Koronavirové rozumování


napsal Leo K.

Jedno ze známých sofismat tvrdí, že nejhorší, co bylo na minulém totalitním režimu, je to, co přišlo po něm. Jde o argumentační trik, ale s otázkou, kterou to podvědomě vyvolává, jsme se, zvláště v minulém roce třicátého výročí listopadové „revoluce,“ setkávali poměrně často. A s velmi nejednoznačnými odpověďmi. Jakoby politický převrat nepřinesl jiný řád, nýbrž nastartoval období destrukce a chaosu. A když se hned nebudeme rozčilovat nad emociálně zatíženými slovy (destrukce a chaos), tak musíme s názorem, že se opravdu ztratil řád, souhlasit.

Tolik kýžená demokracie, respektive její představa, kterou jsme si vysnili v totalitě, se nám hned z počátku rozmazala. Základem demokracie je politická rovnost všech stran zainteresovaných na vládě. Rovnost vyjádřená požadavkem plurality. Že každý hlas má stejnou váhu. Protože demokracie je hledání cesty konfrontací nejrůznějších názorů. Právě tenhle požadavek se nejvíc zajídá lidem uznávajícím jedinou – absolutní – pravdu. Právě pluralita, jinými slovy politická rovnost zajišťuje, že výkon politické moci odpovídá názoru celku a je tím celkem autorizován.

Z logiky věci je garantem politické rovnosti stát, jde totiž o politický cíl. Smyslem bytí státu, mimo zajištění pořádku a bezpečí, by mělo být cílené redukování nerovností mezi občany.

jen ten je svobodný, kdo své svobody využívá, a síla národa je měřena blahobytem chudých… (říká preambule švýcarské ústavy).

Jde o souboj ekonomie těžící z extrémního honu kapitálu za úspěchem, těžící z aury apolitičnosti a opírající se o ekonomy, auditory, manažery rizik a dalších a politickým systémem snažící se tyto extrémy potlačit. To je standardní, ale velice dynamická podoba moderního Evropského státu, kde se jedna či druhá strana dopouští nejrůznějších podtrhů a faulu s cílem mít navrch.

U nás deformována tím, že kapitalismus „propukl“ jedním rázem (privatizací) a měl tak proces vzniku demokracie pod pohodlnou kontrolou. A samozřejmě spolehlivě zafungovaly první dva Murphyho zákony.

Co se může pokazit, to se pokazí

a

Zkušenost je věc, kterou získáš až potom, cos ji potřeboval.

Už na první pohled je vidět, která z těch stran je aktivní. Zatímco systém „tří mocí“ je pod drobnohledem voličů, svět kapitálu si dává setsakra pozor, aby mu nebylo vidět na prsty víc než pokládá za nutné.

Do procesu budování demokratické společnosti není zase tak těžké hodit vidle.

A tak se do systému občanské společnosti jako kukaččí vejce dostaly prvky (různé nevládky), politické neziskovky, tedy hybridní nátlakové subjekty vměšující se do správy věcí veřejných (i za veřejné peníze). To už nelze chápat jako sebeorganizaci společnosti, ale jako zpola či zcela profesionalizované „firmy“ podporované přímo nebo nepřímo státem ale vyjadřující zájmy svých nestátních a mnohdy i cizích donátorů.

Že to narušuje rovnost je přitom viditelné až na druhý či další pohled, až když odhalíme jejich zástupnou roli. Není to jediný způsob jakým se korporace vyhýbají rovnosti a solidaritě. Strana kapitálu staví na liberální technokracii, která – jak doufá – ji pomůže se vyhnout politickým cílům. Cíleně vytváří stav, kde ekonomika prohlašuje, že nemá politické cíle a není tudíž nástrojem státu a staví nás před tvrzení, že trh je na státu nezávislá entita. Že politická rozhodnutí státu nesmí narušit trh. Není to nový poznatek. Tuším, že to byl William Davies, který formuloval větu:

Technokratické vládnutí je základem regulací, které vedou ke korporátní maximalizaci zisků.“

Neodpustím si poznámku, že právě odklon od politiky, od spravedlivé správy obce a příklon k technokratickému vládnutí, které vlastně jenom spravuje nepolitická, korporátní témata, je hlavní chybou Pirátské strany, která původně svojí nesystémovostí budila tolik nadějí.

