Otevřený dopis Olze Richterové a také ostatním členům Pirátské strany

napsal Leo K.

Paní poslankyně,

na svém blogu na Aktuálně píšete: „Proč pořád nejsme fér? Chci rovné podmínky pro všechny páry v téhle zemi“ a dodáváte …„Jsem ráda, že jsme napříč stranou zajedno, že lidi nemají mít život těžší zbytečně. On to totiž pořád není žádný med, nemít většinovou orientaci. A ty byrokratické potíže zmíněné výše jsou to nejmenší, co můžeme snadno změnit.“

Chtěl bych vás přesvědčit, že váš postoj (a také názor napříč vaší stranou) vychází z mylné interpretace institutu manželství stejně jako formalit a bonusů s tím institutem spojených.Nechci se uchylovat k omleté citaci §655 zákona 89/2012 Sb. Manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon…Chci poukázat na smysl onoho ustanovení, na důvod proč vůbec ten zákon existuje.

Svatba a manželství je smlouvou mezi párem a státem, že pár vytvoří optimální prostředí pro výchovu dětí, které z toho manželství vzniknou. Stát se tou smlouvou zavazuje, že manželům vhodnou formou ulehčí ekonomickou stránku vzniklého údělu.

Poukazování na to, že nesezdaných párů a dětí narozených mimo manželství je velké množství (údajně téměř 40 %) a jaké výchovné problémy z toho plynou, je naopak ukazatelem jak je rodinné prostředí cenné a že tedy instituty společného jmění, výživného od faktického rodiče, vdovecký důchod a další, nejsou bonusem manželství, ale zaslouženým počinkem, protože po ryze ekonomické stránce jsou děti vždy prodělečným faktorem. O tom snad není třeba ani diskutovat.

Jestliže chcete rovné podmínky pro všechny páry – tedy i páry komunity LGBT – žádáte pro členy této komunity privilegium, nezasloužený bonus. Píšete, že … není žádný med, nemít většinovou orientaci. A ty byrokratické potíže zmíněné výše jsou to nejmenší, co můžeme snadno změnit… Souhlasím s vámi, že strhávat nežádoucí pozornost svou odlišnou orientací je nepříjemné a obtěžující, ale není to důvodem k ekonomické pomoci státu. Zvláště, když nejde o službu státu, ale o uspokojení svých osobních preferencí. A zahrnout oprávněné nároky rodiny do sousloví byrokratické potíže – to bych snad od lingvistky ani nečekal.

Proč to píšu formou otevřeného dopisu? Šířeji jsem tuhle problematiku zmínil na tomto blogu už 17. srpna,

Proč pořád nejsme fér?

kde jsem hned v druhé větě vyzval k diskusi, ale přicházely mi jenom maily diskusi odmítající s dogmatickým tvrzením, že požadavky komunity LGBT jsou legitimní. Odmítání diskuse, netolerance k jinému názoru je – podle mého názoru – přinejmenším pomýlené. Problém mám už se samotnou zkratkou LGBT (vysvětlil jsem v onom článku) a za druhé požadavek nezaslouženého bonusu může být legální, ale nikdy nemůže být legitimní. Smlouvu uzavírají vždy dvě strany. K legitimitě schází právě ten smluvní výtěžek státu.

Leopold Kyslinger

Vlkův  dodatek

Pan Leo  poslal  tenhle otevřený  dopis poslankyni Richterové  už  včera na  její  parlamentní mail. Politička  mu briskně odpověděla. Takto:

Mno..  Ano politik se nemusí s občanem na  všem shodnout. Ovšem tragedií, ba  doslova bídou nejen  české  politiky je, že  občan, respektive  stále  více občanů,  získává  neobytný  dojem, že mu/ jim politici  nerozumí, či spíše nechtějí  rozumět.

Paní poslankyně se ptá, proč pořád  nejsme  fér  a chce  rovné podmínky….  Zvláštní!  Údajnou neférovost a  křivdu  na menšině,hodlá vyřešit  neférovostí a křivdou na  většině!!! Moc  se osobně  těším na  nějakou příští debatu  sněmovny  například  kolem  důchodové reformy, kde nepochybně  mnozí,včetně pirátských poslanců  jistě  zašermují  demografií…Kterou lze, jak známo,  ovlivnit pouze  a jedině  společnou interakcí muže  a ženy!  A  normální dítě má právo na  to, aby  vyrůstalo  v  v prostředí, kde funguje  jak matka, tak otec.   Nikoli dvě matky  či dva  otcové. Má li samo splnit  základní poslání  své  existence – totiž  zplození další  generace  a její následnou co nejlepší a nejkomplexnější přípravu na  život.  Tak ,jak tomu je  od  pradávna  věků.

Rád bych paní poslankyni  za sebe  připomenul ještě  jednu podstatnou věc – její partaj i ona  sama  se  do sněmovny  dostali nikoli kvůli svému skvělému programu, či snad dokonce kvůli nepřehlédnutelným osobním  kvalitám, nýbrž pouze  a jedině  díky  zklamání  části voličů z praktické  činnosti tzv. zavedených  politických  stran.

Jakýsi pel  novosti a  tím i tolerance   vůči  úletům pirátských politiků  vydrží ještě  nějakou chvíli. Ale  nebude trvat zas  až  tak  dlouho /zejména  v Praze/ a  Piráti a  tím i  paní poslankyně  Richterová  pak  už budou  vnímáni stejně  jako  ti staří  politici, které oni  hodlali nahradit s tím, že  budou, kromě  jiného,  více naslouchat lidem. A pak jim bude vystaven  účet.

Pan Leo  ve  své  vrozené noblese  spaní  poslankyní  diskutoval. Ona  diskusi  nepřijala a  utla. Se  striktní poznámkou,  že se nemusí na  všem shodnout…..  Ne, opravdu nemusí.  Jenže  ona neví  cosi, co je známo mojí osobě  -pan Leo je/byl velkým sympatizantem právě  Pirátské strany….  Nebudu zkoumat  zda jím zůstal a už  vůbec  ne po té  odpovědi paní  poslankyně  Richterové. Nicméně  udělala  by  dobře, kdyby  se  seznámila  s jemnou polemikou  doyena  Kosy.  Možná, že tam najde  ledacos k zamyšlení.  A nejen  to.  Přidám, pro případ, že by  ji někdo  a  dnešní článek Kosy  upozornil, ještě  jeden  odkaz  na text,  jenž  na  tomto blogu  v minulém  týdnu vyšel.  Který by, dle mého soudu,  měl získat  status  povinné četby pro každého  českého politika v exekutivě, či v parlamentním tělese.  A  také pro  veškeré příslušníky   mocenského sloupu justice. Ne proto, že  vyšel na Kose, ta ho jen převzala, ale  kvůli  svému jasnému sdělení:

Studie Nespokojenost s demokracií dosáhla vrcholu.

Paní poslankyně  Richterová rozhodně  nepochybí,  když si jej velmi pečlivě prostuduje. Pak může  podumat  nad  tím, zda  rostoucí  celosvětová  nedůvěra  v  demokracii a její schopnost  řešit problémy  lidí  není  náhodou  spojena  například

– s odpovědí zákonodárce voliči  typu -nemusíme se na  všem shodout     

– se  skutečností, že  zákonodárci  mají  neskonalou tendenci řešit  nesprávné problémy  či spíše pseudoproblémy, zejména jede li o ty  módní,  místo  těch, které  trápí  naprostou většinu obyvatelstva