Tip na dobrou knížku: TOVÁRNA NA VAFLE


Napsal Řezníček z Brna
Továrna na  vafle
Autor knížky: Roman Helinski
Vydalo nakladatelství: Albatros Media a.s. 2018
Počet stran 204

Jednou jsem někde četl: Když chcete vědět co je kapitalismus přečtěte si od Steinbecka Hrozny hněvu a když chcete vědět, co je to socialismus tak Orwelovu Farma zvířat. Za mne, který obě knížky přečetl,  100% pravda. A tak, když jsem se v recenzích dočetl, že nizozemský autor Helinski napsal knížku, kterou kritici přirovnávají k Orwelově Farmě zvířat, nemohl jsem odolat a knížku si v knihovně zamluvil. Nebyl jsem vůbec zklamán, ba naopak, podle mě předčí i  onu věhlasnou Farmu zvířat. o
V továrně na vafle vládne čilý ruch. Pracují tam skoro  samé ženy. Kontrolují pásy s vaflemi, vyřazují zmetky, štosují bedny s hotovými výrobky na palety a ty pak skladník Patrick odváží na expedici. Pec ovládá pecmistr Wannes. Pan Wannes hodně pije i v pracovní době, ale všichni nad tím zavírají oči. Je to legenda továrny, nejdéle sloužící zaměstnanec továrny. I ředitel nad tím zavírá oči. Ten přijíždí do práce v deset hodin a když zaparkuje limuzínu projde celou továrnu a vše zkontroluje. Tak plyne den za dnem do okamžiku, kdy se v továrně objeví „narušitel klidu“ Arkadiusz Narovski, vysoký, svalnatý, veterán z afgánské války. Fešák a má charisma.  Atmosféra v továrně rázem začne houstnout a výroba „tuhnout“ jako vafle v peci. Ale nepředbíhejme…..
Ukázka z knížky:
Pec peče, pásy běží a stroje krájejí. Každou půlhodinu zazní bzučák a ženské se přesunou jako hodinové ručičky k novému úkolu. Je to vítaná změna, protože půlhodina skládání těžkých krabic úplně stačí a půlhodina naklánění nad pásem také. Všichni musejí mít vydesinfikované ruce alkoholem, který hrozně pálí na rankách, které si ženy způsobují od ostrých hran krabic. Vzduch je silně nasládlý a všichni zde mají naprosto zkažený chrup. Jedině  ředitel má krásné bílé zuby. Ten ale kromě ranní prohlídky sedí v kanceláři…..
 
A tak jednoho dne se objeví Arkadiusz Narovski, který si nechá říkat Arka….
Ukázka z knížky:
Jako vždy zakončují den v kantýně. Normálně mluví jedna přes druhou, uvolněně, protože je směna u konce, ale ten den sedí ženské mlčky v kroužku. V jejich středu je Arka Narovski.
Sedí na stole. Vypráví příběh o svém působení v armádě. Ženské rychle pochopí, že toho Arka hodně prožil a hodně viděl. A on o tom mluví poutavě, vše líčí v barvách: ženské slyší křupání písku pod vojenskými holínkami a vidí před sebou upalovat škorpiona za jasné tiché noci. Cítí pečené kohouty a osmahnutou slaninu, které armádní vedení nechá servírovat uprostřed afgánského horka.
Tak jsme tam stáli, vypráví Arka. V další osadě s desítkami toulavých psů a dětí. Naše pokožka byla hrubá jako zvířecí kůže, byli jsme spálení až k očním víčkům i mrkání nás bolelo. 
Vypráví o dalších zázracích, které se mu v armádě přihodily. Když je v zápalu vyprávění, strčí si ruku do kalhot.
Ta ruka sklouzne jako by sama podél pásku dolů.
Arko! zakřičí baculatá Gerda. To si saháš na ptáka.
S úlekem ruku vyškubne zpět a zahanbeně se zašklebí, ale když je později zase v půlce příběhu, udělá to znovu. 
Nikdo na to nic neříká a ani nebude. Arka umí vyprávět, jeho  příběhy jsou přímo ze života.
Vypráví o nádherném Bejrútu se stovkami věží a o mandarinkách, které sbíral v Chartúmu, tak sladkých, že chutnaly jako bonbóny. Dělali jsme si z nich polévku, říká. Z mandarinek! Dokážeš si to představit Julie?
Julie fanaticky přikývne….
 
Jako rozbuška poslouží pecmistr Wannes. Nezvládá alkohol a práci a tak se stává, že po práci zapomíná pec vypnout, nebo se nedostaví do práce vůbec a výroba se ráno nerozjede. Když přijede pozdě opilý, není schopen pracovat.  Přestože je nejdéle sloužícím zaměstnancem, ředitel ho vyhodí z práce a ujme se dočasně jeho práce obsluhy pece
 
Ukázka z knížky:
 
Wannes je jeden z nás, povídá Arka.
Ačkoliv pracuje v továrně teprve krátce, to „z nás“ z jeho úst zní překvapivě přirozeně.
Je zrovna takový jako my, pokračuje. A ředitel s ním nejedná čestně. Musíme se ho zastat, protože když to neuděláme my…
Baculatá Gerda přechází po jídelně. Lidi,  zkouší to, zůstaňme v klidu. Ředitel má pravdu! Wannes už měsíce nepracuje jak by měl.
Oni jí však neposlouchají a mají oči a uši jenom pro Arku.
Arka povídá: Musíme něco udělat.
Ale co? ptají se ztichlé dámy?
Stávkovat, prohlásí Arka rozhodně.
 