Ale vraťme se k dalším, více či méně sofistikovaným nástrahám. Oblíbeným tématem jak domácím, tak i zahraničním jsou například lidská práva. Problematika, kterou si většina tradičních politiků pro pohodlí zjednodušila na práva menšin. Jakoby menšiny měly jiná práva než majorita. Jakoby vlivem práva mohlo docházet ke konfrontaci „práv.“ Pak totiž nejde o právo, ale o jeho parodii. Je úkolem právní vědy formulovat práva a k nim nedílně náležející povinnosti tak, aby k podobným situacím nedocházelo.

Mnohokrát jsem na těchto stránkách psal, že současná Listina základních práv a svobod, je pouze nedokonalým číslovaným seznamem vykládajícím základní myšlenku:

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

Člověk by řekl, že scholastika, neživotný, strnulý a dogmatický způsob myšlení nebo výkladu, skončil se středověkem nebo přinejhorším s koncem Habsburské monarchie. Zmiňovaná Listina, odkazy na ní a výroky politiků dokazují, že tomu tak není, že nejde o prostý právní purismus, ale o právní sofismata, o selhání právní vědy jako takové.

Skutečným ohňostrojem triků, doslova bombou však nejsou lidská práva, ale „boj“ s dezinformacemi a fake news. Dvě stručné a zkrácené ukázky:

Boj Facebooku proti fake news  (Zpráva ze serveru Jeden svět na školách)

Sociální sítě i webové vyhledávače přijímají opatření, která mají omezit dopad fake news neboli falešných zpráv. Nejviditelnější je v tomto směru Facebook, který začal s označováním lživých zpráv a snaží se také stránky a účty šířící dezinformace odstřihnout od reklamy.
Problém falešných zpráv se dostal centra pozornosti po amerických prezidentských volbách. Ty se sice konaly […] ale stále se objevují další informace o fake news, které během nich kolovaly. Facebook
začátkem září zveřejnil závěry svého vyšetřování – odhalil 470 falešných facebookových účtů, které byly napojeny na ruskou farmu internetových trollů a nakoupily 3300 politických reklam na Facebooku za více než 100 000 dolarů. Identifikoval také dalších 22000 reklam politického charakteru placených z amerických účtů, které byly nastaveny v ruštině. Tyto účty podle serveru COMPUTERWORLD.cz oslovily až 70 milionů uživatelů… 

Fake news (Zpráva ze serveru EURACTIV.cz)

V Bruselu se postupně rodí plán, který má za cíl posílit ochranu evropské demokracie před hybridními hrozbami. Na starosti jej má česká eurokomisařka Věra Jourová (ANO).
Mezi hybridní hrozby patří v první řadě dezinformace, šíření konspiračních teorií a nenávistného obsahu, ale i netransparentní zadávání politických reklam a jejich cílení na základě psychologického profilování a neznámých algoritmů online platforem.
V tomto boji proti virtuálním hrozbám by měl pomoci v první řadě tzv. 
Digital Services Act […]Ten má vůbec poprvé stanovit jasná pravidla pro internetové společnosti a online platformy včetně povinnosti výše zmíněný obsah vyhledávat a mazat…

Boj proti dezinformacím a fake news je ve skutečnosti bojem za zájmy politického subjektu, který stojí za mainstreamem. Jsou to ve své většině korporace a jimi zainteresované osoby.

