Plány bolševiků zhatí naše tiramisu boubelatý


Jestliže míra blbství překročí  jakékoli přijatelné  míry,  nezbývá, než  se uchýlit  k plagiátorství a použít  klasický  výrok  z  Černých  baronů, komentující  naprostou  ideologickou idiocii  padesátých let.

Když se koncem  roku 1989 odporoučel  bývalý  režim do  nevratna, nikdy by mne nenapadlo, že  se s tak  tupou, hrubou a  ideologicky  poplatnou  agitační  debilností,míněnou smrtelně  vážně,  ještě  v životě potkám.  I když  jeden,  zejména  vývojem téhle  země  někdy  od  roku  2006,  jaksi měl být minimálně  varován, když  už ne poučen  a  připraven. Protože  celosvětová  erupce hlouposti, nesnášenlivosti a inkvizotorské  bdělosti     těch jedině  správných každý  den  překonává nové a nové  rekordy.

Ačkoli  z hlediska  logiky  a významu  jde dnes  o naprostou banalitu, nemohl jsem nereagovat a přejít ji mlčením.    S takovouhle  erupcí  naprostého a  přísně  ideologického blbství  jsem se  snad, s výjimkou  Pavla  Novotného a  jeho pomníku  Vlasovcům ještě  nesetkal. A  přitom jde  jen  o  punčové  řezy a  rakvičky  se  šlehačkou…

Nevěříte? Hned  to objasním.

Náhodou  mi bylo zabrousit  na  portál,  operující pod  názvem InStory, kde  uveřejnili  následující blábol, který pro  větší  efekt  přebírám v plném rozsahu:

Legendy socialistických cukráren mají neznámý původ
Socialistické obchody zely prázdnotou a nejinak tomu bylo i v případě cukráren. Proto se staly doslova legendárními především dva druhy levných sladkostí. Šlo o punčový dort a rakvičky.

Zatímco další socialistické dobroty jako větrník či věneček přežily sametovou revoluci i příval všemožných cukrářských dobrot jako tiramisu, cheesecake či specialitu v podobě mrkvového dortu, punčák a rakvičku dnes nekoupíte všude. I když tyto socialistické dobroty nevymizely úplně, ne v každé cukrárně je nabízejí.

Původ punčáku i rakvičky je neznámý

Bývá zvykem, že informace, kde co vzniklo a kdo to vymyslel, je běžně dostupná. Dokonce i u cukrářských výrobků. Všichni například víme, kdo vymyslel sacher, nebo odkud přišlo tiramisu. Jenomže dvě legendy socialistických cukráren jsou tak nějak opředeny tajemstvím.

Není totiž vůbec jasné, jak punčový dort přezdívaný punčák a rakvička vlastně vznikly, kdo je vymyslel a kdy to bylo. Jediné, co je u obou těchto dobrot známé, je fakt, že se staly populárními v dobách socialismu a jsou považovány za typicky české cukrářské výrobky.

Některé zdroje uvádějí, že rakvička se u nás mlsala už v poválečném období, ovšem proč zvítězil název rakvička, není jasné. Pravděpodobně je ale název odvozen od formy, ve které se vyráběla.

Ještě méně se toho ví o punčáku. Povídá se, že punčák vznikl vlastně jako taková recyklovaná dobrota. To když cukrářům zbyly korpusy z jiných cukrářských výrobků, které jim bylo líto vyhodit. Tyto staré a už mírně tvrdé korpusy proto namočili do různých cukrových rozvarů, nasázeli na sebe a tak trochu náhodou vznikl punčák, legenda, která nechyběla u žádné víkendové kávičky v československé domácnosti.

Socialistické sladké hity byly levné a nezdravé

Punčák ani rakvička nepatřily v socialistických dobách k drahým zákuskům. Nebyl pro to ani žádný důvod. V obou případech jde vlastně o velmi levné cukrářské výrobky. Korpusy byly upečeny z obyčejného těsta a pokud jste si dosud mysleli, že v punčáku je skutečně alkohol, tak jste na omylu. Šlo skutečně jen o namočené korpusy do různých ovoněných rozvarů.

