Bejrut, výbuch, Libanonská kaše a sloupové české žurnalistiky


Původně  jsem neměl  v úmyslu  psát o gigantické explozi v  Bejrutu. Jakkoliv  její  rozměr  je  úděsný.  Zkrátka  jestliže  někdo  nějakých  osm let  skladuje  tisíce tun  vysoce  explozivní  látky  uprostřed  svého  hlavního města, pak si doslova  o malér  koleduje. Spíše mi přijde divné,  že  to nevybuchlo dříve. Protože  v zemi, kde  se  v podstatě  trvale bojuje  posledních  30 let,  to nejspíš jinak ani  skončit nemohlo.

Nehodlám  spekulovat  o  tom, zda někdo  ty obrovské tuny dusičnanu  amonného  neodpálil záměrně, či  zda  za  vším  stojí  pouze klasický blízkovýchodní šlendrián, umocněný  marasmem rozpadajícího se státu.  Ani rozdávat moudra  zda hrozí, že   se něco takového přihodí  i v ČR. Nemluvě  o spikleneckých teoriích. To přenechám rád jiným, kteří se ostatně  činí o sto šest. Jedno zda  se jedná o ty tzv. seriozní  či alternativu.  Všude se to bludy jen hemží. ale  chtějí být za každou cenu in… Kořeny nikoho nezajímají.

Protože   problém Libanon je  daleko a daleko širší.  Osud  téhle země  je  dokonalou ilustrací  politických hrátek globálních  velmocí, regionálních mocností   v okolí Libanonu a tragické neodpovědnosti místních papalášů. Kteří  z mimořádně  prosperujícího státu,  kde po jistou dlouhou  dobu vedle  sebe v poklidu  a k obecnému prospěchu žili  různé náboženské konfese. Však  se také  Libanonu říkali, ještě  začátkem 70-týchlet  Švýcarsko blízkého východu. A  dobře  se tam  cítili jak sunitští, tak šiítští muslimové, maronitští křesťané, trochu tajemní Drůzové  i  Arméni.

Jakby také ne, když  Bejrut  jako město vznikl někdy před  5 000 lety a  představoval vždycky  mimořádně  živé a kompetentní obchodní centrum – viz  starověcí  superobchodníci  Féničané, tedy  tehdejší Libanonci.

Vše  fungovalo více či méně  dobře až  do začátku 70 let.  Tehdy  se  svou radikalizací, začali vystrkovat  růžky  v  zemi usedlí  tzv.palestinští  uprchlíci. Které radikalizovala  jednak   OOP  Jásira  Arafata, ale  také  je  jako hybridní  asymetrickou vtáhl do hry  arabský svět, lízajcí si  rány  po těžkých porážkách  ve  válkách proti Izraeli.

Díky  stále  silnějšímu postavení  OOP  a  jeho chuti po konfrontaci s  židovským státem se  začal bortit mimořádně  jemně vyvážený  systém rozdělení moci mezi jednotlivé konfesní skupiny. Tamní  ústava, pocházející z  roku 1926 například  řeší  rozdělení  vrcholných  úřadů  státní  správy mezi  hlavní náboženské skupiny. Úřad prezidenta  patří  vždy maronitskému křesťanovi, premierský post  sunitovi.

Protože  tu ústavu psali  už  roce 1926, jak řečeno,nikdo nepočítal s  tzv.Palestinci. Ani nemohl.  Ti  od  svého exodu  z Izraele,  po prohrané první  válec  v  roce  1948 nebyli,například po vzoru  odsunutých  českých a polských Němců do  německé/rakouské společnosti, nýbrž skoro ve  všech  arabských státech  je jejich bratři ve  víře  nahnali do  uprchlických  táborů, kde je  za dvě dekády  budou držet  už   100 let. A pořád  jde o uprchlíky…. Proč? To by bylo na  dlouho debatu, hlavní důvody jsou dva

1- začlenění  by pro mnohé státy,zejména  ty menší – Jordánsko a právě  Libanon představovalo vážné etnické ohrožení  původního obyvatelstva,vzhledem k jejich počtu

2-jedná se univerzální a věčně použitelnou zbraň  proti Izraeli!  Uprchlík , třeba  i v desáté generaci, disponuje  přece nezadatelným právem na návrat do vlasti. Takže  ho lze  snadno radikalizovat a použít proti nejnenáviděnějšímu ze  všech nepřátel. Na věčné časy.

