Pár poznámek ještě k Libanonu. Aneb , co se z mainstreamu nedozvíte.

s podstatným příspěvkem PB

Jakkoli  bezprostřední příčinu  výbuchu pokládám za  nejméně podstatnou záležitost  té libanonské  tragedie  a nijak se tím netajím,  nemohu pominout  serii mailů, která mi přišla  od nicku PB. Který stejně  důkladně, jako se věnuje  neustálému důkladnému rešeršování veškerého dění kolem  tragického sestřelu MH  17, si tentokráte  vzal pod lupu i  to, co vlastně  v  Bejrutu skladovali a co nakonec, kdo  ví  jak a kdo ví proč  vyletělo do vzduchu. A buďte  si jistí tím, že  zjistil podrobnosti, kterými vás  žádný  mainstream „obtěžovat „nehodlá.

Takže  je  čas  abych mu předal slovo.

Maily jsou  řazeny tak, jak mi došly.  Výsledný obrázek si složte  sami.

Mail č.1

mám drobnou poznámku k výbuchu v Bejrútu. Už předevčírem kolovala po netu fotka údajně ze skladu, který se změnil ve světlo a teplo. Je na ní vidět nedbale složená chemická látka nazvaná Nitroprill HD po 1 tuně v tzv. big bagu. Podle názorů na webu se jedná o jakousi řekněme neautorizovanou verzi značkové výbušniny Nitropril vyráběnou australskou firmou Orica pro použití v dolech a její složení je z 99% dusičnan amonný. http://www.oricaminingservices.com/au/en/product/products_and_services/bulk_systems/nitropril/56 Falšuje se asi všechno… Když loď vyplula z Batumi a o náklad ztratil odběratel v Mozambiku i vlastník lodi zájem, tak nejspíš šlo o nějakou černotu.

 

Mail č.2

Můžu doplnit, že podle včerejších zpráv značka Nitroprill (tj. s dvěma „L“ oproti australské značce) patří brazilské firmě, která produkuje kupodivu také výbušniny. https://www.facebook.com/nitroprillexplosivos/

A teď jsem toho našel víc, docela bomba. Australská nebo brazilská stopa bude špatná. V Gruzii je velká společnost Rustavi Azot https://rustaviazot.ge/, která ammonium nitrate produkuje, ale manažer nemohl (spíš nechtěl?) potvrdit výrobu produktu, který zůstal ležet v bejrútském přístavu přístavu. Společnost prý provozuje firmu jen 3 roky. Chlubí se ale historií až do 50. let. Nápisy na pytlích ze stránek firmy ale mluví jasně. Dodal jsem i fotku z nakládky jiného materiálu, aby bylo vidět, že ta věž v pozadí je stejná a Nitroprill HD není jen vyfocen jinde než v Gruzii jako ilustrační záběr z fotobanky. Výbušninu vyrobili na 99% v Gruzii. Jinak nabízí na stránkách jen hnojiva a jiné sajrajty, Nitroprill HD jsem nenašel, asi to vyčistili hned po výbuchu, ale na záběr v hlavičce stránky s jasným Nitroprill HD zapomněli.  FB stránka firmy byla vytvořena v r. 2011 a je tam stejná fotka. Něco o čachrech s vlastnictvím firmy jsem našel zde: http://georgiatoday.ge/news/5801/Is-the-Hidden-Hand-of-the-Bank-of-Georgia-behind-the-Rustavi-Nitrogen-Ownership-Change%3F Zřejmě si procházejí také divokou privatizací, vlastní ji jakýsi Pipio, znáte asi z fotbalových zpráv….

Informaci o gruzínském původu bejrútské výbušniny jsem nikde u nás neviděl, jen Google mi vyhodil diskuzi na osel.cz. Pořád nevím, jestli Nitroprill HD je hnojivo, nebo průmyslová trhavina, nezjistil jsem to.

