Osmi svíčkami plá dort


Dneska má Kosa svoje  osmé narozeniny. Proto ten titulek. Který, jak znalci české  country určitě poznali, jsem si vypůjčil /a  upravil/ z  dnes  už  zcela  starodávné písničky  kapely  Rangers  – 6 svíček.

Kose  by jich  dnes na dortě, kdyby nějaký byl, tam hořelo osm….

Je to málo nebo hodně? Nevím.Prostě  to tak je.Tenhle blog byl původně  řešením mé  frustrace  z politiky domácí i zahraniční,  kterou jsem  zažíval  v  průběhu roku 2011, jako nutnost reagovat na ni.  A  také  mého  „hostování“ po cizích webech. Na  Aktualne.cz,na Paroubkově  Vaší věci, na  Faustově  Světě  ticha.  Získané zkušenosti odtud  se mi velmi hodily při koncepci  vlastního blogu.  Který mi umožnil  zbavit  se  jejich stinné stránky  – především toho,  že  člověk nebyl svým pánem. Že  o něm, byť třeba jen technicky , rozhodoval někdo jiný.

Když už  jedeme na této vzpomínkové vlně, rád  bych poděkoval  dvěma  z tech, s nimiž  jsem takto kooperoval – tehdejšímu  editorovi blogů Aktualne.cz  Liboru  Stejskalovi a potom také  Faustovi.  Nic na  tom nemění  skutečnost, že náš  vzájemný rozchod  nebyl úplně  růžový.   Mnohém jsem se od nich naučil. Po technické stránce.

Přemýšlím, jak se za  těch  8 let  změnil svět jako takový, jak Česko a  jak Kosa…..

A  není to zrovna  prima  bilance.

Jakkoliv  se mi nelíbila  mezinárodní situace  v roce 2012, nešlo, ve  srovnání s  tím, co poskytuje  současný  svět, o žádnou extrakatastrofu.

Když mluvím o    mezinárodní situaci,  mám logicky na mysli především  zahraniční politiku Spojených států, protože  ony  jsou hlavním světovým hybatelem.   Dovolím si tvrdit, že  svět  je dnes  daleko nebezpečnější než  před  tou necelou dekádou.

Musím  se zcela  vážně  zeptat – co Spojené státy /respektive  celý  Západ/ dokázaly  za  dobu existence tohoto malého blogu, vyřešit?  Jaký, tehdy už  existující  vážný celosvětový nebo regionální problém odstranily?

Normálně bych nyní  klasicky  udělal zdrojovaný  detailní přehled. Odpustím si ho.  V podstatě  by  do něj nebylo co zahrnout.  Ano,  takhle vypadá  celková bilance  těch vyřešených konfliktů či světových bolavých

 

                                      NULA

Naopak, přišly nové globální problémy a  hrozby!

Migrační krize, Islámský stát, obrovský  růst nacionalismu, především  u regionálních  velmocí  typu Turecko, Irán, Brazilie, Saudská Arabie, atd. , které nehledí nalevo napravo a  konají politiku, která je  určena  jediným  narativem -cílem současného hegemona  jejich vnitřní  politiky, ať  už jde  o  Erdogana, Bolsonaria nebo Chameneiho – aby  v  tom mírnějším případě  zůstali u moci ,  v tom častějším,aby  tuto moc posilovali. Každý prostředek k tomu dobrý. A mezinárodní společenství  a  zde především Západ  /v  tomto případě myšleno bez USA/ je už  natolik  nevýznamnou figurou,  že  nemá nikde  žádný respekt!Tohle ještě  před  těmi 8 roky  nebylo!

Jakby ne, potom, co předvedl totální nečinnost a bezbrannost  při migrační krizi! Tohle byla  naprosto nepřehlédnutelná známka naorosté slabosti. Když  ona  rádoby silná Evropa neuměla uhájit  ani svoje hranice.

A  samotné Spojené státy?  To co dřív  provozovaly s nasazenou  sametovou rukavicí dnes už Trump zcela nepokrytě  realizuje s  velkým klackem v  ruce.  V zásadě je jedno, jestli vás  uspí  pořádná  šlupka  do hlavy  od někoho kdo má v  ruce  ten klacek nebo  nasazenou rukavičku.   Výsledek je    stejný. Rozdíl je jen v  tom, že slušnost a forma  nejsou úplně  prázdné pojmy. Klackem můžete  zabít  , rukou v  rukavičce jen výjimečně. S klackemto řešíte na hulváta, v  rukavičce existuje prostor pro domluvu.