Občas se ale daly v některé z cukráren objevit punčáky, které byly slepené marmeládou. A to už byl opravdu luxus.

Ani rakvička není zrovna výrobek bohatý na suroviny. Jde vlastně jen o slepeninu z bílků a cukru, kterou v socialistických dobách zdobila umělá, tedy rostlinná šlehačka, která fakticky s pravou živočišnou neměla nic společného a šlo o poměrně nezdravou záležitost. Nezdravá byla vlastně celá rakvička, ale byla tak oblíbená, že si zahrála i v mnoha českých filmech, včetně komedií Rozpuštěný a vypuštěný nebo Saturnin.

Autorem, respektive  autorkou  tohoto  šíleného  blábolu,  za nějž  by  se nemuseli  stydět  ani poručík Troník s  kapitánem Ořechem  u pétépáků ze Zelené hory  je  jakási  Mirka  Malá.  Jestliže  chci  něco a někoho trhat na  kusy pak se  snažím si ho alespoň  trochu proklepnout ,abych zjistil, co je  zač. Ze  strejdy  Googlu mi vypadlo také následující:

Přiznávám, že  mi  úžasem poklesla  čelist,  čemu všemu  tahle  dámička  rozumí!!!

Potřebujete  špičkovou dekoratérku, která  v  vaší  štědrovečerní  tabule  vykouzlí umělecké dílo? Či snad  skvělou  bytovou architektku, schopnou vytvořit vašemu potomkovi  ráj na zemi, tápáte  i historii  kolébky  lidstva  na  Blízkém  východě nebo snad  sháníte tajdůvmob informace  o  zatím utajované  technice  válečného námořnictva?    Pak jste  u  Mirky  Malé  vždycky  správně! Úplně  správně a úplně  vždycky… Jistě  zná  a umí  i v jiných oblastech.  Má   záběr  z  něhož  jsem per plex. Nic jí neuteče,  všechno ví,od všeho má klíče.

Takže  nyní  si  z dietologického, ale především ideologického hlediska  vzala  do péra  předpřevratové  cukrárny  jejich  tehdejší  výrobky!

Všechno v cukrárnách  tehdy  samozřejmě  bylo špatně. Pokud to vůbec bylo!  Hrozně  a  odporně  špatné. Prostě komunistické fuj.

Zato  dnes,  dnešní cukrárny to je jiná!  Všechny  ty  tiramisu, cheesecake, donutsy,  no to je  nesrovnatelně  jiná liga!  Jak co  se lidského zdraví, tak především ideologického dopadu  týká!!!!

Ty  chutnají  a zdraví prospívají!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  A  především  – bolševika,  toužícího po revanši,  bezpečně bezpečně  udrží  na  vodítku  z vařené  nudle!!!! Protože  mají  tu  správnou ideologicky  hodnotovou  orientaci! Prostě naše  tiramisu boubelatý, plány  bolševiků zhatí! Když  už  jsme u toho tiramisu  – prý všichni znají původ…  No já  ho například  do nedávna  neznal , až  to vysvětlil Zdeněk Polreich nedávno v Prostřenu!  Prý ten dort vznikl ve  středověku  speciálně   pro pány  z lepší společnosti, vracející  se po  bouřlivé  noci z  bordelu, aby  rychle obnovili síly… Netuší, jestli tahle informace  dorazila  k Mirce  Malé, ale  když píše, že  všichni vědí, pak předpokládám, že  samozřejmě i ona. V tom  případě  z toho dovozuji,  že  pro tiramisu  horuje, aby.. no  vlastně nechámsi to pro sebe. Nemohu vyloučit, že na Kosu  může přijít i sem tam nějaké to dítě  a nehodlám být popotahován, za  narušování  mravní  výchovy  mládeže.