 

Mail č.3

Objevily se záběry ze skladiště 12 v Bejrútu několik dní před explozí, kdy měla dle automatického překladače „Státní bezpečnostní agentura hlásit přítomnost dusičnanu amonného v oddělení 12“.

Další fotografie  na :

https://twitter.com/DimaSadek/status/1291486030458224640

Na detailní fotce big-bagu je vidět Made in Georgia by LLC Rustavi Azot (Vyrobeno v Gruzii společností Rustavi Azot) a také obsah dusičnanu amonného větší než 96,5 %, což skoro odpovídá průmyslové trhavině Nitropril australského výrobce Orico (99%). Hnojivo nabízené Rustavi Azot na jejich stránkách má obsah pouhých  34,4 %.

Stále se objevují nepodložené zprávy o skladování raket nebo jiných výbušnin mezi „hnojivem“, které také mohlo být určeno pro válku v Sýrii pro „umírněné rebely“. Obchod se zábavní pyrotechnikou je v Libanonu minimální a pyrotechnika prý nemá potenciál iniciovat takovou explozi dusičnanu amonného.

K vlastníkovi Rustavi Azot: https://en.wikipedia.org/wiki/Roman_Pipia

Tolik PB.

Dovolím si jeho informace shrnout.

Je narosto zřejmé,  že  v Bejrutu zabavili a  skladovali  něco, co je  GRUZÍNSKÉHO původu. A  mělo to být údajně  dopraveno  do Mosambiku. Údajně.

To něco z  Gruzie má k zemědělskému hnojivu  svými parametry  stejně  daleko jako fotbalisté  SK  Horní Dolní do finále  ligy  mistrů.

Ověřoval jsem si parametry  dusičnatých hnojiv, používaných v  zemědělství. Babišova Lovochemie  na  svých internetových stránkách  uvádí základní parametry  takto:

Jiný dodavatel –AGRO CS nabízí trochu ostřejší verzi

To, co vybuchlo v  obsahovalo  96,5%  dusičnanů. A  odnož téhož, co se jmenuje  z  australské či  brazilské produkce  stejně a  jde  o jasně  deklarovanou  průmyslovou  výbušninu má už jen nepatrně  vyšší obsah  – 99%…

Takže  hnojivo  či výbušnina?

Jak  napsal PB v  prvním mailu  – tady  šlo nejspíš  o nějakou černotu: Hodně  velkou  černotu.

Ostražití  hlídací  ratlíci  z  českého mainstreamu rajtovali na  ruském  vlastníkovi té lodě, co tohle  svinstvo přepravovala. Kupodivu je, na  rozdíl od  jednoho z nás  – amatérů z Kosy, nezajímal přepravovaný a následně zabavený  materiál jako takový, natož, aby  se  snad  pídili ,alespoň částečně  se stejným úsilím jako po   ruském  majiteli těch prorezlých necek, které to přepravovaly, po výrobci rádoby  zemědělského hnojiva, zkoušeli ověřit  technické parametry  toho „hnojiva“ ,  otestovali co je zač  majitel  produkční firmy. O cílové destinaci a  co asi tak  tam s obrovským nákladem  té  výbušniny, pardon  – hnojiva, příjemce zamýšlel  udělat nehovoříc. Kupodivu mlčí i jinak ostražitý a  vždy  ostražitý  Bellingcat  a podobní.

Ještě  poznámka  k  tehdejšímu majiteli produkční firmy. Má těžkou šíbrovskou minulost  ze  sovětských  časů.  Opravdu těžkou. A  stejně  vykutáleně  si  počínal  když  vlastnil tu chemičku a nalodil ten v Bejrutu explodovaný náklad. Nabral  100mio  úvěrů od  lucemburské banky. Okamžitě „odklonil“ 40mio jinam  a  úvěr  samozřejmě  nesplatil. Lucemburčané i EBRD  utřeli do slova a do písmene  nudli.ˇuvěr nikdo  nesplácel,  zástavy  jim vyfoukli před  nosem.   Do věci se vložila  gruzínská centrální banka a  zařídila, že  zástava  se velmi netransparentně prodala  kdo ví  komu. Ale  to už s libanonským příběhem  nesouvisí. Exmajitel  v  době  nakládky  v  roce  2013 ano.  Patří  evidentně  ke  gruzínské superelitě. Ano, té  prozápadní, prodemokratické a  kdo ví jaké  ještě pro.Jinak  není možné, aby  vlastnil  největší a nejslavnější  fotbalový  klub v zemi  – Dynamo Tbilisi.

