Zemanovský Absurdistán


Neobyčejně  rádi kritizujeme  celý svět. Zcela přesně  víme, co kdo ze světových politikářů zpackal, jak bychom to, samozřejmě -geniálně, vyřešili my  sami z fotelu s lahváčem v ruce.   A  při  tom nejsme schopni vygenerovat  ani vlastní  jakž  takž  pochopitelnou a  uchopitelnou politickou garnituru u nás  doma.  Ono je  to vlastně  horší – ne že nejsme  schopni,  nejsme  ani OCHOTNI tak učinit.

My místo přemýšlení většinově  věříme!  A  každé  volby  představují  ze  všeho nejvíc  náboženskou pouť.

Kdy  jedni  věří na  svatého nejsvětějšího Zemana/Babiše a druzí  na  to, že  jde  o  zjevení  Antikrista a  volby jsou pro ně poutním konáním  k vymýtání  ďábla. Výsledkem je  totální a Absurdistán. Který se v konci přetaví do věcí, které jsou jinde  v civilizaci naprosto   nemožné. Povíme si  o dvou takových případech,  které se zrodily  v závěru minulého  týdne.

Tou první je pravomocný  rozsudek  Městského soudu Praha,  který  po PĚTI létech  vynesl pravomocný  rozsudek ve  věci Zemanova odmítnutí jmenovat  docenta Ivana  Ošťádala  řádným profesorem Karlovy university.

Tahle  kauza není na Kose poprvé.   A od okamžiku kdy doc. Ošťádal  podal  na Zemanovu  zlovůli / o nic jiného než projev  zlovůle mstivého starce z Hradu  nejde!/ žalobu,  jste mohli číst ,  že  soud  nemá jinou možnost  než  žalobě  vyhovět.  Ta  kauza je  až primitivně  jednoduchá a  krystalicky  čistá. Jinak to dopadnout nemohlo. Než tak , že  v čerstvém  pravomocném rozsudku  soud konstatuje:

„Prezident posuzuje správnost postupu v procesu jmenování profesorem, nikoliv však vhodnost kandidátů jako takových. Tato pravomoc náleží vysoké škole,“

zdůraznila předsedkyně senátu pražského městského soudu Ludmila Sandnerová. Zeman podle ní zasáhl do autonomie Univerzity Karlovy. Právě škola nese podle soudkyně odpovědnost za volbu kandidátů, nikoliv prezident.

„Není namístě, aby prezident republiky činil vlastní šetření. Žalovaný objektivně nemůže disponovat odborností ve všech oborech, v nichž dochází ke jmenování profesorů vysokých škol,“ doplnila Sandnerová.

Soud naprosto odmítl bohuželprezidentovu pseudoargumenatci, že univerzita nevedla řízení o Ošťádalově jmenování řádně, protože přešla nesoulad jeho styků s komunistickou Státní bezpečností a etického kodexu školy. Napsal, že profesor má být autoritou a osobností reprezentujíci nejvyšší, i morální kvality a že takovou osobností Ošťádal není.

V rozhodnutí Zeman poukazoval na to, že o Ošťádalově dlouholeté spolupráci s StB svědčí svazek zachovaný v Archivu bezpečnostních složek. Fyzik už dříve přiznal, že StB poskytoval krycí adresu, kam si nechala zasílat zahraniční korespondenci. Uvedl k tomu, že byl mladý a naivní.

Doc. Ošťádal  byl tzv. držitel propůjčeného bytu. Kam  chodila  estébácká pošta.

Nehodlám bagatelizovat tuto jeho spolupráci. A  bez potíží  bych  takovou argumentaci ze strany Hradu přijal, kdyby…

Kdyby neexistoval  galaktický  rozdíl mezi dopady činností  držitelů propůjčených bytů a  agentů práskačů. Ti druzí  ovlivňovali fatálním způsobem  životy  svých občanů. Třeba tak, že  ti končili ve vězení. Nebo ztratili zaměstnání, nevyjeli do zahraničí nebo jejich děti nemohli studovat. Nic  z toho nezapříčinil žádný  držitel propůjčeného bytu, zejména ne ten, který  přebíral pro tajnou policii  poštu. Ale  vždycky  agent  práskač.

Pro Zemana je nepřípustné, aby  někdo ,kdo byl veden  jako držitel bytu se  stal vysokoškolským profesorem, protože jeho morální profil poškozuje  vážnost profesorského titulu.  Na  druhé straně  nemá sebemenší problém s tím, že  někdo, kdo je veden  v  registru svazků StB je premierem!!! Ačkoli je  to dlouhodobě známo. Mám tomu rozumět tak, že  universitní profesor je daleko důležitější a  váženější funkce  než  předseda  vlády? Ačkoli je na  něj, stejně jako na Ošťádala veden číslovaný svazek  Totální Absurdistán!

