Jedna malá stávková pohotovost


Svět, ale  i Česká a  Slovenská republika  doslova pukají  událostmi velkého dopadu ve  švech!  Zkuste  vzpomenout  kdy  měla  naposledy  celá planeta  tak nahnáno, jako nyní  s  koronavirem?  Myslím, že  se  vám  to nepodaří  vymyslet.  Nebo Slovensko…Tam jede  proces  Kuciakovými vrahy,  jsou zatýkáni  generální prokurátoři, prohlídky  v soukromých rezidencích  vysokých slovenských soudců  jsou  už jak nekonečný  seriál, NAKA  vstoupila přímo do politického boje, země  je doslova  v předvolební křeči.

Česko? Jeden skandál se  státními nákupy  za  druhým a  to nejen pokud  jde o zadávání státních zakázek a jejich cenu, ale  ukazuje se, že  stát , když si kupuje  elektronický portál na  distribuci  dálničních známek, tak daleko spíše  a za  nehorázně větší cenu pořizuje  vlastně  šmírovací systém na  vlastní občany a  všichni dělají, jako že  to je  normální. Do toho Brexit, Trumpova  šílená představa  o tom, jak prý přinést mír na  Blízký  východ, k tomu naprosto nehorázné prohlášení  vedoucích představitelů Evropské  unie k 75. výročí osvobození  vyhlazovacího  tábora  v Osvětimi, start amerických primárek, vyvrcholení impeachmentu,… Tohle  všechno – a to jsem uvedl jen maličký  vzorek, se právě  mele.

Jeden  lepší námět  na skutečně   pořádný  článek  než druhý…..

Přesto  to dnes nechám ležet. Hodlám  psát o věci, kterou, pokud  byste na ní vůbec narazili, by  vás nejspíš  nechala  zcela  chladnými. Já to ovšem  vidím úplně  jinak. Velké věci a události  jsou  zpravidla  tvořeny  stovkami nebo tisícovkami těch malých a  nepříliš  zajímavých. Ale pojďme  do detailu.

Minulou  středu /29.1./ jsem  čirou náhodou  sledoval, původně jen  na půl  ucha  a oka,  pořad  Události v  regionech. Opravdu náhoda. Z přehledu  regionálních zpráv mne  upoutala jedna jediná.  Tahle.

 

Nejde o nic  světoborného.  V okrese  Ústí nad  Orlicí vyhlásili  řidiči  dopravce, který  zajišťuje  pro kraj  v tomto regionu  plošnou  autobusovou  dopravu stávkovou pohotovost. Kvůli  kolektivní smlouvě se zaměstnavatelem.   Kde  se nemohou  dohodnout.

Říkáte  si  -banalita, proč  tomu věnovat  čas?  Takových případů je…

Jak se  to   vezme.

Cítil jsem to  stejně.  Než  z televize  zaznělo, co si co mne  donutilo  zvednout hlavu  od  talíře  s večeří.  To něco  byl následující  údaj – fa. ICOM, o kterou jde,  zaměstnává  v  Ústí nad Orlicí  cca  270 lidí, ve  stávkové pohotovosti jich je  13….

Tenhle nepoměr mne  probral dokonale   a  už jsem jen napjatě  čekal, co  bude dál.  Předběžně  bych byl vsadil  na  informaci o nějakém  odborářském exotovi, který  roupama neví co by a  chce  jen  kalit  vodu.  Zejména  když  se   v  reportáži objevilo  ještě také vyjádření předsedkyně  představenstva  dopravní firmy:

Takže jo!  To musí  být  ono. Nějací  divousové a  potížisté  z principu, co  brání ostatním chudákům  řidičům,  aby  dosáhli  u zaměstnavatele  lepších podmínek pro sebe  a tím i své  rodiny. Jen tak z plezíru.

Jenže  vzápětí vystoupil, i když  jen  hlasově,  šéf  jedné ze dvou!!!  odborových organizací, které  ve  firmě  tu stávkovou pohotovost  vyhlásily a  vyjevil,  jaké  jsou ty jejich  naprosto přemrštěné požadavky vůči hodnému a  vstřícnému zaměstnavateli.

O to vás  nemohu připravit.

V  té  mírnější  varianta  si  ti odhodlaní  ke  stávce představují,  že  by jim zaměstnavatel měl  za  celodenní  šichtu za  volantem  autobusu platit  měsíčně  nehorázných  21 700 Kč  základního  platu + pět stováků  /500Kč/  prémií a zaručit  čtyřtýdenní  dovolenou…..

Nezodpovědní radikálové mezi těmi  13 ovšem  chtějí  daleko více!  Základ  dokonce šroubují na  22 000! Taková nehoráznost! A k tomu měsíční premii  další  2 000 + naprosto neslýchaných  5 /slovy  PĚT/  týdnů dovolené!