Ale  tuhle  silně  toxickou  personu nikdo z  těch jedině  správných, co všechno ověřují a rešeršují-  neřeší. Proč  taky.  Důležitý je  ruský  pas  majitele přepravní  lodi.

Opravdu  –  nepovažuji za  důležité, jak k výbuchu  došlo. Jen to, co mu předcházelo  a  především  to, co bude následovat.  A co z toho vyplývá.

Už minule  jsem psal, že  Libanon, pokud  by  euroatlantičtí  papaláši  disponovali zdravým rozumem, mohl posloužit  jako  ideální  malá pokusná  aréna  pro dění na  Blízkém východě  a především jako  varování před  tím, zkoušet  po americko evropsku tamní společnosti nutit  naše „hodnoty“.  A také varovat  před  vznikem rozvrácených států.

Naši papaláši se ovšem neobtěžovali.  A šířili „demokracii“  ohněm a mečem. Nehodlám  nyní psát o Afghanstánu. Iráku, Sýrii, Libyi, ačkoliv  to k tomu svádí.

Na  bejrutských ulicích  vidíme  tekutý  hněv  v jeho  pravé podobě. Lidé demonstrují, sahají po násilí, obsazují  úřady, demolují….  Nevěří vládě  a úřadům. Prý jsou neschopné  a  zkorumpované a nelze  od nich nic  čekat. A  že  za výbuch mohou.

Tohle je  už ten nejtekutější a  a nejhněvivější  tekutý hněv  ze  všech jeho  možných forem. Nikdo nevěřím ničemu. Rozpad  nejen státu, ale celé společnosti.  Bez jakéhokoliv  řešení.

Nemám žádné iluze  o  libanonských  úřadech. O míře  jejich  reálných schopností a především o odolnosti vůči korupci. Nicméně  – jedna  věc bije  do očí.  Současný  kabinet  není  u vesla  ani  rok. Vinit  ho z výbuchu je evidentně  nesmysl. Ale  tekutý hněv není  o logice, argumentech a důkazech. Ten je jen o bezmezném  zoufalství a  vzteku. Ostatně, jak jinak lze interpretovat  desetitisíce   dnes možná už  statisíce  libanonských podpisů pod  peticí,  žádající, aby  si Francie  znovu vzala  pod  svou kontrolu Libanon….

Tohle  už je jen naprostá  zoufalost. Lidé  přestali nejen  věřit  svému státu,    nýbrž i sami sobě  a mechanismům své společnosti….  A  také  už rezignovali  i na  selský  rozum.  Francie  nic  takového  neučiní a ani  nemůže. Nemá na  to . Ani  vojensky, ani  diplomaticky  a  už vůbec  ne finančně.  Není v jejich silách  utnout  cizí vměšován  do  Libanonu, není schopna  zavést  rigorozní koloniální správu  jako  kdysi, je   zadlužená, že má starosti sama  se  sebou. Je  schopna  jen  ústy  prezidenta  Macrona rozdávat  těšínská jablíčka  typu sloganu Francie  Libanon neopustí. Nic  víc.

