Sudetomaďarské karlovarské požadavky předané Matovičovi!


Je mým nezvratným přesvědčením, že  rozdělení Československa  bylo  velkou chybou. Na  kterou dříve  či později oba naše  národy doplatí.

Nicméně  stejně  tak  vím, že  jiné řešení  nepřicházelo v  úvahu neboť  většinová  část  slovenské politické reprezentace   už cestou osamostatnění vykročila   a nehodlala  se na ní zastavit.

Nechci, aby  slovenští  čtenáři Kosy  získali dojem, že  je nějak  chci školit,  hanět jejich  stát a  to, co za  skoro 30 let  od jeho vzniku  dokázali.

Vůbec ne. Už mnohokrát  na Kose  i při mých  relacích na Slobodném vysielači ode mne zaznělo, že   Slováci  od vzniku  obou samostatných států dokázali daleko více  než my  v ČR, ačkoli  naše  startovací pozice  byla  výrazně  snazší. A  také, že mne  velmi příjemně  svým výkonem překvapili, ba  zaskočili. A opakuji to dneska znovu!

Přesto trvám na  svém – rozpad  Československa  byla, je  a bude chyba. Uplynulé ještě ne  tři celé dekády  totiž tak nějak probíhaly v komorním prostředí. Nikoli vnitropolitickém, leč  zahraničněpolitickém.

Předválečná Republika  československá také  fungovala  v podstatě  skvěle, dokud  se nad  světovou politickou scénou nezačala  stahovat  mračna.  Mračna  německého revanše  za  prohru  v I. ww a německého supernacionalismu. Který se  přetavil do kruté expanze  ve všech azimutech. A  prvním soustem se  stalo právě  Československo.

Ti , co mají obavy  z nějaké nudné historické, či historizující  exkurze nechť  zůstanou v klidu. Nic  takového v zásadě, s  jednou jedinou výjimkou, na  níž  je ovšem dnešní text vystavěn, nechystám.

Dovolím si totiž tvrdit,  že  vnitřní věci  si oba  naše  státy  jakž takž  uhlídají. I přes  všechny  Klause, Kalousky, Zemany, Babiše, respektive Mečiary, Dzurindy  Ficy nebo Matoviče.  Za  bačování  těhle  narcisů sice platíme krvavou daň, ale  v konci to ustojíme.

Co ale ustát neumíme, jak  nás  ne  tak dávná  zkušenost  učí, je  vnitřní  rozkol  – nacionalistická  iredenta. Viz právě  dění roku  90-92. Například. Viz Jugoslávie, viz  Ukrajina, atd. atd.

Zkrátka,  jakmile  někdo někde vytáhne  nacionalistickou flétničku  na  začne  na ní  hrát  čím dál  emotivnější melodie…. je  velká  šance, že   stát  končí  nebo  k tomu má velmi blízko.

A nyní onen slíbený nutný  historický  exkurz. Nebude dlouhý.  Vedle  bitvy  na Moravském poli a  na Bílé hoře je  neuralgickým bodem  českého národa  rok  38 s Mnichovskou  dohodou, která nakonec  vyústila  do 15.3.1939 a  vzniku Protektorátu.

Svou  zásadní  roli  tam  sehráli   Sudetští Němci se svými běsnými požadavky  typu  Ein Volk, ein Reich , ein Führer!

Které nakonec  přetavili  do tzv. Karlovarských požadavků. A nyní  krátká, ale klíčová supernuda- ty  Karlovarské požadavky. Pro připomenutí. a proto že.. , ale o tom až za chvilku:

Karlovarský program SdP = Karlsbader Programm der SdP

Jako utiskovaní se budeme cítit potud, pokud my Němci nebudeme smět dělat totéž co Češi.

Všechno, co je dovoleno Čechům, musí být dovoleno také nám. Jedním slovem: Chceme pouze žít jako svobodní mezi svobodnými.