Proč o tom píši?  Protože  právě konflikt  s bobtnajícími bojůvkami  Palestinců v Libanonu,podporovanými  arabskými státy, zejména, v  různých  časových úsecích  Sýrií,Egyptem, Saudskou  Arábií, Iránem  atd. atd., stál  na počátku  zhroucení se země. Své si, přirozeně  v zákulisí  odehrály  i velmoci  -USA, Sovětský svaz, Francie,Británie a  v poslední době nepochybně  i Čína.

Ale  pojďme k okamžiku, který můžeme  směle  označit  za  Velký třesk. Tedy libanonský Velký třesk. Ocituji z Wikiny:

Palestinci se střetávali s místními obyvateli, kteří se cítili utlačováni (nespokojení byli především křesťané), a tak v polovině sedmdesátých let stáli proti sobě křesťanští falangisté a palestinští uprchlíci spolu se sunnitskými muslimy.

Na počátku války stálo několik konfliktů. První atentát byl spáchán 13. dubna 1975, útok byl namířen na autobus převážející členy křesťanské Falangy. Velitel falangy obvinil z tohoto činu Palestince, a jako odvetu falangisté napadli autobus převážející palestinské dělníky do uprchlického tábora.

Na žádost libanonské vlády do země v dubnu 1976 přicházejí syrské jednotky. Křesťané spolu se syrskou armádou vytlačili palestinské bojovníky na jih země. Příměří ovšem dlouho nevydrželo. Již v roce 1978 vypukají další boje, ale Syřané jsou již na straně Palestinců.

Lavina  se uvolnila a nešla zastavit.Zapojovali se další a  další  aktéři. Tahle válka všech proti všem trvala celých 15let.  Ze  Švýcarska  Blízkého východu se  zůstala  zničená  a chudí země  ruin. Protože  když  jde  světovým, regionálním a místním papalášům o moc, tak se neohlíží napravo nalevo. A především ne  na ty, kteří  „realizací“ jejich ambic  trpí, tedy místní obyvatelstvo.

Zvláštní roli hrály  velmoci. Sovětský svaz  sice přímo neintervenoval, ale  zbraně  dodával  a  dával  OOP, Egyptu a především Sýrii  diplomatické krytí   v Radě  bezpečnosti OSN.  USA, Francie  a Británie rozhodně  nezaostávaly.  Vedle  podpory  Izraele  a  křesťanských maronitů  všemi způsoby  se  v žádném případě  nenechávali zahanbit  Moskvou.  Šly  dokonce podstatně  dále. Američané  a Francouzi si  dokonce přisvojili roli mírotvorců  a  stali se  jádrem  tzv. mezinárodních mírových  sil a  v roce  1982 zasáhli  v  Libanonu  do tamější občanské  války. US  kontingent  disponoval  1800 muži, francouzský  1500.

Tyto vojenské jednotky však místní, převážně šíitské muslimské obyvatelstvo, vůbec nevnímalo pozitivně a považovalo je „jen za další frakci v Libanonské válce, která navíc stála na straně Izraele a vládnoucí křesťanské menšiny“. Nenávist místního obyvatelstva vzrostla po několika incidentech, při nichž americké mírové síly omylem usmrtily několik muslimských civilistů.

