Když se stát řídí jako firma a ta firma pořizuje bojové vrtulníky – VII – aneb proč Američané kupují vrtulníky, které pro nás nejsou dost dobré


Včera na  tiskovce ministr obrany  Metnar oficiálně vyhlásil, že  smlouvu na dodávku 12-ti amerických vrtulníků za  14,5 miliardy korun podepíše  definitivně do konce roku….

Ta  zlodějna kolem  nákupu  pár kousků armádních vrtulníků   začíná dosahovat  už  naprosto bizarního rozměru! Ve  sněmovně  právě  probíhá doslova  jaderná válka  mezi opozicí a koalicí kolem rozpočtu. Naštěstí jen,  nemohu to použít  jiný  vhodnější  termín než –  hubou!  Ještě  že  tak. Všichni jsou až  strašidelně  a  smrtelně  rozpočtově  odpovědní.  Vláda se chlubí  tím, co všechno z něj pokrývá a  jak přesto šetří, opozice  hřímá,  jak se zbytečně a  rozmařile    rozhazuje a prezident  všechno zahušťuje hraběcími radami.    Nikoho ve sněmovně ani nenapadne  poukázat  na zoufale předražený  nákup  12 kusů  amerických  helikopter, které  by  s  úsporou  nejméně  5-ti miliard snadno a  plně  nahradily  stroje  italsko britského konsorcia  Leonardo-  Westland. Detaily  si odpustím.  Eventuální  zájemci si je  snadno  najdou v  předchozích  dílech  vrtulníkového seriálu. Dnešní   pokračování je  naprosto neplánované. Stejně  tak nutné. Protože  celá  ta  česko americká  vrtulníková  taškařice, doslova  za  všechny  peníze,  získala  další  rozměr. Už to není  tragikomedie, či spíše    tragická  fraška, nýbrž   naprostý bizár!

Babiš  a spol.,  aby  se  zapsali  u  spojence  největšího  a  byla  fotka  v Bílém  baráku, rozhodli, že  prostě  armádní  helikoptéry  budou  pouze  a  jedině  made in USA. I kdyby  peklo zamrznout  mělo! Respektive  státní  kasa  vykrvácet.  A  je  to doprovázeno  bláboly,  že  jedině  americké stroje  jsou  schopny  splnit  náročné požadavky  české  armády. Žádný  jiný.  Že  italsko britské stroje   HH-139A, resp. AW-139M  nejsou pro  nás  dost  dobré.

Jenže  do světa  unikla  oficiální  zpráva, že  americké letectvo dostane koncem listopadu své první zbrusu nové víceúčelové vrtulníky MH-139,  celkem asi  84 kusů. Byl tím zahájen proces přezbrojení 582. vrtulníkové skupiny, která je součástí 20. letecké armády, jež podléhá Velitelství letectva pro globální údery (AFGSC, Air Force Global Strike Command). Úkolem skupiny je podpora strategických střel (strategic missile support), ochrana jaderných základen na území Spojených států, a to především přepravou speciálních jednotek v případě ohrožení.

Takže  USA  kupují  pro  podporu  vůbec  nejcennější  výzbroje, kterou mají  k dispozici  techniku,  jenž není  dost  dobrá  pro zelený kompars jménem  Armáda  České republiky?  Ne, nic  si nevymýšlím!  V dalším si to můžete  zkontrolovat  v  článku,  který  opět  přebírám ze  Security  magazinu, na  který jsem byl upozorněn.

Američané koupili italské vrtulníky, které českému ministerstvu obrany nevyhovují. Rozhodla kvalita a cena

Americké letectvo dostane koncem listopadu své první zbrusu nové víceúčelové vrtulníky MH-139, jimiž nahradí přesluhující UH-1N Twin Huey ze 70. let. Stroje MH-139 jsou amerikanizovanou variantou italských vrtulníků HH-139A, resp. AW-139M od společnosti Leonardo, která je nabízí také Armádě České republiky náhradou za Mi-24/35. Účel strojů UH-1N a tedy i MH-139 je odlišný od českých požadavků. Přesto zasluhuje americká akvizice pozornost. Soupeřem MH-139 byly stroje HH-60U (vycházející z UH-60), UH-1Y (ten si AČR vybrala) a také UH-72A (Airbus H-145). Proč se Američané rozhodli pro zahraniční typ, který dosud žádná ze složek jejich ozbrojených sil nenasazuje?

