Placené výběrové třídy jsou prý zhoubou českého školství….


S nelíčeným úžasem jsem si  nedávno přečetl na  Seznamu.cz přečetl  třeskutý článek s názvem

Placené výběrové třídy jsou zhoubou českého školství, říká Straková

V  kterém to velkými myšlenkami hučelo asi v jako  dobře zavedeném úle na  jaře. Dám pár  citátů:

…. My víme, jaká byla ta startovní pozice, víme, že v České republice se školy hodně odlišují z hlediska složení žáků a jejich výsledků. Neliší se navíc jenom školy, ale často i samotné třídy, protože dochází k velké diferenciaci. To znamená, že některé školy a třídy navštěvují žáci s horším rodinným zázemím a zpravidla tam dosahují i horších výsledků. Jiné školy, respektive třídy, žáci s lepším rodinným zázemím, kteří tam dosahují lepších výsledků. Máme třídy, za které si rodiče musí připlácet, naopak máme ale také zbytkové školy, třeba s převahou sociálně znevýhodněných žáků, nebo školy romské…..

…Na druhou stranu školy odvádí různě kvalitní práci. Je to ale ode mě velká zkratka, která vyplývá z toho, že u nás nejsme zvyklí posuzovat školu podle kvality pedagogické práce, ale podle jakési prestiže. Čili ředitelé vědí, že když si do školy vyberou děti z motivovaných rodin, tak jejich škola bude považována za dobrou. Tohle je ale matoucí, protože školy, které vzdělávají nějakým způsobem znevýhodněné děti, odvádějí v mnoha případech za daleko obtížnějších podmínek lepší pedagogickou práci, ale ani to nestačí, aby jejich škola dosáhla lepšího výsledku, než ta, kde jsou děti vzdělaných a motivovaných rodičů….

….Já dlouhodobě spolupracuji s Fulbrightovou komisí, ve které pravidelně pořádáme semináře s americkými učiteli. A když oni mluví o své práci, je vidět, že berou veškerou zodpovědnost za úspěch každého dítěte na sebe. A to takovým mnohdy až devastujícím způsobem, protože je zcela jasné, že v případě nefunkční rodiny jsou možnosti učitele omezené. …

…..Mně se zdá, že bychom potřebovali našim učitelům jejich úkol trochu jinak definovat……Podle mě je škola unikátním místem, kde se spolu odlišní lidé učí navzájem žít a budují se v ní určité hodnoty. Výchovná úloha školy je ale u nás strašně nedoceněná. Pokud však máme v systému výběrové a zároveň zbytkové školy, část přidané hodnoty, co se týče socializace, školství ztrácí, protože se tam děti stýkají jen se členy své společenské třídy a nesetkávají se s ostatními, kterým se pak ale ve společnosti nevyhnou. Nebudujeme tak sociální soudržnost, což je pro každou společnost riskantní. Možná to zanedbáváme právě kvůli tomu, o čem jste mluvil před chvílí. Tedy že je naše společnost pořád hodně homogenní. Máme jednu z nejnižších příjmových nerovností na světě, nízký podíl imigrantů a stejně si nejsme schopní poradit se vzděláváním romských dětí, kterých tady máme méně než dvě procenta. Jiné evropské země přitom čelí daleko závažnějším výzvám…..

Nevím, jak to máte  s respondentkou  tohoto článku  Seznamu.cz  vy, jistou Janou Strakovou, takto pracovnicí  Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde  se dlouhodobě se věnuje problému nerovností ve vzdělávání, ale já jen  němém úžasu zírám!

Tak škola je, řečeno jejími slovy ….Podle mě je škola unikátním místem, kde se spolu odlišní lidé učí navzájem žít a budují se v ní určité hodnoty?

A potřebovali bychom  našim učitelům jejich úkol trochu jinak definovat?

A  vadí jí, že  ředitelé vědí, že když si do školy vyberou děti z motivovaných rodin, tak jejich škola bude považována za dobrou. Tohle je ale matoucí, protože školy, které vzdělávají nějakým způsobem znevýhodněné děti, odvádějí v mnoha případech za daleko obtížnějších podmínek lepší pedagogickou práci, ale ani to nestačí, aby jejich škola dosáhla lepšího výsledku, než ta, kde jsou děti vzdělaných a motivovaných rodičů?

Já si do teď,ve  svém silně pokročilém věku myslel, že  škola  slouží především co nejlepšímu vzdělávání   dětí obecně a  každého jednotlivého  dítěte speciálně.  Že  si společnost  celý  školský  systém pořídila a udržuje  za  tím cílem, aby  děti  si osvojily, pokud možno,  co nejvíce  znalostí a dovedností  pro nadcházející, tzv. dospělý život.  A nyní se dozvídám, že nejlepší  je nikoli ta  škola, která je  v tomto duchu  co nejlépe  připraví, protože  ze  základů  získaných v prvních devíti létech školní  docházky  vystaví tak říkajíc konstrukci  svého uplatnění se  na  budoucím trhu práce, nýbrž ta,  kde jsou nějakým způsobem znevýhodněné děti a  kde  se  spolu odlišní lidé učí navzájem žít a budují se v ní určité hodnoty….. Co si odnesou vědomostně  pro budoucnost není zas  až tak důležité..