Pokud má v československém státě dojít ke klidnému vývoji, potom je třeba kromě již naznačeného provést v rámci budoucího státního a právního řádu trojí revizi – revizi historického mýtu, revizi pojetí slovanské bašty a revizi zahraničně politického postavení:

– Obnovu plné rovnoprávnosti německé národní skupiny s českým národem.
– Uznání německé národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě.
– Uznání nedotknutelnosti německého sídelního území.
– Vybudování samosprávy v německém sídelním území ve všech oblastech veřejného života, pokud jed o zájmy a záležitosti německé národní skupiny.
– Vytvoření zákonných ochranných opatření pro ty státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené sídelní území svého národa.
– Náprava veškerého bezpráví a nahrazení všech škod, které sudetským Němcům v důsledku tohoto bezpráví vznikly.
– Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí úředníci a veřejní zaměstnanci.
– Plná svoboda přiznání se k německému národu a německému světovému názoru.

Takže nyní  je  vše připraveno  k  tomu, abych ozřejmil, proč  jsem  tuhle  děsivou minulost  vytáhl  právě nyní na  světlo!

Jeden ze  Slovenských  kosířů mi totiž  v týdnu poslal  link na  článek v  bratislavské Pravdě.  Něco, z  čeho okamžitě  mrazí!

Ostatně  – posuďte  sami.

SMK chce od Matoviča v podstate autonómiu

Otisknu z něj jen  jádro. Zbytek si  zájemci jistě vylustrují sami.

Strana maďarskej komunity (SMK) predložila premiérovi Igorovi Matovičovi požiadavky s názvom Memorandum maďarskej komunity. Predstavitelia tejto mimoparlamentnej strany mu odovzdali text na Bratislavskom hrade. V jeho priestoroch sa uskutočnilo v utorok večer stretnutie, na ktoré hostí pozval Matovič. Podujatie malo názov Minulosť sme nepísali, budúcnosť je v našich rukách.

Na pozvánke, ktorú posielal Úrad vlády SR, bolo napísané, že priateľské stretnutie sa koná „pri príležitosti 100. výročia podpísania Trianonskej mierovej zmluvy a Dňa národnej spolupatričnosti – Maďarov“.

SMK predložilo Matovičovi viacero žiadostí. „Uznanie Maďarov za svojbytný politický národ v rámci Slovenska. Vytvorenie Maďarského okolia, ktoré by spravovali Maďari prostredníctvom svojich volených zástupcov. Jazyková požiadavka, aby sa v úradoch, na súdoch ako úradný jazyk používala maďarčina. Jedna, slobodná, konštitucionálna vlasť a v nej sloboda, rovnosť a bratstvo národov!“ doslova sa píše v memorande.

Text Memoranda maďarskej komunity podpísali títo čelní predstavitelia SMK: Péter Őry, Ferenc Auxt, Gyula Bárdos, Pál Csáky, Zoltán Cziprusz, Iván Farkas, Adrianna Gergely Papp, Csaba Furik, József Menyhárt, Miklós Viola.

Signatári ďalej uvádzajú veci, ktoré sú podľa nich nevyhnutné, aby sa zachovala a rozvíjala ich komunita. Apelujú, aby preambula Ústavy SR uznala maďarskú národnú komunitu za štátotvornú. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“. SMK tiež chce, aby „maďarský jazyk bol rovnocenným jazykom na území obývanej našou komunitou“. Autori pokračujú, aby „hranice subjektov verejnej správy zohľadnili existujúce prirodzené regióny“. Dotkli sa aj náboženského života – aby vláda SR podporila požiadavku maďarskej katolíckej obce na vytvorenie samostatnej arcidiecézy.

Barevně jsou v textu označeny  jednotlivé požadavky  dnešné  reprezentac e slovenských Maďarů.

Takže  si to zrekapitulujme:

Slovenský premier  uspořádal  slavnostní  akci,  kam pozval  čelné představitele  maďarské menšiny  na  Slovensku a  oni mu  v  rámci této slavnostní akce  okamžitě předložili  /zatím je na místě  slovo předložili, nikoli nadiktovali/ svoje  požadavky.  A  rozhodně ne ledajaké.

Věřím, že  už  chápete, proč  bylo nutno začít  80 let starou, pro obyvatele ČR ,míním ty, co mají ještě  alespoň zbytky  historické paměti -nesmírně  bolestnou minulost, tehdy zosobněnou sudetskými Němci a jejich  drzými vyděračskými požadavky. A odprezentovat jejich soupis.

