s podstatným příspěvkem PB
Jakkoli bezprostřední příčinu výbuchu pokládám za nejméně podstatnou záležitost té libanonské tragedie a nijak se tím netajím, nemohu pominout serii mailů, která mi přišla od nicku PB. Který stejně důkladně, jako se věnuje neustálému důkladnému rešeršování veškerého dění kolem tragického sestřelu MH 17, si tentokráte vzal pod lupu i to, co vlastně v Bejrutu skladovali a co nakonec, kdo ví jak a kdo ví proč vyletělo do vzduchu. A buďte si jistí tím, že zjistil podrobnosti, kterými vás žádný mainstream „obtěžovat „nehodlá.
Takže je čas abych mu předal slovo.
Maily jsou řazeny tak, jak mi došly. Výsledný obrázek si složte sami.
Mail č.1
mám drobnou poznámku k výbuchu v Bejrútu. Už předevčírem kolovala po netu fotka údajně ze skladu, který se změnil ve světlo a teplo. Je na ní vidět nedbale složená chemická látka nazvaná Nitroprill HD po 1 tuně v tzv. big bagu. Podle názorů na webu se jedná o jakousi řekněme neautorizovanou verzi značkové výbušniny Nitropril vyráběnou australskou firmou Orica pro použití v dolech a její složení je z 99% dusičnan amonný. http://www.oricaminingservices.com/au/en/product/products_and_services/bulk_systems/nitropril/56 Falšuje se asi všechno… Když loď vyplula z Batumi a o náklad ztratil odběratel v Mozambiku i vlastník lodi zájem, tak nejspíš šlo o nějakou černotu.
Mail č.2
Můžu doplnit, že podle včerejších zpráv značka Nitroprill (tj. s dvěma „L“ oproti australské značce) patří brazilské firmě, která produkuje kupodivu také výbušniny. https://www.facebook.com/nitroprillexplosivos/
A teď jsem toho našel víc, docela bomba. Australská nebo brazilská stopa bude špatná. V Gruzii je velká společnost Rustavi Azot https://rustaviazot.ge/, která ammonium nitrate produkuje, ale manažer nemohl (spíš nechtěl?) potvrdit výrobu produktu, který zůstal ležet v bejrútském přístavu přístavu. Společnost prý provozuje firmu jen 3 roky. Chlubí se ale historií až do 50. let. Nápisy na pytlích ze stránek firmy ale mluví jasně. Dodal jsem i fotku z nakládky jiného materiálu, aby bylo vidět, že ta věž v pozadí je stejná a Nitroprill HD není jen vyfocen jinde než v Gruzii jako ilustrační záběr z fotobanky. Výbušninu vyrobili na 99% v Gruzii. Jinak nabízí na stránkách jen hnojiva a jiné sajrajty, Nitroprill HD jsem nenašel, asi to vyčistili hned po výbuchu, ale na záběr v hlavičce stránky s jasným Nitroprill HD zapomněli. FB stránka firmy byla vytvořena v r. 2011 a je tam stejná fotka. Něco o čachrech s vlastnictvím firmy jsem našel zde: http://georgiatoday.ge/news/5801/Is-the-Hidden-Hand-of-the-Bank-of-Georgia-behind-the-Rustavi-Nitrogen-Ownership-Change%3F Zřejmě si procházejí také divokou privatizací, vlastní ji jakýsi Pipio, znáte asi z fotbalových zpráv….
Informaci o gruzínském původu bejrútské výbušniny jsem nikde u nás neviděl, jen Google mi vyhodil diskuzi na osel.cz. Pořád nevím, jestli Nitroprill HD je hnojivo, nebo průmyslová trhavina, nezjistil jsem to.
Mail č.3
Objevily se záběry ze skladiště 12 v Bejrútu několik dní před explozí, kdy měla dle automatického překladače „Státní bezpečnostní agentura hlásit přítomnost dusičnanu amonného v oddělení 12“.
https://twitter.com/DimaSadek/status/1291486030458224640
Na detailní fotce big-bagu je vidět Made in Georgia by LLC Rustavi Azot (Vyrobeno v Gruzii společností Rustavi Azot) a také obsah dusičnanu amonného větší než 96,5 %, což skoro odpovídá průmyslové trhavině Nitropril australského výrobce Orico (99%). Hnojivo nabízené Rustavi Azot na jejich stránkách má obsah pouhých 34,4 %.