Paní Strakové vadí  víceletá  gymnasia a  také  eventuálně  třídy, kde  jsou soustředěni  žáci, jejichž  rodiče jsou ochotni zainvestovat ze  svých prostředků například  do speciální  výuky  jazyků atd. atd.

Zvláštní!

Špatné je, když  rodiče  chtějí, aby jejich dítě  mělo co nejkvalitnější vědomostní průpravu!  Bylo co nejlépe vědomostně  vyzbrojeno do svého dalšího života.  Správné podle ní je, když  jsou dnes  tzv. inkludované třídy.  Kde  vedle  běžných žáků  jsou začleněni duševně  nebo tělesně postižení, ale především, jak se kulantně  říká děti ze  sociálně  slabších rodin.  Ačkoli, co si budeme  povídat,  jde především  o žáky  ze  sociálně  vyloučených lokalit a mnohdy a  přesněji – společensky nepřizpůsobivých komunit.

Pod  tlakem různých  dobrodějů a  krasoduchů  byl  odstraněn  zděněný  vzdělávací systém, který by  se  dal charakterizovat sloganem  – každému vzdělání podle  jeho možností a schopností. Myšleno fyzických, psychických a  úrovně společenských návyků.

Dnes  je  tohle zavrženo a  všechny  děti jsou vrženy  do jednoho kotle. A povařeny  na  eintopf. Tak prý  je  to správné….  Rezultuje  se  z toho jednak klesající úroveň výsledků českých  žáků v mezinárodním srovnání, ale také stále  stoupající počet  případů šikany a  verbálního i skutečného násilí.Jak mezi  žáky, tak ve vztahu  žák versus  učitel. Něco dříve  naprosto nepředstavitelného.

Paní Straková brojí proti  vytváření lepších a horších škol. Proti vzniku lepších a horších tříd. A jako důvod  uvádí, že  děti,  z těch  elitnějších podmínek  prý žijí v bublině  své  sociální společenské třídy  a neobohacují se  stykem    s těmi, kdo do ní nepatří.

Zajímalo by mne, jestli ona  a  její rodina, ve svém volném mimopracovním čase vyhledává  styk s příslušníky  těch vrstev,  s kterými by podle ní měli, pro své životní obohacení, obcovat  naše  děti a vnuci!

Zrovna  tak  by mne  velmi interesovalo, podle  jakého kritéria  si eventuálně  vybírá své lékaře, advokáty,  poradce  svého druhu.  Jestli je pro  ni rozhodujícím faktorem  doložitelná pověst a kvalita dotyčného odborníka nebo to, zda pěstuje  mezitřídní lidské vztahy, aby nežil v té nebezpečné  bublině,či jestli studoval se  spolužáky   mimo svou sociální třídu!

Zatím i podle posledních šetření, ještě české  veřejné  školství  ve  své kvalitě  válcuje ty soukromé a  placené. Viz  bodové výsledky ve vybraných kategoriích podle posledního mezinárodního srovnávacího testu PISA na  různých typech  českých  škol:

Paní Straková by z  toho měla  náramnou radost!  Místo  toho si stěžuje  a je nespokojená. Podobní jako ona  se všemi těmi  lidskonženýrskými nápady jak školství co nejvíce decimovat, dělají maximum proto, aby  veřejné školy zažily  co nejrychlejší  a nejtvrdší propad a vyklidily pozice  ve prospěch soukromých škol!

Věřím, že  dobře  ví,  jak dramatický je  rozdíl mezi veřejným vzdělávacím systémem  například  v Británii a především ve Spojených státech,  když je  už  v tom úzkém spojení s Fulbrightovou nadací! Kde  klasické veřejné školy  jsou spíše odkladištěm  mládeže než vzdělávacím ústavem.

Zřejmě  přesně  tohle  bude její ideál. Nesmí se ovšem potom divit,  že  rodiče  to vidí úplně  jinak. A  hlasují nohama. Protože na rozdíl o dní a jí podobných je doopravdy zajímá jen  to, aby jejich potomek  získal ve  škole  co nejlepší výbavu pro zbytek života!

Zatím  pro většinu  rodin platí, že  upřednostňují  státní školství.  Jeho výsledky  jsou pořád,  přes všelijaké inkluze a politické nájezdy  vymývačů  mozků typu  Člověk v  tísni,  průkazně lepší,   než  ve  školách soukromých nebo  církevních. Otázkou je, jen – jak ještě  dlouho!