V srpnu tohoto roku získali první dva američtí piloti ze 413. letecké testovací perutě osvědčení k pilotáži stroje AW-139 v původní civilní variantě. Byl tím zahájen proces přezbrojení 582. vrtulníkové skupiny, která je součástí 20. letecké armády, jež podléhá Velitelství letectva pro globální údery (AFGSC, Air Force Global Strike Command). Úkolem skupiny je podpora strategických střel (strategic missile support), ochrana jaderných základen na území Spojených států, a to především přepravou speciálních jednotek v případě ohrožení. Vrtulníky UH-1 plnily tuto roli od roku 1969. Měly být nahrazeny novým typem v rámci programu CVLSP (Common Vertical Lift Support Platform), ten byl však zrušen v roce 2013, a UH-1N pokračovaly ve službě.

Původní hodnota zakázky na náhradu flotily UH-1N pro AFGSC byla odhadována na 4,1 miliardu dolarů (94 miliard korun) za 84 strojů. A společnosti Boeing/Leonardo byly schopné nabídnout letectvu MH-139 splňující všechny požadavky za celkovou cenu 2,38 miliardy dolarů (55 miliard korun) včetně vybavení, náhradních dílů, logistického, servisního i výcvikového zajištění.

Příběh je to tedy v obecných konturách dosti podobný tomu českému, jen s poněkud odlišným vyústěním. České republice byly také nabídnuty stroje na platformě AW-139 splňující veškeré původní formální požadavky armády, včetně schopnosti nést řízené střely. A za výrazně nižší cenu než předpokládanou (cca 12 miliard vs nabídka okolo 7 miliard za 12 víceúčelových vrtulníků s příslušenstvím).

Od evropských vojenských verzí HH-139 a AW-139M se MH-139 liší instalací amerických systémů, avionikou, elektronikou, komunikačními systémy. Vrtulníky vyrábí společnost Boeing přímo ve Spojených státech. Operační způsobilosti by měly dosáhnout v roce 2021. Poslední z 84 objednaných kusů mají být dodány v roce 2031.

Na rozdíl od letectva Spojených států, které se nerozhodlo pro dražší americké konkurenční nabídky, se Česká republika, zatím formálně předběžně, rozhodla právě pro takové. A upravila své požadavky, resp. do hry se dostal především požadavek na v boji nasazenou a prověřenou konstrukci, jaký podle armády splňuje systém H-1 (UH-1Y a AH-1Z).

V České republice se společnost Leonardo proti podmínkám tendru ohradilo a poslalo Ministerstvu obrany své námitky: „Zadavatel zcela bezdůvodně a účelově omezuje soutěž o zakázku v rámci celé EU, diskriminuje ostatní potenciální dodavatele a postupuje netransparentně a nehospodárně (…) Zadavatel se pouze snažil obejít zákon. Přímé oslovení vlády je naprosto nevhodné k pořizování nového vojenského materiálu,“ citoval z dopisu deník E15. To odpovídá, že armáda požaduje vyzkoušený vrtulník a že nabídku dostalo pouze od americké strany. Do hry se může dostat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Evropská komise.

Ministerstvo obrany ovšem nabídku od společnosti Leonardo dostalo, koncem února 2019, a nechalo ji bez odpovědi. Vrtulníky hodlá pořídit v režimu nákupu vláda-vláda. Podle společnosti Leonardo, resp. její vrtulníkové divize (LHD), italská nabídka nejen splňuje všechny původní formální požadavky z roku 2015 (i 2018), ale je především mimořádně atraktivní svou cenou. V tom je příbuzná americkému řešení při náhradě UH-1N. Důležité jsou nízké provozní náklady, které umožní efektivní nasazení vrtulníků AW-139M i po záruce. Italské vrtulníky by také byly k dispozici během 24 měsíců. Americkým to bude trvat čtyři roky a namísto prostého přeletu bude dodávka přes oceán trvat čtyři měsíce.