Stále se objevují nepodložené zprávy o skladování raket nebo jiných výbušnin mezi „hnojivem“, které také mohlo být určeno pro válku v Sýrii pro „umírněné rebely“. Obchod se zábavní pyrotechnikou je v Libanonu minimální a pyrotechnika prý nemá potenciál iniciovat takovou explozi dusičnanu amonného.
K vlastníkovi Rustavi Azot: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Pipia
Tolik PB.
Dovolím si jeho informace shrnout.
Je narosto zřejmé, že v Bejrutu zabavili a skladovali něco, co je GRUZÍNSKÉHO původu. A mělo to být údajně dopraveno do Mosambiku. Údajně.
To něco z Gruzie má k zemědělskému hnojivu svými parametry stejně daleko jako fotbalisté SK Horní Dolní do finále ligy mistrů.
Ověřoval jsem si parametry dusičnatých hnojiv, používaných v zemědělství. Babišova Lovochemie na svých internetových stránkách uvádí základní parametry takto:
Jiný dodavatel –AGRO CS nabízí trochu ostřejší verzi
To, co vybuchlo v obsahovalo 96,5% dusičnanů. A odnož téhož, co se jmenuje z australské či brazilské produkce stejně a jde o jasně deklarovanou průmyslovou výbušninu má už jen nepatrně vyšší obsah – 99%…
Takže hnojivo či výbušnina?
Jak napsal PB v prvním mailu – tady šlo nejspíš o nějakou černotu: Hodně velkou černotu.
Ostražití hlídací ratlíci z českého mainstreamu rajtovali na ruském vlastníkovi té lodě, co tohle svinstvo přepravovala. Kupodivu je, na rozdíl od jednoho z nás – amatérů z Kosy, nezajímal přepravovaný a následně zabavený materiál jako takový, natož, aby se snad pídili ,alespoň částečně se stejným úsilím jako po ruském majiteli těch prorezlých necek, které to přepravovaly, po výrobci rádoby zemědělského hnojiva, zkoušeli ověřit technické parametry toho „hnojiva“ , otestovali co je zač majitel produkční firmy. O cílové destinaci a co asi tak tam s obrovským nákladem té výbušniny, pardon – hnojiva, příjemce zamýšlel udělat nehovoříc. Kupodivu mlčí i jinak ostražitý a vždy ostražitý Bellingcat a podobní.
Ještě poznámka k tehdejšímu majiteli produkční firmy. Má těžkou šíbrovskou minulost ze sovětských časů. Opravdu těžkou. A stejně vykutáleně si počínal když vlastnil tu chemičku a nalodil ten v Bejrutu explodovaný náklad. Nabral 100mio úvěrů od lucemburské banky. Okamžitě „odklonil“ 40mio jinam a úvěr samozřejmě nesplatil. Lucemburčané i EBRD utřeli do slova a do písmene nudli.ˇuvěr nikdo nesplácel, zástavy jim vyfoukli před nosem. Do věci se vložila gruzínská centrální banka a zařídila, že zástava se velmi netransparentně prodala kdo ví komu. Ale to už s libanonským příběhem nesouvisí. Exmajitel v době nakládky v roce 2013 ano. Patří evidentně ke gruzínské superelitě. Ano, té prozápadní, prodemokratické a kdo ví jaké ještě pro.Jinak není možné, aby vlastnil největší a nejslavnější fotbalový klub v zemi – Dynamo Tbilisi.
Ale tuhle silně toxickou personu nikdo z těch jedině správných, co všechno ověřují a rešeršují- neřeší. Proč taky. Důležitý je ruský pas majitele přepravní lodi.
Opravdu – nepovažuji za důležité, jak k výbuchu došlo. Jen to, co mu předcházelo a především to, co bude následovat. A co z toho vyplývá.
Už minule jsem psal, že Libanon, pokud by euroatlantičtí papaláši disponovali zdravým rozumem, mohl posloužit jako ideální malá pokusná aréna pro dění na Blízkém východě a především jako varování před tím, zkoušet po americko evropsku tamní společnosti nutit naše „hodnoty“. A také varovat před vznikem rozvrácených států.
Naši papaláši se ovšem neobtěžovali. A šířili „demokracii“ ohněm a mečem. Nehodlám nyní psát o Afghanstánu. Iráku, Sýrii, Libyi, ačkoliv to k tomu svádí.
