Zcela nový úděl


napsal Leo K.

(inspirováno článkem Naomi Klein)

Druhá světová válka znamenala nejenom katastrofální selhání diplomacie, implozi do té doby uznávaných hodnot a miliony mrtvých, ale také výrazné zrychlení technického pokroku. Těsně před začátkem války jsme byli hrdi na dvojplošníkovou stíhačku Avia B 534 s maximální rychlostí 375 km/h a nejrychlejším letadlem v roce 1944 už byl proudový Me-262 s rychlostí 870 km/h a to se nezmiňuji o první balistické raketě V-2, která padala na cíl z výše téměř 90 km rychlostí přes 5000 km/h.

Ne, opravdu nechci srovnávat druhou světovou válku se současnou pandemií, ale vidím některé paralelní ukazatele. Všechno co dnes děláme pro omezení sociálních kontaktů totiž významně urychluje řadu technologií, jejichž principy sice známe, ale jejichž zavedení jsme odkládali kamsi do budoucnosti.

Byla to budoucnost, která zpřítomněla covidem-19 v našem domě, bytě, pokoji. Které najednou přestaly být výlučně naším soukromým prostorem, ale prostřednictvím internetového připojení se staly naší školou, ordinací našich lékařů, naší tělocvičnou a, pokud to určí stát, také našim vězením.

Aby bylo jasné, technologie je zcela jistě klíčovou součástí toho, jak si musíme v příštích měsících a letech chránit veřejné zdraví. 

Ale s používáním internetu je spojená celá řada otázek. Většinou takových, které nás odvádějí od skutečných problémů. Je to bezpečné?

Na transparentech čteme: „Nezabijí nás covid, ale 5G!“ Od dob Edwarda Snowdena víme, že NSA, která je odpovědná za sběr a analýzu zahraniční komunikace, sledovala i mobil kancléřky Merkelové, tak bůh ví kdo sleduje zrovna i právě váš počítač.

Tak snad alespoň v tomhle mohu čtenáře uklidnit. Váš mobil, váš počítač nesleduje s největší pravděpodobností NSA (a když, tak mimoděk), ale zcela jistě Google, Facebook, Instagram, Twitter, Youtube a dokonce i Seznam a další. Pokud se ptáte jak, když Google používáte jenom na vyhledávání, Facebook jenom ke sledování, co dělají vaši přátelé, Instagram na prohlížení obrázků atd. tak to těm společnostem stačí. Vědí co vyhledáváte, co si prohlížíte, co vás vyvádí z míry a co vám zase naopak vyhovuje a co vás těší. Dovedou to spojit s konkrétním místem a časem.

Jestli vám někdo tvrdí, že to zajímá CIA, pustě lže. Nezarazilo vás, že za služby jmenovaných technologických společností neplatíme a nepřijde nám to divné. Vždyť je to zadarmo! Není!

There is no free lunch. Neexistuje oběd zdarma.

Za služby (vyhledávání, soukromá sdělení, videa, obrázky) platí zadavatelé reklamy. Zadavatelé reklamy jsou zákazníci a my jsme to, co se prodává, respektive je to naše pozornost, co se prodává. Přesněji řečeno produktem je postupná změna našeho chování a vnímání. Platí slogan:

Pokud za produkt neplatíte – produktem jste vy!

To že vás mají technologické firmy prokouknuté, že jsou schopné předvídat vaše chování a sestavit váš profil dokonaleji než to dokážete sami, nezajímá ani Moskvu, ani Peking a ani Washington, ale zase jenom ty technologické firmy, které jsou tím pádem schopny vám vypracovat nabídku přesně podle vašeho gusta.

To je přece vlhký sen každého obchodníka!

Už tedy víte proč zadavatelé reklam platí technologickým společnostem služby, které vy zdarma používáte? Celé tohle sofistikované kolečko by ale nemohlo fungovat bez vašeho návyku tyto služby používat. Vyhledávat, prohlížet, komunikovat, sdílet…

Ten návyk podívat se na Facebook co píše „XY“ na Youtube, co je nového na oblíbeném kanálu, vyjádřit se na twitteru, jaká je „ten a ten politik“ dutá hlava, podívat se na Instagram a večer si vyhledat Googlem nějaký pohodový erotický film;

to všechno umožňuje těm společnostem vypracovat personalizovanou nabídku

tak, aby zajistila inzerentům co největší úspěch. Celý systém je optimalizovaný na inteligenci průměrného Američana, spíše ještě trochu níže. Proto strašlivě zjednodušuje vztahy. Dalo by se výstižněji říci – vlastně je podceňuje, vulgarizuje. Líbí, nelíbí, jakoby skutečné lidské vztahy nebyly tisíckrát, milionkrát složitější ale zároveň až nevyjádřitelně bohatší.

Mimo to sociální sítě – jako nic jiného – rozdělují společnost.

Stačí si založit svoji skupinu, stačí napsat pár obecně rozšířených principů a můžete si zadarmo vyzkoušet Napoleonský komplex, lajky se budou jen množit. Existuje skupina na síti a rázem je z ní další platforma i tak dost rozdělené společnosti. Založili jste si skupinu na Facebooku? Přihlásili jste se k náboženství zisku. Zisku iluze moci. Těšíte se na každý další lajk.

