Křeček stejně jako Motejl nebo dost možná lépe než Motejl. DOPLNĚNO!!! O jeden klíčový údaj!!!!


Napsal Geordyn

Vlkův  úvod:

Otakar  Motejl se,  dodávám že  právem, dostal mezi svaté  popřevratové éry. Je uváděn  jako ikona  jak české  justice,  tak úřadu ombudsmana.  A jak to tak se  svatými  i když ten status  mají neoficiálně, bere  si je  do úst  úplně  každý. Většinou tehdy, když  mu teče  do bot nebo když  chce  cosi  velmi  velmi ohnout. To je potom  Otakar Motejl, který se už nemůže  bránit, skutečně  vynikající  brnění.  Často proti zdravému rozumu, kterým právě  on vynikal a ve svých  funkcí používal.

Plasticky je nám to předváděno právě  v  těchto dnech,  kdy  je  pořád, jak  už na Kose  bylo  konstatováno  – hon na  Křečka, tedy  Dr.Křečka, jenž byl  ve sněmovně  zvolen ombudsmanem. Hysterie, jenž  okolo této volby  propukla,  nemá  v tuzemsku hned  tak obdoby.  Člověk by  řekl,že  do této funkce byl instalován když ne  rovnou Kájínek, tak nejméně  Václav Klaus… A  jméno  Otakara Motejla  je nespokojenými  používáno jako klacek proti Dr. Křečkovi! Sedí to?

Kolegu  Geordyna  tenhle  naprosto nečekaný a nelogický tartas  vyprovokoval k tomu, aby  sedl  a sepsal historii jednoho drobného případu ze  svého bezprostředního okolí, kterého byl svědkem. A  učinil tak proto, že  se kauza  dostala  až na  stůl  Otakara  Motejla. Nečekejte  žádnou krvavou story a  dokonce ani žádný  happy  end. Jen příběh  života  a sousedské zlovůle  z  východní Moravy!

Čas ,abych předl slovo Geordynovi.

Zvolení nového ochránce práv, jinak nazývaného dříve záhadným názvem Ombudsman (viz Wikipedii pro bližší objasnění tohoto převzatého úřadu ze švédské judikatury), JUDr. Stanislava Křečka, mi připomnělo událost již poměrně časově vzdálenou, která se odehrála ještě za života pana Dr. Motejla a jeho působení v Úřadu veřejného ochránce práv. Veřejný ochránce práv se nezabývá, jak bychom si mohli myslet pouze lidskými právy ohledně  ochran tzv.menšin,jak je nám nyní vtloukáno do hlavy. Zabývá se dohledem nad dodržováním zákonů státními a obecními úřady, které si mnohdy se zákony pohrávají jinak, než ony zákony znějí. Kdy  svévolný výklad  právě zákonů a  dalších předpisů, jejich nečinnost, laxnost nebo dokonce  stranění  některému z účastníků nějakého sporu vede k  porušování  lidských práv  některého z občanů. Mainstreamem i alternativou bylo popsáno mnohé o řehtání úřednického Šimla, lépe je třeba psát o tom koni v množném čísle. Moc úředníka je velmi výrazně znázorněna veršem –

Vyplňte dotazník v patnácti kopiích,

on už vás potom přejde smích.

Od Pólu k Zambezi,

Úředník vítězí.

Paní Šabatová a její podporovatelé se nás  snaží přesvědčit,  že  ombudsman, v nejryzejším podání a  v tradici Dr.Motejla  je  tu jenom proto ,aby  řešil  tzv.lidskoprávní  agendu  – viz  pronájmy  bytům  rizikovým skupinám,  oblečení jako náboženský  symbol  nebo exaltované  tzv. „nároky“ jiných minorit.  Jenže působnost  a záběr rombudsmana je  daleko širší.