Mezi vrtulníky AW-139M a UH-1Y (v kombinaci s AH-1Z) jistě rozdíly jsou. A lze připustit, že AW-139M je stroj vhodnější pro záchranné, pátrací a přepravní úkoly, zatímco UH-1Y je bojovým vrtulníkem do první linie (v kombinaci s AH-1Z, a samozřejmě v dostatečných počtech, což je velký problém celé akvizice). Mají nahradit Mi-24/35, který je teoreticky „schopný všeho“, ale kde byl kdy Armádou České republiky bojově nasazen? Nikde.

Armáda od začátku požaduje od nových strojů poněkud protichůdné schopnosti. Dost dobře nelze chtít, aby byl stroj schopný evakuovat raněné a současně dovedl efektivně podporovat pozemní jednotky, protože to dokážou jen jednoúčelové bitevní vrtulníky. Ani v konfliktu nízké intenzity, jakým je mise v Afghánistánu, nejsou útočné výsadkové operace prováděny jen víceúčelovými vrtulníky, protože jejich schopnost vyhledat a umlčet protivníka je omezená – potřebují podporu útočných vrtulníků (proto ostatně vznikl systém H-1). Od chvíle, kdy premiér Babiš v USA oznámil, že ČR pořídí americké stroje, klade armáda ve svých vyjádřeních důraz na schopnost palebné podpory pozemních sil.

Proti tomu ovšem stojí nedostatečný počet pořizovaných vrtulníků. Přičteme-li provozní náklady a logistiku údržby přes oceán a zamyslíme-li se nad tím, jaké primárně budou české vrtulníky plnit úkoly? Bude častější palebná podpora pozemních jednotek, nebo letecká služba pátrání a záchrany, přeprava osob a materiálu, spolupráce s IZS, stíhání pomalu a nízko letících cílů při ochraně strategických instalací, případně podpora speciálních sil? Spíše to druhé. Úkoly příbuzné těm, které budou v rámci sil AFGSC plnit stroje MH-139, protože i Američané dali přednost kvalitě za rozumnou cenu.

Zopakuji poslední větu – Američané dali přednost kvalitě za rozumnou cenu.

To  už  je  pro vládu, parlament  a  prezidenta  selský  rozum  tak nedostupný luxus,  že  si jej  nemohou dovolit a  je  dostupný pouze  armádě a  vládě  Spojených států?  A pro nás  je  nejvyšší  hodnotou spojenecká  solidarita?  Když náš  spojenec  z NATO  nakupuje  ruské  zbraňové systémy  a když  totéž  činí ve velkém  klíčoví  američtí  spojenci na  Blízkém   východě  – Saudská  Arábie a  Katar? A my  sizakazujeme  stroje  z  italsko britské produkce!

Jak  jsem  napsal už  v úvodu, ve sněmovně  se právě  vede  doslova  jaderná  válka – hubou, k rozpočtu.  Všichni  jsou  rozpočtově  odpovědní a ještě  odpovědnější až  nejodpovědnější  vůbec. Ale  že  by někdo  vyrazil po vládě  kvůli tomu nesmyslnému  nákupu  helikoptér pro  armádu? Ani zdání! To je prostě  pro všechny  tabu!  Komouši  dělali vlny  ohledně podpory  rozpočtu kvůli pár  miliardám pro zdravotnictví.Jinak prý by ruku pro něj nezvedli. Vrtulníky? Nula  bodů! Nezájem. Ostatní jak by  smet! A  to mám doložitelné  informace,  že  na  moje  texty  k této  kauze byli přímo upozorněni někteří pirátští poslanci….

A na závěr  ještě  jedna  důležitá věc.  Už v  nejméně  jednom minulém díle  bylo upozornění,  že  česká  vláda, tím, že  zrušila  tendr a obešla  závazné předpisy  Evropské unie  pro výběrová  řízení  tzv. cestou  vláda- vláda, vystavuje  republiku riziku možných sankcí ze strany  Bruselu. Totéž  nyní stojí v  článku Security  magazinu  výše.  Nikoho to  nezajímá.

Blbec  zvaný český daňový poplatník to zatáhne a  ani okem nemrkne. A  ještě u toho   nadšeně  hýká.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.