PŘEDBĚŽNÝ HOLD ČECHŮM


napsal Xaver

 

Tak už ho tu máme, naplno, ten ohavný (ale na obrázku docela pěkný) Corona-virus Covid-19. Vevalil se takřka všude, kam jsme mu to včas (?) nezatrhli a otázka je, jak už je daleko? Na začátku? V polovině? Na konci (to ani náhodou)? Sir Winston by asi řekl, že jsme „na konci začátku“. Kdy se začne lámat a mizet, neví s jistotou nikdo, leda astrolog Jiří Kubík – trochu. Ten si totiž myslí, že se tak stane už během dubna. A myslí si ještě další zajímavost: že dle jeho zvěrokruhu budou nejvíce ohroženi Blíženci, Ryby, Panny a Střelci.

To vše mu ukazují hvězdy. Vědcům a statistikům se zase podařilo zanalyzovat, že virus napadá nejvíce lidi s krevní skupinou A.

Jiní zase řeší otázku, odkud se ten vetřelec vzal, přičemž konspirace ukazují na dva zdroje. Jeden míří na laboratoře ve Wu-Chanu (kde to peklo propuklo), druhý na opačný konec světa – do laboratoří CIA v Marylandu. A oba si obviňování teď vzájemně přehazují jako ping-pongový míček. Jenže tentokrát není vůbec „diplomatický“ jako ten dávno, kdy sportovci tohoto odvětví měli zahájit opatrné oteplování vztahů těchto dvou velmocí…

Ale vědci z USA, Austrálie a Velké Británie mají údajně jasno: Covid-19 je produktem přirozené evoluce! Akorát se jim v té teorii motá pár živočichů co by přenašečů a ani ty způsoby přenášení nejsou ještě nadobro prokázané. Ovšem – jak už to ve vědách bývá – výzkum nadále pokračuje (jako u toho protiléku) a na definitivní závěry si počkejme.

Kdybych se nebál setkat s mou „vševědoucí“ sousedkou, určitě bych se dověděl, že tu ohavu seslal na svět Všemohoucí, protože už se na tu zkaženost, zpupnost, prožranost, bezohlednost k přírodě atd. už nemohl dívat. (Na závěr by tam určitě vmotala i vlastní nízký důchod!)

Ale teď vážně, vážení. Ta osoba má, co se stručného popisu dosavadního světa týká, naprostou pravdu! Je úplně jedno, z jakého zdroje a popudu se Covid – 19 na Zemi objevil, skutečnost bude nepochybná: naším světem to zcela zásadně „pohne“, ba pořádně zamává a už nikdy nebude takový, jaký jsme jej znali doposud. Stručně řečeno, trochu nám všem „spadne hřebínek“…

Ani náhodou si netroufnu všechny aspekty této změny naznačovat – pokud si vůbec někdo na to troufne. Ovšem jen z oblasti ekonomické už leccos naznačují světové burzy. Další neznámou je, co bude s vzájemným prodlužením mnoha států a s dluhy miliónů obyvatel napříč zeměkoulí? Odkud lidstvo vezme tolik kapitálu, aby jednotlivé ekonomiky povstaly ze sutin, když už teď se ho začíná nedostávat? Jak si poradí s nebývalými sociálními problémy, jasně řečeno s chudobou, která propukne? A do toho ta stále přítomná migrační tsunami…

Jen jedna jistota se asi dá vyslovit: zapadnou různé megalomanské ekologické fantasmagorie, jako uhlíková neutralita, „vystupování“ z jádra, úprk k elektroautům a podobné, na nichž se nemalou měrou podílí „naše“ Evropská unie. Ta, která se v boji s epidemií Coronaviru vyjevila jako impotentní, neschopná řídící kancelář (také dík její „vůdkyni“) v celé nahotě!

Myslím, že na světě opravdu přestane být dobře a návrat k „dnešku“ může trvat jednu i dvě dekády. A to bude muset celý svět projevit historicky nebývalou solidaritu, což ovšem není vůbec zaručené.

Teď se dostanu k tomu, co jsem – nikoli opovážlivě – vyjádřil titulkem, totiž jak jsme se k vpádu tohoto vetřelce postavili my jako národ a jak se nám v souboji s ním daří?

Já vím, je toho plno ve všech médiích a plný internet, takže žádné „obecnosti“, nýbrž můj osobní pohled či názor. Začnu tím, že nebudu „rýt“ do žádného orgánu či osob, které tíhu tohoto boje mají na starosti a vlečou s sebou dnem i nocí (i když – jako každý – při detailním pohledu bych mohl několik připomínek vyslovit). Ostatně i majitel KOSY jim nastolil plnou podporu a „účtování“ odložil na neurčito.

