Kéž by zase nějaké ta dojička nebo traktorista….


Pokud  pamatujete  bolševika,  pak víte, že  velké oblibě mezi pracujícím občanstvem se  těšili různé neoficiální tipovací soutěže. Organizované  na pracovištích, tak říkajíc  svépomocí. Přirozeně, že  jim vždycky  vévodila tipovačka k mistrovství světa  v hokeji a  zejména  utkání s  Rusáky. Tam  byla  účast tak říkajíc  povinná. U nás  v kanclu jsme se ovšem neomezovali jen  na tuto  tipovací  monstrakci, ale  měli  jich během roku docela  dost. Bavilo nás  sázet  se  o  všelicos. Jasně  -mistrovství světa nebo Evropy  ve  fotbalu,  jak dopadnou  tenisté ve  Wimbledonu a  tak podobně. Prostě taková  hodně chudá a těžce  amatérská obdoba  dnešních kursových sázek. Co byste  chtěli  – desetníkový  mariáš  také není  mistrovství světa  v pokeru v  Las  Vegas!  Dá se  říci, že  jsme  ty  sázky hráli tak, jak nám reálný  socialismus dovoloval.

Ale  jedna tipovačka  byla  zvláštní, Pořádali jsme ji k 1.máji každého roku. Byla  neopakovatelná – říkali jsme  jí  dojička a  traktorista.

Jestli  si dobře  vzpomínáte, tak  tehdejší režim měl  několik slavnostních příležitostí, kdy byla  udělována  státní vyznamenání.

K  25.únoru, k 7.listopadu,  například. Ale  nejvíce  metálů  bylo předáváno v  předvečer  1.máje – Svátku práce. To  na Hrad  proudily  šiky  těch, co si je  pak dolů odnášeli  -tu  Za  zásluhy  o výstavbu / ti nejmíň zasloužilí/, tu Za  vynikající práci / ti o něco zasloužilejší/, tu Řád  práce /ti skoro  už nejzasloužilejší/ až po  Hrdinu socialistické práce /ti úplně nejzasloužilejší ze  všech zasloužilých/.   No a  cílem  naší tehdejší  tipovačky  bylo  co nejpřesněji uhodnout, kolik  mezi nimi v  konkrétním roce bude dojiček a traktoristů…. Ten kdo byl nejblíže, bral bank. Protože tahle  dvě povolání se v seznamech laureátů vyskytovala mimořádně  často.

Vím, slaboduché. Dneska  se za  to celkem i stydím, ale  tehdy  jsem to viděl  jinak. Když  člověk s tím režimem nemohl nic  pořídit, tak to dělal alespoň takhle. Prostě taký ten  lehoulinký  závan vzdoru.Vzdoru  aby nikdo  nevěděl…..

Jak  už řečeno – dneska  se za  to stydím. Protože  mi  časem došlo,  že i  když  šlo o režimně propagační  akt, minimálně  ti obyčejní lidé  z těch úplně  nejobyčejnějších profesí ten  svůj metál  dostávali  za  PRÁCI.  HODNĚ PRACE!  Nebo  práci nebezpečnou. Nebo výjimečnou. Nebo… no prostě  za  práci.ODVEDENOU! PRO VŠECHNY! A na tom přece není  a nemůže  být vůbec  nic  směšného. Opakuji – stydím se za  tenhle  náš  slaboduchý úlet.

Mám  říkat proč  právě    dneska  vyrážím  z nějakou  svou  nejméně  30 let  starou  úchylkou? Věřím, že  nikoliv.  Jsem si jistý, že  vám to doklaplo. Včera večer se   rozdávali na Hradě  metály zas.

Vůbec nepochybuji,  že  i tam, mezi vyznamenanými, bylo zcela  jistě  několik  úctyhodných  mužů a žen  práce.  Té skutečné. A také, aspoň v  několika případech -práce pro všechny.

Určitě také vím, že  kdyby  taková Fortuna nebo jiná  sázkovka chtěla  oprášit  náš  dávno zapomenutý  pravěkosázkový  úlet, nepochybně by   správný  výsledek snadno trefil každý trochu  odpovědný  sázkař, který  jde po podstatě pravděpodobnosti a nikoli po nejvyšším  kursu. Protože  by  na tiket v obou kolonkách napsal  NULA. Jenže by  stejně nic  nevyhrál.  Vypsaný  kurs  by  mohl být  max. 1:1.Takže  vloženo =  vyplaceno na  výhře. Samozřejmě  mínus  manipulační poplatek.

Ano dojičky  a traktoristé  v  dnešních poměrech nemají  sebemenší  šanci. Stejně jako horníci, rubači, valcíři, hutníci, svářeči  tkadleny,švadleny, betonáři, raziči a  další profese, které  ty dříve metály  braly  často. Ti dnes  vrchnostenského, ale  dodejme, že  ani  obecného, uznání nedocházejí. A  v některých případech by  to ani nebylo možné, protože  příslušná povolání už  zanikla….