A tak továrna vstoupí do stávky. Dokud ředitel nevezme Wannese zpět, všichni zůstávají doma. Marně je ředitel svolává do kantýny a prosí je, aby nastoupili do práce. Argumentuje důvody proč vyhodil Wannese, ale  ženské ho poslouchají napůl ucha. Věří Arkovi. A tak ředitel nakonec ustoupí a Wannese přijme zpět do práce.
Ukázka z knížky:
Žáruvzdorné dveře do pece jsou ozdobené balónky, girlandami a mašličkami z krepového papíru. Ženské u vchodu do továrny čekají na Wannese s jahodovým dortem, který udělala Matylda.
Ředitel odhaluje své krásné bílé zuby v přátelském úsměvu.
Wannes neví kam s očima. Už můžu k peci, zeptá se nesměle.
Samozřejmě, ale nechci to kazit, ale ty ozdoby jsou hořlavé a musí s pece pryč. říká ředitel.
V kantýně a na chodbě mohou balónky a girlandy zůstat pověšené, den si zachová slavnostní atmosféru.
Stávka skončila……
 
Wannes ovšem pije práci dál. A Arkovi to skvěle zapadá do jeho plánů….
Ukázka z knížky:
To ráno ještě Wannes nahodí pec.  Později ale Wannes usne a vzbudí se, až když pec začne přehřátím supět a hučet jako starý Antonov. To ještě pecmistr vyřeší. V rozpálené místnosti vykouří dvě cigarety pořádně si lokne vodky přímo z lahve.
V polovině směny se jde Arka podívat za pecmistrem. Jednou rukou otevře žáruvzdorné olověné dveře a vidí Wannese sedět v pololeže opřeného o stěnu, cigaretu v ústech a litrovou láhev vody, zpola vypitou vedle sebe. 
Arka se zašklebí a ukáže zdvižený palec.
Jak to s ním jde? ptá se Julie.
Všechno v pořádku šklebí se Arka…..
 
Na oslavu úspěšné stávky Arka navrhne velký mejdan na náměstičku, okolo kterého bydlí snad všechny ženské z fabriky. Však je co zapíjet. Pije se a griluje a hlavní hvězdou noci je Arka..
Ukázka z knížky:
Před půlnocí ještě ženské a jejich muži sedí na náměstičku na zahradních židlích kolem sudu s ohněm. Už hodiny tam sedí. Zpívají a pokoušejí se to nedělat nahlas, protože děti už spí, ráno musí do školy. Hodně se pije, až moc v některých případech. Opilci u hořícího sudu usínají a občas se leknutím probudí, ostatní zpívají dál.
Když kolem jedné hodiny oheň v sudu vyhoří, všichni už spí. 
Pak uslyší sirény.
V dálce.
Baculatá Gerda je první, kdo otevře oči a kdo na východě vidí světle růžovou záři.
Je to tam, kde je průmyslová zóna.
A baculatá Gerda začne křičet: To je fabrika! Fabrika hoří!
 
Ráno všichni příjdou do fabriky. Ohnisko požáru v místě pece, ale starý Wannes je nezvěstný, požárnici jej v hořící továrně nenašli. Ředitel se snaží všechny uklidnit, ale ženské věří Arkovi. Je to naschvál zapálené, aby se mohla továrna přestěhovat do východní Evropy a majitel si tak snížil náklady na výrobu. Ředitel se snaží přesvědčit všechny, že brzy obnoví výroba, ale nikdo už mu nevěří. Všichni věří Arkovi…..
Ukázka z knížky:
 
Od ředitele nemůžeme nic očekávat křičí Arka na parkovišti, jakmile se kolem něho ženské shromáždí.
Tak oni zacházejí s lidmi. 
Všechno je to vina ředitele, pokračuje Arka.
Ten nikdy netrpěl jako my.
Podívejte jak má bílé zuby! Viděly jste, jak má krásný chrup?
A jak máte zkažené z toho sladkého vzduchu zuby vy?
On to umí tak krásně říct, mnohem líp než my, šeptá Julie vzrušeně směrem k  Sjaan
Jednou jsem dostal ránu, vypráví Arka dál.
Pažbou pušky.
Od té doby mám jeden zub mrtvý. A černý. Nenávidím ten zub.
To nemusíš vykřikne Sjaan, seš krásnej chlap.
Arka seskočí ze stolu a ukazuje ženským černou stoličku vzadu na hoře.
Znovu vyšplhá na podium, vytáhne z kapsičky malé kleštičky a ke zděšení všech si ten zub na místě vytrhne.
 