Tu  dobu a ty  cukrárny pamatuji velmi dobře. Jakkoli nejpozději od puberty  mne  spíš  lákal obložený  chlebíček  nebo  bramborák ve  Smažence  neskonale více než  návštěva  cukrárny. Ale  troufnu si  říci, že  i tak mám dostatečnou osobní  zkušenost, abych věděl,  že  cukrárny  představovaly  snad  jediné místo obchodní  nabídky plánovaného hospodářství, kde byl  výběr  bohatý.  Jakkoli standardizovaný.

A  prodávaný  sortiment? Podléhal tehdejším přísným Československým státním  normám  -ČSN , či alespoň minimálně / v  horším případě/ oborovým normám  – ON. Opakuji – rigorozním a velmi přísným.  Přísného hlídače  představoval hygienický  dozor  a  všelijaké potravinářské kontroly.

Takže  když  člověk  vydal  svých, nepamatuji se už přesně kolik -3 kačky  za  rakvičku a  4 za punčák? Mohl se spolehnout, že  kupuje  dort z poctivých surovin. Že  tam, kde má být  použito máslo, je máslo a neexistovalo, že    by  ho někdo nahradil například  zdraví  škodlivým palmovým olejem!  Ani nápad. Totéž  cukr – žádné  dnešní,  zdraví  ohrožující  náhražky  kvůli ceně. A  tvrzení,  že  ž  šlehačka na  rakvičkách měla  býti umělá, respektive  rostlinná? Naprostý  blábol.

Inu to je  asi stejné  jako s tvrzením, že  vědmy  Mirky  Malé,  že  punčák je  bolševický vynález a  že  se pro jeho přípravu nepoužíval  alkohol.

Zde  a zde,kdyby  si ta  obryně  ducha  dala  práci,  by zjistila, že  punčák se  na  české cukrářské scéně jako skvělý zákusek  zabydlel  už za  PRVNÍ REPUBLIKY!  A  že  pro máčení  piškotu se  používal  cukrovorumový  rozvar!  Dokonce i za  bolšána.  Mám osobní  zkušenost – táta  punčáky  zbožňoval. Stejně  jako žloutkové  řezy. Já  cestou  domů ze  Škodovky ze  šichty se pro pár kousků obojího stavěl vždycky  v Bendovce , kde  je  vyráběli učni. Z toho cukrovorumového rozvaru. Ptal jsem se  na  to.   Takže encyklopedistka  a  vševědka  Malá  má jaksi nehoráznou smůlu.  Punčák má zkrátka  buržoazní původ. A rakvička  také.  Jak je, pro změnu, zdokumentováno  zde.

Co napsat  k  úderném mezititulku  demagogické  fanatičky  Mirky  Malé –

Socialistické sladké hity byly levné a nezdravé ?

Soudím, že tím chtěla  vyjádřit přesvědčení, že

Kapitalistické  sladké  hity  jsou drahé a zdravé! Jinak by  ten její  postrádal jakýkoliv  smysl.

Konstatuji ovšem,  že  v první  části  svého nevyřčeného  tvrzení má  nespornou pravdu!  Dortíček za  50  a více? Malá  zmrzka  za 30? atd.atd. No problém!  Za  bolševika za  2-4 a ta zmrzka  – dodávám že  větší, za  2,60…

A  ještě  k té umělé šlehačce, protože pravá  nebyla.. No doporučuji  Malé, aby  při příští návštěvě  v nějakém obchodu s potravinářským zbožím, zamířila k mrazáku, kd e nabízejí  nanukový  dort! Také  jednu ze  stálic   socialistického  mlsání. A  nechť  si pečlivě  zkusí přečíst  složení. Když  ji nepotká  zcela  mimořádné štěstí, srovnatelné  z  jack potem ve  Sportce, vždycky  dostane  jen  jakýsi podivný  výrobek na bázi  rostlinných tuků, okolo kterého neprošlo mléko ani velkým obloukem!  Zatímco v ideologicky  špatné  době  stejný nanukáč představoval  směs  mléka , cukru, smetany  a čokolády…. Bejvávalo!

