Petříčkův dopis a jeho ozvěny


Minulé pondělí padla  v podstatě veškerá koronavirová omezení a  chvíli to vypadalo na  politickou selanku.  S  tím, že  v parlamentě  bude  rvačka  kolem  finančních  sanací koronaviru, ale  celkem  běžných  rozměrů.  Jenže  pak  ministr  zahraničí  Petříček, spolu se svými dvěma předchůdci -Zaorálkem a Schwarzenbergem   zveřejnili v Právu otevřený  dopis   reagující na záměr nové izraelské vlády  anektovat  židovské osady na  západním břehu Jordánu  – tedy území, které  bylo přiznáno rezolucemi, jak Valného shromáždění OSN, tak její Rady bezpečnosti – Palestincům jako jejich suverénní teritorium pro jejich budoucí stát. A toto bylo dokonce také zakotveno v několika  dosud  uzavřených smlouvách mezi Izraelem a OOP.

Petříček a spol. si dovolili tento záměr, který je  v každém ohledu  v zásadním rozporu s  mezinárodním právem podrobit  kritice. A strhla  se bouře. Než  se budu  těmi  opravdu rozhořčenými  reakcemi  na jejich adresu zabývat, dovolím si 1:1 převzít  text  jejich otevřeného  dopisu, abychom věděli, přesně o čem se vlastně  bavíme.

Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?

Tuto otázku si dnes kladou politikové, experti i řada veřejných osobností v souvislosti s koaliční dohodou nové izraelské vlády a dalšími informacemi naznačujícími úmysl anektovat části okupovaných palestinských území. To je perspektiva, k níž se my – současný a předcházející ministři zahraničí – chceme vyjádřit, a to i vzhledem k dlouhodobému strategickému partnerství Česka a Izraele.

Od konce studené války zaujímala většina mezinárodního společenství, včetně EU a všech jejích členů, ale i včetně Spojených států, jednoznačný a konzistentní postoj ohledně nutnosti dvoustátního řešení izraelsko-palestinského konfliktu. To nikterak nesouviselo s jevy, jako jsou antisemitismus anebo někdejší radikální národněosvobozenecká hnutí.

Naopak, od počátku šlo o postoj konsenzuální a konstruktivní, vycházející ze zahraničněpolitického realismu a zároveň se opírající o mezinárodní právo, které přináší závazky pro obě strany konfliktu. S budoucím palestinským státem proto počítají četné platné rezoluce Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, klíčové dokumenty EU i platná Koncepce zahraniční politiky ČR.

Iniciativa, kterou na konci ledna představili v Bílém domě prezident Trump a premiér Netanjahu, ovšem směřuje jiným směrem. Nejde přitom „jen“ o ta území, která má jedna strana získat a druhá ztratit – a to v míře, která de facto vylučuje životaschopný palestinský stát do budoucna. Jde i o princip: nabytí území silou výslovně zapovídá Charta OSN, tedy jakási „světová ústava“ a základní kámen fungování mezinárodních vztahů v současném světě. A jde také o lidskoprávní a humanitární dopady případné anexe, které lze očekávat a které mohou být tíživé.

Izraelci ani Američané dosud nevyjasnili, co se má stát v dlouhodobé perspektivě s Palestinci na zbytku okupovaných území bez naděje na stát, ba dokonce ani co se bude dít s Palestinci na anektovaných územích – tedy jaká občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva mají mít ne-občané ne-židé v de iure židovském státě. Co tedy bude s Palestinci bez palestinského státu? A co bude s izraelskou demokracií, půjde-li o stát s obyvateli první a druhé kategorie?

Samozřejmě vnímáme řadu závažných problémů na palestinské straně včetně vlády hnutí Hamás, designovaného celou EU jako teroristická organizace, v pásmu Gazy. Vždy také budeme apelovat na palestinské představitele, aby se aktivně a konstruktivně zapojili do všech mírových jednání. Ale Palestinci nyní nejsou těmi, kdo zvažují jednostranný krok hrubě porušující mezinárodní právo.

Víme, že Izrael je vzácným příkladem demokracie na Blízkém východě, ale týká se to pouze jeho vlastních občanů, nikoli Palestinců na okupovaných územích. Víme také, že Palestinci v minulosti promarnili možnosti dosáhnout urovnání konfliktu. To ovšem neznamená, že mají být nyní obráni o úrodná území, klíčová pro vytvoření jakékoli formy palestinského státu.