Ne dneska  to není  o profesích, když  jde o vyznamenávání!  Určitou  výjimkou  jsou lékaři, sem tam nějaký ten  učitel, zejména vysokoškolský a  někdy dokonce i vědec. S jistotou lze  sázet na  umělce. Zejména určité. Pak na  mrtvé, pár zahraničních politických  celebrit, dodávající  ceremonii  stín  mezinárodní  události  a  na…..

NA?  No přece na  kamarády! Takhle  to tu máme po převratu.  A stejné to určitě bylo  i včera večer.

Ne, proti svému zvyku mne  ani nenapadlo, abych lustroval  nějaké neoficiální  jmenné  seznamy  večerních laureátů. Proč  taky?   Jestliže  mohla být už vyznamenána  taková Jitka  Frantová,  doložitelně  agentka  StB, která  donášela  na  Jana  Wericha a jeho dceru Janu, což  lze  snadno dohledat na  internetu  nebo slovenský  finanční  žralok Krúpa, kterému  ČNB na  základě zásadní  pochybností  odmítla  udělit povolení řídit  vlastní  investiční fond Arca Capital CEE, protože mu  vytýká řadu starších správních deliktů jím řízených firem a zatajování informací. abych tedy jmenoval  dva nejkřiklavější  a  snad i nejčerstvější příklady, opravdu nemá smysl se  seznamem  vyznamenaných marnit čas.  Krůpa  to  dostal přece proto,že  zažaloval Bakalu,tohle dnes  k vyznamení  stačilo.  Frantová  kdo  ví proč. Na nějaké další podobné  nebo kamarády současné hlavy  státu doopravdy nejsem zvědavý. Kamarádi ?  Inu kamarádi, jsou dnes  stejně jistá  skupina  nositelů  státních plechů  stejně jako kdysi dojičky a traktoristé.  Jenže…. Prostě  dříve  se  dostávalo i na  anonymní  pracovité včeličky, kterým se dnes  každý vysmívá /já tehdy/, nyní jsou  oceňováni trubci.

Jenže  jednomu  jménu  se prostě nadalo  uniknout – Řád  Bílého lva I. stupně   dostal  Václav Klaus….

Zlaté  dojičky a zlatí  traktoristé!

Václav Klaus  a Řád  Bílého lva!  Nezbývá než  zaúpět  starou proflálou hláškou  – za  co soudruzi za  co?!

Odpověď  nemusí  být jen  jedna i když se přímo vnucuje  – za  kamarádství!  Ono  to vlastně  ani není  kamarádství  v pravém slova  smyslu. Je  to spřízněnost  … normálně bych napsal  duší, ale  ti dva  pánové,  představující  siamská  dvojčata  naší  polistopadové politiky, duši, tak jak je obecně  chápána -NEMAJÍ.  Takže  klasickou  frázi použít  nemohu. Spřízněnost  tedy čeho?  Napadá mne  – jejich  eg!

To je ono – vyznamenání díky  spřízněnosti  dvou totálně  atrofovaných, megazduřelých  eg!

Nikdy by mne nenapadlo, že za  něco takového se také  vyznamenává. Ale  svým fantazijním omezeních se už  dávno nedivím.  Vím, že je mám. Což nebrání tomu, abych nebyl znovu a  znovu překvapován tím, co život  přináší.

Takže  Miloš  Zeman  vyznamenal  nejvyšším možným  řádem Václava  Klause.  Dva  gigaješitové. Z nichž si jeden určitě    myslí, že  to měl dostat  daleko, ale opravdu  daleko dříve a  ten druhý zase, že mu to dal možná  moc  brzo a  že on sám snad  to od svého nástupce  dostane přeci dříve… Jó kdyby  tak se mohl vyznamenat  sám….

Tohle vyznamenání  mi, přiznám se, vadí  snad  ještě  více než ta  Frantová nebo Krúpa a  celá  řada  duševně  podvratných, ale  ješitovi podkuřujících  kamarádíčků, kteří  už ty  různé novodobé  plechy  dostali  a  ještě  dostanou.

Za  pár  týdnů  bude  následovat  další velký  spektákl – 3o. výročí Listopadu. On už  vlastně  běží. Už jsme masírováni tím,  jak je dneska  daleko a  daleko lépe  než  dříve. Z  druhé – alternativní strany, jde  protitlak – je  úplně  a  všechno špatně!  Tu  druhou jsem  dnes  opět naštval, a tu první ještě  naštvu.

Nicméně začnu obecným konstatováním –  pokud  jsou  ti i ti druzí s něčím v této zemi velmi nespokojeni a na minulosti jim cosi vadí,  pak by  si měli  uvědomit následující  skutečnost –  Od  17.listopadu 1989 uplynulo jen velmi málo dní,  kdy  Klaus nebo Zeman  nebyli buď prezidentem nebo ministerským předsedou!