No a pokud  někdo  chce  tvrdit , že  dnešní ideologicky  správně  nastavené  moučníčky  jsou  zdravé,  tak nejspíše  upadl z  jahody  na hlavu. Nehodlám vést žádnou debatu,jestli  je  nezdravější  dort  z neošizeného pravého másla, vajec, cukru či  jeho  dnešní  varianta  napěchovaná  náhražkami všeho druhu a především  barvivy a dochucovadly  těžce chemického původu.  Nejsem  Mirka  Malá, abych  všechno věděl, všechno znal. Klidně  to přiznám, takže  tahle  otázka  zůstane nezodpovězena.

V  každém případě,  ale mám  pro  vševědku a propagandistku  Malou  jisté  vodítko. Věřím, že  i jí  chodí do schránky  reklamní letáky.  A  že je občas  prolistuje. Minimálně  kvůli tomu, aby  při nedělním  nákupu  přinesla  domů jen ty ideologicky  vhodné potraviny!   Jestliže  je  tento můj předpoklad  správný,  pak se  jí  určitě  dostaly  do ruky  i  ty,  kde  jednotlivé  řetězce propagují  tzv. retro týdny. Což  znamená,  že  upozorňují na  prodej zvláštních  specialit. A těmi specialitami  není nic jiného,  než potravinářské  výrobky, zpracované podle  receptur  ČSN  a ON  z před  roku  1989. Kdy  v obchodech, dle  vědmy  Malé,  člověk našel jen prázdné regály. A nebo úplně  šuntové zboží. Kupodivu tyhle  retro výrobky  nejen že  jsou nyní  podle  řetězců prodejním tahákem, který jim zaručeně  přivede  zákazníky  do krámů, ale  z cenovek na  přiložených   obrázcích je  zřejmé,  že jejich současné ceny  jsou jaksi vyšší,  než  současné, ideologicky  správné produkty. Jenže  ono jde o kvalitu  a použité suroviny. Což  všechno  komunistické ČSN  bezezbytku  garantovaly. Na rozdíl od dneška.Abych uvedl praktický  příklad, jak to například  vypadá  u uzenin dříve  a  dnes,  pak jej lze najít  například  zde.  Dovolím si ocitovat

Doba, kdy byla skvělou svačinou houska s deseti deka salámu – od Gothaje až třeba po uvedený Poličan či dokonce uherák, je však už minulostí. Salámů je sice v nabídce obchodů dnes mnoho a není třeba se spoléhat na podpultový prodej a známosti, a to ani tehdy, pokud chceme ten nejlepší. Problémem je však nižší kvalita uzenin obecně.

K tomu došlo po zrušení závazných uzenářských norem v 90. letech. Poličany (a i jiné druhy salámů) od některých výrobců nyní mnohdy nedosahují ani požadované kvalitativní úrovně vyplývající ze současných závazných předpisů.

S těmi ideologicky  správnými  cheeesecaky a donutsy  to bude úplně  stejně. Proto řetězce  organizují ty  retroakce!

Kdyby náhodou malá  pochybovala,  pak nechť si počte  zde

Lidl spouští další Retro týden, poprvé přidá i oblečení. Návrat do minulosti se mu vyplácí

Blbství a servilnost některých   současných nájemných  brků a  brkyň dosahuje  netušených rozměrů….

Nyní ještě  ta  fotogalerie

A ještě  drobnost  – divím se, že  paní Malá , když najela na  tu  ideologicky  správnou vlnu ohledně  cukráren a dortíků věc  nedotáhla  do konce – že nepožaduje , aby  ze sortimentu   byla vyřazena  například  Ruská  zmrzlina nebo Ruské vejce , jako podvratné potraviny  hybridní války. Protože jinak hrozí, že  se nepodaří naplnit  úderné  heslo Plány bolševiků zhatí naše tiramisu boubelatý!

 

 

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.