Střelec -DOPLNĚNO!!!!


Tak jsme  se konečně  dočkali a dohnali  ten nejvyspělejší svět! Máme také svého šíleného střelce. Ano, vím, že před  tím už byl taky  jeden, ale to  bylo lze omlouvat  jen jako ojedinělý  úlet české holubičí povahy. Jak říkával Don  Corleone  – jednou je  to náhoda, podruhé  pravidlo. A  že ten  znal život ze  všech stran!

Takže  od včerejška  je i Česká republika  zemí šílených střelců,což  je zřejmě  známka  současné  civilizační příslušnosti i úrovně vyspělosti.

Ode  dneška  si nikdo z nás  nemůže  být  nikde, ničíma nikým  jistý. Kdokoliv, kdykoliv  může  potkat   někoho se  zbraní, kterému jeho životní  trable  přerostly  přes  hlavu   a potřebuje to nějak vyventilovat. Prostě  upustit  páru. Bohužel přes spoluobčany, kteří za nic  nemohou.

Nepochybně  nyní  opět  vzplanou diskuse,  jak zabránit  šíleným střelcům  v jejich díle. Jde o zbytečnou námahu. Respektive o exhibici těch, co by nejraději zakázali  i šíspraky.   Jednak střelec  z Ostravy  měl prý  nelegálně  drženou  zbraň a na tu  žádná omezení, psychotesty, kontroly, lékařské prohlídky  a vůbec celý ten  administrativní krám  neplatí.  Nelegální  bouchačka  se  může  vynořit  kdekoliv. Kdo ví, kolik jich na  území republiky  máme a  jak těžké je nějakou  takovou si opatřit, zajímalo by mne to, ale netuším, kam se obrátit. Nicméně ti, kterým zbraně  vadí z principu, se budou snažit  přitvrdit. A  lze očekávat, že v  celoevropském kontextu a  současném politickém nastavení, mají slušné  šance  na posilnění  svých pozic. Jakkoliv je  to o ničem.

Na  to, aby  se nějaký takový  pomstil za  svoje  trable  celému světu nemusí mít  nutně  pistoli nebo jinou  střílející věc. Stačí, aby  sedl do auta a  vybral si vhodně  velké srocení dostatečného počtu lidí….. Ostatně, teprve  teď  mi došlo -vždyť k těm střílejícím  vrahům  můžeme  směle  přiřadit  i  cvoka, co záměrně  v Lenoře  nebo ve  Frenštátu v obytných domech, kde se pachatelé „pomstili“  spolubydlícím  z a údajnou šikanu… Takže  jde vlastně  už  o čtvrtý exces….

Doslova  mne pak  děsí představa, že nějaký takový  frustrát by mohl  pracovat třeba  ve vodárně  velkého  města a  rozhodl by se  „něco nalít“  v místě  připojení městského vodovodního řadu  na  výstup  z  vodárny,  tedy za  testovacími odběry…Nebo by třeba  makal na městském zimáku a večer  při ligovém zápase  se postaral o mohutný  únik chladicího media, tedy  čpavku  do hlediště. Tohle je jen první  nástřel, tzv. “ z luftu“. Znalí  mezi vámi jistě  vyfabulují  další podobné prima možnosti,  jak zabít  co nejvíce lidí, když se k tomu někdo rozhodně. On  nakonec  bohatě  stačí  už vyzkoušený  výbuch plynu….

Tím krátkým  výčtem  vražedných možností  jsem rozhodně  nechtěl bagatelizovat  nebezpečí, plynoucí  z držby  střených  zbraní, jen poukázat na  to,  že jít, na základě  ostravského střílení,  výhradně  a  tvrdě po nich,  nemá  žádný  velký smysl.

Protože ta ostravská tragedie není o pistoli, které ten cvok pálil v  nemocniční čekárně, nýbrž   o střelcích a jejich  motivech.  A  třeba  také  o nějakém spouštěči  jejich jednání.

Před  čtyřmi roky -v  únoru  2015 v Uherském Brodě střelec  hovořil s redaktorem zpravodajství televizní stanice Prima, kterému si stěžoval na ubližování, šikanu a lhostejnost úřadů. Ten včerejší z Ostravy byl prý v podobném stavu  – měl pocit, že trpí  rakovinou a  že  ho nikdo nechce  léčit. Převedeno na společný  jmenovatel – oba  trpěli pocitem, že je  společnost vyvrhla a  nechala  je s jejich problémy  samotné.

Tady  leží klíč  ke  všemu  – deklasovaný  jedinec,  vyčleněný  ze  společnosti a společností zdánlivě nebo skutečně terorizovaný.  Který  ztratí  veškeré  zábrany  a chce už se jen pomstít. Ovšem  nikoli těm, co ty jeho trable domněle  nebo skutečně  způsobili, ale každému, kdo si vytáhne  prohrávající los, že je  ve  špatném okamžiku na špatném místě…..

Historie  této republiky  zná  po včerejšku dva/čtyři  takové případy. Buďme si jistí, že  další budou  následovat. Frustraci, i v její patologické formě, nelze zastavit. Je pouze na  každém z nás, jestli ji umí nebo neumí ovládnout. Přidejme  si k tomu  fakt,  že pro sdělovací prostředky  je tohle solokapr a bude  to na nás  pouštět znovu a znovu  všemi možnými způsoby. Nejvíc  určitě  bulvár, tam to vytěží  do  poslední molekuly  hnusu a  senzace.  Pavlové  Novotní  tohle  umějí dokonale.  A užijí si to. Na  druhé straně  tu máme prohlášení nejvyššího ústavního  činitele, že  je  potřeba střílet  novináře. Což jeho příznivci  okamžitě ocenili a podpořili.

