Volby v Polsku


Dávám si  záležet na tom,abych  když  komentuji volby, jedno zda v  tuzemsku nebo v  cizině, šel komentář na  sklo pokud možno v  co nejkratší  době po uzavření  volebních místností. Protože nechci být jedním z mnoha nýbrž jedním z prvních.

Z tohoto hlediska  dnešní článek je těžce po sezoně. Volby  u našich sousedů v  Polsku jsou, ze  zpravodajského  i komentátorského hlediska – zaprášenou minulostí. Klidně přiznám, že  je  to i mým osobním nastavením.  Vadí mi  velmocenský  komplex  našich  severních sousedů,  kterým se  v podstatě  vyznačují všechny tamní popřevratové  vlády   a  jejich neustálá ambice být  jakýmsi šéfem dřívejších zemí  tzv. východního bloku.  A nějaký  čas  u mne nazrávalo rozhodnutí  tyhle  volby  vůbec  pominout a nevšímat  si  jich. Nemám rád  – nepíši!  Navíc  mi schází takový vhled  do tamních  událostí, jaký bych  chtěl mít. Jenže to není žádný  analyticko komentátorský  postoj. Výsledkem je  dnešní článek. Protože  soused je prostě  soused a  nezle jej ignorovat.

Normálně  si potrpím na grafiky, čím více, tím lépe. Tentokráte  mám jen ty  úplně nejzákladnější. Ale  člověk nemůže mít všechno, co by  rád.

Protože se volilo  do obou komor  Sejmu – sněmovny  i senátu, začnu tou důležitější – sněmovnou.

Strany podle  hlasů dopadly  takto:

Což v přepočtu na  mandáty  generuje následující počty poslaneckých mandátů – dodávám, že  nadpoloviční většina  je  231

U senátu, kde se volilo, tak jako u nás,  většinově  v jednomandátových obvodech mám  jen  původně  interaktivní  celopolskou  mapu

  Která je ovšem  zajímavá  i pro  objasnění  rozdělení  voličských základen pro  hlasování do sněmovny. Ukazuje totiž, kde  je  kdo místní jedničkou a  kde tedy má  svoje  voličské  zázemí Kaczynského PiS  a  kde opozice.

Ještě  dodám, že  modrá barva  značí okrsky  kde zvítězil kandidát PiS, oranžová pakty, kde bodovala Občanská platforma, šedivá okrsky nezávislých kandidátů, zelení jsou lidovci  ajejich výhra a  červené  pak senátory za levici.

Ale  než se pustím do rozboru  je  třeba  dát k senátu základní čísla   Kaczynski  spolu s  jednou nezávislou senátorkou 49 – opozice všech barev 51.

Jaroslav Kaczynski a  jeho  klan  bombasticky  slavil další  vítězství.  Inu ve  sněmovně  skutečně  zvítězil a  může postavit jednobarevnou  vládu. Což  v poměrném systému v Evropě je  jev na úrovni zázraku.  Jenže  on chtěl zvítězit daleko a daleko více. Mobilizoval svoje přívržence, jak to jen šlo. S  cílem dosáhnout na  ústavní většinu, aby  si  do ústavy mohl  zakotvit  věci, které by  omezovaly  jakoukoli  příští opoziční vládu až někdy  zase  přebere  moc. Protože  ústavní změny  se  provádějí  nesmírně  těžce. Získat pro ně  potřebné mandáty bývá zpravidla  nemožné.

Tenhle  cíl    se ukázal nakonec být na hony  vzdálený  realitě. Kaczynski  dosáhl v konečném součtu na 235 mandátů. tedy  přesně  tolik, kolik získal při své  velkém triumfu před  4-mi roky. Vítězství nebo porážka? Technicky  v každém případě   výhra. Protože  rozhodují jen a jen  čísla a kdo má  sněmovnu, má moc. Prohlasovává  zákony, rozpočet, sestavuje  vládu,  mediální rady, zkrátka  ovládá  mocenské páky. V každém případě ty nejhlavnější.

Nicméně – nicméně také porážka!  Za  tu svoji  většinu v  dolní komoře  Sejmu vděčí nikoli tomu,   že  se těší nadpoloviční přízni voličů, nýbrž   skutečnosti, že  v  Polsku mají  nějaký  takový  přepočítávací  bastardní systém /D´Hondtova metoda/  jako  u nás,  kdy  nejsilnější  strana  dostává, na úkor  ostatních, dodatečnou bonifikaci. Babiš místo toho, aby  měl 58 poslanců, podle  ryze poměrného přepočtu, jich má o 20 více.  V Polsku platí něco podobného, jakkoli  detaily neznám a nehodlám je  ani hledat.  Stačí  hlavní informace.

Pokud  by se  totiž  domluvily  koalice  na  2.,3. a 4.místě na jednotné kandidátce,   jasně  by  PiS, která jen tak mimochodem  není  jednou stranou, ale  také jen koalicí  dokonce  tří stran, kde prim hraje  Kaczynského  partaj, přejeli s náskokem  nejméně  4% navíc  oproti PiS. V  každém případě  součet  voličských hlasů říká,  že  PiS  za  touto trojku zaostal skoro  o 1 000 000 hlasů!!!!