Jako se stalo v jistém případě, o kterém toho vím tolik, že ho mohu popsat, jako by se to přihodilo mně. Byl to vlastně souboj s právem nápravy škody a její úhrady na rodinném domku a s nečinností stavebního úřadu, který se tvářil, jako mrtvý brouk. Ovšem brouk nadaný vášní pro kontroly staveb a výsledek mnoha kontrol jen ukládat do šanonu, a další opatření žádná. Ticho po pěšině. Jen zoufalé skřípění zubů a nárůst vzteku na straně poškozeného stavebníka a snad i zvrácená zášť a radost na straně toho, který ten problém způsobil. A snad i úmyslně. Tedy majitele té druhé stavby.

Tak jak to bylo a začalo :

Když zemřela jedna stará paní a v závěti přenechala svůj dům dětem, tak syn se rozhodl pro rekonstrukci onoho domku z předminulého století takovou modernizací, aby jeho děti mohli vzpomínat na svého otce s tím, že jim předal bydlení s komfortem, který nijak nezaostával za současností jejich doby. I když – co můžeme vědět o budoucím, jak bude, co nastane, dobře, nedobře – o budoucnosti předem nevíme nic. A nahlédnutí do historie nás téměř vždy překvapí zvraty doby, naprosto nečekanými.

To nečekané se ale projevilo příliš brzo. Rekonstruovaná stavba nestála obklopená zahradou s přístupem k blízké řece. Řeka tu byla. I zahrada. Jenže ona stavba měla z jedné strany přilepený druhý dům, který patřil cizí osobě. Tedy šlo o dvojdomek, jak se často stavěly domy ještě za Rakousko – Uherského mocnářství a cizí osoba byla tak cizí, a chovala se cize tak, až mrazilo. Na Moravě mezi sousedy nevídané. Jak se dozvíme z následujícího.

Když ta cizí osoba – můžeme si vymyslet lecjaké jméno, abychom se pohnuli s vyprávěním z místa a aby to současné GDPR bylo nakrmeno jinak – takže ze sáčku s padesáti různými příjmeními, mi vypadlo jedno s názvem Šášová. Dále třeba Růžena. Takže milá Růženka, když viděla jak ten domek vedle její původně stejné stavby zkrásněl a byl vybaven dostupnou vnitřní modernizací a pro dětské hry na bezpečném místě měl velkou terasu, osluněnou od časného jitra, až do pozdního odpoledne, také po něčem podobném zatoužila. Tetička ji zanechala dostatečný majetek, který Růženka zhodnotila a také začala se svou výstavbou.

Ale ouha, její projekt výrazně kolidoval se současným osluněním sousedovy terasy, kterou by zastínil tak, že by sousedovy děti byly při svých hrách polovinu dne ve stínu. Návrh souseda na rozumnou změnu projektu, Růženka odmítla. Tedy takovou kompromisní úpravu  její stavby, která by v podstatě kopírovala stavbu vedle. Takže by si oba sousedé navzájem vadili, nebo nevadili zhruba stejně.

Ale soused by mi viděl na můj dvorek, namítla Růženka. Že by ona viděla totéž, i když z opačné strany, by asi dle jejího naturelu, bylo, nebo nebylo správné, už soused neřešil a podal námitky, které se postupně rozrostly až do soudní pře . Jak je známo o českomoravskoslezských soudech, jsou zdlouhavé a vlastně pře neřeší, jen je postupují z okresního ( také jste si milí čtenáři všimli, že okresy byly už před desetiletím zrušeny, ale soudy ne ?), na krajský a i dále je možno posouvat nerozhodnuté záležitosti výš a výš.

Je to dobře i není. V Britanii, kdysi velké, se neodvoláte proti nespravedlivému rozsudku nikam. Soudce tam rozhodne a šmytec. Jste hned vrah, lupič, výtržník, apod., nebo nevinen.Viz nedávné zabití českého občana rozbitím jeho hlavy řetězem z jízdního kola. Vrah byl osvobozen. Čech byl příliš drzý a bitku si začal on. Britanie first. To jsem ale odbočil od meritu věci. I když to do příběhu také patří. Protože soudy se táhnou a netrpělivost Růženky rostla tak, že zákon, nezákon, začala stavět. Tedy na černo.

