Omamná vůně liberalismu


napsal Leo K

Objevují se titulky, které jsou nějakou variací na tvrzení, že koronavirová pandemie změní svět. Kéž by na to něco bylo! Do mailové schránky mi dorazil mail od nadnárodního řetězce prodejen, který za běžných okolností ihned mažu, ale ze zvědavosti jaká přináší moudra, jsem jej otevřel.

Vážený zákazníku,
chceme Vás poprosit o pomoc. V tyto dny jsme všichni na jedné lodi. Není jenom my nebo vy. Aktuální situace se dotýká nás všech. Dělejme, co je v našich silách a možnostech, abychom i přes ztížené podmínky žili běžným životem. […]Proto bychom Vás rádi poprosili o dodržování a respektování 5 základních pravidel odpovědných zákazníků:

Následuje 5 příkazů podpořených grafikou, které říkají: Používejte roušku, Nenakupujte zbytečnosti, Dodržujte bezpečnou vzdálenost, Nesahejte rukama na pečivo, Snažte se platit bezkontaktně.

Chovejme se vzájemně ohleduplně a disciplinovaně tak, jak bychom chtěli, aby se za této situace ostatní chovali k nám. Než k nám vůbec vyrazíte, rozmyslete si, co skutečně potřebujete, nejvíce tak zkrátíte dobu pobytu na prodejně. Dodržujte pravidla karantény a mezi ostatní choďte pouze, pokud jste si jisti svým zdravotním stavem…

No vida, v této mimořádné době jsme na jedné lodi […]

chovejme se navzájem ohleduplně […] jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám.

Jednoduchá zásada vzájemnosti v jednání mezi lidmi, která platí ve všech známých kulturách aniž by bylo možné určit, která je původnější,

jako objev doby koronavirové.

Žádost je voláním o pomoc cílená na společnost, která byla desetiletí masírovaná požadavky liberálního individualismu (čti – egoismu) kdy platilo vyznání Ayn Randové:

Nejvyšší hodnotou a měřítkem správnosti všech hodnot je život člověka jako člověka. Člověk je sám sobě nejvyšším cílem a hodnotou, není nástrojem k cílům ostatních. Neobětuje se ostatním, ani nežije z obětování ostatních sobě. Žije z hodnot získaných vlastní prací nebo dobrovolnou směnou. Dosahování vlastního štěstí je nejvyšším morálním cílem člověka.

Pandemie nám ale ukázala, že jedinou hodnotou, která nám zbyla je existence společnosti.

O peníze jde vždy až v první řadě, řekl svého času Václav Klaus starší a vystihl tak jeden z řady negativních rysů lidského charakteru. Bylo by ale chybou mu tento rys připisovat, stavět jej do role „vynálezce“ sobectví. To tady existovalo už dávno předtím a nalezlo své zdůvodnění v nauce (čti: ideologii) liberalismu a u nás v článku 11 Listiny základních práv a svobod:

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Toto ustanovení má úplně stejnou úlohu jako proslulý článek 4 Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960:

Vedoucí silou ve společnosti i ve státě je předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, dobrovolný bojový svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů z řad dělníků, rolníků a inteligence.

Obě dvě ustanovení totiž predikují, kdo bude ve státě vládnout. Ústava z roku 1960 to říká přímo a bez obalů – KSČ kdežto Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky z roku 1993 to říká nepřímo a zaobaluje to vlastnictvím jako základním právem – ten, kdo má majetek. Pro bohaté lidi je majetek zdroj vlivu na vývoj světa. Americký miliardář maďarského původu George Soros poskytne jednu miliardu dolarů (22,7 miliardy korun) pro spuštění projektu globální univerzity. Odůvodnil to bojem proti vzrůstajícímu nacionalismu a klimatickým změnám. Nová instituce nabídne mezinárodní vyučovací a výzkumnou platformu a ponese jméno Open Society University Network (OSUN). Řekl doslova:

Dlouhodobá strategie je naší nejlepší nadějí a spočívá v přístupu ke kvalitnímu vzdělání, obzvláště takovému vzdělání, které posiluje samostatnost jedince rozvojem jeho kritického myšlení a zdůrazňováním akademické svobody,”

aniž zmínil, že jde o cílené vzdělávání, které preferuje jeho osobní názor jímž chce řídit chod světa. Z jeho přednášky vyplývá, že vládu vzdělání a práva si představuje jako rozvrat parlamentarismu, konkrétně nahrazováním vůle parlamentu výroky soudů a nadnárodními strukturami.

