Největší duševní velikán českých dějin a jeden z největších těch světových -350 let


napsal IP

Vlkův úvod:

Před  týdnem jsme si připomínali  400.výročí bitvy  na Bílé hoře. Jedno ze  tří nejtragičtějších výročí  v  dějinách  našeho národa.    S prakticky nedozírnými důsledky na jeho další osud. Ty cítíme do dneška – zcela  aktuální,, stejně jako  tenkrát,   je  odnárodněnost  elit a  jejich odtržení  od  jádra národa,  jejich ochotné slouhovství a poklonkování  zahraničním mocným. Žádný  div! Bílá  hora  tuzemské elity  dílem, řečeno dnešní  terminologií  –  zglobalizovala, dílem vyhnala  ze země a  poslala  do  cizích služeb. V každém případě  však zbavila  Země koruny  české jejich  duševního potenciálu a  tím připravila  o možnost  rozvoje. Jak  dobře  víte, nešlo o jedinou  vlnu vyvržení  duševní elity  z toho to prostoru do ciziny. Ve  20. století přišly ještě  3 další  – tzv. osmičkové. Nicméně  ta první – započatá koncem roku 1620 rozhodně  měla absolutně  největší  rozměr  a napáchala zdaleka  největší škody.  Kdybych  vás  požádal o jedno jediné reprezentativní  jméno tohoto bezprecedentního exodu, nepochybuji, že  byste okamžitě opáčili – Jan Ámos Komenský.  Je absolutním dějinným paradoxem, že  přesně  týden po  kulatém výročí Bílé hory  má své půlkulaté výročí i  symbol nejenom pobělohorských exulantů, ale  řekl bych – všech emigračních  vln  z  Čech a Moravy, ten, jehož svět  zná  jako Učitele národů. A  ctí pravděpodobně  jako největší  duševní autoritu, která  se  kdy   na našem území narodila.  Nevěděl bych  o tom výročí,vázající se k dnešnímu dni. Kdyby nebylo IP a jeho připomenutí v dnešním článku. Velmi mu za  to děkuji.  Jménem nás  všech. A nyní už  IP.

Dne 28. března 1592 se narodil Martinu Komenskému a jeho ženě Anně jako nejmladší z pěti dětí syn. Dostal jméno apoštola Jana a proroka Amose, což jakoby předurčovalo jeho budoucí životní dráhu. Místo narození není přesně určeno, zda to byl Uherský Brod anebo Nivnice, jméno Komenský získala rodina po vesnici Komňa. Jeho dětství bylo smutné, ve dvanácti letech oboustranně osiřel a nakonec byla vypálena i Strážnice, kde žil jako sirotek u své tety. Skončil nakonec u poručníků v Nivnici.

V roce 1608 byl poslán na bratrskou školu v Přerově, kde získal znalosti latiny a také další vědomosti, které mu otevřely možnost dalšího studia. Díky podpoře biskupa Jana Laneckého a také šlechtice Karla staršího ze Žerotína pokračoval ve studiu na nasavské akademii v Herbonu a dále na univerzitě v Heidelbergu, kde se seznámil s Koperníkovým  učením.

V roce 1614 se vrátil do Přerova a stal se představeným školy, kde se svými studiemi začínal. Zde také získal zkušenosti se soudobou pedagogikou a začal uvažovat o jejím zlepšení. Také sbíral informace pro sestavení první české encyklopedie. Během bratrské synody v Žeravicích byl v roce 1616 ordinován na kněze.

V letech 1618 až 1621 působil ve Fulneku, kde působil jako rektor bratrského sboru a jako učitel místní školy. Zde také založil rodinu se svou první ženou Magdalenou Vizovskou, kterou si přivedl z Přerova. Odtud také sledoval politický vývoj, který vyvrcholil porážkou českých stavů na Bílé hoře a nedlouho potom vtrhli do Fulneku císařští Španělé, zpustošili město i budovu bratrského sboru a školu. Následně také byla veřejně spálena Komenského knihovna s některými jeho rukopisy. Tou dobou se již Komenský skrýval v různých místech na severní Moravě, kdy jej postihla osobní tragédie v podobě úmrtí jeho manželky Magdaleny a jeho dvou synů, pravděpodobně následkem epidemie.