Nejde jen o Babiše.  Mám další stejný  flagrantní případ. V roce  2015 obdržela  od Zemana  při tradičním ometálovávání  kamarádíčků a kamarádek na Hradě k 28. říjnu státní vyznamenání i Jitka  Frantová. Kterou moje  generace zná  jednak ze  samých začátků  televize,  kdy byla jednou  ze tří hlavních osob naprosto slaboduchého  dětského seriálu o robotku Emílkovi, kde  ho soustavně  krmila  lahůdkovými šroubečky a  následně zaznamenala  skutečnost, že  se stala  manželkou exředitele  televize  Jiřího Pelikána s ním pobývala  v exilu.

O čem nikdo z nás nic  netušil, byla  její dlouholetá práskačská, doopravdy práskačská donašecská spolupráce  s  StB.  Kdy  udávala svoje kolegy  a kolegyně. A speciálně Jana  Wericha a  jeho dceru  Janu.  Na  internetu lze  snadno dohledat  kopie jejich udání na oba  z jejího, opět  číslovaného agenturního svazku. Bezpečnost Pelikánovou dokonce několikrát vyslala do zahraničí, aby sledovala české exulanty. A pracovníci StB si ji ve svodkách pochvalovali jako oddanou a iniciativní spolupracovnici. Což nijak nebránilo Zemanovi  dát  jí  státní vyznamenání. Protože ho podporovala.

Takže jednou  nějaká menší, řekněme  technická, jakkoli chucpe spolupráce s StB vadí, jindy  když jde o kamarády  nebo osoby  Zemanova osobního zájmu –  nevadí dokonce  ani doložené udávání a práskačství!

Absurdistán bohuželprezidenta   jeho voličů. Ti pro něj mají vždycky připravený generální pardon. Prostě  Svědci Milošovi. Neobtěžují se myšlením. Proč také, když mají svou  nezpochybnitelnou víru.

Ale vraťme  se ke kauze  Ošťádal. Máme  zde  už pravomocný rozsudek. Takže v normálním státě by  všechno zafungovalo jasně  a srozumitelně – poražená strana  by na základě  takového soudního verdiktu podepsala  profesorský dekret – byť třeba nikoli z úrovně prezidenta  samotného, ten už v minulosti pověřil například  šéfa  rezortu školství a případ by skončil.
Te  tak za  hradního panování Miloše I. Mstivého.  Ten takhle nehraje. Verdikt je sice pravomocný, Hrad proti němu může podat kasační stížnost. Prezidentův právník Marek Nespala novinářům řekl, že to pravděpodobně učiní a že si neumí představit, že by Zeman Ošťádala jmenoval. 

Takže máme zde sice   jasný  rozsudek. Očekávaný a pochopitelnou svou podstatou i výsledkem každému, kdo má v hlavě  funkční mozek. Ale  hradní právník Nespala  sděluje, že  jednak bude podána  kasační stížnost, ale především to, že bez ohledu na výsledek Zeman, dle jeho názoru  Ošťádala profesorem stejně  NIKDY nejmenuje: Ať si soudy  říkají co chtějí!  Jestliže takto bude postupovat a  já  ani docent Ošťádal o  tom nepochybujeme – viz jeho komentář„Samozřejmě cítím morální zadostiučinění, protože spor se táhne pět let. Pokud vím, tak prezident za svá rozhodnutí nenese právní odpovědnost, takže nevidím nástroj, jak ho přimět změnit názor,“  pak jde  o obludnou zvůli a  despocii.  Kdy  hlava státu  veřejně  demonstruje, že  respektování moci soudní pro ni má váhu použitého toaletního papíru.

Ostatně – není  to poprvé. V čerstvé paměti člověk ještě má  předchozí Zemanovu  soudní prohru- ve  sporu  se  svým bývalým poradcem Zdeňkem Šarapatkou. O kterém Zeman na TV Barrandov  veřejně prohlásil, že  ho vyhodil pro neschopnost. Šapatka  se bránil, že to není  pravda, což dokázal u soudu, který následně pravomocně  rozhodl, že  Zeman ho lživě pomluvil a  stát, prostřednictvím ministerstva  financí se mu měl za bohužel lhajícího prezidenta omluvit

Stát, věren zemanovské doktrině  nikdy, za nic  a nikomu se neomlouvat, tak neučinil. Vzorná  Babišovskozemanovská  vykonavatelka  Schillerová a její rezort místo jednoduché omluvy  podali dovolání k Nejvyššímu soudu a požadují, aby  do doby  verdiktu této soudní stolice nebyl povolen výkon právoplatného rozsudku.  S naprosto podivuhodnou argumentací. Vlastně  nikoli podivuhodnou,  jako přísně  účelovou:

Ředitelka náhradové agendy Ministerstva financí Monika Vláčilová v dovolání například napsala, že jde o precedentní případ.

Soudy totiž – jak uvedla – nikdy neprohlásily za nesprávný úřední postup vystoupení úřední osoby v soukromé televizní stanici.

„Vystoupení prezidenta republiky na soukromé televizní stanici není vázáno žádnými procesními či hmotněprávními normami,“ uvedla Vláčilová.