Útoky proti Američanům se v Libanonu stále stupňovaly, což vyvrcholilo dne 18. dubna 1983, kdy byl spáchán útok na americkou ambasádu v Bejrútu, který si vyžádal přes 60 mrtvých. Vše  vyvrcholilo  o  půl roku později  -23. října 1983 přibližně v 6.20 ráno prorazil žlutý kamion ostnatý drát obklopující areál bejrútského mezinárodního letiště, v němž se nacházela budova místního velitelství námořní pěchoty USA. Kamion následně provedl okruh po otevřeném parkovišti, nabral rychlost, prorazil několik dalších zátarasů a vjel přímo do vestibulu uvnitř budovy. Strážní hlídky před budovou nestihly vůbec zareagovat. Sebevražedný atentátník odpálil v kamionu výbušniny, jejichž síla byla rovna výbuchu 5400 kg TNT. Obrovský výbuch čtyřpatrovou budovu zcela zničil.  Americká námořní pěchota  s  více než  200mrtvými utrpěla  největší denní ztrátu od  II.ww. Jen o dvě minuty později a 6 km dále postihl podobný útok kasárny francouzských výsadkářů v západním Bejrútu. Zde sebevražedný atentátník navedl kamion naložený výbušninami do podzemní garáže pod 8-patrovou budovou kasáren, která byla zcela srovnána se zemí.

Tehdejší  americký prezident Reagan, který  jak je nám vtloukáno do hlavy  – uzbrojil a porazil komunismus, tenkrát  protože  se právě  dostal na půlku svého prvního prezidentského mandátu a začal především myslet na jeho obhájení, okamžitě  zatroubil  k ústupu a  mírotvorce z USMC okamžitě  stáhl.

Těm,kteří  neustále  vaří jeho dějinnou úlohu bych  přesně  tenhle okamžik  rád  připomenul – 220 mrtvých mariňáků stačilo, aby  zcela opustil jakékoli vznešené principy  a  kapituloval před  sebevražedným šílencem  v náklaďáku  s plynovými lahvemi.

Přirozeně,že  ústup americké a  francouzské  armády posílil především ty nejradikálnější  bojující  frakce v první občanské  válce!  Byl to přímý pokyn ,aby  vystupňovaly  svoje  úsilí. A někde  tady  se rodí Hizbolláh.

Do toho přirozeně  ingeroval stále  Izrael  a  všichni jeho protihráči. Libanon se definitivně  stal  šachovnicí,na  níž bezskrupolozně  válčili jiní. Jakýmkoli způsobem   a podle libosti.

Válku formálně  ukončila  až  Taífská dohoda. Byl to dokument přijatý libanonskými poslanci v říjnu 1989 na zasedání v saúdskoarabském Taífu. Byla přijata tzv. Charta národního usmíření – ústavní a správní reforma, jež poněkud omezila privilegované postavení maronitů v zemi, dohoda o vládě národní jednoty a legalizace pobytu syrských jednotek v Libanonu. Taifská dohoda ukončila patnáctiletou občanskou válku v Libanonu.

Nicméně  tenhle Libanon už s tím předválečným fakticky mnoho společného neměl. Zemi  určovala jen  cizí politika,zájmy   a vojenské síly. Syrská  a  izraelská  armáda  držely,  spolu  s různými milicemi  a  postupně  sílícím Hizbolláhem,  moc.  Přes  nastrčené figurky.

14. února 2005 je proveden atentát na bývalého libanonského premiéra Harírího, který představuje symbol poválečné obnovy Libanonu i jeho ekonomické liberální politiky. Sýrie  postupně opouští zemi.

Nicméně  tahle  vražda  je podle mne počátkem definitivního konce  Libanonu  jako  samostatného celistvého státu. Od  té doby  už  je opravdu jen hříčkou v rukou  jiných.  Do toho vypuká  v  Sýrii válka a  dochází k další velké  destabilizaci malého státu, kdy  se  do něj nahrne  asi 1,5 milionu  uprchlíků ze  Sýrie….S  tím, jak se tahle  dříve regionální mocnost  sama  propadá do chaosu.  Do hry vstupují  silně  Saudové / mající na svědomí  Islámský stát/. Ti šli tak daleko, že  v  roce  2017,  v podstatě zajali  libanonského premiéra Saada Haríriho,který  se nacházel v  Rijádu na  státní návštěvě  a přinutili jej, aby ho nahradil někdo, kdo bude mít k Rijádu kladný vztah.Následně  se za podivných okolností směl vrátit.  Jen pro úplnost, šlo o syna  zavražděného Rafika  Harírího. Což dokresluje  celkový obraz.