Jenže jedna  věc je  teorie a  druhá realita. Jak se  mají domluvit  liberálové s  levicí  nebo s konzervativními lidovci?  Asi stejně  jako u nás  Kalousci, ODS, Piráti, Gazdíci a  Lidovci…

Tím pádem má Polsko zase  Kaczynského.

Když  už jsem  uváděl  strany  na  dalších místech  za  PiS, pojďme se  podívat i  na ně. Bývalá Občanská platforma utrpěla  ztráty.  Musela  je inkasovat. Protože  se do Sejmu, po čtyřleté pauze  vrátila  polská Levice. Která pochopila, že   roztříštěnost, tedy  stav, kdy  existuje  nalevo samý ambiciozní náčelník a žádný indián,  je sebevražedná. Necelých  13% je  velmi slušný odraz od mimoparlamentního dna.  K tomu, jestli  se  dobře dívám -2 senátorská  křesla?  Dobré,měřeno českou  levicí a její momentální situací  – výborné.

Ale ze všeho nejdůležitější pro všechny politické  aktéry  u našich severních sousedů je  skutečnost, že  si Kaczynski na  zásadní  změny  Polska, podle  svých představ, musí nechat  zajít  chuť. Neudělá z  toho svoje  skoro samoděržaví.

Vedle  toho utrpěl  velkou  osobní prohru. Ve Varšavě, kde kandidoval jako jednička, zinkasoval  skoro o dvě stě tisíc hlasů méně než jeho konkurentka Małgorzata Kidawa-Błońska z opozice. Dokonce nezvítězil ani v okrsku, kde celý život bydlí a kde ho znají všichni sousedé!!!  Zkuste  si představit, že  by Zeman prohrál v  prezidentských volbách  v Novém Veselí na  Vysočině….

Ono těch senzačních porážek  na  Kaczynského straně  bylo více. Ve volbách do  Senátu neuspěl  ani otec současného prezidenta.

Co ale  Kaczynského bolí jistě  daleko více, je ztráta  absolutní většiny  v horní komoře  Sejmu –  senátu. Což znamená, že  se  jím dirigovaná  vláda  i sněmovna  bude muset  daleko více prát  s legislativním procesem, protože  zákony  budou ze  senátu, tak jako u nás – vraceny  zpět. Už nepůjde  zemi zrichtovat  k obrazu svému  během jednoho  nočního zasedání, kdy  s opozicí  vytřel  podlahu. Nyní bude muset všechno těžce probojovávat a  nechat si líbit  tvrdou kritiku z nevládních lavic a  to speciálně pro něho je hodně hořká medicína.

Kaczynski  neuspěl přesto, že   dokázal pod tvrdou stranickou kontrolu dostat  veřejnoprávní rozhlas a  televizi -zatím naštěstí nenaplněný sen  čtyřspolku Zeman-Babiš-Filip-Okamura,  k tomu mu  šla na  ruku  pořád  velmi vlivná katolická církev.Ale  především  – mohl si dovolit, ještě než  Babiš  v tuzemsku, své voliče kupovat. Proto vláda  před  volbami proválcovala Sejmem  program 500-plus. V kostce  – jsem li správně  informován – VŠECHNY  rodiny  s dětmi, bez ohledu na  svou sociální situaci, dostávají  přídavky  na  děti, ve výši tuším našich  3 000 Kč., důchodci  pak  rovnou 13. ale  snad  14. důchod nebo zrušení daní lidem do 25 let!   Je pak jasné, že  chudší  část Polska  jde za  Kaczynskim. Ovšem  do té doby, dokud  si to země  bude moci dovolit. Pak přijde velké vystřízlivění.  PiS  a  jeho lídr  se  jednoznačně  vezou na  vlně  současné  ekonomické konjunktury,za kterou nemohou a profitují  z  toho, že  Tuskova  vláda  občanské platformy, dokázala  provést  Polsko v  podstatě  netknuté celosvětovou krizí 2008/2009, kdy zemi zachránil její  velký a tehdy nenasycený  vnitřní trh. Takže  voličská základna  PiS je identická s  tím, koho u nás  sbírá Zeman, Babiš, Filip, Okamura – chudší vrstvy  společnosti a hlavně  důchodci. . Od studentů dostal jen 22% jejich hlasů.

Pro lídra  vládní většiny  je  velmi nepříjemné, že se do  parlamentu probojoval i houfec  poslanců tzv. krajní pravice. Kteří mu  nepochybně  začnou krást  národní a národovecká témata. Například  vymezování se  vůči  cizincům. V tomto případě  ani ne tak migračního, nýbrž  ukrajinského původu. Podle některých  odhadů  by  jich je  v zemi kolem 1,5milionu a vztah těchto dvou  etnik je  historicky  velmi a velmi   zatížený.