Na jedné straně sociální sítě kradou lidem bohatost prožitku vztahu „face to face,“ protože do vztahu na síti mimo kliknutí nic osobního neinvestujete, na druhé straně sítě strašlivě zjednodušují manipulaci a svým brutálním zjednodušením vytvářejí až fyzickou závislost. Kolik lidí je doslova přilepeno na svém mobilu. Kvalitu nahrazují kvantitou.

Technologické společnosti přistoupili k lidem jako ke komoditě, jako ke zdroji zisku.

Tak vznikl nový trh, který nemá precedens. Trh s lidskými termínovanými kontrakty. Všechno, co lidé dělají online je sledováno a měřeno. Rozliší osamění od deprese, vědí kdy jsme „na měkko“ a co děláme pozdě v noci. Všechna data se zpracovávají automaticky, takřka bez lidského dohledu a neustále se optimalizují novými daty. Takže ve výsledku jde o stále přesnější předpovědi vašeho chování a jednání.

Číně vytýkáme státní digitální dystopii zatímco nevidíme, že my ji tu máme už dávno, jenom ji na rozdíl od Číny nemá v rukách stát, ale soukromé společnosti. Otázka zní: Bude tato technologie podléhat veřejnému dohledu, nebo bude uvedena do provozu v dostatečně šílené době, aniž by byly zodpovězeny kritické otázky, které budou formovat náš život na další desetiletí. Například otázky:

Pokud skutečně vidíme, jak důležité je digitální připojení v době krize, měly by být tyto sítě a naše data skutečně v rukou soukromých hráčů, jako jsou Google, Apple, Facebook? 

Pokud do koloběhu dat vstupují veřejné prostředky, neměla by to kontrolovat také veřejnost? 

Pokud je internet v našem životě tak důležitý, jak je zjevné, nemělo by se s ním zacházet jako s neziskovou veřejnou službou?

Je to podobné základní otázce z kultovního filmu Matrix. Lze z Matrixu vystoupit, když nevíme, že v něm jsme? Jasně že nelze. Vystoupit z něj je nesmírně obtížné i když o něm víme.

Matrix je totiž komplexní iluze, že všechno funguje tak jak má.

Zkuste vystoupit s tvrzením, že jde jenom o jakési obluzení jehož jsme otroky. Zkuste vystoupit z kokainové závislosti. Vystoupit ze závislosti na produktech technologických obrů znamená rozloučit se se vším, na co jsme si rádi a snadno zvykali, se vším co nám uživatelsky přívětivé aplikace strkali rovnou pod nos.

I když není pochyb o tom, že možnost online videa je v době lockdownu pro školy záchranným kruhem, bylo by užitečné vést debatu o tom, zda neexistují jiné a možná efektivnější cesty. Je nesporné, že přeplněné učebny představují zdravotní riziko, přinejmenším do doby, než budeme mít vakcínu.

A co snížit počet žáků ve třídě na 15, který zajišťuje individuální přístup ke každému žáku? 

Ve školách v přírodě musí být zajištěn zdravotní dozor. Proč tomu tak není v kamenných školách?

Jistě by se našlo mnohem víc užitečných nápadů, které by stálo zato prodiskutovat a nejúspěšnější realizovat. Zavést tyto druhy změn by bylo jisté těžké. Tradice a zažité postupy změnám nepřejí. Asi nejde o to, zda se školy musí změnit tváří v tvář vysoce nakažlivému viru, na který nemáme ani léčbu, ani očkování. Nemusí, ale stejně jako se mění fungování jiných institucí, kde se lidé shromažďují ve skupinách, neměla by absentovat veřejná debata o tom, jak by tyto změny měly vypadat a komu by měly prospět.

Obřím technologickým společnostem nebo studentům?

V každém případě stojíme před skutečným a tvrdým rozhodnutím mezi velkými investicemi do lidí a investicemi do technologií.

Protože je brutální pravdou, že v současné době není pravděpodobné zvládnout obojí. 

Co má prioritu a kdo prohraje? Pokud technologické společnosti vyhrají svou lobbistickou kampaň za chytrá města, dálkové učení, online zdravotnictví a vozidel bez řidičů tak jejich New Deal – „umělá inteligence,“ kterou ve skutečnosti drží v chodu anonymní pracovníci obřích skladů, datových center, lithiových dolů – bude rozhodovat co se smí a co už ne.

Tak jako dnes už rozhodují komu smažou účet nebo jenom příspěvek.

Matrix je konzumní iluze a ta nesmí selhat. Je to budoucnost, kterou nám vnutí pod záminkou konkurenceschopnosti. Pod spoustou lákavých nabídek „Mysli globálně a jednej lokálně,“ použij globální jméno, značku nebo instituci a vytvoř si z toho osobní příběh, interpretuj geopolitickou situaci jako hru o osobní štěstí,

ale lidé jako celek prohrají. Pokud se udržení iluze prodraží, budou scházet peníze. Na zdravotnictví. Na bytový problém. Na veřejné služby. Na děti z méně podnětného prostředí…

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Země Lea K. se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.