Chudým nezbývá než se spolehnout na většinový systém demokracie (proto existuje snaha jej zpochybnit), která by měla odolat vlivu nevolených ale majetných. Vědí, že „když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají,“ přesto často podléhají „zpěvu sirén“ a právě proto hledají své zakotvení v kultuře a společnosti.

V současné době probíhá v italské provincii  Bergamo poblíž švýcarských hranic katastrofa.

In Bergamo hört man nur noch die Sirenen der Krankenwagen

– píše Neue Zürcher Zeitung. Dosud zde bylo napočítáno více než 4 000 nakažených z 1,2 milionu obyvatel. Více než v kterékoli jiné provincii. Jen za poslední týden zemřelo 330 lidí, což je desetkrát více, než je obvyklé. Márnice jsou plné, krematoria přetížená a na hřbitově Bergamo je pohřeb každou půl hodinu.

Smutný, protože nedoprovázený, osamělý pohřeb.

Starosta regionu požádal už před měsícem, aby byl region uzavřen, ale ministerstvo vnitra v Římě to v té době nedovolilo. Byla turistická, lyžařská sezona. O peníze jde vždy až v první řadě.

V naší živé paměti je odboj cestovních kanceláří, které proti výzvě vlády „Nejezděte do Lombardie,“ prohlašovaly, že lyžařská střediska „jsou čistá.“

V Evropě je (nejspíš kvůli citelně jinému, liberálnímu přístupu) už víc obětí koronaviru než v celé Asii, a tak dostaneme z Číny hromady masek, roušek a testů…„v časech nouze potřebujeme všichni vzájemnou podporu,“ hájí se Uršula, která krátce předtím přiznala, že koronavirus „podcenila“… fascinující… nicméně, za špatný obrázek toho, jak si EU vede, může dezinformační kampaň z Ruska, tvrdí v Bruselupíše sarkasticky Tereza Spencerová.

Dům Gene Cranickse v roce 2007 shořel do základů – i s jeho psy a kočkou, zatímco přivolaní hasiči pouze přihlíželi, dokud z domu nezbyly jenom základy. Stalo se v městečku South Fulton ve státě Tennessee. Hasiči v South Fultonu jsou totiž soukromou společností. Televizní komentátor ultrapravicové televize Fox Glenn Beck rozhodnutí požár nehasit, když příslušný poplatek nebyl včas uhrazen, ve svém pořadu hájil.

Kdyby ten oheň hasili, znamenalo by to hašení na úkor toho, kdo platil.“

Ve stejném roce hejtman Středočeského kraje Petr Bendl prosadil privatizaci nemocnic jako „revoluční rozhodnutí středočeského kraje“ s tím, že

menší nemocnice patrně zruší drahý provoz, který pacienti až tak nevyužijí, třeba infekční oddělení.“

Jisté je, že sny pravověrných liberálů o soukromých hasičských, policejních a zdravotních složkách, které naplňují poptávku trhu, jsou teď ještě směšnější než kdykoli předtím.

Jestli pravicoví politici zarytě tvrdí, že není žádná společnost, tak co vlastně zachraňujeme?

Společnost lidí je totiž všechno, kvůli čemu naší planetu vnímáme.

A tak se nám tu rodí nové formy vzájemnosti, které jdou proti proudu individualismu a atomizace společnosti. Ve snaze minimalizovat dopady koronavirové krize Španělsko zestátnilo dočasně všechny soukromé nemocnice a zdravotnická zařízení. Bezprecedentní krok ohlásil na tiskové konferenci v neděli v noci ministr zdravotnictví Salvador Illa.

Veškeré prostředky ze soukromého sektoru mají být v boji s epidemií k dispozici veřejnému zdravotnictví v regionech napříč Španělskem,“

prohlásil Illa a dodal, že privátní zařízení budou poskytnuta pacientům s koronavirem SARS-coV-2 a všichni výrobci a dodavatelé zdravotnického materiálu by měli do 48 hodin kontaktovat vládu a dohodnout se na dalších krocích.

V době pandemie se některá americká města rozhodla zastavit praxi, kdy jsou z domovů na ulici vyhazováni ti, kdo si už nemohou dovolit nájem nebo mají potíž splatit hypotéku.

Také začala zřizovat nová útočiště pro lidi, kteří nemají kam jít. Během posledních několika dní zavedly státy Kalifornie a New York i některá města včetně Los Angeles, Miami, Orlanda, Seattlu a Filadelfie opatření, ke kterým je inspirovaly nedávné kroky Singapuru nebo Itálie. Přes devadesát amerických měst například přestalo vypínat vodu těm, kteří mají s nájmem zpoždění nebo neplatí. Teď tato opatření potvrdilo ještě Trumpovo moratorium a podpis zákona,

který i nepojištěným zaručuje testování zdarma, dva týdny placené dovolené na péči o nemocné příbuzné, navýšení výdajů do státních zdravotních nebo potravinových programů.