Základní zásady mezinárodního práva a s ním spojené hodnoty nejsou jen normativním rámcem pro akademické či kavárenské debaty. Naopak, stojí na nich bezpečnost a samotná existence států, zejména těch menších, jako je Česko, které by v bezprávné džungli na rozdíl od těch nejsilnějších stěží přežily a musely by se stát něčími vazaly či zaniknout (pomysleme na naše dějiny mezi lety 1938/39 a 1989). Dotyčné zásady a hodnoty proto nelze ohýbat podle toho, koho se týkají. Musí platit pro všechny stejně.

Od toho se také odvozuje nezbytnost ochrany základních lidských práv milionů Palestinců na okupovaných územích (a potažmo také v uprchlických táborech rozesetých i v okolních zemích). Jde v drtivé většině o mladou populaci, která se nijak neúčastnila válek na Blízkém východě, nýbrž se narodila do tíživé ekonomické, bezpečnostní a lidskoprávní reality. Jak EU, tak Spojené státy a samozřejmě OSN (UNRWA, UNOCHA a další agentury) proto vždy považovaly za samozřejmé a nezbytné podporovat mírový proces založený na jednáních a financovaly velkou část jeho nákladů.

To je nutno vidět i jako investice do bezpečnosti a stability v Izraeli, v budoucím palestinském státě a šířeji na Blízkém východě. Tedy i do naší vlastní bezpečnosti, neboť ta se odvíjí od bezpečnosti našich sousedů a izraelsko-palestinský konflikt vždy měl i přímé dalekosáhlé dopady (např. jako zdroj radikalismu). Objem takových nutných trvalých investic by se s anexí nesnížil, spíše naopak narostl v důsledku nových zvýšených rizik. I takovými, která mohou přímo dopadat na Evropu a její hranice.

Československo mělo od doby prezidenta Masaryka tradici pevného přátelství s Izraelem, které pokračovalo dokonce i krátce po nástupu komunismu a bylo následně obnoveno po pádu železné opony. Československo také významně přispělo k boji Židů o izraelský stát v roce 1948. Tradici od té doby ctily všechny naše hlavy státu a vlády. A souviselo s ní i to, že už prezident Havel přispěl aktivně a prakticky právě k vyjednáváním mezi Izraelem a Palestinci.

My sami jsme učinili řadu symbolických i praktických politických kroků, které stvrdily a dále rozvinuly toto strategické partnerství mezi Českem a Izraelem. Jsme si však zároveň vědomi významu světového řádu založeného na pravidlech a vládě práva, a to i pro naši samotnou existenci.

Přitom také koncepce naší zahraniční politiky jasně říká, že „Česká republika bude nadále podporovat cíle blízkovýchodního mírového procesu, směřujícího k uspořádání ve formě dvou samostatných států. Zároveň bude obě strany upozorňovat na škodlivost kroků tyto cíle podkopávajících.“ Naše politická a občanská zodpovědnost nám proto říká, že se k plánované izraelské anexi části palestinských území nemůžeme postavit jinak než výslovně kriticky.

Česko a Izrael jsou přátelé. Privilegiem i nezbytnou součástí opravdového přátelství je ochota být k sobě navzájem upřímní a připravenost si naslouchat. V tomto duchu zamýšlíme i náš společný článek a zároveň jsme nadále připraveni naslouchat tomu, co naši přátelé říkají. To vše bude spoluurčovat náš postup při úsilí o dosažení společné evropské pozice.

Tolik otevřený  dopis. Je zde  někdo, kdo  s ním má, byť v jedné jediné větě  problém?

Za sebe  říkám, že klidně podepíši nejen každé  slovo, ale doslova každou tečku za  větou!

