Vlasovci a neznámé výročí,které by měl Uebermensch Novotný ocenit! Doplněno -ne každý má v hlavě naNovotněno!


napsal velger

Vlkův úvod:

Nedávno jsem psal  na téma  pražských konšelů a jejich  fatálních  starostí o  správu  hlavního města, kdy, jak se zdá není větší problém než  tu, instalovat, či znovu obnovit nějaký  ten pomník,  jiný  odstranit nebo přejmenovat  nějaké to náměstí.

Jako čtenářská  reakce  mi přišel krátký, ale zajímavý  mail, který  se  týká  asi toho vůbec nejkontroverznějšího  nového pražského pomníku  vůbec  -ano to řeporyjského Vlasovcům, který protlačuje  sprosťák a  skandalista  Novotný, údajně nevybroušený  diamant  ODS. Myslím, že by byla  škoda, kdybych si ho nechal  jen pro sebe. Takže  jde  dneska, byť s  časovým zpožděním, na  sklo. Pro připomenutí toho,  kdo to Vlasovci byli a  co představovali.  Před  tím než  si uvědomili,  že   je  čeká jen šibenice  nebo kulka a  začali  takzvaně  páchat dobro.

Velger to sepsal  moc  dobře.

Původně se mi moc nechtělo psát. Když probíhaly pražské tragikomedie okolo uvězňování jednoho pomníku a plánování druhého pomníku, nechtělo se mi na to reagovat. Tlustý provokatér si řešil svoji marketingovou kampaň a já nepotřeboval být její součástí. Následnou rozplizlou debatu okolo jsem taky moc nesledoval- šablonovité kecy, nic nového na veřejnoprávní ČT. Nakonec mi to nedalo.

Na 8. února, připadá jedno neznámé a nepřipomínané  výročí. Abych uvedl potřebné souvislosti- koncem války se u nás na Vysočině ukrývala spousta uprchlých sovětských válečných zajatců a výsadkářů (i z Británie – viz Calcium), kteří pomáhali organizovat odbojové skupiny z místních obyvatel.

Na likvidaci sovětských partyzánů i jejich českých spolupracovníků byli vysíláni jako provokatéři vojáci ROA – Vlasovci. Večer 8.2. 1945 se v Koníkově (okr. Žďár n. Sáz.) odehrála přestřelka. Skupině šesti vlasovců se podařilo vypátrat úkryt tří partyzánů z oddílu Dr. Miroslav Tyrš (zdravotnice, gard. ppor. Rufa Krasavina, Vincenc Koutník a radista Vladimír Začupejko) v chalupě Eduarda Zobače.

Mrazy tehdy byly ke třiceti stupňům. Vlasovci byli ozbrojeni samopaly, z partyzánů měl samopal jenom Začupejko, zbylí dva měli pouze pistole.. Koutník se proplížil na výhodnou pozici, odkud chtěl krýt útěk. Krasavina ale vydala mužům rozkaz ustoupit a sama kryla ústup. Snad se na jejím rozhodnutí podílelo i to, že 7. prosince nedaleko ve Žďárné padl muž, do kterého se u nás zamilovala, npor. Nikolaj Bachmutský…

Rufa byla raněna, ale podařilo se jí postřelit dva vlasovce a zachránit svoje kamarády. Vystřílela zásobník, jeden náboj si nechala pro sebe. Padla poslední rána a pak ticho. Vlasovci před sebou poslali zajatého majitele chalupy Zobače do mrazivé noci zjistit, co se stalo. Ten našel ve sněhu umírající Rufu… Vlasovci ji nechali přenést do světnice a tam do ní kopali, dokud nezemřela. Bylo jí tehdy 19 let..

Vlasovci pak spolu s gestapem zatkli šest místních občanů spolupracujících s partyzány, z nich František Laštovička byl odvezen do Brna a popraven, Františka Olejníka zavraždili 10. dubna v Mathausenu. Mezitím proběhly další boje, přibyli další mrtví.

Rufě Krasavině bylo 16 let, když začala válka. V roce 1941 absolvovala jako dobrovolnice vojenský sanitní kurz. Ošetřovala raněné v prvních liniích u Leningradu. Měla nastoupit do vojenské nemocnice v Moskvě, ale jako svoje poslání viděla pomáhat přímo na místě. Proto dobrovolně vstoupila do kurzu pro jednotky zvláštního určení. Po jeho absolvování byla 7. září 1944 jmenována zdravotníkem oddílu Dr. Miroslav Tyrš a vyslána k nám. Byla to prý inteligentní, bystrá, a obětavá holka. Já jsem chlap a je mi třicet. Ale nemyslím, že bych v sobě dokázal najít tolik kuráže co ona.

Je to vlastně jen malá epizodka na pozadí obrovské války. V mém okolí je spousta dalších, o kterých by se dalo psát. Přesto si myslím, že noc 8. února 1945, kdesi na Vysočině, stojí za připomínku. Stát se to v Americe, natočili o tom už deset celovečerních filmů..

Tolik Velger. Já bych  rád, aby  si tohle přečetl  ten  nadčlověk z Řeporyjí.  Třeba  by  došel k názoru, že  by  se měl  s těmi pomníky  pro Vlasovce  rozmáchnout  trochu  velkoryseji! Zajet na  Vysočinu, do obce Koníkov  a  tam  navrhnout  místnímu obecnímu zastupitelstvu,  že  zafinancuje  vlasovecký  pomník,  u příležitosti té události z  8.2.1945 i v jejich obci.  Z prostého důvodu  – vlasovci přece  aktivně  zlikvidovali  jednu  ruskou/ sovětskou bolševičku a  její  tuzemské pomahače.   Tohle si přeci žádá uznání!

Možná ovšem, že  by  potomci místních  zavražděných s tím nebyli zcela  srozuměni. A třeba  by na něj  vzali  vidle a zkoušeli mu je následně  vrazit  do jeho nadčlověčího bachoru. Měl bych pro takové jednání plné pochopení. I když si uvědomuji,  že  by  ODS  přišla  o svůj nevybroušený diamant…

DODATEK ZE  sobotního poledne:

Zachytil jsem na  internetu zajímavou reakci na  dnešní článek Kosy

Pod mohylou partyzánky Rufy postavil řidič autobusu studánku

 

Studánkou Vysočiny roku 2015 zvolili hlasující v internetové anketě Barunku na Žďársku. Na lesním prameni ji v roce 2008 vybudoval řidič autobusu Jaroslav Pustina (*1950).

Výstřižek

Z  článku vyjímám:

Můžeme se tedy vrátit na samotný začátek ideje na vytvoření studánky?

Z vrchu Metodka je tam krásný výhled na Orlické hory a na Jeseníky. Koníkov je někdejší partyzánská obec – byla tam při přestřelce na konci války zastřelena jedna partyzánka, jmenovala se Rufa Krasavina, a několik místních. Jeden barák tam tehdy vypálili. Rufa tam má také pomníček. V roce 2008 za mnou přišel kamarád Josef Svoboda, že by tam byla krásná naučná stezka. Řekl jsem, tak zajdeme za starostou Věcova (střediskové obce pro Koníkov) Zdeňkem Vraspírem a zkusíme to domluvit… 

K tomu mohu  konstatovat jediné –  je  velmi potěšující, že  v naší zemi  pořád  existují lidé, co  mají  jasně  srovnaný  žebříček opravdových hodmot! n Ne  mají mozek a nemají v  hlavě na…….  , omlouvám se  -NANOVOTNĚNO!

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.