Kam se hrabe Obamacare! Ale situace ve Spojených státech je natolik bizarní, že Joe Biden na vítězné vlně poráží Bernieho Sanderse, ale praktická politika samotného Trumpa uskutečňuje (byť přechodně) Sandersovy myšlenky.

Pohádkáři levice i pravice naskočili na špek americké soft power pod názvem liberalismus, jak to mimořádně výstižně komentuje Václav Bělohradský. I když jsem už dlouhý, ten koment sem vložím.

To, co obíhá pod názvem „liberalismus“ v globální mediální krajině, není než evropský levicový diskurz vyluxovaný americkou campusovou kulturou, tedy tím nezodpovědným žvaněním na amerických univerzitách v oboru „cultural theory“ nebo „cultural studies“ – plasticky odhalují povahu takových diskuzí vystoupení třeba Žižka v USA před campusovým publikem, vášnivě se hádajícím o nějaký obskurní pojem). 

Campusová levice USA není vychována historickou odpovědností vůči společnosti jako levice evropská, která usilovala po válce o získání vlivu v celé společnosti, ne v těch chráněných výbězích pro zlatou mládež, kterými jsou campusy amerických univerzit, z nichž pak vede přímá cesta k „pracovní pozici“ na Wall Streetu nebo v reklamních agenturách či v korporacemi sponzorovaných institutech. 

Kariéra globálního univerzitního establishmentu v humanitních vědách je ve významné míře závislá na stážích v USA a na publikacích obíhajících v jejich akademické infrastruktuře: ekonomická a publikační moc amerických univerzit si evropskou levici podřídila, vnutila ji témata, která jsou na campusech „sexy“. A vnutila jí i své obsese, svou třídní zbabělost, svou sektářskou prázdnotu, především pak svou fetišistickou angažovanost. 

Samozřejmě, v minulosti byla americká levice pragmatická v silném smyslu, který dal tomu slovu Dewey: charakterizoval ji politický aktivismus v hledání racionálně zdůvodněného konsensu pro reformy, směřující v duchu ústavy k větší sociální spravedlnosti a větší nezávislosti argumentující obce ve veřejném prostoru. Doba této zodpovědné levice minula, levice campusová vyluxovala její témata, vyprázdnila je, změnila se ve fanatickou, lyrizující sektu, neschopnou navrhovat demokratizující reformy a získávat pro ně většinový konsensus; nevedou dialog se společností, přou se mezi sebou ve své pseudoradikální bublině.

Vládnoucí formou ideologie je dnes podle Žižka fetišismus, tedy přimknutí se ke lži, která nám umožňuje unést nesnesitelnou pravdu, například to, že není nejmenší naděje, že by USA „mohly někdy být tou spravedlivou a rozumnou demokracií, za kterou bojovali Američané ve druhé světové válce“, jak napsal Kurt Vonnegut. Především ale: fetišistické přimknutí se k právům LGBTQ komunity, fanatické privilegování teorií genderu umožňuje americké levici unést nesnesitelnou pravdu, že se prezidentu Obamovi nepodařilo prosadit proti zájmům pojišťovacích koncernů ani skromnou demokratizaci zdravotní péče, že není možná žádná sociální reforma, že ve volbách se střídají jen obránci nerovnosti ve prospěch jedněch s obránci nerovnosti ve prospěch druhých. 

Obrovským fetišem, překrývajícím v americké společnosti ohromující nerovnost v přístupu ke vzdělání a občanské kompetenci, je boj privilegovaných žen proti sexuálnímu zneužívání (#MeToo) v hollywoodské továrně na falešné vědomí, jako by sama jejich participace na této výrobě spotřebních modelů ženské identity nebyla obrovským násilím na ženách (srv. různé stereotypy ženského těla v reklamách na kosmetiku, v nichž vystupují). 

Okázale demonstrativní inkluze homosexuálů je zase fetišem, který má americké levicové intelektuály smířit s totální oligarchizací politické moci a s jejich totální porážkou v boji za třídní spravedlnost („třídní boj už skončil, bohatí vyhráli“, říkalo se kdysi v USA). Klíčová hodnota levice je přece (relativní) spravedlnost…

Zatímco demokracie je vládou lidu, liberální demokracie je nadvládou zájmových skupin bezskrupulózně prosazujících zájmy části proti celku. Signifikantním znakem současného západního liberalismu, ať už vystupuje pod jakoukoliv hlavičkou, je ve společenskopolitické sféře prosazování multikulturalismu a práv menšin na úkor většiny, v oblasti demokratických procedur všemožné omezování prostoru pro národně orientovanou opozici.

