Dilema – ekonomika nebo lidé?


převzato z Aktualne.cz  -z blogu  ekonoma  České spořitelny Michala  Skořepy

Už dvakrát  jsem se popasoval s tzv. darwinistickým  způsobem řešené korovinorové   pandemie – tedy  možností  nechat  pandemii, aby  v podstatě  volně prošla populací.  A zinkasovat  následky  – tedy  obrovské počty  mrtvých,  ale  redukovat  dobu té hrůzy  na minimum a hospodářské  ztráty  na  absolutní minimum. A udržet  intaktní  ekonomiku pro dobu po krizi a  mít nejzdravější finance v okamžiku skončení  krize, na  celém světě.

A konstatoval jsem, že  tato cesta má  svoje  racio. Nicméně je jasné, že  žádná, demokraticky  zvolená  vláda si tihle nemůže  dovolit! Protože  je závislá na  voličích. A ti něco takového nezkousnou. Nehledě k tomu, že  i tato cesta  má plno háčků a neznámých.

Ekonom  České spořitelny  Michal Skořepa vysvětluje v  dobrém,, bezemočním článku , co a  jak. Řekl bych, že to je zatím nejlepší text na toto téma, který jsem četl. Proto ho přebírám na Kosu.

První řízená ekonomická krize

Přicházející obří propad ekonomiky je zcela vědomým důsledkem záměrných kroků vlády podnikaných jako prevence proti pandemii. Vláda musí dobře zvažovat, jak velká má tato prevence být, aby způsobené škody na ekonomice byly v rovnováze s dosaženou úsporou lidských životů.

Směnné kurzy, ceny akcií, úrokové sazby a vyhlídky růstu ekonomik i hospodaření vlád v posledních týdnech prudce klesají.
Zdá se, že po 91 let od začátku světové krize a po 11 letech od začátku světové finanční krize máme jednoduše co do činění s další výraznou krizí. Nedělní balík opatření americké centrální banky je podobný součtu kroků, jež tato banka podnikla během světové finanční krize, tehdy ovšem v průběhu řady měsíců.
Jenomže tentokrát nejde jen „jednoduše o další výraznou krizi“. Z hlediska svého původu a očekávaného rozsahu je nynější krize vlastně úplně jiná než ty předchozí.
„Tradiční“ krize vznikají – zjednodušeně řečeno – tak, že velké skupiny investorů nebo věřitelů, kteří vložili peníze do určitých ekonomických aktivit, houfně zjistí (nebo začnou mít podezření), že tyto aktivity jsou nečekaně málo ziskové. Snaha těchto lidí stáhnout – pokud možno dřív než ostatní – své peníze z firem, které „zklamaly“, vede ke ztrátám a krachům takových firem. Příjmy pak klesají i dalším, relativně zdravým firmám. Dominový efekt posílený šířícím se strachem, nedůvěrou a nejistotou pak pošle do potíží celou ekonomiku.
Podstatné je, že impulzy pro vznik a šíření těchto krizí jsou mimo jakoukoli záměrnou kontrolu – jsou výsledkem spontánních a velmi špatně předvídatelných rozhodnutí spousty jednotlivých firem, bank, investičních fondů a domácností.
Nynější „koronavirální“ krize je v těchto ohledech úplně jiná. Je do značné míry předvídatelná, a to co se týče přesného načasování i co se týče hloubky. Je to totiž krize řízená.
Co přesně se děje? Světem se šíří nový typ choroby; ta je vysoce nakažlivá; v průměru jednotky procent nakažených lidí mají v souvislosti s ní významné zdravotní potíže, které u některých pacientů končí až smrtí. Kdyby byl ponechán nemoci zcela volný průběh a kdyby se nakazila celá česká populace, při uváděné smrtnosti kolem dvou procent by to značilo asi dvě stě tisíc obětí. Ze struktury populace a zaměstnanosti lze odvodit, že česká pracovní síla by se fakticky mohla zmenšit přibližně o procento.
O toto jedno procento – a navíc o případný záporný příspěvek potíží ve zbytku světa – by se tudíž kvůli pandemii mohl v takovém pasivním scénáři zmenšit výkon ekonomiky měřený ukazatelem HDP. Pokud se před vypuknutím pandemie očekával letošní český hospodářský růst na úrovni kolem dvou procent, s nijak neřešenou pandemií by mohl tím pádem být řekněme lehce nad nulou. Čistě z hlediska národního účetnictví by se v Česku žádná krize nekonala. Ovšem představa, že vláda bude takto nečinně přihlížet na hrozbu smrti až stovek tisíc lidí, je samozřejmě v civilizované zemi nereálná; a to i kdyby dopad takové nečinnosti na HDP byl zanedbatelný. Vlády zemí všude po světě proto zavádějí spoustu čím dál tvrdších preventivních opatření.
Právě tato zcela záměrná preventivní opatření s jasným časem zavedení a jasným rozsahem jsou oněmi impulzy, které přinášejí nynější krizi. Je to tato záměrná prevence, co potápí růst řady zemí světa níž a níž. Jak načasování, tak i hloubka přicházející krize tedy závisejí na tom, kdy a jak přísnou proticovidovou prevenci vlády zavedou ve snaze snížit konečný počet obětí nemoci. A v tomto smyslu je přicházející krize řízená.
Máme tak před sebou velmi nepříjemné morální a politické dilema: čím více lidských životů chceme zachránit před smrtí na novou nemoc, tím přísnější musí být prevence, a tedy tím hlubší bude krize, do které ekonomiku touto prevencí zatlačíme.
Podobných nepříjemných dilemat, byť v menším měřítku, ale řešíme běžně spousty. Čím více lidských životů chceme zachránit před smrtí na silnicích, tím nižší musejí být rychlostní limity na silnicích, a tedy tím později dorazí lidé a zboží tam, kde na ně čekají obchodní partneři a zákazníci. Nebo: čím více lidských životů chceme zachránit před smrtí na rakovinu, tím víc peněz musíme investovat do léčby této nemoci, a tedy tím méně peněz můžeme věnovat na budování dálnic nebo odměňování učitelů.
Tato dilemata bohužel nemají žádné správné, racionální řešení. Každý z nás si představuje řešení trochu jinak. Postup, který se v praxi nakonec prosadí, by měl být „demokratickou směsí“ těchto našich představ; směsí, kterou mají za úkol namíchat naši volení zástupci. Doufejme, že míchají moudře.

Vlkův dodatek

A jaký je  z toho závěr:

Rozhodně  vás  ani sebe nepotěším, spíše vyděsím. Jestliže  se karanténními opatřeními nepodaří  udržet  nákazu v nějakých snesitelných rozměrech a vytvořit  model, aby  ekonomika ze  současného utlumení mohla  poměrně  rychle  nějak znovu nastartovat, pak  v určitém  bodu, říkejme mu  -bod zlomu, stejně bude muset  dojít  k přijetí darwinistického řešení, aby  zde pro přeživší  – řekněme  oněch  80% populace a  spíše  více, zde nezůstala klasická spálená země v pravém slova  smyslu. Zkrátka  – berme na vědomí, že  náš  systém – zdravotní, finanční, hospodářský, sociální, má  své limity. A  nenalhávejme  si, že  nějak obrovsky  velké.  V  bodě  zlomu přestávají  fungovat.  Vaše  auto  vás  spolehlivě  doveze  z bodu  A  do bodu B.

Za předpokladu, že  v něm máte  dost benzínu, jste  schopen  řídit, existuje použitelná silnice  a  nepřipřáhnete  za něj  plný návěs  od  kamionu. A  tohle je  stejné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.