Jak vznikají (politické) dezinformace a fake news? Nejčastěji tak, že si uživatel internetu všimne, že mimo zábavy (Youtube, Facebook, Tik Tok, Superhry a další), je možné po síti sledovat i cizojazyčná media – například: Financial Time, The Washington Post, The Guardian, Süddeutsche Zeitung, Zeit Online, Al Jazeera, RT a mnoho dalších. A jistě si brzy všimne, že mnohdy jsou zprávy, které známe z tuzemských medií formulované jinak, nebo že obsahují i zprávy, které tuzemská media ignorují. Profesionálkou takového srovnávání byla až do své smrti Tereza Spencerová, která svým přehledem zvaným Ranní kávička suplovala práci „nezávislé“ ČTK a tyto „výpadky“ většinou jednoslovně a sarkasticky komentovala.

Právě selekce zpráv a jejich interpretace, jak velí zájem toho kterého majitele medií, devalvuje zpravodajství do té míry,

že je to přímo mainstream, který vyvolává potřebu alternativního zpravodajství.

Proto boj s dezinformacemi a fake news nemůže být úspěšný do té doby než media „středního proudu“ přiznají barvu. Že Blesk, Reflex, deník E15 vyjadřují zájmy Daniela Křetínského, Týden, Instinkt a Sedmička Jaromíra Soukupa, Hospodářské noviny, Respekt, Ekonom a Aktuálně.cz Zdeňka Bakaly stejně jako Mladá fronta DNES a Lidové noviny vyjadřují zájmy holdingu Agrofert, a.s.

Namítne-li někdo veřejnoprávnost jako formu kde chybí majitel, tak se dostáváme ke zvláštnímu jevu, kdy vedení „usměrňuje“ zprávy podle vlastního výkladu české politiky. Jestliže se dnes Českem nese hlas pohrdání panoptikální trojicí pražských konšelů, tak jde jenom o neznalost. Česká televize a v menší míře i Český rozhlas se tak chovají už dávno.

A nevynechají žádnou příležitost. Nebezpečí koronavirové infekce uzavřelo národ do samotek vybavených jen a pouze Českou televizí. A  nepřetržité vlnky směšných kampaní ricinového typu jsou za podpory režimních médií měněny na tsunami, které dokáže zakrýt reálné problémy.

Já a se mnou jistě většina těch, kdo současnou propagandu kritizují, se nechci stavět proti Západu. Jde jenom o to ukázat, že současná politika vyhovuje pouze korporacím a je v zásadním rozporu se skutečnými zájmy národů. Vždyť je to tak prosté: nepodněcovat nenávist mezi státy, nezvyšovat nebezpečí války, neutrácet zbytečně peníze, které v době koronavirové chybí jinde.

Takže ani veřejnoprávní media se nevyhnou ideologii, byť je mainstreamová. Jestliže tato media přiznají „barvu“ za kterou kopou, rozplyne se problém dezinformací a fake news jako dým. Je to totiž jenom mocenský a agresivní nástroj k odmítnutí jiného názoru. Je to (opět korporátní) nástroj k popření plurality a nakročeni k nové jednohlasné totalitě, která svůj cíl vidí v nesouměřitelném zbohatnutí několika jednotlivců zaplaceného nesmyslným konzumem, který zatěžuje zdrojovou a odpadovou stabilitu planety.

Je to snaha odpolitizovaného trhu, který zajišťuje odbyt tisícerých zbytečností falešně vydávaných za pokrok.

S dezinformacemi a fake news je také úzce spjatý pojem předsudečná nenávist na sociálních sítích. Dnešní politici žádají, aby sociální sítě byly slušné, korektní a objektivní. Ale takové nejsou ani televizní stanice ať už veřejnoprávní či soukromé. Prostě lidé takoví nejsou a jejich zájmy jsou rozdílné, když pomineme vkus a kulturní zázemí. A ten se velmi liší i u národů stejného vyznání a shodného etnika.

Po sociálních sítích politici žádají, aby nebyly odrazem světa a odrazem společnosti.

Absurdní požadavek,který je možné dosáhnout pouze cenzurou. A k tomu ukázkovým zavírání, trestáním vybočujících přispěvatelů a všudypřítomným strachem za jakýkoliv projev svobody, který by nebyl předem schválený a politicky požehnaný. Jenomže to už směřujeme k budoucím hrůzám. Na cenzurované a trestně stíhané sociální sítě přestanou brzy psát i ti, co žádnou nenávist nešířili, žádnou předsudečnou nenávist nemají, ale ve skleníkovém, umělém a politiky kontrolovaném světě publikovat nehodlají.