Dnes už nelze říci, jak k tomu došlo, ale společná zeď, na hranici mezi oběma domy spadla. Takže se vlastně násilně probourala k sousedovi. A zde poprvé a naposled správně zasáhl Městský stavební úřad. Nařídil Růžence spadlou zeď v původní podobě a místě znovu postavit. Poslechla, vlastně rozhodnutí úřadu poslechl polír, který nechtěl mít problémy.

Polírem, milí čtenáři byl v C. und K. , nazýván dnešní stavbyvedoucí – když už byl dvojdomek stavěn za bývalého mocnářství. Důkazem jsou schody původně na půdu do podstřeší, které jsou jen pro rakouské nohy. Dnešní evropský schod je vysoký 17 cm, kdežto rakouský schod má výšku 22 cm. Takže minulost měla výše nebo níže do žlabu. Sporné tak i tak. Jak pro koho.

A nyní přichází na scénu soudní rozhodnutí, které zamítlo právo dětí na plné slunce. Takže stavba Růžence nyní rostla jako z vody. Téměř až do nebe čněla nová zeď nad dětskými hrami. Jenže  klempíři najatí kdo ví odkud, tu původní hraniční zeď pokryli plechem tak neodborně, že sousedovi do jeho rekonstrukce a modernizace začal při dešti mokvat strop. A hned ve dvou místnostech s pozdějším plesnivěním, bez ohledu na nedostatečné zakrytí plachtami, obětavým polírem. Růžence to nevadilo. Přesněji – nevadilo jí mokro u souseda. Což dávala naplno dopisováním invektiv, osobně vhazovaných do sousedovy poštovní schránky. Co bylo dál ?

Po soudním rozhodnutí, i nečinností v zajištění nápravy Stav. úřadem ve věci mokrého stropu, ani stížnost na nečinnost místního staveb. úřadu na Krajský úřad, už praskla veškerá zdrženlivost z obou stran. Sousedka pokračovala v invektivách i přes trest od Přestupkové komise města a soused s mokrým stropem požádal o radu, nebo opatření Veřejného ochránce práv, tehdy pana Otakara Motejla.

Mluvil jsem se sousedem, když se vrátil z Brna. Natěšen, že s ním celou záležitost sepsali a slíbili projednání po právní stránce i věcné, stran nečinnosti stav. úřadu.

Později mi dal přečíst odpověď, podepsanou panem Motejlem. Pokyny a doporučení si  Úřad za rámeček nedal. Ale dál se nedělo stále nic. Žádná změna.

Kontroly stavebního úřadu, jak mi soused sdělil na můj dotaz chodily pravidelně, ale zjistily, že do sousedovy stavby při dešti stropem teče, že to kvazioplechování, kterým zatéká, není dle ČSN a víc nic. A sousedka se smála když pršelo, ale nakonec  zmlkla.

Její stavba nepokračuje, protože vznikly problémy s financováním – znáte dnešní projekty, nafouknout výdaje tak, až investor zjistí, že už nemá čím platit, protože původní rozpočet byl překročen. Takže soud Růženky se stavitelem, zajisté pokoutným a nakonec to skončilo exekucí u stavitele i Růženky. Oba neplnili exekuční požadavky a předepsané platby. Podrobnosti v tomto bodě mi soused neřekl. Možná je ani neznal. Asi zůstane toto v oblasti dohadů a já, protože se to stalo před jedenácti lety, si vše už pamatovat nemohu a ostýchám se pana souseda zeptat. Když je to vše tak dávno. Dávné problémy se nemají připomínat, je lépe je nechat spát a tak nevyvolávat vzpomínku na nepříjemnosti. Jen si vzpomínám na jeho rozzářené oči, po návratu od pana Ombudsmana Motejla. Nakonec  byl jediný, který  jednal rychle a ve  smyslu práva  zdravého rozumu. Což  leckdy  vůbec není samozřejmé.

Dal sousedovi  naději.