V mezičase, Libanon  hospodářsky  bankrotuje. Čemuž se nelze  divit. Poslední dva  roky  tam panuje jen permanentní chaos   a  obyvatelstvo, v podstatě  už bez ohledu  na  náboženskou  příslušnost  demonstruje a  demonstruje.

Libanon je  dokonalým příkladem toho, jak to dopadne,když se nějaká země  stane  terčem cizích hrátek a zájmů a  když  místní politici ,   aby  si podrželi alespoň nějakou moc oproti svým konkurentům, se stanou  vazaly zahraničí.

Žádný  div, že  pak dojde  k takové tragedii, jaké jsme  tento týden  svědky. To se prostě  stát  muselo.

Nejde mi o výbuch  a jeho bezprostřední příčiny. Ale o to, co ho předznamenalo a  co se stane  se zničenou  zemí  dál.  Starosta  Bejrutu už  škody odhadl na  15 miliard USD a  bez obalu prohlásil,  že  tohle  jeho země  nezvládne.  A požádal  svět o pomoc. Ta  bezprostřední  typu záchranáři, léky, sanitární vybavení, atd. se  dostavila  okamžitě.  Ale to je málo.  Je potřeba  aspoň z  části postavit a  rychle, alespoň  část toho, co výbuch  rozmetal a  zemi uklidnit. Dostat z ní  cizí  síly, zatrhnout  cizí  zájmy. Nevěřím, že se to stane.

Je potřeba  někde opatřit  obrovské  sumy  peněz.  Saudi a ostatní  ropné monarchie na  arabském poloostrově  by   to snadno zvládli. O tom není pochyb. Ale  vsadí  si  někdo proti názoru, že  to  v podstatě, až na nějaké  drobné  – NEUDĚLAJÍ?

Západ  vyslovil účast, Macron, s větou, že  Francie  cítí zvláštní odpovědnost, zajel přímo do Bejrutu a  tam rozdával  úsměvy a  moudrá  slova.  Ale  celá EU  prý na znovu obnovu  uvolnila, jak  jsem slyšel,  necelých 900 milionů. Bohužel nikoliv  Eur ,  nebo USD. Korun… Tak to Libanonce vytrhne…

Nelze  se divit,  vždyť právě  přijala  myšlenku společného dluhového financování…

Naprosto nepochopitelná slova zazněla  z  Washingtonu – prý  do té doby, co v  Libanonu  chce působit  iránská prodloužená  ruka  Hizbolláh, nepošlou USA  ani dolar. V době  kdy  svět  s úlekem a vyděšením sleduje  záběry  ze  zničené  blízkovýchodní metropole. Co mají  ty  statisíce  obyvatel, co přišly  o střechu nad  hlavou a  o celý majetek, společného s geopolitikou?  Do toho všeho koronavir…..

Žádný  div, že  mnoho   Libanonců uvažují  zcela  konkrétně  o odchodu ze země. Kam asi tak Evropo povedou jejich kroky? Kam?

Člověk by  čekal, že v  takové  situaci si demagogové  a  ideologičtí  zaslepenci  dají na  chvíli pokoj.  Že  i je  vyděsí  rozsah  té tragedie.  Ale  jak  napsal nedávno  – naivita  mne  dohání  každý  den.

Na Seznamu . cz naleznete článek jakési  Soukeníkové,  takto  nepochybné  krasavic e inteligentní,  pod  názvem

Vyšetřovací linky z Bejrútu: Stopy vedou do Ruska

jehož  hlavním sdělením  je obsah  titulku, což je  v článku „podepřeno“ následujícím  blábolením:

Stopy vedou do Ruska.

Jedna vyšetřovací linie samozřejmě zjišťuje, jak vznikl samotný požár skladiště, ve kterém byl ledek a který zaopříčinil obrovskou explozi a tlakovou vlnu. Další otázky se ale týkají toho, jak se vlastně dusičnan amonný dostal do bejrútského přístavu a proč tam byl tak dlouho bez dozoru.