Na bejrutských ulicích vidíme tekutý hněv v jeho pravé podobě. Lidé demonstrují, sahají po násilí, obsazují úřady, demolují…. Nevěří vládě a úřadům. Prý jsou neschopné a zkorumpované a nelze od nich nic čekat. A že za výbuch mohou.
Tohle je už ten nejtekutější a a nejhněvivější tekutý hněv ze všech jeho možných forem. Nikdo nevěřím ničemu. Rozpad nejen státu, ale celé společnosti. Bez jakéhokoliv řešení.
Nemám žádné iluze o libanonských úřadech. O míře jejich reálných schopností a především o odolnosti vůči korupci. Nicméně – jedna věc bije do očí. Současný kabinet není u vesla ani rok. Vinit ho z výbuchu je evidentně nesmysl. Ale tekutý hněv není o logice, argumentech a důkazech. Ten je jen o bezmezném zoufalství a vzteku. Ostatně, jak jinak lze interpretovat desetitisíce dnes možná už statisíce libanonských podpisů pod peticí, žádající, aby si Francie znovu vzala pod svou kontrolu Libanon….
Tohle už je jen naprostá zoufalost. Lidé přestali nejen věřit svému státu, nýbrž i sami sobě a mechanismům své společnosti…. A také už rezignovali i na selský rozum. Francie nic takového neučiní a ani nemůže. Nemá na to . Ani vojensky, ani diplomaticky a už vůbec ne finančně. Není v jejich silách utnout cizí vměšován do Libanonu, není schopna zavést rigorozní koloniální správu jako kdysi, je zadlužená, že má starosti sama se sebou. Je schopna jen ústy prezidenta Macrona rozdávat těšínská jablíčka typu sloganu Francie Libanon neopustí. Nic víc.
V neděli Macron a za to jej chválím, bleskově zorganizoval mezinárodní dárcovskou organizaci. Kterou i sám řídil. Cíl shromáždit prostředky na znovuobnovu Libanonu. A výsledek? Tristní – státy, které se zúčastnily, přislíbily dohromady ani ne 300 milionů Eur. Bejrutský guvernér otaxoval škody na 15 MILIARD USD. To, co dárci přislíbili není ani plivnutí na rozpálenou plotnu.Francie víc nedokázala a s ní ani celý tzv. vyspělý svět. Debakl. Každý má svých problémů více než dost a nějaký Libanon? Nikoho nezajímá. Zatím. Vřed, a tahle země evidentně takovým vředem nyní je, když není léčený se změní ve smrtelnou sněť, zasahující svoje okolí stále více. Nepochybně budeme konfrontováni s důsledky libanonské sněti. Nicméně Macronova dobře myšlená a především rychlá akce skončila fiaskem. Škoda.A aby toho nebylo málo – v závěrečném prohlášení dárcovské konference je konstatováno, že přispívající státy trvají na tom, aby v Libanonu proběhly reformy, které si přejí tamní občané. Tenhle požadavek je buď výron čiré idiocie nebo podlá finta , jak nemuset platit ani ty zoufalé drobné do Libanonu. Ve Francii si hnutí žlutých vest nebo v USA Occupy Wall Street také přáli a velmi mnohé a stalo se co??? Ačkoli požadavky, na rozdíl od těch libanonských měli racionalitu a punc splnitelnosti… Libanonská ulice si totiž zcela jednoznačně přeje, aby zítra, nejpozději pozítří odpoledne někdo zařídil blahobyt. Což je nemožné.
Ale nejde o jedinou blamáž v souvislosti s Libanonem.
Opět se musím vrátit ke svému tvrzení, že Libanon mohl představovat pro západní politiky dokonalou zkušební laboratoř pro předvídání důsledků jejich kroků na Blízkém a Středním východě. Kdyby ovšem se ráčili obtěžovat s nějakým zkoumáním. Což neučinili. Takže jsme v rámci šíření našich univerzálních demokratických hodnot rozvrátili Irák, Libyi, Sýrii, Afghanistan. A směle v tom pokračujeme. Vždyť přece demokracie je to nejlepší , co tam můžeme přinést!
Kdo chtěl, mohl se už dávno přesvědčit, že jde o blud všech bludů! Ano demokracie je bezesporu nejlepší dostupný společenský systém. Ale jen tam, kde jsou pro její existenci vytvořeny základní podmínky – dostatečně kvalitní ekonomická základna, odpovídající stupeň vzdělání obyvatelstva, akceptance toho, že mocenský monopol, včetně nutného násilí má jen stát, elementární respekt k právu a ochota přijmout nejen práva, ale také příslušný díl povinností, přiměřená chuť platit daně, nízká míra korupce a maximální transparence při řízení věcí veřejných. A k tomu svobodné volby. Až k tomu, nikoli jako samostatný a samospásný soliter bez toho ostatního.