Konkrétně  šlo o období  1989-92 do prvních  velkých svobodných voleb. Ovšem tehdy  byl  právě  dnešní vyznamenávaný  ministrem financí,  tedy  v podstatě zdaleka  nejdůležitějším členem  tehdejší vlády,  řídící to, čemu on  říká  ekonomická  transformace a  normální člověk   privatizační velkorozkrádačka. Pak, až do dneška  neseděl nejméně jeden z těch dvou v křesle prezidenta nebo premiera  jen asi půl roku za  dob úřednického kabinetu Josefa  Tošovského!!!!

Věřím, že nikdo nebude protestovat, že  tyhle dvě  státní  funkce  představují koncentraci politické  moci v našem státě a  že  rozhodujícím způsobem ovlivnily chod  země  v uplynulých  létech! Oni  určovali osud  a vývoj  téhle  země.  Jako nikdo druhý. Jim přičítejme  všechno  dobré,co se  za ty  tři desítky let  v zemi stalo, ale především všechno špatné, co  z  nás  činí banánovou republiku! A  toho druhého je  sakra  víc!

Čili pokud  má kdokoliv jakýkoli problém s tím,  co se v  uplynulých 30-ti  rocích odehrávalo v ČR a  vidí  nějaké  chyby, přehmaty, pochybení, atd.  a hledá viníka,  pak musí vždycky  dospět k nejméně jednomu jménu  z následujících  dvou – Zeman – Klaus nebo chcete  li  Klaus -Zeman. Oni dominovali a dominujíc  české politice a především oni  nesou  vinu na  všem, co jsme měli a máme kolem sebe! Oba  rozhodujícím způsobem zdeformovali náš politický systém! Rukou společnou a  nerozdílnou!

Nechápu proto neustálé  útoky, dnes zejména  Zemlérky  na Václava  Havla!  Ne,  Václav Havel není ten správný  terč!  Privatizace NENÍ  jeho dítětem! Stejně tak ne  útěk před právníky. Podobně  ani  generální pardon privatizačních zlodějen, zvaných opoziční smlouva,  nebyl to on  kdo  tu nejmenoval soudce  nebo profesory, kdo  strčil při státní návštěvě  do kapsy  protokolární péro,  kdo  šel s virozou pro korunovační klenoty,  kdo raboval ústavu,  kdo  sebestředně, ale především hloupě plácal , často urážlivé nesmysly  v zahraničí,  kdo  svým podpisem otevřel české nebe  pro humanitární bombardéry,  kdo ač tehdy nečlen  EU se  zcela  servilně připojil k jejím sankcím proti Rakousku, kdo v  Afghanstanu  bojuje za Prahu,  kdo sem  zve venezuelského zrádce  Quidoa nebo  ukrajinského prezidenta,  kdo píše ponížené  dopisy  do  Číny, kdo omilostnil  nájemné vrahy  nebo  naopak uděluje  nepochopitelné  velkoamnestie  těm privatizačním zlodějům, kteří byl tak nešikovní, že  je  chytili!  A přesto je  Václav Havel neustále  terčem  sprostých  útoků a  urážek.. Proč?

Klaus  naopak dostává nejvyšší  české vyznamenání.. Proč?

Protože  Zeman a on jsou  siamská  dvojice  české politiky! V podstatě  to vypadá, že  jeden bez druhého by nebyl nic.

Zlaté  dojičky,  zlatí traktoristé!  Ti to měli  za práci! Obyčejnou  všední práci. Za  tu se dnes  státní vyznamenání nedávají.  Není zajímavá a nepřináší to voličské hlasy. Bulvár o  tom nepíše, televize  nevysílá…..

Teprve nyní mi dochází,  jak jsme  tehdy  s  tou tipovačkou byli neuvěřitelně  hloupí.. Ještě jednou se  těm dříve vyznamenávaným a dnes  ignorovaným- omlouvám. Věru, že  bych je  viděl na Hradě  daleko radši, než většinu těch, kteří u té včerejší  slávy  byli.

Napsal jsem na  Hradě byli?  Tak  v tom případě to musím upřesnit a naštvat  i ty, kteří  jsou dosud  tak nějak v klidu.  Část elit  na Hradě    chyběla. Na protest proti tomu  kdo večer bude vyznamenávat.  Tomu naprosto rozumím.  Co ale nechápu je,  že  když  je v minulosti zval včera vyznamenávaný laureát,  tak vždycky došli a  neměli s tím sebemenší problém. Ačkoli  on byl v prezidentování stejný, jak ten, co jim dnes nepřekonatelně vadí. Obsahově.

Že by pro ně  byl rozhodující obal a nikoli obsah? I to je mimo mou fantazii. Už zase…

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.