Křeček a čmelák podporovaný netopýrem a třemi skupinami organizací, skrytými za ochranou přírody.


napsal Geordyn

Tak jsem si dnes, po delší době nepříznivého počasí, opět na obyčejném šlapacím bicyklu projel svou známou cyklostezku i kousek dál, abych se podíval, zda tolik slibovaná dálnice D 49, už se opět staví.

Nestaví, nic se nedělo, kromě tří silných traktorů, provádějících na hanáckých polích svou podzimní hlubokou orbu. To mi připomnělo velmi dávnou příhodu, kdy kráčeje se svou matkou jinými poli, jsem kritizoval tehdejší Jézetďáky za rezavý pluh, ponechaný tam svému osudu a rzi. Matka mi tehdy řekla – a rozhlédl jsi se dobře? Zapomenutý pluh je chyba, ale všechna pole kolem jsou oseta. Znala zřejmě i jiné poměry, snad z Rakouska- Uherska a z oné Velké války, které nyní říkáme První světová.
Ony tři traktory tu orbu neprováděly v místech projektované dálnice. Tam půda stála ladem. Nerodila, jako za té 1. ww. Už několik let. Nejméně tři, pokud to sleduji. V budoucnu, až tam bude D 49, sice tam pšenice také nebude, ale ekonomický přínos bude jiný – zrychlenou dopravou. Snad, protože……………..

Letos na podzim, jsem si tuto situaci zdokumentoval. Dva mosty nad tím, co kdysi jeden americký turista prohlásil o Československu šedesátých let. „Jsem velmi překvapen, kolik u vás máte dálnic.“ Cože to říkáte, ptá se novinář? A Američan vysvětlí. „Jedu takhle silnicí a najednou dál-nic. Tak takové dál-nic, je pod těmi mosty.“

Totiž směrem od Hulína, kterým prochází D1, by od křižovatky měla pokračovat ona projektovaná D 49, směrem na Zlín. Jsou už postavené dva překlenovací mosty nad onou budoucí D 49, a pod nimi i na části trasy provedeny skrývky ornice. Nahromaděné na obrovských haldách a už zarůstající plevelem. Po mostech už se jezdí běžně. Spojují po asfaltkách třetí třídy blízké vesnice. Už třetím rokem ony mosty čekají na svou dálnici, která by se měla pod nimi chlubit proudem aut směřujících do Fryštáku a dál do Zlína a později až na slovenské hranice. Spojení našeho státu a bratrského Slovenska po dálnici, je zoufale nedostatečné. Pouhá jedna stařičká dálnice z osmdesátých let socializmu, Praha – Bratislava, kolem Brna. Dnes D 2.
Proč výše tohoto textu, za tím mým protože…, je tolik teček, ačkoliv by stačily tři?

To proto, že stavbu D 49, už řadu let napadají tři ekologické organizace. Jedna z nich Egeria po schválení příslušnými úřady i soudy, podala kasační stížnost. Nejvyšší správní soud do svého konečného rozhodnutí (zpráva z 20. března 2019), zakázal v lokalitě stavět. Momentálně (které další živočichy mají zelení pit..ci ještě v rukávu se neví), se řeší výjimky kvůli chráněným živočichům, na příklad čolkovi, čmelákovi, netopýrům, křečkovi a pod. Vzpomněl jsem si na obrovskou katastrofu v roce 1965, kdy v Číčově na Slovensku se při velké povodni na Dunaji protrhla ochranná hráz, dlouhá asi jen kolem osmdesáti metrů. Tehdy voda v Dunaji dosáhla v Komárně historické maximum 794 cm a tou poměrně úzkou trhlinou v hrázi zatopil Dunaj asi k padesátce vesnic v podunajské nížině. A proč si to pamatuji? Protože se tehdy za deset Kčs podpory trpícím Slovákům, dostal dárce  „Milionovou bankovku“. Ještě ji mám. Organizoval to časopis Mladý svět. Ale proč se protrhla sypaná hráz jen tam a jinde ne. To by mělo zajímat hlavně pana Patrika od těch ochránců! Ta hráz byla totiž, dle svědků, natolik obsazena rodinami křečků a syslů a tím oslabena oněmi dírami její pevnost, že praskla.