Libanon, po 15-tileté občanské válce, s tím, že stát je formální záležitost, ale skutečnou moc si rozdělili různí warlordi a jejich ozbrojené síly, že korupce je standardem, státní správ a funguje na základ ě známostí a klanových a rodinných vztahů, atd. atd. nic z toho nesplňoval. Nebo skoro nic.
A svobodné volby? V zemi, která nezná politické strany našeho typu, prostupující napříč celou společností, bez ohledu na nějaké náboženské vyznání, etnickou skupinu nebo rodinný klan, nýbrž fungující tak, že křesťané volí jen křesťanské politiky, sunité sunitské, šíité šiítské, atd. atd. a to ještě v tom lepším případě, v reálu, dle mých informací ještě do hry vstupuje klanová a rodinná příslušnost voličů a kandidátů…. Lze hovořit o volbách vůbec jako takových?
Jaký mají reálný smysl? Co mohou vygenerovat? Jen to, co vidíme v Libanonu . Ale také v Iráku, Afghanistanu, Libyi v míře daleko větší!!!
Demokracie narazila na svoje hodnoty!!! V zemích třetího světa nemá valný smysl. Dokonce se ukazuje jako kontraproduktivní.
Současný libanonský premier nabídl konec své vlády a uspořádání nových voleb. Demonstrantům to nestačí. Protože už si vyzkoušeli, že nic nezmění. Konfesní , klanový a rodinný klíč voleb i lepení následných vládních koalic pofrčí opět podle starého nefunkčního klíče. A nic se nezmění. Ovšem my trváme na demokracii za každou cenu, i když je naprosto formální a působí v praktickém životě jen a jen obrovské problémy. A pořád to jaksi nechceme vzít na vědomí. Protože bychom přiznali buď svou neuvěřitelnou hloupost, když jsme tohle dávno a dávno neidentifikovali nebo stejně neuvěřitelnou vlastní licoměrnost a prolhanost, v případě, že to čelným papalášům a jejich podržtažkům všechno známo bylo, nicméně toho nedbali.
Tragické zjištění z libanonské lekce! Obávám se ovšem, že ho nikdo nevezme na vědomí. Demokracie je ok a žádoucí. Ale jen někde a někdy. Nikoli automaticky a univerzálně všude. Pěstovat pšenici, brambory,banány,vinnou révu nebo jablka je také fajn a žádoucí. Jenže na Sahaře nebo v Gronsku to jaksi není možné. A s tou demokracií je to stejné.
Ještě hůře než s demokracií to, ve světle libanonských reálií, dopadlo s naší zbožštělou LIBERÁLNÍ demokracií. Jen ať někdo tam dnes zkusí přesvědčovat tamní občany, že ze všeho nejdůležitější je gender, volitelnost pohlaví, manželství stejnopohlavních párů, BLM, inkluze, zelená ekonomika, elektromobilita, juvenilní justice, řešení toho že vážná hudba je rasistický symbol, Istanbulská smlouva a další a další „žhavé“ problémy našeho západního světa!!!!
Zkusí někdo z těch zapálených, odhodlaných , nesmiřitelných, co neustále zamořují západní informační prostor, jet do Bejrutu a tam o svých nedotknutelných pravdách přesvědčovat rozhněvané Libanonce, kteří ztratili nejen víru ve svůj stát a sebe, ale především střechu nad hlavou a všechen svůj majetek, že by jako v první řadě měl vyřešit ten gender, postavení LGBT komunity, unisexzáchody, inkluzi, green deal, atd. atd. Hloupá otázka, že? Ani 5 minut by nepřežil. Takže radši káže tady. Leč libanonská tragedie předvedla názorně na jak naprosto chatrných základech stojí onen posvátný a nedotknutelný liberalismus a jak málo zachycuje skutečné lidské starosti a problémy .Jenže opět určitě si zacpeme uši, zavřeme oči, abychom tohle nemuseli vzít na vědomí. A radši se dál popatláme v pseudoproblémech. Mimo jiné i proto, že ty libanonské stejně řešit neumíme. Otázkou ovšem je, jak dlouho asi tak potrvá, než se ten tekutý hněv z bejrutských ulic přelije do těch našich.