Stálá čtenářka Kosy a příležitostná autorka paní Antonie mi poslala následující mail:
Dovolila jsem si volnou inspiraci Zeyerovy originálně nádherné „Zahrady mariánské,“ s důvěrou, že tam nahoře mi Julius Zeyer nejen odpustil moji troufalost, ale že snaha očistit prostřednictvím jeho odkazu skutečnou duchovní podobu smyslu vánočních svátků, mi bude požehnána. S velikým souzněním, úctou a obdivem k jednomu z mých nejmilejších spisovatelů, po dlouhých létech znovu, teď už věřící, jsem se ponořila do duchovního bohatství Zeyerova umělecky nepřekonatelného pokladu. A v domnění, že tak zajímavé biblické podrobnosti, jako jsou rodiče Ježíšovy matky Marie – Anna a Joachym – jsem už zapomněla, vděčně ráda jsem si doplňovala vědomosti z podmanivě okouzlujících slov, vytrysklých ze Zeyerovy horoucí čisté duše.
Když jsem však ke zpracování vybrala stručně podstatné a hledala obrazové prvky ke grafické foto-ilustraci, stalo se, že jsem byla nu-cena ten vybraný, jednou už zkrácený text, znovu ještě zkrátit. Ve starodávných obrazech mistrů, mezi portréty Anny a Joachyma s dítětem Marií, jsem našla i obrázek Mariina hrobu. A po dalším pátrání jsem se dozvěděla, že v Jeruzalémě stále existuje hrob Panny Marie.
Takže se podívejme na to, jak to paní Antonie ve svém nitru viděla! Neumím si představit k dnešnímu dni nic lepšího. Ten starý příběh se nikdy neomrzí! Je věčně aktuální a věčně obrovsky spirituální. A paní Antonie mu dala výtvarný rozměr!
Krásné Vánoce, že?
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