Paní Straková nebyla  nikdy na  vojně. Kdyby  ano, věděla  by, že  rychlost kolony  vozidel je  určována  vždycky  rychlostí NEJPOMALEJŠÍHO objektu  v sestavě.Nikoli toho nejrychlejšího. Pro vzdělávání v  třídním kolektivu platí  totéž.

A když se  stane, že  členem  třídy je dokonce někdo z nepřizpůsobivých, pak zhusta, nikoli  paušálně, platí  přísloví mojí babičky – když  v bedničce necháš  chycené jablko a nevytřídíš ho, pak po čase vyhodíš všechny. Znovu opakuji  – neplatí  to paušálně. Jsou i výjimky. Ale  tohle  běžný rodič není ochoten riskovat.

Nicméně  nechme jablka  jablky  pojďme ještě  ke zjištěním z poslední PISY.

Najdeme  tam například  toto:

V porovnání s průměrem OECD je obdobný podíl žáků v Česku na nejvyšších gramotnostních úrovních (úroveň 5 a 6), avšak větší podíl žáků dosáhl pouze minimální úrovně (2 nebo nižší) ve všech třech oblastech. Téměř polovina učňů má čtenářské dovednosti na nejnižší gramotnostní úrovni. V základních školách je takto slabých žáků téměř třetina.

Jak asi ta  1/3 s minimální čtenářskou gramotností na základních školách  působí na ostatní? V čem je jim přínosem? Odkud pochází a kde  se  asi tak vzala?

Paní Straková a  jí podobní  nám dávají  neustále za  vzor tzv. vyspělé země. Jak tam to dělají přece daleko lépe  než  my. Doopravdy?  Já jsem  ve poslední  zprávě  PISA  nalezl následující graf ,  srovnávající  výsledky  českých žáků s průměrem zemí  OECD:

Připomeňme  si, které státy  do této organizace patří:

Takže  české školy  v organizaci, jejímiž členy  jsou  jsou nejrozvinutější země  především z euroatlantického civilizačního okruhu, dosahují a  to dokonce i  v té deklasované  čtenářské gramotnosti,  nadprůměrného výsledku oproti svým konkurentům z OECD.

Ne oproti nim skvělých. Jen nadprůměrných, leckdy  nepatrně. Žádný důvod k jásotu. Ale  ani k hysterickým výlevům,  jak je  to zde  se základním školstvím špatně.

Položil jsem paní Strakové několik otázek, na které nikdy nedostanu odpověď. Přidám ještě jednu  – kdo asi tak  za  ty ne úplně špatné  výsledky  České republiky  v pozitivním slova  smyslu může? Ty  řekněme – elitářské třídy a školy, které  učí podle  ní méně  kvalitně nebo ty  co naopak poskytují daleko lepší výkonnější  školský servis, ale pracují, tak říkajíc -s  horším  materiálem?

Svět  je prostě takový jaký je. Opravdu záleží, kde a  kam se  člověk narodí. Vždycky  to tak bylo. Paní Straková klidně mohla přijít na svět v Afghanistanu nebo  Mauretánii.  Jaké by byly  pak její životní  šance?  Narodila  se  v Česku. Zřejmě  ve  středostavovské rodině. Odstěhuje se kvůli tomu do Mauretánie? Asi sotva. Tak proč  vnucuje  našim dětem a  vnukům s kým mají chodit  do školy a  kdo je má učit?

Má  už dostatečnou životní zkušenost na  to, aby  věděla, že  sociální a společenské a  tedy i vzdělanostní rozdíly  zde byly  a budou. A žádné umělé sociální inženýrství  je nezmenší. Tenhle  tlak způsobí jediné  – že  rodiče, kteří na  to budou mít,prostě přesunou  svoje  děti ze  státních škol na  soukromé. Kde nikdo nebude  vnucovat  inkluzi a  nepustí dovnitř Šimona Pánka a jeho agitátory.  Ona  a jí podobní tenhle proces mohou jen a jen urychlit.

Podobně jako se to děje  v Rakousku nebo Německu v poslední době. V Německu zaznamenalo privátní školství  v posledním školním roce nárůst  o  21%. Důvod  je  jednoduchý –  zásadní proměna  žákovského kmene  na  základních veřejných  školách. Díky migraci.  Řada  rodičů  o obohacení svých ratolestí  mimo svou společenskou třídu prostě nestojí.  Za  to chtějí, aby  jejich děti  získaly opravdu  dobré vzdělání. Hluboce jim, když  čtu zběsilé úvahy  paní Strakové a přitakávání  intervjůka ze  Seznamu.cz  – rozumím.

Nikoli placené výběrové třídy  jsou zhoubou českého školství!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.