V neděli Macron a  za to jej  chválím, bleskově  zorganizoval mezinárodní  dárcovskou organizaci.  Kterou i sám  řídil. Cíl   shromáždit  prostředky na  znovuobnovu Libanonu. A výsledek?  Tristní  – státy, které se zúčastnily, přislíbily  dohromady  ani ne  300 milionů Eur. Bejrutský guvernér  otaxoval škody na  15 MILIARD  USD. To, co  dárci přislíbili není  ani plivnutí na  rozpálenou  plotnu.Francie  víc  nedokázala a  s ní  ani celý tzv. vyspělý svět. Debakl.  Každý má  svých problémů více než  dost a nějaký  Libanon?  Nikoho nezajímá.  Zatím. Vřed, a  tahle země  evidentně  takovým vředem nyní  je, když není léčený  se  změní  ve  smrtelnou  sněť, zasahující  svoje okolí stále  více.   Nepochybně budeme  konfrontováni s  důsledky  libanonské sněti. Nicméně  Macronova  dobře  myšlená  a především rychlá akce skončila  fiaskem. Škoda.A  aby  toho  nebylo málo – v závěrečném prohlášení  dárcovské konference  je konstatováno,  že  přispívající státy  trvají na  tom,  aby  v Libanonu proběhly  reformy, které si přejí tamní občané. Tenhle požadavek je  buď výron čiré idiocie  nebo  podlá  finta , jak  nemuset platit  ani  ty  zoufalé  drobné do Libanonu.  Ve  Francii si  hnutí  žlutých  vest  nebo v USA  Occupy  Wall Street také přáli a velmi mnohé a  stalo se co??? Ačkoli požadavky, na  rozdíl od  těch libanonských  měli racionalitu a punc  splnitelnosti… Libanonská  ulice  si  totiž zcela jednoznačně  přeje, aby  zítra, nejpozději pozítří odpoledne  někdo  zařídil blahobyt. Což je nemožné.

Ale  nejde o  jedinou  blamáž v  souvislosti  s Libanonem.

Opět se musím vrátit  ke  svému tvrzení,  že  Libanon  mohl představovat pro západní politiky  dokonalou zkušební laboratoř pro předvídání  důsledků jejich kroků  na  Blízkém a Středním východě. Kdyby ovšem  se  ráčili obtěžovat  s nějakým zkoumáním. Což neučinili. Takže  jsme  v rámci  šíření našich univerzálních  demokratických  hodnot rozvrátili Irák, Libyi, Sýrii, Afghanistan.  A  směle  v  tom pokračujeme. Vždyť přece  demokracie  je  to nejlepší , co tam můžeme přinést!

Kdo chtěl, mohl se  už dávno přesvědčit, že  jde o  blud  všech bludů! Ano demokracie  je bezesporu  nejlepší dostupný společenský  systém. Ale  jen  tam, kde jsou pro její  existenci vytvořeny  základní podmínky  – dostatečně  kvalitní ekonomická  základna, odpovídající stupeň  vzdělání obyvatelstva,  akceptance  toho, že mocenský monopol, včetně  nutného  násilí má  jen  stát,  elementární respekt  k právu a   ochota  přijmout  nejen práva, ale také příslušný  díl  povinností, přiměřená  chuť  platit daně, nízká míra korupce  a maximální transparence  při  řízení věcí veřejných. A  k tomu svobodné  volby. Až k tomu, nikoli jako  samostatný a  samospásný   soliter  bez toho ostatního.

Libanon, po 15-tileté občanské  válce, s tím, že  stát  je  formální záležitost, ale  skutečnou moc  si rozdělili  různí  warlordi a jejich  ozbrojené  síly, že korupce  je  standardem, státní  správ a funguje  na základ ě známostí a  klanových a  rodinných  vztahů, atd. atd.  nic  z  toho nesplňoval. Nebo skoro nic.

A  svobodné  volby?  V zemi,  která nezná  politické strany  našeho typu,  prostupující  napříč  celou společností, bez ohledu na  nějaké náboženské  vyznání,  etnickou  skupinu nebo rodinný  klan, nýbrž  fungující  tak, že  křesťané  volí jen  křesťanské politiky, sunité sunitské,  šíité  šiítské, atd. atd.  a  to ještě  v  tom lepším  případě, v reálu, dle mých informací  ještě  do hry vstupuje  klanová  a rodinná příslušnost  voličů a kandidátů….  Lze  hovořit  o volbách vůbec jako takových?

