centrály  EU  Mayová.  Aby mohl  předstoupit před svoje  Josefy  Koblihy, pardon Joe  Donutse, zamávat nějakým  papírem a hrdě prohlásit – vidíte, ta blbka neschopná  nebyla  schopná  dosáhnout ničeho,  ale  já  ano. A   v pár  dnech. Vlastně , on to řekl uhlazeněji:- zopakuji to:

„Máme skvělou novou dohodu, která si bere zpět kontrolu – nyní by měl parlament v sobotu zajistit brexit, abychom se mohli posunout k jiným prioritám,“

Koblihům a Donutsům stačí  dojem. Fakta  je  nezajímají  jsou jim cizí.   Boris má  šanci jen tehdy,  když  buď  uspěje s  touto smlouvou  nebo  – když bude moci přišít  Brexit a  jeho důsledky  nebo Nebrexit někomu jinému.

To je  to, oč  tu šlo.!Ale  on nejspíše teď ze  všeho nejradši by viděl , kdyby mu  britský  parlament ten paskvil odhlasoval. To je  cesta  k jeho politickému přežití.Mimochodem  na  unijním summitu tlačil lídry ostatních členských zemí k tomu, aby  závazně  sdělili do Británie, že  žádný  další odklad  už nepovolí.

Aby  britský  parlament  byl postaven před  volbu – Johnsonova mlha nebo nic! Což  EU  a zástupci jednotlivých členů okamžitě  odmítli.  Jednak proto, že nechtěli být  podezíráni, že  na  britské poslance vyvíjejí sebemenší nátlak, ale  zejména proto, že  jestli Johnson znovu ztroskotá, nehodlají  přijmout  obvinění, že  za to mohou oni. Je  to na Britech. a už  zítra uvidíme, jak se s  tím v parlamentu vypořádali. Bude  to drama.

Jsem zvědav, jak to dopadne. Ale  kdybych měl hádat,  stejně jako v předchozích hlasováních, kdy  Johnson  dodal něco do sněmovny a  stejně  jako u Mayové.

Britská  sněmovna  se  totiž  nijak nezměnila. Johnson do ní, ohledně  Brexitu zavedl přísně  partikulární a sobecké  morésy.  Jeho země  už mohla  být  rok pryč „z  bruselských okovů“. Stačilo, aby  on nehrál svou  těžce  soukromou  hru na to, že  se musí  stát premierem na  mrtvole „neschopy“ Terezy.  Tehdy  měli  toryové  většinu a  mohli si prohlasovat, co  chtěli. Dnes jí nemají. Také díky  Johnsonovi, který  ze  strany  nedávno vyloučil 21 poslanců,, včetně  vnuka  Winstona  Churchilla kvůli tomu, že  odmítli dělat  ochotnou stafáž  jeho hrátkám.  Nezíská li je  zpět,  nemá  nárok. A proč  by oni  mu měli jít na  ruku? Jakkoli někteří  prý tak učiní.

UDP  už  oznámila  svoje ne. Opozice také. V  ní  jsou nejsilnější  položkou  Corbyn a  spol. A  ti  už  dokázali,  že  jsou na  tom stejně  jako Johnson. Nejde  jim o  jejich stát, nýbrž o to, jak se dostat  do Downing Street. A  jediná cesta  ,jak toho dosáhnout, je  znemožnit /po zásluze/  sraba Borise a  uvrhnout tak,  těsně  před  nadcházejícími volbami.  Konzervativce  do naprostého  personálního  chaosu a bratrovražedných  válek!

Přesto všechno prý se očekává mimořádně  těsný  výsledek hlasování. Prý  to bude  tak nebo tak jen o pár  hlasů. Johnson prý spoléhá na  to,že  urve  labouristické poslance  z  obvodů,  kde měl Brexit  silnou podporu.  Uvidíme už za  pár desítek hodin. Pokud by  se mu  to podařilo,  nerozložili by  se  Konzervativci nýbrž právě  Labour. Podříznou její poslanci  větev, na níž  sedí  celá jejich partaj? Tenhle  partikulární  těžce  sobecký interes neumím rozklíčovat.

Tak takhle  vypadá  příkladná  britská demokracie a  parlamentarismus  model 10/2019. Nikomu v  ní nezáleží na  ničem, než na jeho soukromých a  malých zájmech. Johnson to spustil, tak ať  si to nyní vychutná až do dna. Do 31.10.nás  čeká mimořádně  dramatických 14 dnů.

Jen bych zdejší  nadšené  brexitáře  chtěl  upozornit na  dvě  maličkosti  – ta  první a méně  důležitá – všimli jste  si , že  hrdina  vašich snů, pro mne  sráč  Boris, přestal vyhrožovat , že  by  Británie  nezaplatila, v případě  tvrdého Brexitu  dlužné nemalé  peníze?

A vysvětlím vám hned proč. Protože to je ta  daleko důležitější věc  – po Brexitu, at už nastane  jakýmkoli způsobem, budou  bleskově  nastartována  další jednání jednání. Daleko složitější. Nyní celý  ten trapný a nechutný cirkus jen  finalizoval to daleko jednodušší  – jakým způsobem a  pod jakými kondicemi dojde k rozvodu mezi  EU a  Brity. Jenž ta budoucí jednání  mají vyřešit  neskonale  složitější  věc  – jak  spolu tyhle  dvě  entity  v  budoucnu mají  žít. A  Británie potřebuje  EU  daleko více než  Evropa  ji.  To se pak těžko  dělá  houra a  vyhrožuje  se neplacením. To  další handlování, to teprve  bud e kabaret!

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.