V posledních dnech se donekonečna přemílala otázka, proč nenastoupil hned „krizový štáb“ a místo něj se nám tam producíruje premiér a vláda? Můj názor není minoritní: je mi totiž úplně jedno, kdo boj s tou stvůrou řídí, pokud jedná smysluplně, prospěšně, rázně. A 80 a více procent lidí tu řídící „krizovou pětici“, která k nám denně v různém pořadí hodiny reportuje, hodnotí naprosto kladně! Přispěli k tomu, že národ – ačkoli ve vyhlášeném nouzovém stavu snáší nelehká omezení – se opět semknul, podobně jako třeba v takových krizových chvílích, jako byl Srpen 68 či Listopad 89.

Že kazisvět z profese Kalousek pronáší každou chvíli proti nim nějakou zákeřnou invektivu, hoďme za hlavu! Čekám, kdy napadne ještě Pánaboha za to, že Země, kterou stvořil, má plno chyb, včetně té epidemie. Jemu začal sekundovat novopečený předseda senátu Vystrčil, i když ne tak ostře. Jsou mi politicky naprosto lhostejní, ale přesto se oběma – zkušeným politikům – divím, co si neuvědomují: jdou přece jasně proti proudu a v této mimořádně zjitřené době – ojedinělé za posledních mnoho generací – si to voliči určitě zapamatují. Pokud se mýlím, pak už si neumím představit, co vlastně na ně platí.

Že chválím tu odpovědnou pětici, ať ji nazveme jakkoli, že vzdávám hold nám, kteří se chováme v drtivé většině disciplinovaně, ohleduplně a odpovědně, dokazuje mj. číslo: k dnešnímu dni (21. března) evidujeme asi 1000 nakažených a žádné úmrtí, zatímco třeba Švýcarsko, které má zhruba o 4 milióny obyvatel méně, má dnes 6.500 nakažených a několik desítek mrtvých. Na tomto místě bych měl správně vyzvednout především tu skupinu spoluobčanů, která vzdoruje útočné vlně v první linii. Ale to bych nosil dříví do lesa, činí tak dnes a denně státní představitelé a – v duchu – jistě my všichni!

V tomto příznivém světle už dokonce umlkly i nepochopitelné výlevy pár hlupáků, kteří vůči opatřením vlády zpočátku znali jen posměch, vtipkovali, šaškovali a švejkovali. Snad také pochopili, že přece jen je jiná doba – velice vážná.

Na zcela opačný pól se postavil bezpočet těch rozumných, kteří tu „jinou dobu“ a s tím související potřeby pochopili správně. Mám na mysli ty, kteří začali šít a nabízet roušky, ty, kteří se hlásili dobrovolně do „boje“ v různých povoláních a zejména ty, kteří se na podnět krizového štábu hlásí na pomoc těm nejzranitelnějším: seniorům. Těžko se hledá slovo na opis této aktivity, ale snad nejvýstižnější je – dojemná.

A není jen u toho: už snad 200 měst a městeček od Aše až po Valašské Klobouky na východní hranici země zřídila střediska na pomoc seniorům a hendikepovaným: nabízejí třeba nákup a donášku potravin, léků, sociální a psychologické služby, venčení psů a jiné.

Takže zatím vskutku platí: ano, semknuli jsme zase, vzájemná pomoc a solidarita (zde nelze zmínit všechno!) jsou samozřejmostí, od úřadů přes obchody (fungující) po městskou a vlakovou dopravu – všude vládne ohromující soudržnost a pochopení. Je to chvályhodné!

Závěrem už jen něco osobního. Velice chápu zaslouženou pozornost, která je ve velkém rozsahu věnována starším a starým občanům. Jejich úděl není opravdu záviděníhodný, zejména v jednom ohledu: samota a hrozící nebo už skutečná osamělost. Na to téma jsem si nastudoval a napsal sem článek už 30. 10. 2012 pod názvem Když čas zabolí… Doporučuji všem, kteří jsou „na stejné lodi“ se mnou jeho přečtení – včetně obsáhlé diskuze. Netušil jsem, že i pro mě bude jednou aktuální.

Článek jsem napsal ještě ve šťastném a krásném úseku mého podzimu života – po boku nejdražší bytosti na světě. Před třemi měsíci si ji Nejvyšší odvedl z tohoto světa, takže vedle seniora jsem i začínající vdovec. Je to jedna z nejhorších kombinací, která může člověka v životě potkat…Proto si tolik vážím té probuzené ohleduplnosti a vstřícnosti vůči nám a proto za nás všechny – aniž to mám hlasováním schváleno – zasílám vřelý dík všem, kteří to „probuzení“ zorganizovali a vzali za své! A dodávám: toto je rovněž chvályhodné!

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.