Přiblížím to na příkladu  – pokud  někdo  někde plivne, jen tak  na podlahu, a projde mu  to,  je to nepsaný pokyn, aby na ni začali plivat i ostatní.  Tohle je  důsledek Trumpova  klacku.  Saudi  by nikdy neriskli Chásadžího, kdyby nevěděli, že  to zůstane bez trestu, Turecko by  nevtrhlo do Sýrie nebo neposlalo vojáky  do Libye, pokud  by  se zbytek světa  zmohl na razantní odpověď. Atd. atd. Zkrátka, když největší  frajer ve  světové hospodě plive na podlahu, dělají totéž i menší frajeři u svých stolů.

Svět je dnes  skutečně daleko nebezpečnější nežjkdyž Kosa začínala.  Mění se  pravidla  hry  – respektive  – jakákoli pravidla přestávají  existovat!  Platí j jediné  – rozhoduje  jen hrubá síla a tvoje  odhodlání ji použít. Když nemáš  jedno nebo  druhé, o  deficitu obojího nemluvě,  nikdo tě nebere  vážně  a nemíní  tebe, natož  tvoje zájmy, respektovat. Běžná eskalace  jde až na hranu  rizika  vypuknutí světové války.

Jestliže  USA  nejsou  schopny/ochotny umravnit v  ambicích  Ankaru či Rijád,  jak asi  vypadají jejich  šance  s Pekingem?

Čína je  nepochybně  hlavní faktor, který by měl znepokojovat  celý Západ. Kdyby  nedošlo k celní  válce mezi  Amerikou a Říší středu, měl bych za  to, že  si  čínského nebezpečí  zatím jaksi nikdo  neráčil na  Západě všimnout! Ačkoli jde o smrtelné ohrožení  západní civilizace  i způsobu života.  Protože  Peking je  v blízké budoucnosti schopen zcela zničit naši ekonomickou základnu. Tak jak se  to kdysi Britům podařilo se Španělskem Filipa II. a jeho nástupců.

Napsal jsem neschopnost vidět problém?  Není  to přesné ani trochu.  Za těch 8 roků, co jste mohli číst Kosu, se  celá západní společnost posunula někam, kam  bych to nikdy nečekal.

Nejde o  to, že nejsme  schopni vidět  problémy, nýbrž o to,  že  je nehodláme  vzít na vědomí nebo a  to je  častěji, přímo popíráme  jejich  existenci a  každý, kdo  oznámí,  že  císař je nahý, je označen za  lháře,  rozvraceče  demokracie, fašistu, nacistu, xenofoba, či  cizího agenta, aby následně  byl s plnou parádou vyobcován ze  společnosti. Politická lžikorektnost není ovšem jediná  jediná sněť, která  západní svět  zachvátila.  Tou další  je bourání hodnot a  základů, na nichž   je postaven. Ve  jménu  pseudopráv  různých  menšin a nátlakových skupin nebo  ad hoc  vytvořených módních  trendů.   Vedle toho došlo i  něčemu, co bych byl nikdy nečekal  – rozpadu klasických politických stran,  minimalizaci jejich  vlivu nebo rovnou k jejich úplné eliminaci. Neplatí nic,z toho čímbyl dříve  formován a určován politický a  společenský  život a  diskurs.

A  přesto se západní svět  vzájemně  ubezpečuje, že to všechno je  jak má být,  že  slepá poslušnost k hegemonovi nebo  přikyvování  každému dalšímu omezení  hodnot  a základních principů je  v naprostém pořádku, že  slepá poslušnost a rezignace na  vlastní rozum a zájem jsou nadřazeny  zdravému rozumu.   To vše prý  kvůli  atlantickým/evropským/liberálně demokratickým  hodnotám….

Jak ta  solidarita  a vyznávání  právě vyjmenovaných hodnot  vypadá v praxi, předvedla  dokonale  Velká Británie!  Z mého pohledu si Brexitem připomenula  slavné chvíle  Mnichova. Kdy  se také vyvázala  z  dříve přijatých závazků, protože  jí přestaly  vyhovovat.

Stejně tak  je  to s praktikováním  hesla  America  first!

Netěší mne tahle  mezinárodně politická  bilance Kosy.  Ani trochu. Skoro nic z  toho, co jsem právě  popsal,  bych 30. ledna  2012 nebyl do budoucna  odhadl. A kdyby ano, pak  rozhodně  ne tempo,  jakým se to na  nás přivalilo a valí.

Jestliže  geopolitická  mapa světa  se  za  dobu  vydávání Kosy  změnila  takhle, jak  vypadá těch  uplynulých  8 roků  na domácí scéně?

Přímým podnětem pro  rozhodnutí  o vzniku Kosy bylo  vyvádění tehdejší  politické papalášské famiglie a její totální  arogance.  Vzpomínáte, kdo tu tehdy  šéfoval?