Při porovnání  těch  někdejších sudetských a  dnešních  maďarských, zjistíte , že  jde  v totožné nároky!

Proto ten pro mnohé původně  nesmyslný titulek   o sudetomaďarských  karlovarských požadavcích předaných Matovičovi! Opravdu, ať čtete  jak chcete – jde o naprosto totožné memorandum.

Slovensko a bratři Slováci – nezávidím  vám to ani trochu.  Jakmile  je  totiž  tohle   jednou vysloveno, je  džin nacionalismu a  národnostní iredenty  vypuštěn z lahve a  už tam nelze být  vrácen.

O tom, zda  rozdělení  Československa  bylo dobře nebo špatně  se nerozhoduje  v  dobrých a slunečných  časech. Nýbrž  tehdy když přijde nějaká velká krize, ohrožující  samu podstatu státu. Pokud jej tento překoná, je  rozdělení  správně a  dotyčný stát i národ z něj vzejde posílený. Jestliže  ne….

Tenhle  maďarský problém je  součástí samé podstaty  slovenského státu a  jeho  vzniku  v roce 1993. Zkrátka  maďarská menšina  je  jeho součástí a její požadavky  musely  přijít. Všichni, co  volali po slovenské samostatnosti to museli nebo přinejmenším – měli vědět!

Nerad  komentuji  slovenskou politiku.  Z mnoha  dobrých důvodů.  Ale  opakovaně jste ode mne mohli číst  a slyšet, že  to nebezpečí existuje, je stále přítomné a  určitě vyhřezne  v okamžiku, kdy  by se  Maďarsku dařilo viditelně  lépe  než Slovensku.

Slovenští Maďaři evidentně nečekali ani tak dlouho. Problém je  tu.  A je věcí Slovenska, co a jak s ním udělá.

Zkušenost mi  říká, že  Slovensko moc možností nemá a  dobrou  žádnou.

Když na  ty  sudetomaďarské požadavky  nebude slyšet?  Tak  se to dostane na půdu  Evropské unie, k Evropskému soudu, do Rady  Evropy  a kdo ví ještě  kam. Mnozí se nyní naježí a  začnou mi o hlavu otloukat  tu Evropskou unii, kde hájím její  nutnost pro nás. Budou si myslet, že  to je další  argument pro nějaký Slovexit!

Špatně, vážení, moc  špatně. Stačí si vzpomenout na Jugoslávii. Ta  s  Bruselem neměla  nic  společného a  přeci se rozpadla. S výraznou ingerencí  ať už  Bruselu nebo jeho rozhodujících  členů! Míním v prvopočátku.

Evropské mocnosti si vybraly pro ně zajímavější  strany  té jugoslávské polízanice a  podle toho jednaly.Pravdu a právo nikdo nehledal.

A nechť nikdo nepochybuje, že  Maďarsko má  v tomto ohledu nesrovnatelně  lepší karty  než  Bratislava!  Budapešť, i přes  veškeré diskrepance  s Bruselem a jeho orgány  dokáže prosadit  v orgánech EU i na mezinárodní scéně  daleko více  než  Slovensko a  Česká republika  dohromady!  Je  to lehce dokazatelná smutná pravda. Prostě mají, z mně  neznámého důvodu,  daleko lepší  to, čemu s říká goodwill.

A  ve  sporných případech  lze očekávat rozhodnutí v jejich prospěch. Ostatně  už  jsme  mezinárodní  arbitráže  bolestně na  vlastní kůži zažili. Hledáno není  právo a na  čí straně  stojí, nýbrž  buď  cesta  nejsnazší nebo cesta  největšího profitu pro arbitry. Což  asi sotva bude  podpora  slovenského stanoviska.  A že  v konci nějaká taková  mezinárodní arbitráž nejspíš  hrozí si nemusíme  vykládat.

Pak je  zde ještě  druhá možnost – vyjít  sudetomaďarským požadavkům vstříc….

