Proti ignoraci


napsal Leo K.

Vláda pošle každému člověku nad šedesát let respirátor a pět roušek, píše iDnes z 10.září a skutečně ještě rychleji než ihned se objevily hlasy „…Takže se rouškovné ruší doufám!“ nebo

Takže po šesti měsících boje proti viru a po klidném období asi tak od května se veškerá vládní aktivita v boji proti koronaviru smrskla na: Nasaďte si roušky, nebo bude zle. Bravo, skuteční fachmani. Na to jsme se připravovali a na to jsme utratili miliony za tu „chytrou karanténu.“ Zajímalo by mě, jestli se aspoň někdo z nich stydí…

Jedna moje známá mi napsala:

Já si ten hadr, ve kterém se dusím a který stejně nechrání, na hubu nedám…“

Možná že ani netušila, že se jí dostalo zastání už 20. června kdy Václav Dvorský (právník) do Echo24.cz napsal článek ze kterého tu cituji část závěru:

Autor nijak nezpochybňuje oprávnění ministerstva v nezbytně nutných případech uložit obyvatelům státu určité povinnosti, ale rozhodně tvrdí, že plošná povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest není takovým případem a cítí tedy povinnost ozvat se vůči zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností bez zákonného základu. Právní stát může být zachován, jen pokud na jeho obranu budou občané vystupovat. To znamená i trvat na svých právech a svobodách, třebaže to s sebou nese jisté nepohodlí…

Ale ani opozice si nedala pokoj např. Markéta Pekarová Adamová: „Jeden respirátor stačí tak z pošty domů…“

Pochybnosti nad oprávněním tak zvaného rouškovného nebudu komentovat, protože pisatel si pravděpodobně neumí představit, jak je obtížné vyjít se starobním důchodem, když inflace předbíhá zákonné navýšení důchodů.

Pisatel „…Na to jsme se připravovali a na to jsme utratili miliony za tu „chytrou karanténu…“ mě připomněl dávnou příhodu z konce padesátých let. Byl jsem na stavbě mládeže vodní nádrže Jesenice na řece Odravě. Měl jsem nějakou poznámku (už si nepamatuji oč šlo), která se nelíbila kameníkovi ze Slavkova, který byl sice cca v mých letech, ale tělem se podobal spíše šatní skříni: „Tak za takovéhle…jsme bojovali u Stalingradu…“ Strach jsem měl, dát mě facku nejspíš bych konkuroval Gagarinovi, ale představa jakým byl koncem roku 1942 (a bojoval o Stalingrad) mě poslala do kolen (my, co jsme vynaložili miliony).

Ale právě tak je směšný Václav F. Dvorský, když píše že právo je nad život. Argumentace mé známé těží ze sofismat playboye Šmuclera, že účinnost roušek se limitně blíží nule. Vychází z argumentačního triku, že látková rouška před viry nechrání – což je pravda.

Roušky si nasazujeme proto, abychom viry nešířily.

Ještě jednou: rouška nositele nechrání, ale brání šíření jeho (o kterých často vůbec neví) virů.

Další důležitý poznatek:

Nechráníme se před viry, chráníme se před jejich šiřiteli a těmi jsou lidé,

kteří to nemají napsáno na čele.

Od pohledu to prostě nepoznáme. Ani hlavní hygienička MUDr. Jarmila Rážová nepoznala na člověku, který ji nakazil, že je šiřitelem viru. Nejspíše spolu mluvili a protože i pouhé mluvení je zdrojem aerosolu, paní Rážová ho vdechla.

Virus sám nic nedokáže. Nemá žádné znaky živého organismu (pro puristy – vím, že tohle tvrzení je na hraně). Nemá metabolismus, nemá vlastní pohyb, nedokáže se rozmnožovat. Je to pouhý program (psaný biologickým jazykem) obalený bílkovinou, která mu umožňuje se zachytit na vybraných místech organismu.

Jakmile se zachytí na správné buňce, buňka ten program (virus) replikuje do svého naprostého vyčerpání. Proto, na rozdíl od bakterií, se musí rozmnožovat na tkáňové kultuře. Neslaná hovězí polévka (jako v případě bakterií) nestačí a nešíří se sám. Šíří ho dech, kapalina (krev, lymfa), stěr (z ruky, z úst ap.).

Protože se musíme chránit před někým bez příznaků, tedy takovým jehož virus se nezachytil na místě pro vir vhodným, je důležité, aby nešířil aerosol, abychom se ho nedotýkali…tak proto je užitečné, aby nosil roušku.

Rozhodnout se ale pro možné právo nenosit roušku je velmi podobné právu vydat se na korzo a mít v ruce nabitý odjištěný revolver.