Nejde o Zemana ani  o  bulvaristy  a podobné, jde o celkové nastavení společnosti –  část  si bude  doma na  fotelu  vychutnávat  tu hrůzu z Ostravy a  část by  klidě  podpořila  vystřílení  těch, co ve  veřejném prostoru hlásají něco jiného, než si oni sami, popř jejich svatí z privátního orloje  – myslí. Takhle to chodí v  širokém diskursu a nejen  u nás. Bohužel.Lze se potom divit, že  to vygeneruje  střelce?

A  pak jsou tu ještě  ti  deklasovaní, co nevědí kudy  kam. Kterým v jistém okamžiku praskne  záklopka,jenž  každému z nás brání se se světem vypořádat podobným  způsobem, kdykoli máme pocit, že  nás  zavalil  a navíc  neprávem. Mimo jiné proto, že  si  řeknou, spolu s  poručíkem Dubem – vy mne neznáte, „vy mne znáte možná z té dobré stránky, ale až mne poznáte z té špatné stránky. Já jsem zlý, nemyslete si, já každého přinutím až k pláči!  Jenže  na  rozdíl od  Duba nepřinutí k pláči  pár  vojáků, nýbrž …..  nýbrž  každého, kdo jde zrovna  kolem. Určitě i proto,  aby  svět  věděl, co jsou za  kabrňáky  a  psalo se o nich aspoň  po smrti, když ne zaživa. Vždyť tím získají palcové titulky  v novinách,  v  otvírácích hlavních večerních TV zpráv a první místo na informačních serverech…

Tenhle  slepý  vztek, respektive  tekutý  hněv, jak jsem zaznamenal  myslím lépe vystihující  termín, zná určitě  většina  z nás.  Já   určitě  ano.  Už mnou cloumal  docela  dost krát. Třeba  když Klaus  utíkal před právníky  nebo dávala  svou amnestii,  když se Kalousek  otevřeně  vysmíval  odborářským demonstracím,když Zeman, po svém myslitelně  těsném druhém vítězství  v prezidentských  volbách vzkázal nám,, co jsme  hlasovali proti němu, že  máme  pět let držet  hubu, když Babiš  lhal o Čapím hnízdě, že neví, kdo byli držitelé  akcií, když  totéž provozoval ohledně  vyvezení  syna  na Krym z  dosahu policie, když nám vzkazuje, že neodstoupí a neodstoupí,  ačkoli vysloveně poškozuje  zemi.   Když mne sdělovací prostředky  přesvědčují,  že  to, co jsme zažil na  vlastní kůži a  co dobře pamatuji, bylo jinak. Když mi politici nebo  úřady vtloukají do hlavy  že  v  abecedě,  když je potřeba  nenásleduje  po  a, písmenko b, ale rovnou  třeba  w nebo y. Atd. atd. Sami to znáte  jistě také. Jenže  u nás, naštěstí, funguje  jednak ona  bezpečnostní záklopka  a především  –  nemáme potřebu zažít  svých 5 minut  vražedné slávy, aby  svět věděl  a poznal nás  z té špatné stránky  a  my  ho přinutili k pláči!

Jenže  je nás  deset a půl milionu. A stejně  tolik osudů.  A řada z nich je plná bezmoci a vzteku.A ten někdy  prorve  onu záklopku. Se všemi důsledky.

Pro mne nejde ani tak o selhání  těch frustrátů, jako spíš  o selhání společnosti. V té ideální by  to včas  zdiagnostikovala  a zabránila by  tomu  výbuchu.  V ideální.  Taková neexistuje. Bohužel.

Možná čekáte, že přijdu s  nějakým  návodem  nebo alespoň hraběcí  radou, jak tenhle problém řešit. Nepřijdu. Nezbývá,   než poctivě  přiznat, že naprosto nevím co s tím. Jen si tak  říkám  sám pro sebe,  kde  jsou všichni  ti Člověkové v  tísni a jiní podobní, co páchají dobro. Tu v Rusku nebo  na islamistických územích v  Sýrii, tu v  českých školách,  tu  zase  formou boje proti fake  news, jindy  zase  mají ze všeho největší péči o migranty   a tak všelijak podobně? Ne, nechci na ně  nic hodit. Nemyslím si, že  by oni  všem těm deprivačním excesům a následným  erupcím vražedného vzteku dokázali zabránit, jen  by třeba  mohli  sem tam někoho  z příštích potenciálních střelců/atentátníků   přivést  k poznání,  že  lidé v nemocniční  čekárně  nebo  restauraci nejsou ti, co mohou za jejich  mizerný  život. A že i jejich  život má  cenu.

A  vlastně  není to tak nějak  záležitost nás  všech, abych neukazoval na jiné?  Ale  když  už  má  někdo za  svůj vyhlášený  cíl napravování  křivd a  neštěstí,  měl by  se prioritně  porozhlédnout po tom, co může  udělat pro své bližní v  neštěstí udělat  doma a  až potom, zachraňovat svět. S  naší  pomocí. Když si   ni dokáže  říci. Netuším kolik  životů mají na s vědomí fake  news, ale  vím úplně  přesně kolik jich  ukončili  ti dva  střílející v Česku. Jeden   Uherském Brodě a  druhý v Ostravě.

Dodatek ze  středečního rána:

Právě jsem si přečetl na  monitoru tissku skvělý rozhovor s exgenerálem Andorem Šándorem.

„Hnus v ČR, dělejte něco.“ Masakr v Ostravě: Generál Šándor o příčině, akčních filmech a nesmyslech, které padají

Mluví mi z  duše. A říká přesně  totéž, co  jsem chtěl sdělit  já. Jenže lépe.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.