Vždy se v dnešní elektronické době najdou jiné způsoby komunikace. Vzpomínám, že jsme se svého času stýkali přes mailovou síť yahoo. Vznikne prostě jakási obdoba samizdatů.

Pokud vůbec se nějaká nenávist někde šířila, tak cenzurou nezmizí, pouze se stane latentní a možná i více nebezpečnou.

Protože zakázané ovoce chutná nejvíce. A podíl zloby na sociálních sítích, jakkoliv projevované, určuje nejen sociální zázemí autora, ale především veřejná politika.

JUDr. Jan Vidrna se na stránkách epravo pokouší analyzovat pojem, který se nám jako chytrá horákyně (oblečená-neoblečená) snaží vloudit do právního systému.

V poslední době lze (zejména v nejrůznějších internetových mediích) zaznamenat řadu ohlasů na fenomén, kterým se stal specifický pojem „předsudečná nenávist.“ Vláda označení „předsudečná nenávist“ schválila spolu s výroční zprávou o Extremismu a předsudečné nenávisti za rok 2018 na svém jednání 29. dubna 2019. „Zpráva nově vedle pojmu extremismus zavádí označení projevy ,předsudečné nenávisti.´ Reaguje tím na fakt, že vliv tradičních extremistických subjektů slábne a jejich rétoriku a aktivity postupně přebírají jiné subjekty, které nelze jednoznačně označit za extremistické,“ uvádí se k novému pojmu ve Zprávě ministerstva vnitra.

Poté ministerstvo vnitra sumarizuje rizika, která takoví lidé znamenají pro český stát: Rizika projevů předsudečné nenávisti jsou v řadě oblastí podobná s riziky, která představují extremisté. Subjekty, které se jich dopouštějí:

  • Neusilují o okamžité zničení demokratického systému, ale postupně ho oslabují.
  • Nerespektují koncept základních lidských práv.
  • Podněcují k nenávistným aktivitám další osoby.
  • Šíří strach ve společnosti.
  • Štěpí společnost, vyvolávají v ní antagonismy.
  • Zlehčují osudy obětí totalitních režimů a obětí nenávistně motivované trestné činnosti.
  • Při komunikaci s veřejností využívají dezinformace a konspirační teorie.
  • Stávají se nástrojem vlivového působení zemí a skupin, která nerespektují principy pluralitní demokracie.

Nejprve vysvětlení pojmů předsudek a nenávist:

Předsudek je zakořeněný úsudek či názor, který není založen na spolehlivém poznání, ale na pouhém mínění či předpokladu. Obvykle vychází z neoprávněného zobecnění nebo jiného zjednodušení zkušenosti.

Nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Často jí předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem. Velmi výrazně ovlivňuje myšlení a jednání jedince.

Posuzováno ve zkratce, spojení obou uvedených výrazů, při jejich shora daném výkladu, tedy sice není ze společenského hlediska nic moc, ale na druhé straně také žádná katastrofa. Takhle to prostě mezi lidmi odjakživa někdy bývá a zatím se to jednoduše nechávalo být.

Ne tak nyní. Fenomén předsudečné nenávisti začal být vrcholnými orgány naší výkonné státní moci chápán jako potenciální nebezpečí pro budoucí společenský vývoj. Jako jakýsi „inkubátor“ extremismu vzhledem k tomu, že od publikovaných výroků, názorů a stanovisek (a dokonce i pouhé existence nevhodných symbolik) může vést cesta ke konkrétním společensky škodlivým skutkům, ať již spáchaných kýmkoliv.

A teď je na řadě moje otázka:

Ať je autorem pojmu „předsudečná nenávist“ kdokoliv – nedopouští se náhodou legitimizace procesu s Dr. Miladou Horákovou?

Ta totiž také nic protizákonného neprovedla, pouze měla jiné názory!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.