Vy ji také můžete mít. Až nebudete si vědět rady s neřádstvem Úřadu, obraťte se na nového Ombudsmana, pana JUDr. Stanislava Křečka. Jak usuzuji, bude navazovat na ombudsmandskou agendu, svého předchůdce před deseti lety, Dr. Motejla.

Alespoň doufám.

Doslov : Dnes, když jdete ulicí s řadou dvojdomků, jiné typy domů tam po obou stranách nestojí, tak si všimnete dvou jakoby novostaveb, s pláštěm zateplení a novými střechami. Ten dvojdomek o kterém bylo výše napsáno dost, ten původně Růženčin, má nového majitele. Svou polovinu si dostavěl tak, aby už nebyly žádné spory a život jde svým obvyklým tempem dál a dál. Takže, ať už bylo opatření Dr. Motejla jakékoliv, závěrečná fáze dospěla k úspěšnému výsledku.

Tož tak.

Vlkův  dovětek:

Předpokládám, že  se  Geordyn nemýlí.  Od  Dr. Křečka  si slibuji,  že  do svého úřadu  vrátí  selský rozum  a  místo nezřízeného lidskoprávního aktivismu uměřenost. A také  ochranu  běžného Josefa Nováka a jeho rodiny. Proč mi  protestující  proti Křečkovi  vtloukají do hlavy  že ombudsman je  jen o jedné,  té „jejich“  agendě?  Nemluvě o tom,  že obdivuji jejich  jasnozřivost, jak ji bude nový ochránce lidských práv  pojímat.

Je  dobře  známo,  že  místo planých moralistních keců nebo různého prázdného fantazírování  dávám přednost  statistikám, číslům, grafům. Prostě  tomu, nač   si mohu  sáhnout.  A teprve na základě  tohoto si tvořím nějaký názor. Někdy  tenhle postup není možný, když nic  tvrdého nelze  dohledat, či  to neumím.

Tato  metoda  byla použita  i  na přezkoumání  působení Dr. Křečka  ve  funkci zástupce ombudsmana. Abych  získal nějaký minimální přehled,  jestli je za ním vidět nějaká  práce  a když  ano, tak  jaká.  Pokus  byl činěn bez iluzí o nějakém  výsledku.  Nicméně  výstup lustrování internetu mne překvapil. S   gustem to, co  mi nakonec  vypadlo v základních  rysech předkládám, jako vhodné orámování Geordynova  článku vám.

Rezultem  několika  hodinové práce je tento článek:

Šabatová trvá na svém: Křeček nebyl dobrým kandidátem na ombudsmana

Nehodlám vás  zatěžovat  tím, co si  odcházející  ombudsmanka myslí o svém nástupci.  To je  v podstatě  dnes už jen její soukromá věc. Přetisknu  jen to, co sděluje o práci, v pozici  jejího  zástupce  prokazatelně  odpracoval  jeíj  zástupce  Dr. Křeček. Údaje  jsou verifikovány  tím, že  je  odprezentovala  mluvčí úřadu  paní Iva Hrazdílková a  to pro ČTK.  Takže  je  berme jako spolehlivé. Dovolím si z textu ocitovat:

V agendě, kterou měl přidělenou Stanislav Křeček jako zástupce veřejné ochránkyně práv, bylo za šest let více než 12.000 podnětů. V 1500 případech zástupce ombudsmanky zjistil pochybení. ČTK to řekla mluvčí kanceláře ochránce veřejného práv Iva Hrazdílková. Křeček bude po dosluhující Anně Šabatové novým ombudsmanem, do funkce ho ve středu zvolila Sněmovna.