Náklad ledku skončil v libanonském přístavišti už v roce 2014. 2 750 tun nebezpečné látky sem doručila loď Rhosus vlastněná ruským byznysmenem Igorem Grečuškinem. S informacemi přišlo Rádo Svobodná Evropa/Rádio Svoboda ve středu, den po výbuchu. Psala o tom ale i ruská média.

Loď Rhosus v roce 2013 vyplula z Gruzie a mířila do Mozambiku, plula pod moldavskou vlajkou. V Bejrútu loď prošla prohlídkou a tamní úřady se rozhodly loď zabavit kvůli nesplněným bezpečnostním náležitostem. V Libanonu ale uvízla i posádka lodi, její majitel Grečuškin totiž mezi tím zbankrotoval, nyní žije na Kypru. Část rusko-ukrajinské posádky zůstala v zemi 11 měsíců. O náklad silně výbušného materiálu se nikdo nezajímal.

Zdá se, že někteří jsou prostě  nepoučitelní. Ať se ve  světě  stane  cokoliv,  vždycky  za  to může  Rusko a nejlépe  Putin osobně.

Té obryni ducha  jaksi  nedochází  zcela jednoduchý  význam následujících  vět:

Loď Rhosus v roce 2013 vyplula z Gruzie a mířila do Mozambiku, plula pod moldavskou vlajkou. V Bejrútu loď prošla prohlídkou a tamní úřady se rozhodly loď zabavit kvůli nesplněným bezpečnostním náležitostem. V Libanonu ale uvízla i posádka lodi, její majitel Grečuškin totiž mezi tím zbankrotoval, nyní žije na Kypru. Část rusko-ukrajinské posádky zůstala v zemi 11 měsíců. O náklad silně výbušného materiálu se nikdo nezajímal.

Zkrátka  loď  naložila  náklad v GRUZII a  chtěla jej dopravit  do Mozambiku.  Což by  se také stalo, kdyby  ji libanonské  úřady  nezadržely a následně NEZABAVILY.Včetně nákladu. Ten  nechaly  vyložit  na  břeh  a přes jeho vysokou nebezpečnost jej  v 1,5 městě  skladovaly  celých  7 let.  Ruský majitel lodi mezitím ZBANKROTOVAL. Co bránilo bejrutským úřadům ten ledek

a-prodat

b-převést a skladovat na bezpečnějším místě mimo Bejrut?

Pro ní je  jediným podstatným faktem, že  majitel z roku 2013 disponoval ruským pasem.  Už  vůbec  ji nezajímá  fakt, že  když  někdo zabaví loď  i náklad, stává  se  stoprocentně odpovědným  za  další  osud  lodi i nákladu. Což  byly  a jsou libanonské  úřady. Onen  Rus  od   toho okamžiku  JE  ZE  HRY. Bez  jakéhokoli vlivu na  situaci. Navíc  ZBANKROTOVAL. Kdo zbankrotuje,  zpravidla  nemá prostředky  na  další činnost. Jenže na pozadí  té tragedie  se  ruská  stopa zřejmě   obrovsky  hodí!  Vidíte  ty  hnusné ,věčně opilé mongoloidní  podlidi?!  Zase  spáchali  co si nesmírně ohavného!!!

Seznam. cz  v tom není sám. Na Novinkách.cz najdete  vlastně  totéž:

Ruský majitel v Bejrútu zabavené lodi s ledkem se vykašlal na posádku i náklad

Tam si také  ruského padoucha  vychutnávají:

Než  aby  opravil loď  ,vyhlásil bankrot.  Že Libanoci nemuseli  loď  zřejmě  v havarijním stavu  zadržet, zabavit ji, včetně nákladu a  ten dlouhých  7let skladovat?  Koho to zajímá  – Rus  schválně  zbankrotoval.

Sloupové  té jedině  správné  žurnalistiky  se předvedly  v plné své velikosti, objektivnosti a  kvalitě. Mají opravdu jednoduchý  život. Ve  světle  toho, co se  odehrálo, odehrává a  odehraje  ve  zdevastovaném  Bejrůtu  je mi ovšem  z  jejich „novinařiny“  silně  blivno.

Stejně  jako  z toho  jak  svět  vařil libanonskou kaši.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.