Lex Babiš platí = Babiš má kliku, že platí


Ústavní soud  včera odpoledne  rozhodl v  dlouho očekávaném sporu o tzv. Lex  Babiš, t.j. zákonu, který omezuje  politiky  co do nakládání se  svým majetkem, respektive  co do vlastnictví  majetku, když vstoupí do vrcholné politiky.

Tento zákon jim například  přímo zakazuje  vlastnictví   jiných než internetových medií. Tedy  žádná  soukromá  televize, radio nebo noviny. Dále znemožňuje    firmám vlastněnými vrcholnými politiky aby  se ucházely  o státní zakázky  nebo pobíraly jiné než nárokové dotace,  či investiční pobídky.

Jedinou cestou, jak si  zachovat přístup  ke státním dotacím, zakázkám atd. je  vložení  takových firem nebo  sdělovacích prostředků do tzv. svěřenských  fondů, kde na ně  původní  vlastník nemá  mít  vliv.

Důvod je  jednoduchý  – jestliže  někdo má  velký ekonomický dopad  a  tím  i  obrovský  ekonomický  zájem a ještě  k tomu rozhoduje, ať už  přímo nebo nepřímo z politických pozic  o státní ekonomické politice, zakázkách, investičních pobídkách pro  velké investice  nebo systému nenárokových dotacích, je  zcela  evidentně  v neudržitelném střetu zájmů.  Je  to tak triviální, že to musí  být zřejmé už i nezaujatému  žáku  7. třídy základní školy.  A  jde o něco, co je velmi přísně  hlídáno, regulováno  a sankcionováno v  každém normálním civilizovaném státě. Pouze  v banánových republikách  a  České republice  může  takovýhle zákon  způsobit politické vlnobití.

To pochopitelně  vyvolal  Andrej Babiš, když se zákon dostal do sněmovny  a byl projednáván,  kde  zaujal svou obvyklou  fintu pro tyto případy – začal fnukat, jak mu  všichni  ubližují a nikdo mu nepřeje. A  dělal všechno možné ,aby jej zablokoval.

Samozřejmě za  obrovského spolukvílení  svých zaměstnanců politické  divize  Agrofertu,  kteří  sedí v poslanecké sněmovně  a říkají si formálně  – poslanci. Ti /celkem 41/spolu se Zemanem podali  žalobu na  tento zákon  k Ústavnímu  soudu v zimě  roku 2017.

Zeman uvedl, že se domnívá, že zákon je v rozporu s ústavou i s mezinárodními smlouvami. Porušuje prý zákaz diskriminace na základě majetku. A  svorně s poslanci za  ANO  žádal zrušení  zákonu.

Jak řečeno – Ústavní soud  včera v  souladu se zdravým rozumem konečně  rozhodl a smetl žalobu se  stolu.  Odůvodnění  zatím není dostupné, známé jsou jen  střípky.

Podle většiny ústavních soudců zákon neodporuje ústavě a sleduje veřejný zájem na férovém vedení politické soutěže. „Ekonomická moc může přispět k získání moci politické, která potom může být zpětně synergicky využita k posílení moci ekonomické, například získáním veřejných zakázek nebo omezováním konkurence,“ stojí v nálezu.

V nálezu také zaznívá, že volby v demokratickém právním státě mají být řádně vedenou soutěží o důvěru voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů vítězem voleb. Stát není podnik, stojí výslovně v nálezu. Podle ÚS je povinností právního státu vytvořit veřejnému funkcionáři takové podmínky, aby mohl svou funkci řádně vykonávat, ale také zamezit tomu, aby svěřenou moc mohl využívat k prosazování vlastních zájmů.

ÚS také řekl, že zákon o střetu zájmů je dostatečně obecný, netýká se jen premiéra Andreje Babiše (ANO). Podobně jako premiéra limituje tisíce dalších veřejných funkcionářů.