Trojhvězdí  Klaus, Nečas, Kalousek…. Napsal jsem trojhvězdí?  Omlouvám se   astronomům i všem objektům ve vesmírů   a   opravuji na trojkmotří.

Mým bezprostředním cílem ,  vedle prezentování  vlastních názorů  na politiku a  ekonomii, bylo pokusit se přispět  k  jejich  odchodu z politiky.  Protože  jsem je měl a  dosud mám, za zemské škůdce.

Se smutkem v  duši konstatuji, že  leželo mimo moji představivost, že  by po těch třech mohlo přijít  ještě něco horšího nebo nebezpečnějšího. Leč  jedna  věc  jsou hranice  osobní fantazie a druhá realita  života. Duo Zeman  -Babiš  ty  tři staví do role nepříliš schopných amatérů –  učedníků. V každém ohledu.

Zvůle  těch současných  je  na  daleko vyšším levelu. O popírání jakékoli slušnosti, nemluvě o dodržování zákonů a   ústavy, či   nějaké sebereflexi nemluvě. Na Hradě jednoho totálního narcise  vystřídal další, který se už  ani neobtěžuje  s nějakými formálními ohledy, jež  velmi částečně  respektoval ten první. Místo dvojice prapodivných poraděnků typu  Hájek – Jakl se  tam uhnízdilo skandály opředené duo  Mynář- Nejedlý.  Klaus  odmítl z malicherných důvodů jmenovat  soudce, ačkoli zákon mu to nařizoval, Zeman rovnou vstupoval  do  aktuálních soudních  jednání  tím, že vysílal svoje  emisary za  jednotlivými soudci, aby jim vysvětlili, jaký má být správný  verdikt  – pardon, pjeho pohled.

A  Babiš?  Darmo mluvit. Kulaté výročí Listopadů slavil stát, který má včele  bývalého komouše, superprověřeného, který je  registrován jako donašeč  StB…..

Proti oběma se uskutečnily  největší demonstrace za  poslední  tři dekády. Reakce? Urážky a úsměšky!

Před  8  roky  byla naděje, že  opozice, pokud  přijde k moci, ten tehdejší svrab dokáže  nějak zmírnit.  Dnes  máme jistotu, že  svrab určitě  nejbližší legislativní periodu   v pohodě odvegetuje.  Protože opozice je beznaděj sama!  Když jí reprezentuje  Kalousek, Fiala a Novotný. Pak nepředstavuje  možnost, nýbrž děs!

Jestliže  se  podívám, zda  vydávání Kosy, za  dobu, co vychází,  něčemu pomohlo,  pak musím smutně konstatovat, že  sotva. Snaha  maximální, výsledek  nulový.

A  výhled  do budoucnosti? Ještě  daleko horší.  Tady mám naprostou jistotu  o  tom, jestli  jsem schopen něčím pohnout.  Ani náhodou! Jednak  lidé nejsou na fakta  zvědaví a nehodlají jim věnovat  sebemenší pozornost, protože  slepě  věří. Úplně stejně  jako republika,  s  absencí  samostatného myšlení,  slepě  věří  tu americkému tu britskému spojenci!  Babišáci a Svědci Milošovi, co vyčítáte  v  tomto ohledu  vládě? Jste na  tom stejně!

Mohu si jen ulevit. Upustit páru. Zatraceně  málo  proto, abych každý den seděl řadu hodin u počítadla.

Ostatně, o tom jsem psal na Nový rok.   Ten  virtuální narozeninový  dort  mi  vůbec nechutná.

Kosa  mi nechutná. Není důvod  ji vydávat. Kromě  tedy  toho ulevení si. Naděje  na pozitivní změnu  ani v  celosvětovém, ani v našem malém českém  měřítku – prostě není!

Jen beznaděj.

Abych to nějak shrnul – dnes ještě  Kosa  vyjde. Zítra  také. Mám v zásobníku článek.  Jestli ovšem  se tak stane  i pozítří  nebo 27.dubna,či 14.října?  Tak to vážně nevím. Prostě  každý  další  den to bude o  tom, jestli si nějak zdůvodním, proč  si mám sednout ke  klávesnici.

Abych nekončil takhle  depresivně – z Tubky  pustím  tu písničku od  Rangers,  od které  je  vypůjčen název dnešního článku!

Ta je  fajn!  Plná radosti a optimismu.  Tenkrát  šlo věřit na  lepší časy. Dodávám, že  za  Husáka aq Bilaka….

Dnes  si  mohu maximálně vzpomenout  na svou babičku a další z jejích přísloví:

Po špatném nepřichází lepší, ale  ještě horší…..

Babičko,babičko,  co tys  všechno věděla o životě!!!!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.