A přece s nelíčeným  úžasem čtu, že :

. „Prezident republiky Miloš Zeman vyjádřil ostrý nesouhlas s článkem ‚Co bude s Palestinci a izraelskou demokracií?‘, který narušuje naše vztahy jak se Státem Izrael, tak s USA. Tento článek je popřením dosavadní zahraniční politiky České republiky vůči Státu Izrael,” uvedl prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček.

nebo

Podle Babiše zahraniční politiku určuje vláda jako celek. „Proto je neakceptovatelné, aby v tak zásadní věci, jako jsou vztahy s Izraelem, vydávali jednotliví členové vlády, v tomto případě dva ministři, své vlastní stanovisko, které na vládní úrovni nebylo nikdy konzultováno, ale které je v zahraničí vnímáno jako stanovisko České republiky,“ řekl premiér serveru iDNES.

Ovšem  další šli ještě  dále -jako podlou zradu Izraele označil nynější europoslanec a bývalý ministr zahraničí Alexandr Vondra (ODS), Ten, spolu s bývalým premiérem Mirkem Topolánkem a dalšími bývalými ministry zahraničí Janem Kohoutem a Cyrilem Svobodou, pak zveřejnil v deníku Právo vlastní dopis s názvem „Odmítáme urážet Izrael“.

„Izrael považujeme za našeho spojence, jedinou opravdu demokratickou zemi na Blízkém východě, s níž sdílíme nejen hodnoty, ale i bezpečnostní zájmy,“ uvedli. Vládě vytkli, že stále nepřesunula českou ambasádu do Jeruzaléma, jak slíbil mimo jiné prezident Miloš Zeman. Z tohoto viní „pasivitu a alibismus ministra zahraničí“. Také se ohrazují vůči „tvrdé kritice“ nové izraelské vlády a formu, s jakou tak bylo učiněno, tedy přes média, nikoliv „z očí do očí“.

A předvedla  se i  současná parlamentní vědma  ODS  -Černochová, která  Zaorálka  rovnou nazvala  největším  náckem.

Takže  si to shrneme -Patříček and  Co. si dovolili upozornit, že  Izrael se  chová v naprostém rozporu  s mezinárodním právem a  chartou OSN jako agresor, okupant a nyní  i zloděj  území, které mu nepatří!

A  Zeman, Babiš  a  pár  dnes  už většinou  byvších politikářů po  nich,  ačkoli neudělali nic jiného, než konstatovali  pravý stav  věci,  neslýchaným  způsobem vyjelo!

Abych nemohl být  obviněn  z antisemitismu, cítím potřebu na  tomto místě  konstatovat, že  stojím dlouhodobě na  straně  Izraele ve většině jeho sporů s  Araby a  tzv. Palestinci. A dokonale  chápu, proč si pořídil jaderný  arzenál a mnohokrát jsem se tvrdě vymezil proti tomu, aby  A bombu vlastnil  Irán nebo jakákoliv jiná  arabská země.

Nicméně  v  téhle konkrétní věci zcela podporuji Petříčka a jeho dva kolegy! Představují,vyjímečně,  totiž  hlas  zdravého rozumu! Nic  více nic méně.  Okupace je okupací bez ohledu na  to,kdo ji provádí. Anexe je anexí a nejhrubší formou  agrese, opět bez ohledu na  to, kdo ji provozuje!!!

Signatáři otevřeného dopisu mají strach o izraelskou demokracii a její osud. Přiznávám, že ten mne  nijak nedrásá. Já mám strach o  tu  naši domácí  -českou!

Máme prezidenta, který vysloveně  zábor  cizích území  silou  podporuje! Máme  premiera, který je na  tom evidentně  stejně!  A  jediný  problém má s  tím, že  to někdo z ministrů jeho kabinetu  otevřeně  kritizuje. Správný ministr  evidentně podle jeho představ drží hubu a krok. A  když se  násilné agrese  dopouští  naši spojenci, je  všechno v  nejlepším pořádku.

Řešit  Vondru, Topolánka, Černochovou a podobné  postrádá  hlubší smysl a  je  v podstatě  ztrátou času.  Koho tihle  dnes už třetiřadí  političtí šmíráci ještě zajímají?

Vraťme se k Zemanovi a  Babišovi. Ale než tak učiním,  chci se zeptat zdejších svědků Milošových a  ercbabišáků, pokud tu ještě  takoví jsou,  jak se jim  chování a myšlení jejich svatých na mostě  v téhle  kauze  zamlouvá?

Správný  svědek Milošův a ercbabišák přece  zaujímá  nesmiřitelně protiamerické a protiizraelské postoje! Vždy a  všude!