Soudce zpravodaj Jan Filip, který působí jako profesor ústavního práva na brněnské právnické fakultě,uvedl:

„Podle listiny má každá osoba stejná práva a stejné povinnosti. To, čím se liší, je, jaká je možná míra omezení do těchto práv a svobod. Jde o elasticitu základních práv a svobod,”

Jinými slovy  – lidé mají stejná práva, ale lze je omezit podle  toho, jaký mají přímý  vliv  na  řízení společnosti. A ten, kdo ji  řídí ze  samého vrcholu mocenské  pyramidy musí  být omezen na svých právech daleko více, než  ten, kdo je v  její základně. V souladu se  selským rozumem, pudem  kolektivní sebezáchovy a principem předběžné opatrnosti.

Tak jak  to chápala naprostá většina  těch, co to pochopit  chtěli  už  při samém vzniku  normy.

Babiš  i Zeman dostali  velkou právní  facku. Zaslouženou. Nicméně  Babiš může  okamžitě  začít  slavit!  K neuvěření, že? Slavit, když prohrál a  to  veřejně a  s velkou  mediální rezonancí, že i jeho spindoktor a mediální eskamotér Prchal bude mít  pár  dní problém jak tohle vyžehlit?

Ale  ano!  Nesmíte zapomínat, že  Babiš  stále vede spor s Evropskou unií  ohledně  dotací pro Agrofert.  A  že podle  zatím známých  zjištění  vyšetřovacích orgánů EU  i když  vložil  de jure, podle  tohoto zákona  majetek do tzv.svěřenských fondů, ponechal si i tak de facto kontrolu  nad  celým svým majetkem, takže  je  i nadále  v  nepřípustném střetu  zájmů.

Zkuste si představit  situaci, kdyby  byl US  zmatečné  Zemanově  žalobě  vyhověl a konstatoval, že  zákon a tedy  nutnost  přijmout  majetková omezení z něj vyplývající nebo vložení  Agrofertu a  ostatních firem do svěřenských fondů bylo protizákonné!!! Jen to zkuste a  doplňte  si  jak by na  vzniklou situaci  asi tak musel  reagovat Brusel!

Nejspíš  by  došlo k okamžitému stopnutí  všech  dotací  z EU do ČR, protože by bylo konstatováno, že  stát nemá  upraveny  ani ty  základní vztahy  bránící  střetu zájmů,  že  tudíž  Česko je  netransparentn,  nelze  je  dál jakkoli financovat  z unijních peněz!  A  vůbec  bych se nedivil, kdyby  vyslovil požadavek a vrácení všech už vyplacených dotací  od  data podání  žaloby.

Myslím, že  když  ne úplně  všechno, pak většina z toho by  se okamžitě  byla přihodila. Protože  není sebemenší důvod, proč  by civilizovaný svět  měl trpět  extrabuřty  českému oligarchovi, podporovanému  narcisistním  českým prezidentem. Takhle  Babiš  může  dál před  svými voliči  fňukat,  jak  mu ta  zlá Brusel křivdí a   nepřeje  a jak zlovolně, aniž by k tomu  tomu jakkoli byla  přináležitá – vykládá  české právo proti němu.  Tahle prohra, vzhledem k tomu,  co se od podání Zemanovy  žaloby k  US  v této věci  semlelo kolem Agrofertu  na úrovní Evropské unie, je paradoxně – jeho výhrou!

V  celkovém hodnocení si  nelze nepovšimnout  drobného, ale důležitého detailu. Vlastně  dvou.

1- že  na  verdikt  se čekalo enormně  dlouho

2- že  ani tak zřejmě nebyl jednomyslný, ačkoli jinak  dopadnout, za normálních okolností  nemohl.