Křeček se v průběhu šesti let ve funkci zástupce ombudsmanky zabýval problémy lidí v několika oblastech. Šlo například o stavebnictví a územní plánování, pozemkové právo a restituce, ochranu životního prostředí, památkovou péči nebo ochranu osobních údajů. „V těchto oblastech se za uplynulých šest let vyřídilo více než 12.000 podnětů. Nezákonný postup, nečinnost nebo jiné pochybení úřadu zjistil zástupce ombudsmanky v 1500 případech. Prakticky vždy se mu ale podařilo zajistit nápravu, jen v 57 případech už náprava nebyla možná, případně ji úřad odmítl a nepomohlo ani zveřejnění případu nebo informování nadřízeného úřadu,“ uvedla mluvčí.

Jen ve stavebnictví šlo asi o 3000 vyřízených podnětů. Křeček v roce 2015 například kritizoval časté změny právních předpisů ve stavebnictví, tehdy ministerstvo pro místní rozvoj připravilo třetí zásadní novelu za posledních osm let. Věnoval se například problematice černých staveb, z jeho šetření konkrétních kauz totiž vyplývalo, že úřady nejsou dostatečně důsledné a rázné a nevymáhají respektování zákona.

Křeček se však věnoval například i problematice týrání zvířat, kdy zjistil, že úřady ne vždy případy správně vyhodnotí a ne vždy dokážou účinně zasáhnout. Zástupce ombudsmanky také například provedl plošné šetření postupu obecních úřadů a krajských veterinárních správ za roky 2013 až 2016 u případů úniku zvířat a napadení zvířete zvířetem. Opakovaně se zabýval případy udělování výjimek z dodržování hlukových limitů. Vedl také rozsáhlé šetření ohledně záplavových území. Poukázal na problémy, které se v praxi objevují, kritizoval především opožděnou aktualizaci už vyhlášených záplavových území a zón.
Takže  si to shrneme:

Opravdu  nebude dobrým ochráncem  lidských  práv  někdo, kdo  během  šesti let ve  druhé funkci této instituce funkci  řešil  12 000 podání?  Kdo  jako oprávněné  vyhodnotil  1500 z  nich a  všechny  tyto  dovedl k nápravě?

Takže když  uvážím, že  v té  funkci byl 6 let a  rok  má řádově  200  pracovních  dnů, pak  mi vychází,  že každou pracovní šichtu obdržel 10 nových případů v průměru na  každý den a dotáhl do úspěšného konce 1,25 případu,  kdy  byla  porušena práva  nějakého nešťastníka!!! Také každý pracovní den!!!  Kdo z těch , co proti Dr. Křečkovi protestují s  může  pochlubit  podobnou bilancí?  Respektive –  vůbec nějakou bilancí, že někdy někomu v životě pomohli?

V kauzách, skoro  se  chce  říci obyčejných,  které  neměli medializaci  muslimského  šátku v nemocnici nebo provokace vůči pronajimatelům bytů. Chápu, že  z případů,  podobnému tomu, který popsal kolega  Geordyn nelze  vytlouci ani palcové titulky  ani  uznalé poklepání   zahraničních  superkorektních a  hyper  rightwatchistů. Jenže  tohle  snad  nebude  žádný trochu  soudný  člověk brát  jako  nějaké měřítko?!

Bojovat  například se  stavební lobby  ohledně hlukových limitů je  velmi nudná, dlouhá a nevděčná  záležitost. Podobně jako boj  proti těm, co začnou stavět načerno, protože  si jsou jistí  svou beztrestností a  svými kontakty,  že  to nakonec nějak zlegalizují a  ignorování zákonů jim projde. .

Týrání zvířat?  To zajímá  jen  feministické exhibicionistky, když  někam přijdou v kožichu a  demonstrativně  jej před kamerami odhodí s  dramatickými výkřiky  radši nahá než v kožichu! To zaujme a stačí  na minutu  histrionské slávy. Ale  psí množírny, tragický osud  starých nebo zanedbaných zvířat, přežívajících po kolena  v hnoji?  Tohle  ty  vykřikující proti Dr. Křečkovi nikdy nezajímalo a nebude zajímat ani v budoucnosti.

Jsou  jedna  práva  nadřazená  těm jiným, respektive jsou práva  někoho důležitější než práva jiného? Zdá se, že  si  antikřečkovci  myslí, že  ano.  Že jen ta  agenda, kterou preferují oni je  ta  pravá a  jediná. Není!