Adjektivum liberální však působí jako psychedelický trip

a proto si ho za své osvojili i Piráti, jak je vidět z jejich programu:

Pokud se totiž jako voliči, občané a politici nejsme schopni upřímně zcela identifikovat s žádným ze zmíněných proudů, měli bychom mít možnost i méně vyhraněné volby. Věříme, že pokud se člověk přimkne k nějaké jasně vymezené ideologii, měl by tak činit především z přesvědčení a nikoliv z nutnosti. Pirátská strana se nepřiklání k politice ani vpravo ani vlevo Piráti se věnují tématům napříč politickým spektrem a přinášejí řešení, která považují za nejlepší. […]

Fakt že se vymykáme polarizovanému pravolevému stranickému systému, nepovažujeme za znak antisystémovosti, naopak středové strany představují konstruktivní prvek, neboť nacházejí programový průnik s velkým spektrem stran, mají velký koaliční potenciál a ve stranickém systému své místo.

Liberalismus se v našem pojetí týká především osobních a občanských svobod. Jsme bytostně přesvědčeni že osobní svoboda je jednou z nejvyšších společenských hodnot a hodláme ji chránit. Zároveň si uvědomujeme, že svoboda jednotlivce končí tam kde začíná svoboda druhého a že striktní zákonná regulace není vždy tím nejlepším řešením pro vymezení společného soužití. Jsme tedy proto pro regulaci přiměřenou, nejnižší nutnou…

Občas slyšíme z některých úst věty jak současný alarmismus ohrožuje ekonomiku, protože se jistě najde lék, který vše vyřeší. Že umírají lidé je sice nepříjemné, ale kvůli chřipce také neohrožujeme náš průmysl. Výmluvy znějí v případě koronaviru tak absurdně, že by je možná nevypustil z úst ani Andrej Babiš.

Každý náhle chápe, že nelze jen tak stát a čekat, až nás epidemie převálcuje. Není o tom nutné diskutovat, svolávat konference, požadovat další a další studie, pořádat diskusní pořady v konceptu pro a proti: vědec versus blázen hájící svůj náhodný názor.

Až horečka poleví a bacil zmizí z veřejného prostoru, musíme důrazně připomenout jinou globální epidemii, která ohrožuje budoucnost současné civilizace, naši i dalších generací. V okamžiku, kdy je možné zastavit běh světa, zavřít do karantény města i celou zemi, nebo dokonce provádět takové nemyslitelné věci, jako je v případě Itálie pozastavení hypotečních splátek, ukazuje se, že je v moci tohoto světa úplně všechno.

Když jsem si v e-zinu !Argument přečetl překlad článku Pepe Escobara z 6. března a v něm větu

v Bruselu prostě nechápou, co se děje, a jako zaseklé CD pořád jen žvaní o „evropských hodnotách…“

neodolal jsem a znovu jsem si otevřel komentář Martina Fendrycha

Na řecké hranici umírají západní hodnoty. Česko by snadno zvládlo 50 tisíc uprchlíků.“

Potom stačilo si otevřít video Corona rettet die Welt, které bylo součástí pořadu ARD pro mládež Funk:

My z Browser Ballet říkáme koronaviru ano. Planeta se jeho přičiněním uzdravuje.
Je zajímavé, jak je tento virus spravedlivý. Zasahuje staré, ale mladí infekci přežijí bez problému.
To je spravedlivé.
Generace 65+ ničila tuto planetu posledních 50 let…

ARD se skutečně vyznamenalo. Vítr zelených změn ji už dříve svedl k presentaci dětského sboru s „častuškou“ Moje babička je ekologická svině a teď to vyvrcholilo, aby bylo jasné, co je cílem planetárního inženýrství s názvem Zelená politika – viz citace z pořadu Korona zachraňuje svět:

Nemůže být lepší zpráva pro tuto planetu.
Díky koronaviru pokleslo znečištění vzduchu v Číně na minimum. Pokud to tak bude pokračovat, možná budeme svědky nového zeleného ráje…

Myslím, že před tím bledne i Mádlův pořad „Zachraň bábu, zachraň dědka,“ protože je konec konců možné, že se u Mádlů tak prarodičům říká.