Dva  a půl roku nebo skoro  tři roky  je  doopravdy hodně  a hodně dlouho na takovýhle, poměrně  jednoduchý  případ.  Můžeme se jen dohadovat proč. Nezapomínejme, že  v kolegiu US  už je naprostá většina  těch, které tam nominoval Zeman, ne li všichni. Posílal snad i tentokrát  Zeman někoho z Hradu, aby  těm v talárech vysvětlil jeho stanovisko? Netuším. Ale  že by  to bylo nemožné?   Nebo  snad  i  u nejvyšší  české soudní instance  čekali,  až  jak dopadnou bruselské  audity  a hledala  se nějaká pomoc u  Evropského soudního dvora?  Ani to nelze vyloučit. Stejně jako  variantu, že  k tomu bylo sto úplně jiných důvodů. Přiznávám, že  by mne  pravá příčina  mimořádně zajímala, protože bychom se  o téhle  zemi a poměrech v ní panujících  asi leccos  zajímavého a netušeného dozvěděli.

A  ta nejednomyslnost?  Tady bych si troufl tipovat, že  to  lež v tom, co je  v minulém odstavci totiž  ve skutečnosti, že naprostá většina  soudců z Brna, ne li všichni  už jsou navrženi do své funkce  Zemanem. Ale není vyloučeno, že se mýlím.

A  ještě přidám reakci Hradu:

To  si fakt Mluvčáček  myslí, že veškeré   občanstvo České republiky  baští seno a  bučí, že  si  z nás  dělá takhle nehorázně  srandu?  Když je vlastně všechno  v pořádku, proč  tedy  Zeman tu žalobu podával? A  že  respektuje  výrok soudu?  No tak ať ho zkusí nerespektovat!  Ať se mu vzepře! Schválně!

Možná, že se té vzpoury  Hradu   proti soudním rozhodnutím ale  co nevidět  dočkáme.  Ta  včerejší  facka od  Ústavního soudu   Zemanovi nebyla  jediná, kterou  v posledních  dnech před  soudy inkasoval. Minulý  týden sedla ještě jedna a větší, ačkoli ne tak veřejně viditelná.

Zeman, respektive  Česká republika v  druhé instanci prohrála  spor  s  bývalým Zemanovým poradcem Zdenkem Šarapatkou. Stát se musí omluvit za výrok prezidenta Miloše Zemana o jeho bývalém poradci. Minulou  středu o tom pravomocně rozhodl odvolací pražský městský soud. Prezident v listopadu 2017 v televizi Barrandov řekl, že Šarapatku vyhodil pro neschopnost, ten ale z Úřadu vlády v době, kdy ho Zeman vedl, odešel po dohodě.

Odvolací senát ve středu potvrdil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 z května loňského roku. Ministerstvo financí musí podle pravomocného rozhodnutí zaslat Zdeňku Šarapatkovi doporučený dopis s omluvou do sedmi dnů od právní moci rozsudku.

„Soud prvního stupně konstatoval, že pronese-li prezident republiky nepravdivý výrok, nemůže se jednat o postup správný a s takovýmto hodnocením se odvolací soud ztotožňuje,“ řekl předseda senátu Lubor Veselý.

Zkrátka a dobře soud  v podstatě veřejně konstatoval, že  Miloš Zeman lhal. Nic více a nic méně. To je  samé jádro jeho verdiktu!

Tenhle  výrok Městského soudu  nejspíš / a  chci v to doufat/ nerozhodl nejspíš pouze  v Šarapatkově  kauze.  Vzhledem k tomu, že  je  odvolacím  stupněm i  v případě Kaslová versus  Česká  republika, v  tzv.  sporu o Peroutku a jeho údajný článek  údajně  vlevo dole,  dává  výrok soudce  Veselého solidní  naději, že  opět  dojde na nález, že    že pronese-li prezident republiky nepravdivý výrok, nemůže se jednat o postup správný a  že  se  s ním soud opět neztotožní!  Bylo by  to nanejvýš  žádoucí. Není přece možné, aby  prezident  pronášel beztrestně  cokoli a urážel stejně  beztrestně kohokoli. A všechno korunoval jeho advokát naprosto drze požadující po oběti  urážky  peníze  za soudní výlohy, když se postižený, v  tomto případě postižená,  ozve.

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.