A nyní  jejich sluníčka  jasná nejjasnější OPĚT hlásají  slepou podporu a ještě  slepější  víru  v  našeho spojence největšího  – USA  a Izrael!  Další trvání na  totální absenci elementární soudnosti! Vše je nahrazeno bigotní  vírou  ve  smyslu  – co dělají USA  je vždy a  za všech okolností správné  a pro Českou republiku prospěšné! A  basta!

Před  ne tak dlouhým  časem jsme  to zažili s  s venezuelským vlastizrádcem Guaidoém / že  bych znovu dal link na Zemanův  zvací dopis?/,ještě  před tím  v kauze  Skripal   a dnes,  v daleko větším  rozsahu,  to s  izraelskou anexí prožíváme  znovu! Úžasný  pocit!

Prý  Petříček a další zrazují naše  zájmy  a zájmy  našich spojenců….  Může mi někdo  rozumně vysvětlit, jaký  je zájem  České republiky na  tom, když  Netanjahu  zabere  část  území, které mu nepatří?  Co to pro ČR přinese  prospěšného?

V tzv. Kuberově  čínském dopise,který si podle mnoha  internetových serverů objednal Hrad, aby  bývalého  šéfa  senátu odradil od návštěvy  Tchajwanu, je  ČR  vyhrožováno ekonomickými sankcemi ze  strany Pekingu. A několikrát to hlasitě  zdůraznil osobně  Zeman i jeho mluvčáček. A  to přesto, že  republika má s Čínou  hluboce pasivní  obchodní  bilanci. Takže má eventuálně  prostor  pro odpověď, která by  více bolela  Peking než Prahu. Zajímavé je, že tentokrát  nikdo o ekonomických dopadech nemluví, ačkoli  sumarizovaný český vývoz  do arabských zemí + Iránu+ Turecka, což  jsou země, které nepochybně  na Zemanovu a Babišovu kritiku  nějak zareagují,  je  určitě  celkově  vyšší než  ten do Číny o  Izraeli nemluvě. Kde je tady  Zemanova  „proslulá „/dodávám, že smutně/ ekonomická diplomacie?

Půjdu ještě  dál- Zeman loni, při návštěvě  Srbska  se  tam omlouval za  svůj někdejší  souhlas  s přelety humanitárních bombardérů NATO  přes  český vzdušný prostor….  Hm…  A  co jako provozuje  dnes?  Humanitární bombardování  přivodilo odtržení srbského území- Kosova. Tentokrát izraelské a  americké letouny  zřejmě  zůstanou na zemi. Bombardování nebude třeba. Území už je  vojensky  obsazeno. Také se odtrhne? Kdy  se Zeman omluví  Palestincům nebo jiným Arabům, kteří tohle  nikdy nespolknou?  Jde o  úplně  stejnou kauzu!

Babiš je na  tom stejně. Jen to schovává za kritiku toho,  že  jako dva ministři jeho vlády a  že  zahraniční politika  je věcí celého kabinetu.  Zvláštní ovšem je, že  když v minulosti   Herman přijal dalajlámu, tak  se za  svého kamaráda  ministra v podstatě postavil. Nebo když Zeman a jeho poskoci dělají  sami ze  svého rozhodnutí tzv. čínskou politiku, aniž by se s kýmkoli předem domlouvali, ani necekne! Takže  kecy v kleci!

Navíc – oba  dva  valí  svým koblihům do hlav  jasné nesmyly!  Anexe  západního břehu  Jordánu  ještě  do nedávna  naprosto nebyla součástí oficiální  izraelské politiky. Tuhle  kartu, v naprosté nouzi a  honění hlasů  za každou cenu, aby mohl sestavit nějakou svou   vládu, vytáhl v předminulých izraelských volbách Netanjahu.  Do té doby  si  to nikdo z oficiálních politiků netroufl  ani vyslovit! Takhle  to je! Ukradení cizích území  bylo dáno do hry,aby  si jistý izraelský politik – Bibi Netanjahu,  zachránil  zadek a nemusel na politické smetiště! Nic  více a nic méně! Ani náhodou  nikdo nemůže  říci, že  by  celá izraelská společnost stála  za  anexí!  Je  to v podstatě  půl na půl.  Ta, která není  Bibim reprezentována  si uvědomuje,  že  anexí se  vytratí i poslední teoretiská  naděje na  nějaké  rozumné  znormalizování vztahů s  Araby. Bez toho je  Izrael odsouzen k věčné  válce se  svým okolím!