Když v roce 1948 vznikl ve Velké Británii NHS (Národní zdravotní služba), šlo o bezprecedentní počin. Ve filmu Sicko vypráví britský politik Anthony „Tony“ Neil Wedgwood Benn o vzniku NHS. „Ve třicátých letech jsme měli velké potíže s nezaměstnaností, ale během války s ní žádné problémy nebyly. To nás vedlo k úvaze, že můžete-li vyřešit nezaměstnanost zabíjením Němců, proč nevytvořit státní pracovní místa lékař, zdravotní sestra v nemocnici?

Pokud můžete vydávat peníze na zabíjení lidí, musíte mít i peníze na pomoc lidem!

Toto poněkud anekdotické vyjádření v sobě skrývá velkou pravdu. Podíváme-li se na snímky z Wuhanu po té, co prohnilé provinciální vedení bylo nahrazeno ustředím, jsou nejnápadnější charakteristikou tohoto jedenáctimilionového města prázdné ulice. Nejdokonalejším způsobem jak zabránit většímu šíření nákazy je nedopustit srocování obyvatel. A ve Wuhanu to šlo, protože

obyvatelé měly kde bydlet!

Bydlení je teď hlavním prostředkem obrany proti koronaviru. Možnost bydlet je teď více než kdy jindy otázkou života a smrti, píše zpravodajka OSN pro bydlení Leilani Farha na svém twitterovém účtu. Třeba se po téhle pandemii někdo zamyslí nad jejími slovy z rozhovoru s Fredrikem Gerttenem:

FL: Chceme dostupné bydlení pro lidi, kteří nemají astronomické výplaty“ – jak toho docílíte? Když velké finanční společnosti cíleně hledají dostupné bytové jednotky, které by mohly skoupit, a pak v nich nájem zvýší? Když v Česku doběhne nájemníkovi roční smlouva, můžete hned zvýšit nájem, o kolik chcete. Je to kruh, do kterého investoři vstupují, nakupují byty, pak se nájemníků zbavují a zvyšují nájmy. V Torontu, kde bydlím, často slyším, že nemáme byty pro nejchudší, a přitom kolem rostou nové mrakodrapy. Můžete stavět, stavět, stavět, a ten problém to nevyřeší, pokud nemáte silné regulace a nevymezili jste si, pro koho přesně chcete stavět.

V této zemi navíc pokaždé, když chcete ochránit nájemníky, někdo začne křičet „socialismus, komunismus!“ Myslím, že by tu ohledně regulací a jejich funkce mělo být nějak doplněno vzdělání. Film Push se snaží artikulovat, že to, co tu máme, je spíš jakýsi „uber kapitalismus“, který je potřeba zkrotit, ne jen prostě kapitalismus. Možná by tu pak zavládlo větší pochopení.

FG: Myslím, že také hodně hráčů mezinárodního obchodu v „uber kapitalismu“ prohrává. A prohrávají všichni, kdo mají rádi svá města. Když chce někdo vydělat peníze a zbavuje se proto nájemníků, aby vydělal víc, často to přechází v násilí. Máme už spoustu historek z mnoha vyspělých zemí o tom, jak si majitelé domů najímají různé členy pouličních gangů, aby vyhrožovali nájemníkům. Máte třeba někde starou paní, která se nechce vystěhovat, a někdo kvůli ní přichází o zisk – pak je schopný udělat cokoliv. V Lisabonu jedné důchodkyni zapálili dům a ona v něm uhořela. To je dnešní realita. A vezměte si, kolik domů a bytů bylo vyprázdněných kvůli Airbnb. Jak se povedlo dostat tolik lidí ven z bytů, které se dneska pronajímají… někde majitelé vyháněli nájemníky třeba tak, že pravidelně vypínali vodu nebo jim vyhrožovali.

LF: Nebo je nutí platit za každou maličkost, vytvoří jim tím úplně nesnesitelné prostředí. Blackstone (jedna z největších společností obchodujících s bydlením) třeba často tvrdí, že oni lidi na ulici nevyhazují. Jsou ale zvyklí vybírat peníze za každou drobnost, což je samozřejmě ruinuje, protože nájemníci bývají často z těch nejnižších příjmových skupin. V Evropě to tak všude není, ale jde o globální jev. Když třeba chtějí používat popelnice, musí platit, když chtějí mít kytky před domem, což zároveň někde dokonce musí, tak platí. Když zaplatí nájem o pět minut později, než měli, platí.

FG: Je to prostě výhodný byznys po všech stránkách. Když dnes máte peníze a dáte si je na účet, můžete být rádi, když zůstanou stejné. Výnosy spekulantů s bydlením jsou ale úžasné – třicet, čtyřicet, nebo třeba i šedesát procent…

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.