Výročí Viselsko-oderská operace.


napsal IP

 

Vlkova předmluva:

Jsou výročí  známá a  v podstatě zapomenutá. Mezi ta  druhá  patří data, spojená s  koncem II. světové  války.  Například  tzv. viselskou – oderskou operací  Rudé  armády, která znamenala  rozdrcení poslední německé obranné  linie  na  východní frontě  a byla nutnou podmínkou  k následnému  dobytí  Berlína.  Tohle  by  asi nebyl důvod, aby se Kosa  k tomuhle  datu  vrátila. Ale  ve  spojení  s tím, co se  v poslední rok v České republice  děje ohledně přepisování dějin, je  dobré si  tohle  výročí  připomenut.  Jednak proto, že  jednomu ze  dvou  frontů, které  operaci provedli velel  maršál Koněv, kterého posmrtně  hodlají  ti  nejsprávnější ze  správných posmrtně  vyhostit  z Prahy a pak kvůli tomu, že  naopak  hodlají  postavit pomník  těm, kteří se právě  zde  v premierovém vystoupení na  válečné  frontě  pokusili  Hitlera v poslední chvilce zachránit  – tedy  jednotky  generála  Vlasova. Jimž  naopak v Praze pomník postavit  ti samí hodlají.   Kvůli  aktuálním  excesům  českých přepisovačů  historie  je nutné  si boje  na  Visle a Odře  připomenout!

Proto článek na Kose, který  zpracoval IP!

Je 12. ledna 1945 4:35 ráno. Na východním obzoru začínají na noční obloze objevovat stále četnější záblesky. Zanedlouho je slyšet stupňující se hřmění a také na německé pozice začínají dopadat první dělostřelecké granáty. Začíná pověstná „bubnová palba“ – dělostřelecká příprava velké ofenzívy Rudé armády. Byla zahájena Viselsko-oderská operace.

Hlavní tíha bojů ležela na 1. běloruském frontu pod velením maršála G.K. Žukova, v jehož řadách bojovala 1. polská armáda (velel generál Stanislaw Poplawski), a na 1. ukrajinském frontu pod velením maršála I.S. Koněva. Proti nim stála německá Skupina armád A pod velením generálplukovníka Josefa Harpeho (20. Ledna převzal velení generálplukovník Ferdinand Schörner).

Datum začátku operace bylo předmětem kontroverze západních a sovětských historiků. Podle sovětských pramenů došlo k urychlení příprav (původně se plánovalo zahájení na konec ledna) na základě žádosti W. Churchilla, aby se odlehčila těžká situace Spojenců po ofenzívě Němců v Ardenách. Podle západních pramenů byl dřívější začátek zvolen na základě předpovědi meteorologů o možnosti příchodu teplé fronty, která by změnila zmrzlý tvrdý terén na bahno pro pohyb tanků značně nevýhodné. Ve skutečnosti 12. ledna již bylo v Ardenách rozhodnuto a německé armády byly na více či méně neorganizovaném ústupu. Ofenzíva na východě tak Němcům znemožnila využití již tak jako tak nedostatečných záloh, které by na zvrat nestačily. A předchozí ofenzíva Němců v Ardenách naopak vyčerpala zálohy později použitelné na východě.

Výsledkem bylo, že Viselsko-oderská operace mohla probíhat takřka učebnicově ve výhodném terénu – zmrzlá rovinatá krajina Polska – a za přímo gigantické převahy Rudé armády. Pro ilustraci poměr sil Rudá armáda/Wehrmacht – vojáci: 2,2 miliónů/550 tisíc, tanky a samohybná děla: 7000/1100, hlavňové dělostřelectvo: 13800/4100, kaťuše: 2200/-, letadla: 5000/250. Čili poměr minimálně 4:1.

Za těchto okolností vojska 1. běloruského frontu postoupila již první den o 30 kilometrů a 17. Ledna osvobodila Varšavu (pro povstalce to již bylo ale bezvýznamné). Město Poznaň bylo 25. Ledna obklíčeno vojsky 8. Gardové armády generála V.I. Čujkova. Ofenzíva probíhala takřka v přesunovém tempu 45-70 km denně (je třeba říci, že na rozdíl od začátku války již byla Rudá armáda značně motorizovaná). Rovněž 1. ukrajinský front nezahálel, 19. Ledna osvobodil Kraków, 27. Ledna bylo osvobozeno město Katowice a společně s ním byl osvobozen i koncentrační tábor Osvětim (na památku tohoto výročí se bude v jeruzalémském památníku Jad Vašem konat velká vzpomínková akce na paměť šoa – holokaustu), ve kterém zbylo již poměrně málo vězňů, většina byla již před osvobozením přinucena k „pochodům smrti“. A 31. ledna vojska 1. běloruského frontu po překročení řeky Odry dosáhla německého města Kienitz (Kostřín) a 2. února ohlásilo sovětské nejvyšší velení (Stavka) ukončení německého odporu a tím i ukončení Viselsko-oderské operace.

Vytvoření předmostí na řece Odře v nevelké vzdálenosti od Berlína (cca 60 km) se jevilo jako lákavá možnost pro pokračování úspěšné operace až směrem k Berlínu (dva denní pochody, jak uváděli někteří generálové). Maršál G.K. Žukov ale rozhodl (i v opozici k J.V. Stalinovi) o ukončení operace, aby bylo možno vedlejší operací zničit nebezpečné německé uskupení vojsk v Pomořansku. Také bylo nutno přesunout týlové útvary, od kterých s vojska v předních liniích značně vzdálila vlivem rychlého postupu.

Viselsko-oderská operace měla nemalý význam. Jednak vojenský, kdy bylo vytvořeno výhodné nástupiště pro závěrečnou Berlínskou operaci, jednak politický. Společně s úspěšnými operacemi Rudé armády v Maďarsku a na Balkáně se stala významným Stalinovým silovým argumentem při následné Jaltské konferenci. Je třeba říci, že to bylo podpořeno celkovou silou Rudé armády, která se stala největším vojenským tělesem v historii lidstva celkovým počtem 6,4 miliónu vojáků.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.