Továrna stojí, nikdo se nezajímá co se v ní děje. Zaměstnanci mají najednou spousta volna a tak začíná velký mejdan bez přestávky. Pijí a poslouchají svého pánaboha Arka. A začnou si vytrhávat po jeho vzoru všechny zkažené zuby, o které přišly v továrně. Kdo nechce, není s námi. A nakonec se k nim přidají i jejich muži a dokonce děti hledají zkažené zuby a nechávají si je bez umrtvení vytrhnout. Nad náměstíčkem se vznáší slavnostní atmosféra. Griluje se , ženské pijí rosé, chlapi pivo. Co bude ale dál? táží se někteří. Neboj se, Arka něco vymyslí. Ten slaví s nimi, ale občas se na delší čas vypaří a nikdo neví kam…..
Všichni ale věří, že Arka přijde s nějakou  novinou a tak se všichni hodí do gala a čekají, až Arka přijde, řekne jim, co bude dál….
Ukázka z knížky:
 
Tak tam před ním stojí. Ve svých nejkrásnějších šatech a na vysokých podpadcích. Takhle stojí před velkým Arkou, mají díry v chrupech po vytrhaných zubech, nateklé dásně a otravnou bolest v jamkách po zubech.
A Arka se konečně ujímá slova: Bylo to krásné, ale já zase půjdu.
Ženské se dále usmívají, jako by to sdělení nebylo určeno jim.
Arka odchází a pod paží si nese krabici od bot, kterou mu předtím daly. Jsou v něm vytrhané zuby.
Sjaan je první, kdo najde slova: Vrať se Arko! Tohle není vůbec vtipný!
Julie křičí: Arko, kam jdeš?
Arka pokračuje dál, pár dětí za ním ještě kousek běží.
Arko zůstaň, Arko vrať se!
Takže Arka Narovski, jejich hrdina je pryč. A už se nevrátí, bez ohlédnutí šel do širého světa.
Do světa, ze kterého se jednoho dne jen tak vynořil a objevil se v jejich továrně…..
 
Příští ráno Arka není a tak ženské se vydají do čtvrti, kde bydlí ředitel továrny. Chtějí s ním mluvit, mají podezdření, že ředitel je pryč, odejel se svou nafoukanou ženou na Maledivy a je tu nechal bez práce a bez továrny. Když přijdou k jeho vile, nikdo tam skutečně není a tak mu aspoň kameny rozbijí okna a pošlapou květiny na zahradě, pak se vydají do továrny…
Ukázka z knížky:
A pak se rozletí vchodové dveře a před nimi je ředitel továrny. Nemá na sobě oblek, ale montérky a na košili koláče od potu. Ale jinak vypadá dobře, oholený a vlasy učesané.
Kdo vám řekl, že za týden otvíráme? zeptá se.
Chtěl jsem vás překvapit. Mluví žoviálně a je příjemný, na to že je v neděli v práci a maká v montérkách.
Jen pojďte dále, nemusíte mít obavy, hasiči a statik všechno zkontrolovali.
Pak se pohnou.
Ženské v hale ucítí barvu, vůni změny.
V chodbě stojí nové skříňky s jejich jmény. 
A vztek co cítí se smršťuje a scvrkává.
Pozor na zdi, ještě jsou mokré! volá za nimi ředitel.
Vejdou do výrobny, do té staré známé výrobny. Vidí dobře, pásy 1 a 2 jsou nové, stroje jsou vypucované, do čista vydrhnuté.
Třpytí se ve světle zářivek.
Pec je úplně nová, hlásí ředitel. Za týden tady rozjedeme výrobu. Očekávám vás všechny. A úsměv a ředitel ukazuje své odhalené krásné bílé zuby. Ředitel musí v tu chvíli vidět, že spousta zubů chybí. Musí si všimnou, že ženský neustále přejíždí jazykem po chrupu, jako by kontrolovali, zda-li tam ty díry jsou. Neříká však nic. 
Takže lidi, povídá, může s vámi od pondělka počítat?
 
Ukázka z knížky:
A Arka  Narovski?
O něm už nikdo neuslyší.
Ale pokaždé, když padne jeho jméno, ženské se na sebe usmějí.
Nikdy nezapomenou, jak se v jeho blízkosti cítily silné.
Od požáru každý den ředitel přijíždí do  továrny přesně v sedm hodin.
Dává dobrý pozor, jestli ženské desinfikují ruce alkoholem a jestli tajně neuždibují vafle.
Protože teď přitáhl otěže, už se nevěnuje tomu, aby se ženských ptal na jejich děti.
Ony to ale chápou.
Usmívají se na ředitele, když prochází kolem,  aby mu ukázaly a vyvolaly v něm pocit, že to s ním a továrnou myslí dobře a že jsou vážně moc spokojené.
Dokonce i Sjaan se na ředitele usmívá.
A vždycky, když to udělá, objeví se její nerovnost v chrupu, díra vpravo na hoře.
Vzpomínka na vzpouru, varování do budoucna….
Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.