Ještě ke koronaviru


napsal IP

Můžeme již nyní říci, že koronavirus nachytal podstatnou část lidstva -tu ekonomicky rozhodující – „s kalhotami na půl žerdi“.
Víme toho stále málo, nevíme ani, jestli intenzívně vyvíjené a propagované vakcíny budou stoprocentně fungovat.
Jak se zdá, virus se do ČR asi zase vrací, protože vzhledem k jeho intenzívní a skryté nakažlivosti v souběhu s uvolňujícími se opatřeními (a cestovním ruchem) můžeme očekávat ledacos.
Koneckonců i totalitní Čína, která může realizovat v podstatě jakákoliv opatření, má s rozbujením nákazy v Pekingu problémy. O tom, jak to „frčí“ např. v USA, ani nemluvě.
Tak začínají běžet různé teorie o podstatě tohoto viru.

Prof. Flegr nadhodil otázku vícenákaz a algoritmického chování viru a doc. Valenčík následně rozebírá chování viru na základě teorie her, což nezní zcela hloupě, protože toto chování může být na počítači simulováno docela jednoduchým algoritmem a není důvod odmítat hypotézu, že se mohl tento algoritmus postupným vývojem zakódovat do genetické výbavy viru. Koneckonců uvědomme si, že právě mikroorganismy jsou hlavními vládci planety a na jejich funkci závisí život všech vyšších organismů. A některé mikroorganismy dokonce zajistí i jejich ukončení života a následný rozklad.
Prof. Staněk jde na tuto otázku z jiného konce a tvrdí, že Covid19 je jeden z mnoha jiných koronavirů a pouze nachytal náš imunitní systém „na hruškách“, protože moderní civilizace mnoha svými aspekty poškozuje jeho funkci.

Což zní také rozumně, protože již bylo dokázáno, že pro správný rozvoj lidského imunitního systému je důležitý bezprostřední kontakt s okolní přírodou. Když uvedu konkrétní případ z minulosti, tak batole, které leze po selském dvoře a kdeco strká do pusy. No a s tehdejším životem bylo spojeno i to, že žena porodila třeba deset dětí, ale jenom tři nejodolnější a nejsilnější přežily. Ve vědecké komunitě se také říká, že vlastně využíváme to, co v našem genetickém kódu „naspořily“ předchozí generace tím, že musily často primitivními prostředky překonávat nástrahy přírody. O problémech s funkcí našeho imunitního systému svědčí různé četné alergie a další zdravotní potíže.
Takže shrneme-li to a použijeme-li termíny „oblíbeného“ Diamatu, tak vidíme v současné společnosti, že kvantita různých „černých labutí“ se mění v novou kvalitu. Dosavadní „vymoženosti“ moderní civilizace se stávají hrozbou a vzniká otázka, jak dál.

Při úvahách, kde bude nutno hledat odpověď na tuto otázku, jsem se setkal s dalším varováním. Totiž, že kapitál „vysosal“ všechny kvalitní mozky do technologií, managementu, financí, vojenského průmyslu a jinam, kde to sype, takže na humanitní vědy zbyla „třetí jakost“ a brilantní filosofové jako v minulosti prostě nejsou na skladě. Možná i zde můžeme vidět zdroj některých značně podivných dnešních teorií a věd.
Koronavirus v souběhu s dalšími dnešními společenskými a také ekonomickými ději testuje kvalitu politiků a není vůbec zřejmé, kdo bude vítěz. I Babiš, který se ještě  před nějakým měsícem prsil jako zachránce národa před virem, to nemá vůbec jisté. To stejné a ještě  více platí i o Trumpovi a Johnsonovi. Tragédií je, že jejich potenciální nástupci z řad opozice také nic nadějného pro prostý lid neslibují.

Tak se mi jeví nakonec jediný pravděpodobný vítěz celého tohoto hemžení -tou bude všude přítomná, celou společnost prostupující elektronika, jejíž vývoj tato krize jenom urychlí. A bude to zkratka k přímé kontrole obyvatelstva ve stylu čínského systému sociálního kreditu. Bude to systém, který vás bude tlačit do zdravého a produktivního způsobu života, jinak budou sankce (nesvezete se rychlíkem, letadlem nebo po dálnici). Potom již na tom, jak dopadnou volby, nebude příliš záležet.
Nebo dojde k definitivní stratifikaci spolenosti (viz např. Keller: Tři sociální světy). Potom  ty, kteří „prohráli“, bude systém tlačit do neexistence.
Anebo se svět mění tak rychle, že to my staří se svými Alzheimerem prolezlými mozky přestáváme chápat. Někdy pozoruji, že mladí moje deklamace životních zkušeností sledují se shovívavým úsměvem a nakonec se zařídí podle svého. Ale ono to tak bylo asi vždy, pouze dnes díky prudkému vědeckotechnickému rozvoji se ta propast mezi starými a mladými prohlubuje rychleji. A vidím to i v debatách se svou manželkou, která je pedagog v oboru IT systémů a je coby čilá dvaašedesátnice stále schopna svým způsobem (hlavně organizačním, také vizionářským a ne technickým a programátorským) držet prst na tepu doby. Zatímco já mám (jsem také vzděláním IT) o elektronice spíše filosofické pochybnosti, ona je jednoznačným fandou IT.
Tak se pak v tom světě vyznejte.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.