Jaký  mají  reálný  smysl?  Co mohou vygenerovat?  Jen  to, co vidíme  v Libanonu . Ale  také  v  Iráku, Afghanistanu, Libyi  v míře  daleko větší!!!

Demokracie  narazila  na svoje  hodnoty!!!  V zemích  třetího světa  nemá  valný  smysl. Dokonce se ukazuje  jako kontraproduktivní.

Současný  libanonský  premier  nabídl  konec  své vlády  a uspořádání nových  voleb. Demonstrantům to nestačí. Protože  už  si  vyzkoušeli, že nic  nezmění. Konfesní , klanový a rodinný klíč  voleb  i  lepení  následných  vládních koalic  pofrčí opět podle starého nefunkčního klíče. A nic  se nezmění.  Ovšem my  trváme  na demokracii za  každou cenu, i když je  naprosto formální a  působí v praktickém  životě  jen a jen  obrovské problémy. A pořád  to jaksi nechceme  vzít  na vědomí. Protože  bychom přiznali  buď  svou neuvěřitelnou  hloupost, když  jsme  tohle  dávno a dávno  neidentifikovali  nebo  stejně neuvěřitelnou  vlastní licoměrnost a prolhanost,  v  případě, že  to  čelným papalášům a jejich podržtažkům  všechno známo bylo, nicméně  toho nedbali.

Tragické zjištění  z libanonské lekce! Obávám se ovšem, že  ho nikdo  nevezme  na vědomí.  Demokracie je ok  a  žádoucí. Ale jen někde a  někdy. Nikoli automaticky  a univerzálně  všude.  Pěstovat  pšenici, brambory,banány,vinnou  révu   nebo  jablka  je  také  fajn  a  žádoucí. Jenže  na  Sahaře  nebo v  Gronsku  to jaksi není možné. A  s  tou  demokracií  je  to stejné.

Ještě  hůře  než  s demokracií  to, ve  světle  libanonských  reálií,  dopadlo s  naší zbožštělou LIBERÁLNÍ  demokracií.  Jen  ať  někdo  tam dnes  zkusí  přesvědčovat  tamní občany, že  ze  všeho nejdůležitější  je gender,  volitelnost  pohlaví,  manželství  stejnopohlavních párů, BLM,  inkluze, zelená  ekonomika, elektromobilita, juvenilní justice, řešení  toho  že  vážná  hudba  je  rasistický  symbol,  Istanbulská smlouva a  další a  další  „žhavé“  problémy  našeho západního světa!!!!

Zkusí někdo z těch zapálených, odhodlaných , nesmiřitelných, co  neustále  zamořují  západní informační prostor, jet do Bejrutu  a  tam o  svých nedotknutelných pravdách  přesvědčovat  rozhněvané Libanonce, kteří  ztratili  nejen  víru ve svůj stát  a sebe, ale především střechu nad hlavou  a  všechen  svůj  majetek,   že  by jako  v první řadě měl  vyřešit  ten gender, postavení  LGBT komunity, unisexzáchody,  inkluzi, green deal,  atd. atd. Hloupá otázka, že?  Ani 5 minut  by nepřežil. Takže  radši  káže  tady. Leč libanonská tragedie  předvedla názorně  na  jak naprosto chatrných základech  stojí  onen  posvátný  a nedotknutelný liberalismus a  jak málo  zachycuje  skutečné  lidské starosti a problémy .Jenže  opět  určitě  si zacpeme  uši,  zavřeme  oči, abychom  tohle nemuseli vzít  na  vědomí.  A  radši  se dál popatláme  v    pseudoproblémech.  Mimo jiné  i proto, že  ty libanonské  stejně  řešit  neumíme.  Otázkou ovšem je, jak  dlouho asi tak potrvá, než se  ten tekutý hněv z bejrutských ulic  přelije  do těch  našich.