A  dochází jí  i cosi dalšího  – že  anexe znamená, že  uvnitř  státu Izrael výrazně  vzroste  podíl arabského obyvatelstva. S  výrazně  větší  natalitou! Takže  ona  zmínka  o obavách  o izraelskou demokracii  je plně na  místě! Protože  jde o to, jaký statut  anektovaní Palestinci  získají, pokud nebudou  NÁSILÍM /sic!/donuceni  svoje  domovy opustit!  Stanou se z nich  občané  státu Izrael s plnými právy, včetně práva  volit a využívat soudního systému?  Jak by  v  opravdu  demokratickém státě  mělo být  normou? Nebo  se  stanou  bytostmi druhého  řádu bez občanských práv, aby  nedošlo k naředění  voličů arabským elementem?

Nic  z  toho Zemana  Babiše  netrápí. Oni řeší jen to, aby  se na nás  náhodou spojenec  největší a Izrael nezačaly mračit!

Jsem krajně  roztrpčen  tím naprostým nedostatkem  české  politické samostatnosti a absolutní servility  českých politických špiček, když jde o Washington, Brusel nebo Londýn.   My  prostě  místo vlastního názoru a  sledování svých vlastních zájmů – slepě  věříme!   Zřejmě tak, že  kdyby nám náhodou někdo z těch, co jim tak  úžasně  důvěřujeme  nařídil, abychom spáchali hromadnou sebevraždu, okamžitě  to uděláme. Respektive  – Zeman s Babišem a  těmi dalšími nás  k ní  vyzvou!

U  Babiše  jeho pohnutky  chápu.  Netanjahu mu jasně  musí být  sympatický, protože  sdílejí stejný osud- oba mají co do činění s  justicí.

Bibi  už je dokonce  před soudem. V obou případech zní stejná písnička  – je  to účelovka, připravená na  to, aby  dotyčný velikán  zmizel z politiky… Jak jinak! Dobře  to známe!

Vedle  toho – Babiš má zřejmě  bude mít velké problémy  s Bruselem, takže  kde může, dělá problémy,  aby  si  v  té Bruseli nemysleli, že  se jen tak  dá. A přimknul se proto před  časem k mocnému americkému dubisku – viz vrtulníky a  už  jsem publikoval odhad,  že  ohledně  obrněných transportérů  budeme  nakupovat  ASCODy od evropských afilací  amerického koncernu General Dynamics. Ten se prostě  chce  ukázat  Američanům  jako  lumen nejvěrnější. Což potvrdily  i ty transportéry. Nedávno je  kvůli  úsporám s  v  souvislosti s náklady na  CoVid 19 už škrtnul. Nyní je  je  to pro něj znovu priorita!

A mimochodem  – budeme  dostavovat  jádro. Pokud  o tom bude rozhodovat nějaká  Babišova  vláda, zkuste  si tipnout  kdo ten megakšeft  vyhraje?

Přemýšlím nad  Zemanem.  A jeho zavilým amerikanismem ohledně Izraele….  Jak to jde  dohromady  s jeho podlézáním  Číně?  Že by  přeci jen  se  chtěl nějak vetřít  do Bílého domu, aby měl taky  společnou fotečku s americkým prezidentem?  A  tlačí na  pilu , aby  si ho Trump, pokud možno ještě  do listopadu  všiml a pozval ho  do Bílého barracku? Protože když  vyhraje  Biden, má  naprostou jistotu,  že  se mu nic  takového  do konce prezidentování určitě  nepřihodí!  Jenže Trump je  stejný narcis  jako on. A  ty Číňany mu prostě  stejně  neodpustí!

Fakt  by mne zajímalo  jak tenhle případ  a svého svatého vidí  zemanisté a babišáci….Nemají to s těmi svými modlami jednoduché.

Nemají?  Omlouvám se  – mají! Oni přece  také slepě  věří! Cokoli dělá  Miloš nebo Andrej  je přece požehnáním pro tuhle zemi. Asi jako  sucho a kůrovec  dohromady!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.