Osobně  zastávám přesvědčení,  že  by  Kaczynski  a  jeho strana  nebyly  ani zdaleka  tak  dlouhodobé  silné, kdyby Tusk, po odchodu  do Bruselu u  své následovkyně v  čele polské vlády -Ewy Kopaczové, neprotlačil tehdy nečekanou zradu dohodnutého postoje V4 ohledně migračních  kvót.  Tenhle krok smetl Občanskou platformu ve  volbách 2015 a  podle mého soudu z něj těží Kaczynski dodnes.

Co  jeho výhra znamená  pro Polsko jako takové? Já osobně  tuhle zemi považuji za  vnitřně nejrozdělenější  v  Evropě  vůbec. Ten  interní příkop mezi venkovem a velkými  městy,  mezi zemědělským východem a středem země  a  průmyslovými aglomeracemi ve  Slezsku a na západě,  mezi  chudými a  těmi, co profitují  z  ekonomického posunu země, mezi  mladou a nejstarší generací,  mezi  přísně  religiozními a  trochu  liberálnějšími Poláky a    dokonce i mezi  muži /mezi voliči PiS mají vysokou převahu/ a ženami,  je snad ještě  větší než  mezi příznivci a odpůrci Brexitu v  Británii.  A tyhle  volby, ani  jejich výsledek na tom neznily  vůbec  nic. Spíše  ještě  ten příkop prohloubily. Protože  Jaroslav Kazcynski nevyhrál,  jak si představoval. Není  a  nikdy nebyl člověkem kompromisu. Lze tedy očekávat ještě  silovější pojetí politiky než  dosud. Víc  demagogie, a naopak ještě méně respektu k demokratickým pravidlům. Což nejspíš bude  fungovat zejména  vůči neposlušným soudců,eventuálně novinářům a  dalším podobným.

A co jeho vítězství znamená pro nás?

Těžko říci.  u nás  je Polsko a  jeho politika částí spektra  velmi zjednodušována.  Alternativa  a spol.  se vidí v polském odmítání migrant a  jeho sporech s Bruselem.  Ti  naši nejsprávnější ze  správných  si pak zase vybírají  zejména  jeho  totálně proamerickou  orientaci a  válečnické  řinčení směrem k Rusku. Všichni si  determinují Poláky  právě jen na  to, co  si vyberou. A přehlížejí  druhou stranu polské mince.  Takže  dochází k takovým paradoxům, jako že  Kaczynskému,a  věřím, že  upřímně,  gratulovala  ODS a Kalousci na straně  jedné a Babiš  na  té druhé.

Česká pravicová opozice  nehodlá vidět  autoritativní  kroky  PiS  ohledně  zmermocnění soudů a sdělovacích prostředků,  Babiš  zase  jeho spory  s Bruselem, ačkoli je nyní  šafářuje  Jourová.

Já osobně nepomíjím nic.  A  mně Polsko momentálně vychází  jako soused, před  kterým bychom se  měli mít  nejvíce na pozoru. Zejména, co se jeho zahraničně  politické orientace  týče a  ambicí v  tomto směru  týče.. Polsko se považuje, minimálně za  regionální velmoc a hodlá  všechny  menší kolem sebe  mistrovat.Viz například  idea Trojmoří, kterou kdysi  razil diktátor  Pilsudski a  , kterou  minulá polská  vláda  znovu oprášila. Jde o následující ideu.

Země střední Evropy byly vždycky uvězněny mezi dvěma velkými mocnostmi – Německem na západě a Ruskem na východě. Předurčena jim byla role vazalů a satelitů. Pomoci by jim mohlo sjednocení pod silným vedením.

Zhruba taková je myšlenka meziválečného projektu Mezimoří. Dominantní roli by podle polských politiků mělo hrát Polsko, jakožto největší a nejlidnatější země.

Jak vám  takhle  orientovaná Varšava nový  režim  v ní  chutná?

A ještě  jedna  otázka – byl  by  opačný  výsledek  voleb pro nás  výhodnější?  Netuším. Záleží na  tom, co přinese budoucnost.   Zúžím to  na protiotázku – je pro nás  větším rizikem nějaká nová obří migrační tsunami  nebo  vyhrocení  amerického postoje  /a  tím i NATO/ k  Rusku další eskalování  vzájemného napětí? Vyberte si. Pokud  jde o polské  ambice  řídit  střední a východní Evropu, vyjde to  v obou variantách zhruba nastejno.

Osobně si myslím, že  tím co se nás  dotkne  vbrzku nejvíce  bude  zadrhnutí  evropské konjunktury.A  tady  polská role  je dána předem  – protlačit  ven ze země, za  jakoukoli cenu a jakýchkoli podmínek, co nejvíce polského zboží. CO to znamená prakticky jsme  si už , speciálně u potravin, vyzkoušeli. Ohledně jejich  solidnosti mám značné pochybnosti. A nyní Polák bude  v nové komisi EU  zodpovídat za  rezort zemědělství,  kam jd ez rozpočtu  EU zdaleka  největší suma  peněz. Při tom rozpor  mezi polským a  českým agrárním modelem nemůže být v  Unii větší.

Vím, že tenhle  rozbor  je, ve srovnání s  tím, co  dávám normálně, dost povrchní.  Ale  lepší  nemám  k dispozici. Snad  příště.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.