ZÁVODY O ŽIVOT A…O VELKÉ PRACHY


napsal Xaver

 

Nebudu psát o závodech, v nichž aktéři – například atleti – běží tak, jako by bojovali o život (a někteří to tak opravdu někdy berou). Bude to kromě jiného o jiných závodech, kde se skutečně „bojuje“ o život; nejen těch aktérů samých, ale o životy miliónů – s nadsázkou řečeno potenciálně nás všech…

Mám takového zvláštního „koníčka“. Začalo to tím, že jsem porůznu hledal, jaké významné osobnosti (ne že bych se k nim chtěl řadit) se narodily ve stejný den či dokonce rok jako já. A postupně jsem se začal přehrabovat životními daty všech slavných lidí – měsíc za měsícem.

Neřekli byste, jak je v tomto ohledu „nabitý“ právě srpen. Pro ilustraci předvedu výběr (samozřejmě nikoli proto, abych „natáhl“ text – tady se za něj neplatí).

Kultura a kumšt všeho druhu: Louis Armstrong, Andy Warhol, Oldřich Nový, Dustin Hoffman, Eva Pilarová, Vladimír Páral, Miroslav Švandrlík, Alfred Hitchcock, Josef Dobrovský, Robert Redford, Július Satinský, Miloš Kopecký, Alois Jirásek, Miroslav Plzák, Leonard Berstein, Wilhelm F. Hegel.

Politici a vůdci: Barak Obama, Fidel Castro, Jan Lucemburský, Jásir Arafat.

Ostatní velcí: Alexander Fleming, Václav Morávek, Jan Palach, Neil Armstrong.

Člověk má opravdu těžkou volbu, koho vybrat pro více či méně zasloužené připomenutí. Nicméně mně „nahrála“ sama doba – pro vnímavého čtenáře ne třeba důvod rozvádět – abych vybral Alexandera Fleminga, objevitele penicilinu.

Narodil se 6. srpna 1881 jako syn statkáře na skotském venkově, čili dle některých Pražáků (ale i jiných …áků) do světa vyrazil jako „vidlák“. Ten 6. srpen se ovšem bude připomínat v jiné souvislosti – totiž se svržením první atomové bomby za účelem zabíjet a ničit, svržené na město Hirošimu.

Milióny lidí po celém světě to hodnotí a vždy budou hodnotit jako zvrhlý, neomluvitelný, barbarský čin: zcela po právu. Další milióny to přijímají jako zasloužené potrestání obludného japonského militarismu, v jehož duchu se páchaly nejhorší zločiny proti samotné podstatě lidství: rovněž právem. A konečně je nemalý počet těch, kteří s tímto činem spojovali a spojují hlavně důvod vojenský: také právem.

Američtí stratégové si totiž spočítali, že „klasický“ způsob dobývání japonských ostrovů by zaplatil životem více než milión amerických vojáků. Například dobývání Iwodžimy (6.812 mrtvých a 13.189 raněných) nebo Okinavy (12.520 mrtvých a 36.635 raněných) bylo dostatečným a odstrašujícím varováním.

To bylo ale jen krátké odbočení, já se budu dále věnovat tomu, jehož zásluhou tu bez nadsázky možná mnozí z nás mohou psát a číst…Základní vykročení chlapce Fleminga do gramotného života lze označit po česku co by nic-moc, na miniaturní venkovské jednotřídce. Jako teenager ale docela úspěšně absolvoval jakousi Academii v Kilmarnocku a Polytechnic School v Londýně.

Osud a náhoda (ta víckrát v životě) mu přály, když zdědil po strýci hromádku liber, které využil – to mnozí „vidláci“dovedou – k financování studia medicíny. Absolvoval jako nejlepší student – na chirurgii, kterou však nikdy neprovozoval, protože náhoda ho zavála do laboratoře bakteriologie. Tu totiž vedl jistý profesor Freeman, který sestavoval střelecký kroužek a doslechl se, že Fleming dobře střílí…A z náhody byla prakticky láska na celý život. Během 1. světové války oba léčili vojáky ve Francii a současně dál unikali ke svým výzkumům.

Teď zrychleme ke zlomovému roku 1928, kdy objevil penicilin. Wikipedie o tom píše:“Fleming totiž náhodou našel na staré Petriho misce plíseň usazenou na agaru. Tato plíseň vylučovala látku, která hubila mikroby kolem.“ Do vědeckých análů se tak zapisuje látka nazvaná Penicillium Notatum.

Čistý penicilin se mu však ještě nepodařilo izolovat a popravdě nikdo se o něj ani nezajímal – až do roku 1940. Tehdy se věci ujali chemik Ernest Chain a biochemik Howard Florey. Ti také zajistili v USA jeho masovou výrobu – v tisíci litrech, které zanedlouho začnou zachraňovat životy vojáků i „civilů“ po celém světě…Všichni tři obdrželi Nobelovu cenu za medicínu a Alexander Fleming posmrtně čestné místo v katedrále sv. Pavla v Londýně.

Zajímavost: u té neskutečné a zázračné náhody, vedoucí k masové výrobě penicilinu posloužil mediem jeden plesnivý meloun…Ten se mimochodem k jeho produkci využívá i dnes.

Teď už jisté tušíte určitou – až trochu poťouchlou – narážku předchozího textu na to, co prožíváme, čím trpí milióny (už jich je víc než 18 po celém světě!) a čemu „slavní chemici a biochemici a virologové nejvyššího vzdělání“ a za přispění techniky, o níž se těm výše ani nezdálo, nemohou přijít na kobylku.

A nevěřil jsem vlastním očím, kolik se jich činí! Podle deníku Die Welt vyvíjí vakcínu (látky – desítky a desítky látek se zkouší po celém světě) proti Covidu 19 v USA 43 labolatoří, asi dvacítka v Británii, větší počet také v Německu, Francii, Japonsku, Indii a v řadě zemí alespoň jedna (zde byla uváděna i Česká republika).

Zkouší se a zkouší, slibuje, blufuje a údajně i „špionuje“, protože kdo bude první, usměje se naň velká hromada zlatých cihel. Tak veliká, že by mohla zaplatit vzdělání tisícům budoucích „Flemingů“. Podle některých prohlášení směřuje k této metě Rusko, prý už od tohoto října začne očkovat. Jeden vědec v té souvislosti prohlásil, že ohromí svět podobně jako kdysi jejich sputnik…

Nemám vskutku problém s tím, z které světové strany k nám začne vakcína proudit. Je namístě ale obava, aby se ta celosvětová hrůza nezvrhla v holý kšeft pro ty šťastnější či úspěšnější „objevitele“– a současně v neštěstí a beznaděj statisíců s prázdnou kapsou v chudých částech světa.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.