Málem  jsem se  udusil právě  žvýkaným soustem, když jsem pochopil, co je předmětem sporu….

Takže  ti  točvolanti, co  od  rána  do večera  jezdí po východočeských okreskách  za každého počasí a jakýchkoli podmínek, mají  zodpovědnost  za bezpečnost  lidí a hodnotu svěřeného dopravního prostředku nedostávají  ani tolik, co prodavačky  v Penny?

A z  270 celkového počtu to vadí jen 5%, co jsou ochotni si  říci o trochu větší, ale pořád   žebráckou výplatu?  Ti  ostatní  nejspíš,  když jim na účet dorazí nějakých 17 klacků  čistého, chrochtají blahem a jen jen se  podle  paní předsedkyně  představenstva  třesou,  aby  tuhle  žebračenku  podepsali na  další rok, jenž  jak  ta  duše dobrá tvrdí  –  je pro ně  sociální jistotou….

Netuším, zda někdo  z personálu  firmy ICOM  Ústí nad  Orlicí  chodí  číst  na  Kosu. Pokud  ano, pak by mne zajímal  jejich postoj k téhle  věci!  Proč  odmítají  angažovat se  ve  vlastní  věci?  Opravdu jsou spokojeni s  tou  směšnou mzdou?  Proč nepodpoří svoje kolegy, co jdou s kůží na trh a  hodlají  vybojovat  více korun i pro ně?  Kde se v nich bere  ta  neskutečná  bázlivost?  Co mohou ztratit?  V situaci, kdy  kde jaká  firma  hledá  řidiče? A kdyby  už nesehnali  volant,  pak  super a hypermarketech  berou pořád a  jak už  řečeno,  za  větší plat. S pevnou pracovní dobou, bez rizika pokut a  další šikany, jíž  jsou na silnici  od pasažerů i policie   a  třeba i zaměstnavatele  – vystaveni?

Nechápu, nerozumím.

Klidě bych se vsadil,  že  mezi těmi  257, co od  té stávkové pohotovosti dávají  ruce pryč, je řada těch, co sledují politiku. A  pohoršují se nad  tím, kam se řítí  svět. Co ten  Trump nebo Soros, či ilumináti,   co nám zase provádí  Evropská unie  a Brusel,  jak s námi mávají  ti  naši mocní  nebo  naopak.  jak nepatřičně  si počínají ti, co demonstrovali na  Letné proti tomu hodnému  Babišovi a  ještě  hodnějšímu Zemanovi.   Zkrátka  mudrují, jak by se nám prima  žilo kdy  nás  nechali  ti zloduši všeho druhu  volně  spravovat naše  vnitřní záležitosti!

A přitom oni sami ve  své věci  nehodlají  podniknout  vůbec nic. Dokonce  evidentně  mají zábrany  se i  odborově  organizovat!  Zřejmě  proto, aby si nepohoršili u  své  vrchnosti….

Nehodlám se po nich  vozit. Je to jejich boj a  když jej nechtějí  bojovat,  pak nemohou vyhrát.   Jejich věc. Jde mi  o to, že  ti řidiči a jejich jednání je pro mne  takovým, neváhám napsat – reprezentačním vzorkem  české společnosti.

Hledáme kolem sebe a  nalézáme viníky  toho, proč  každý  z nás  není  dolarový milionář,  proč planeta  se netočí přesně  podle našich představ,  proč  není tohle   a  támhle to. A viníky,  samozřejmě, s přispěním  osvícených  a moudrých vůdců, kteří se nikdy nemýlí a neomlouvají, snadno nacházíme. V zahraničí a Bruselu zejména, ale také doma.  Například nám vadí  ti, co došli už  dvakrát na  Letnou. Těmi  mnozí z nás pohrdají nebo se jim pošklebují. Ačkoli sami,  aby si nějak nepohoršili, nejsou ochotni  vstoupit  ani do odborů!  Protože  to je přece  ta  organizace, která  dřív  rozdávala  vánoční kolekce a zařizovala  dětem tábory. Jinak nebyla  k ničemu…. Takže nastal stav,  že  v okamžiku, kdy odbory doopravdy  k něčemu  jsou, viz  Francie, je  v nich  5%  z celkového  počtu.