 

Vlkův dodatek:

Věřím, že sdělení pana  Lea je zcela  srozumitelné.  Nicméně pro úplnou jistotu a především pro  tu zcela  nepochybně  i na Kose existující  menšinu, která  zásadně  trvá  na tom, že ona  roušky  nemusínosit  protože  …..  chci zvolit  jiný příměr, než je ten použitý  panem Leem v konci jeho příspěvku.Míním ten o nabitém revolveru na korze. Neřekl bych že  dostatečně  sedí. Ze  dvou důvodů:

– určitě  každý den pobíhá  v  centrech  našich, zejména  velkých, měst  celá řada  lidí s  nabitou bouchačkou v  šosu. Vědí o tom jen oni, ale protože  s ní umějí zacházet a  neprotiví se pravidlům, která se zbrojním pasem přijali, je ohrožení  ostatních  v teoretické rovině.

-pro nošení  ostře naládované zbraně  řada z nich má  dostatečně  dobré důvody a někteří tak činí dokonce  s naším výslovným požehnáním  a řekněme  v našem zájmu, viz  policie

Žádné  takové opodstatnění  odmítání  nošení roušek neexistuje. Ani shodou náhod. Snad jen u  astmatiků a podobných. Které  ovšem  pan Leo dnešním textem rozhodně neměl na mysli.

Jde  tu o něco jiného, jasného  a průzračného.  Nikdo nemá sebemenší právo v zájmu zejména  svého pohodlí či dokonce  demonstrativní ignorance  a lemplovství  ohrožovat  zdraví a život  kohokoliv  jiného. Nejde o jeho  svobodu, nýbrž  jen o osobní lenost a  pohodlí a  demonstraci  nadřazenosti jeho zájmu nad  zájmem kohokoliv  dalšího.Jakkoliv  základním.

Za  zcela  tristní pokládám  v tomhle případě  ne  tu  paní, co napsala  panu Leovi.  Ta, pokud  česká  čísla  naberou stejnou progresi  jako nyní v  ta  izraelská, pochopí  podstatu velmi rychle, až  náhle začnou stoupat  čísla  zemřelých.  Tomu bude  štandopede  rozumět, Děsivé je   vyjádření onoho jistého  Václava  Dvorského. Protože  on  je PRÁVNÍK! Tomu pánovi, víc  než komukoliv  jinému  musí být známo,  že vláda, společnost, parlament, atd. atd.  MÁ  PRÁVO, řečeno jeho slovy uložit  plošnou povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest. Aniž by  to bylo lze kvalifikovat  jako zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností.

Jako právník snad ví , že  ve  Sbírce  zákonů  existuje její  částka 20/1966 – Zákon o péči  zdraví lidu. Žádná  z jeho pozdějších novelizací  nezrušila  § 71  říkající například  toto:

a toto:

Pan ehm právník Dvorský  evidentně  tvrdí bludy.  A vedle toho si kladu otázku, jak to má  on a podobní se selským rozumem.  Protože  nepochybuji, že  velmi často je účastníkem silničního provozu. Ať už jako  řidič  či pasažér.  Takže  spoléhá na  to,  ostatní účastníci  silničního provozu, především ti za  volantem, v  ten okamžik  dodržují  jiné platné ustanovení  – totiž ustanovení  Zákona o provozu  na pozemních komunikacích, které plošně  a bez výjimky  zakazuje  řidičům  řídit pokud jsou  pod  vlivem alkoholu  nebo jiné návykové látky. S nulovou tolerancí. Nepochybně  i  v tomto případě, v jeho vidění světa  se jedná  o  zvůli státní moci, která se projevuje svévolným ukládáním povinností bez zákonného základu.

S rouškami je  to stejně jako  s  tím alkoholem za  volantem. Jen virus, na  rozdíl od  rozjetého náklaďáku, není vidět.  Nicméně  ani v jednom případě  nemá  nikdo sebemenší právo ohrozit  zdraví  nebo život kohokoli jiného k jen kvůli tomu, že  chce „vypálit krtka“, prásknout  si jointa nebo  že  se mu nechce nosit na hubě  ten hadr, či   jak sofistikovaně konstatuje pan  právník Dvorský –cítit  tedy povinnost ozvat se vůči zvůli státní moci.

A ještě  drobnost – paní Pekarovou Adamovou držím za  těžkou asociálku a pravicově  demagogickou fanatičku. Tedy  představuje  tvora s nímž nemám nic společného.  Leč platí, že  i slepé kuře /ano kuře!/ může  najít zrno. Proto její výrok , že  „jeden respirátor stačí tak z pošty domů…“  držím za naprosto pravdivý! Jeden  státem „darovaný“  respirátor skutečně  vůbec nic, kromě zcela zbyteččných výdajů státu, neřeší. Jde jen o aktuální  variantu předvolebního  guláše. Kterou ovšem Babiš  neplatí  svým voličům ze  svého,nýbrž také  po modernisticky  – z našeho!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.