Já se ptám oněch zelených „ochranářů“ – a co člověk? Tento živočich patřící mezi savce, jako je ten křeček i netopýr, člověk ten si ochranu před škodlivým čmoudem z tisíců motorů aut, autobusů, kamionů – ČLOVĚK SI OCHRANU NEZASLOUŽÍ? Jděte se nechat někam velmi daleko vycpat, blázni blázniví. Do svěrací kazajky patříte a ne zasahovat do výstavby silnic a dálnic, které mají svou EIA vyřešenou, až na ty úmyslné vaše obstrukce, které pokládáte například takovouto formou – „Kompenzační opatření nejsou pečlivá, konkrétní, chceme je upřesnit. Je důležité, aby se rozhodovalo podle zákona, což se neděje,“ uvedl Miroslav Patrik z Dětí Země. To je ten Patrik, co dlouho zdržoval svými obstrukcemi dálnici D 8. Byl ke své velké nelibosti přemožen praxí. Do Německa tedy dálnice vede. Tak snad se povede zrealizovat v bližší době další dálnici. Na Slovensko. A dívám-li se do projektu, tak i na Ostravsko s úmyslem pokračování do Polska.

Připomínají, dle mne, tyto obstrukce výsledek někdejšího ministra životního prostředí Bursíka a jeho životní družky s jejich opatřeními, sahajícími až do dnešních dnů. Už jsem o tom psal. Kůrovec se katastrofálně rozšířil a likviduje jehličnaté lesy všude v Čechách i v Bavorsku. Tam zatím jen jejich část Šumavy. A co je nejsmutnější – i dva vzrostlé smrky, které vidím ze svého okna. Rostly na vedlejší ulici v předzahrádkách u řadových domků. Ještě stojí a jehličí z nich tiše odpadává. Dalším smutným výsledkem jsou, mimo jiné i solární baroni a zřejmé zotročení prostých občanů, platit až do skonání jejich zlodějské miliardové příjmy, vysokými poplatky za elektřinu. Paní Vitásková o tom napsala už dvě knihy, které svou holou pravdou žalují vlastně český stát devadesátých let a začátku let dvacátých z organizovaného zločinu (můj pohled). Dle mne nejen solárního, ale i toho, co se týká likvidace výrazně průmyslového, v mnoha směrech špičkového evropského státu. Dříve československého. Nyní jsme na úrovni Bulharska s montovnami, převážně umístěnými na dříve orné půdě. Například v Nošovicích. Ty snad jsou z obliga svou automobilkou. Ale auta? Jasná nadvýroba a z ní pramenící budoucí ekonomické krize. Hnisající bolák kapitalismu.
Samozřejmě to vše padá plně na Václava Klause seniora a na Miloše Zemana, kteří v oné době vládli rukou nerozdílnou a navíc smluvní. A vlastně ty davy na Letenské pláni, i když je podezírám z jiného, nebezpečnějšího vývoje, mají proč hulákat. Měli by i na jiné politické zlatokopy – Topolánka, Nečase, Rusnoka, Sobotku. Už jsou sice od válu, ale mohou se snadno vrátit. Oni by rádi. Zvláště Kalousek, podporovaný téměř denně propagandistickou ČT 24. Současný premiér Babiš nemá, s odpuštěním, koule, aby prosadil ve sněmovně změnu zákona (a má tam s podržtaškami většinu), kterým by solárům ustřihl křídla, roztažená ne na neúrodných stráních, kde by měly i výhodnější oslunění, ale opět většinově na orné půdě. Ta pochopitelně oním zastavěním soláry nezmizí, ale jak a kdy, bude na oněch místech po letech zrezavění konstrukcí opět růst ječmen, nebo kukuřice a jiné plodiny, je ve hvězdách. Já se toho určitě nedožiji.

Rád bych – budu-li ještě při své šedivé bradě schopen – se projel na svém letitém bicyklu po oněch dvou, a projektovaných dalších mostech, nad proudy vozidel směřujících mimo obydlená lidská sídla po dálnici D 49 oběma směry. K Hulínu a ke Zlínu.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.