Mohl jsem si  vybrat jakékoli  velké světové  téma  mít nejméně  dvojnásobnou  čtenost.  Tohle držím  za  daleko důležitější! Když nejsme  schopni  se vzít za  elementární  vlastní,  jak si potom přisvojujeme  právo poměřovat a  kibicovat svět?   Velké  světové  kauzy jsou mimo náš  jakýkoli vliv a  dosah. Ať se jimi pojímáme  sebevíce.  Nic  s nimi nenaděláme. Ale  rozhodní nějaký  vliv  máme na  to, co se odehrává v našem bezprostředním okolí. V případech malých, zejména těch místních. A především v těch  na výsost osobních.  Jestliže  se nechceme  angažovat  ani v nich, v  čem  tedy jiném? V Gretě? Nebo snad  pořešíme to, jestli Irán má mít  atomovou bombu, když  se bojíme připojit se  ke  stávkové pohotovosti proti  žebráckému platu ?

Pro mne  je  východiskem jediné pravidlo –  vezměme  věci do vlastních rukou! I kdyby  šlo o naprosté maličkosti.

Budiž  nám inspirací  životní příběh  momentálně  silně  ve  světovém tisku propíraného Trumpova  osobního právníka  Rudiho Giullianiho. Klidně  celý, protože  pochází  z těžce  mafiánské rodiny. Jako vystřižené  z Kmotra.  On svou právnickou karieru  založil  na boji s organizovaným zločinem a  dotáhl to  až na  vrchního státního zástupce, když dostal za mříže  spoustu „nedotknutelných bílých límečků “   z Wall Street, ale především také osmnáct velkých drogových bossů. A později  největšího mafiánského bosse Josepha Bonanna.

Ale  tuhle  část  Giullianiho  života  na  mysli nemám.  Cílím na období kdy byl zvolen starostou New  Yorku.  A  vyhlásil nesmiřitelný  boj  tehdy  ohromující kriminalitě  ve městě. jako starosta vsadil na metodu nulové tolerance neodpouštějící ani drobná provinění. V letech 1994–2001 měl lví podíl na tom, že zločinnost klesla až o 70 procent.

Zkrátka  donutil policii a další orgány, aby  stíhaly  konsekventně  i to, co dříve  přehlížely. Prý na to nebyl  čas  a kapacity. Šlo jen o  chuť  a odhodlání. Stejně  to mají i ti řidiči  v Ústí nad  Orlicí, ale především my  všichni po celé zemi. Bez  našeho nasazení  žádná  změna  nepřijde. Na to klidně vemte  jed!

A  ještě  drobnost. Podstatná  drobnost!  Říká vám něco jméno ICOM a  Kateřina  Kratochvílová?  Tedy  firma  a předsedkyně  představenstva, co mají  takový dojemný strach  o sociální  jistoty  svých  „špičkově“ placených  řidičů?

Mělo by!  Kdysi  ICOM  fungoval v  několika  velkých  skandálech. Především v  tomto,  za který  řada lidí  dostala  hodně  vysoké tresty. Šlo obrovské  podvodné tunely v rozsahu miliard  korun. Jedním  z hlavních obžalovaných  byl i jistý  Zdeněk Kratochvíl. Takto otec  paní předsedkyně představenstva.  Před  soudem  v téhle  věci stála i ona.  Viny byla zproštěna. Nicméně ostatní odsouzení  nafasovali dohromady  tuším 36 let na tvrdo.  Někteří  měli sedět  ještě  teď. Už dávno jsou ovšem všichni venku.

Speciální  kapitolou  je  pak jmenovaný  Zdeněk Kratochvíl. Ten dostal  osobní milost  od Klause. Nikoli v té úděsné amnestii na  závěr  jeho hradního  bačování. Nýbrž  dávno před  tím. Do vězení, kvůli duševní nemoci nemohl. ICOM  řídit může..

Ještě  k té Klausově  milosti pro Kratochvíla. On byl omilostněn  v  roce  2008. V létech 2014 a 2015 ovšem našpendýroval za ICOM Institut  Václava  Klause  vždy  1 milion korun.

Abych jej citoval:

„Václav Klaus udělal pro Českou republiku strašně moc a nejenom udělal, ale stále dělá! Jeho Institut je tady potřeba, podává pragmatické zprávy o dění ve světě a většinou se ukáže, že má pravdu,“

Ano Klaus udělal pro republiku strašně moc… Například  tím, že omilostnil Kratochvíla… Nechť se  řidiči ICOMU  v  Ústí nad  Orlicí  nediví, že jezdí doslova  za  almužnu. Někde  se  ten  meloun pro Klausův institut  vzít musí, ne?

Ví těch  13 co se pustili do křížku s ICOMem s kým mají co do činění?   Nebo, ve  světle  těchto informací,  nejsou právě  ony  nakonec dostatečným vysvětlením, proč těch  257 ostatních  radši mlčí?

V každém případě – než  budeme  chtít  mistrovat svět jak to na něm má být,  tak  si prioritně  vyřiďme  domácí úkoly. Typu mizerné mzdy a  podobné.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.