Vláčilová také tvrdí, že Zeman žádná pravidla během rozhovoru a zmíněným výrokem neporušil.

„Žádná předepsaná zákonná pravidla pro výkon veřejné moci nebyla při předmětném vystoupení prezidenta republiky porušena,“ uvedla Vláčilová v dovolání.

A dodala, že „Výrok vzhledem k celkovým souvislostem, za nichž byl pronesen, nedosáhl takové intenzity, že by zasáhl do práva žalobce na ochranu osobnosti a mohl být hodnocen jako nesprávný úřední postup,“

Takže  před  běžnými soudy  bylo na základě písemných důkazů, které nesou  oficiální příjmová razítka  sekretariátu  tehdejšího  premiera  Zemana nebo podatelny ve Strakovce, nade  vší pochybnost doloženo,že  Zeman lhal. To  je  nezvratná skutková podstata, ale ministerstvo financí v  dovolání konstatuje, že  protože lež byla pronesena  na  soukromé televizní stanici a protože nejsou žádná  formální pravidla  pro výroky hlavy  státu, může  si tato říkat co chce. Tedy  bez ohledu na pravdu či nepravdu výroků a bez ohledu na  to, jestli  zásadním způsobem někoho nevratně poškodí!

Absurdistán  na druhou!!!!!

Pražský městský soudce Lubor Veselý, který pravomocný rozsudek vynesl, přitom uvedl, že v demokratické společnosti by mělo být samozřejmostí, že stát přijme v podobných případech odpovědnost.

„A za takovýto neoprávněný zásah se omluví, čímž rovněž přispívá k důvěře daného občana v řádné fungování státní moci, která je schopna své pochybení uznat a slušným způsobem napravit,“ uvedl.

Jsem  zvědav jak obě dovolání  – jedno k Nejvyššímu správnímu soudu a druhé k Nejvyššímu soudu  dopadnou.

Mám velmi neblahou předtuchu.  Nikoli kvůli  materii a sporu, který budou řešit.  Tam je  to jasné,  ale paragrafy  jsou gumové a  dají se  ohnout. Ostatně  – Nejvyšší soud  to již jednou v další Zemanově  kauze   – té Peroutkově  – předvedl. Nejprve  ji naprosto neúměrně  zdržoval, jen aby nemusel verdikt vydat  ještě  před  dalšími prezidentskými volbami, aby následně  z formálních důvodů, rozhodl proti zdravému rozumu  na údajnou formální nepříslušnost.

Však také  Dr. Šámala, který  NS  vedl, Zeman nedávno odměnil postem člena  Ústavního soudu a obecně  se spekuluje , že  až  skončí  ve  své funkci předseda US  Rychetský, má právě  Šámal zaujmout  jeho místo. O to už se Zeman postará.

Zeman v mezičase  jmenoval do  řídících funkcí,  jak u Nejvyššího správního soudu, tak Nejvyššího soudu, nové předsedy. V prvém případě, proti odporu  nemalé části soudcovské obce i bývalého šéfa  této instituce  Dr. Baxy -Michala  Mazance. Šámalovým  nástupcem se pak k překvapení úplně všech, včetně Zemanovi Mařenky na  ministerstvu  spravedlnosti, stal veřejnosti laické i soudcovské  v podstatě neznámý  šéf senátu trestního kolegia soudu Petr Angyalossy.

Můžete se zeptat, cože mne vede  k nějakému neblahému  tušení. Je to jednoduché  – prokázané  cesty  Zemanových poskoků typu  Mynář  za  různými soudci. Aby  jim takzvaně vysvětlil k určitým kauzám  prezidentův  pohled na věc…. Tedy  něco, co by  v  běžně  fungujícím státě  okamžitě vedlo zahájení procesu odvolávání hlavy státu z  funkce.  U nás  prý zákon porušen  nebyl.

Jestliže  si takhle počíná prezident  u  už jmenovaných příslušníků vrcholné  justice, pak mohu jen spekulovat, co také třeba  zaznělo  u kandidátských pohovorů na  funkce  předsedy NSS a NS. Mohu, ale nechci a nebudu.

Není to totiž zapotřebí. Máme zde  dva  naprosto transparentní prubířské  kameny  – kauzu Šarapatka  a kauzu Ošťádal. Tam velmi rychle  zjistíme, zda ten současný  Zemanovský  Absurdistán  má nějaké hranice nebo je bezbřehý. Pokud při dovoláních zjistíme podle výsledku, že   Zeman jmenoval předsedy obou soudů, je  vše  v mezích udržitelnosti  a právního státu. Pokud  se  ale ukáže  že  jmenoval SVÉ předsedy soudu, pak sbohem zdravý rozume  a právní státe!

Ale  my  a především svědci Milošovi  budou ukazovat na  kde koho ve  světě, jak to dělá špatně. Ačkoli máme  co do činění  s případem, kdy  hlava  státu si veřejně  vytírá  jak s obyčejnou lidskou slušností, tak  zákony, ale  i  s právoplatnými rozsudky  naší vlastní země!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.