Nevěřím, že  Dr. Křeček v nové  funkci  omezí tzv. lidskoprávní případy, jak  se nám Šabatová a  spol. snaží namluvit.  Ale mám jistotu,  že  kvůli nim  nebudou  potlačeny  ty ostatní  – stavební,  hlukové,  zvířecí a  další například ve zdravotnictví nebo sociální péči, což začíná být vysoce  prohibitivní  a mnohé  další. Jak  by si představovali ti, co  nově zvolenému ombudsmanovi hodlají zabránit  například  v převzetí úřadu. A  to je moc  dobře. Protože kvůli stromu požadavků  tzv.menšin nesmí  zmizet les  neřešených starostí  a poškozování práv  většiny.

Dodatek z  nedělního rána

S postupujícím časem atmosféra  kolem nového ombudsmana  spíše houstne  než aby  se uklidnila.  Přicházejí nové a nové  vyhrocené reakce  těch,  co straší tím jak, Křeček tenhle  úřad těžce zneschopní.

Dokonce někteří  zaměstnanci úřadu prý  vyhrožují výpovědí.   Protože  nový  šéf  úřadu  se podle nich  nebude věnovat nebo ne  dostatečně, té  tzv. diskriminaci…..

Počkám si na to kolik  jich bude. Už  vidím, jak tihle náhle opouští svoje místa  vstupují  na  trh práce… Ovšem   zřejmě pouze na tu jeho část, která tu diskriminaci  bude  potírat. Protože ta  je pro ně  nad  všechny ostatní agendy na světě!!!

Nad starosti a  trápení těch ostatních, co se na  tenhle úřad poslední instance  obracení s jinými problémy, jenž jim otravují  život neméně  než  jiným ta diskriminace, jak jsme si popsali výše.

 

Vnucuje  se otázka –  jaký podíl mají  diskriminační  kauzy  z celkového počtu  případů ombudsmana a  jeho instituce připadá  na  diskriminaci a kolik na  ten mnoho vrstevný  zbytek? 

Sám Dr. Křeček v jednom rozhovoru  prohlásil toto:

„Diskriminaci budeme věnovat takovou pozornost, jakou nám ukládá zákon, ale v rozsahu, ve kterém se na nás lidé obracejí. To je pět procent všech dotazů. Osobně si myslím, že pozornost úřadu neodpovídá zájmu občanů o tuto problematiku,“

Opakuji –PĚT PROCENT  Z CELKU, pro jistotu ještě  jednou 5%!!!!!!!

V této souvislosti také kritizuje počet právníků, kteří se této oblasti v úřadu veřejného ochránce práv věnují.

Ani náhodou netvrdím  a netvrdí to ani nový šéf  úřadu, že  tahle problematika  není důležitá. Jen si oba myslíme,  že  má být projednávána  proporčně.  Křivda kvůli rase  a podobně  je  velmi bolestná a jde o nepřijatelnou nespravedlnost. Jenže když  jsou někde obyvatelé celých velkých obytných celků obtěžováni trvale  hlukem  z nějaké komunikace   a nejsou schopni se  ani oni ani jejich děti v podstatě  ani jeden v  roce pořádně  vyspat  nebo si otevřít okna, aby si vyvětrali, je  to snad  záležitost menší důležitosti a  jejich práva  mohou klidně počkat?  Například  až na  dobu, kdy  dojde počet  realitek, kam lze poslat  romskou figurantku  na provokaci, kdy předstírá zájem o pronájem bytu a následně  pak podle  reakce  se na pronajimatele  vrhnou  media  a ombudsman nebo nikoliv? Až  zkrátka  vyjde  na ten hluk čas a  kapacity? Když je to součást  těch většinových 95%?  Takhle  si to  například  představuje  univerzální „lidskoprávnice“   Džamila  Stehlíková, Jakub Patočka nebo Anny  Šabatová osobně?

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.