Zde  je  hned  kardinální problém  – totiž odpor  slovenského voliče. Prvoplánový. Který a  z mého hlediska oprávněně, to pocítí jako útok na  státní suverenitu -viz například  tohle:

. Ďalej „aby bolo zabezpečené slobodné používanie našich národných symbolov (hymna, erb, trikolóra) v každej oblasti života“

Ale dejme  tomu, že by to například  Matovič  risknul /čemuž nevěřím/.  A  dal slovenským Maďarům všechno, co si nyní nadekretovali.  Bude jim to stačit nebo své požadavky začnou automaticky  stupňovat, protože  jinak by ztratili nosnou agendu? S odpovědí vás obtěžovat nehodlám, znamenalo by  to podcenění vašeho intelektu.

Společný stát je  mrtev  a obnovit už  jej nelze. To beru jako axiom.  Jestliže ovšem nesýčkuji a nevidím  věci zbytečně  černě, což se mi občas  stává,  pak si dovolím tvrdit,  že  on by  tohle  spolehlivě  zablokoval. Ať  to má Budapešť na mezinárodní scéně  jak chce  dobré, proti  15-ti milionovému Československu by  rozhodně šance prosadit iredentu neexistovala.  Minimálně proto, že by bylo lze počítat  s  výraznou pomocí například  Rumunů, jichž se problém maďarské menšiny v  Sedmihradsku týká  ještě  daleko více. Ovšem těch je přes  dvacet  milionů, takže  tamní  menšina  ani necekne. Ostatně  – přesně kvůli maďarskému problému  vznikla před  válkou tzv.Malá dohoda  -mezi ČSR, Rumunskem a  Jugoslávií.

Jak už uvedeno, jestliže  tohle není  od  slovenských Maďarů jen pokusný  balonek, který  byl vypuštěn, aby  se rekognoskovala  síla větru, takže  odletí a nikdo po něm dál ani nevzdechne, čekají  Slovensko nelehké časy. Navíc  bez  dobré varianty  řešení.

Jediné, co by  fungovalo spolehlivě, je  trvalá vyšší  životní úroveň v bývalé  uherské Horní zemi než v  té Dolní. Tohle kdyby  se podařilo, tak  by  se problém vyřešil sám od sebe. Ale netuším,zda je  to reálné. Spíše  bych řekl, že nikoliv.

I tady existuje vhodná paralela  s  bývalou  ČSR a sudetskými Němci.  Ti se  při vzniku První republiky postavili na ozbrojený odpor. A ještě  v prvních létech  republiky  násilná  iredenta  doutnala. Skončila  však s okamžikem německé hyprinflace. Kdy se z  Deutschboehmen stali čeští Němci, protože  se jim  tady, v tom nenáviděném Československu žilo neskonale  lépe  než soukmenovcům v Bavorsku či Sasku.    Aby  to pravé němectví v sobě  objevili zase až v  krizi 30-týchlet, kdy Sudety postihl větší otřes než  české vnitrozemí. Aniž by na tom  kdokoli nesl nějakou vinu.

A ještě  jedna věc mi vrtá  hlavou.  Sudetští Němci a Henlein by se nikdy nepustili do téhle  nacionalisticky  exponované hry, kdyby nepožívali podpory  Berlína, s nímž  těsně  svoje  kroky  koordinovali. Zajímalo by mne jestli  existuje  něco podobného mezi SMK a  dnešní Budapeští!

Píši zajímalo. Nic více. Nevím, netuším, nemám žádnou indicii. Nicméně  je  to už nějaký  čas, co Viktor Orbán  nabídl všem zahraničním Maďarům  pas  své země!!!

Chci znovu připomenout  tenhle jeho počin. Jednak vzhledem k dnešnímu  tématu, jednak proto, že  pro mnohé, zejména na  alternativě,  je něco jako svatý muž! Uznávám  jeho zásadní přínos pro stopnutí migrační tsunami, ale  nezapomínám na  tu nabídku  maďarských dokladů pro občany  jiných zemí na  základě  maďarské sounáležitosti!  A dokonce jsem  před ním na tomto základě varoval. A varuji znovu!

Stejně jako do omrzení hodlám varovat před  českými politiky, kteří  nazývají sudetské Němce milými krajany!  Ze stejného důvodu!

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.