Komenský nakonec našel útočiště na panství Karla staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí. Karel starší ze Žerotína patřil k umírněné bratrské šlechtě, s vystoupením českých stavů proti císaři nesouhlasil a pod jeho vlivem se většina moravských nekatolických stavů povstání nezúčastnila. Karlovým krédem bylo, že se náboženské věci nemají řešit světskými prostředky. Před bitvou jednal se všemi stranami, ale smíru se dosáhnout nepodařilo. Unikl ale císařským pobělohorským represáliím a byl mu ponechán majetek.

Během pobytu ve východních Čechách se Komenský v roce 1624 znovu oženil s Marií Dorotou Cyrillovou a měl s ní čtyři děti. V této době se Komenský také dostal do popředí jednoty bratrské, organizoval záchranu Žerotínské knihovny z Náměště nad Oslavou, kralické tiskárny a převoz do slezské Vratislavi. Podnikal také řadu cest, kdy se mimo jiné setkal i s exkrálem Fridrichem Falckým. V knihovně Adama Zilvara ze Silbersteinu objevil knihu saského gramatika Eliáše Bodina Didaktik oder Lehrkunst, která značně ovlivnila jeho další tvorbu.

V českých zemích se stupňovalo pronásledování nekatolíků, vešlo v platnost Obnovené zřízení zemské a nekatoličtí stavové dostali „nůž ne krk“ – přestup ke katolictví anebo výprodej majetku a exil. Komenský jako významný funkcionář Jednoty bratrské roku 1628 odchází do polského Lešna, kde nakonec s přestávkami pobyl 19 let. Komenský zvláště v prvním období začal vyučovat na bratrské škole, později mu byl svěřen úřad rektora gymnázia. Současně se stal i členem vedení Jednoty bratrské, později i jejím biskupem. Věnoval se také přípravě učebnic, metodologickým a jazykovědným studiím a vedl bohatou korespondenci se vzdělanými a podobně smýšlejícími lidmi v Evropě a v Anglii, značnou pozornost budily jeho vševědné úvahy. V politické oblasti vkládal značné naděje do Švédů, ale úmrtí švédského krále Gustava II Adolfa a také zavraždění Albrechta z Valdštejna jeho naděje na návrat do vlasti zmařilo.

Po určitou dobu pobýval v Anglii díky svým kontaktům s kupeckým podnikatelem Samuelem Hartlibem, který se podílel na organizaci vědeckého života v Anglii a zajímal se o Komenského plány na reformu vědy, školství a vzdělanosti. Během anglického pobytu spatřilo světlo světa jeho dílo Via lucis a jeho práce budily pozornost takových osobností jako byl francouzský kardinál Richelieu, knížecí rod Rákóczi a dokonce emisar amerických kolonií John Winthrop, který hledal v Evropě investice do rozvíjející se ekonomiky Nového světa. Většina migrantů v Nové Anglii byli puritáni, kteří kladli velký důraz na vzdělání. V roce 1636 byla založena Harvardova kolej a Winthrop Komenskému, nyní již učenci evropského významu, nabídl možnost ve funkci rektora plně realizovat své pedagogické myšlenky. Komenský ale pod vlivem své rodiny nabídku nepřijal. V Anglii ale v roce 1642 vypukla občanská válka a jeho příznivci se rozešli do různých politických táborů, takže Komenský Anglii opustil.

Tak jako jiní vzdělaní intelektuálové, měl i Komenský slabost pro velmoci, jíž v jeho době bylo i Švédsko. Proto přijal jejich nabídku na reformu školství a doufal, že se přičiní, aby na švédských zbraních přišla do Čech náboženská svoboda a konec habsburského útlaku. Cestou do švédského (dnes polského) Elblagu se setkal v Nizozemí s dalším velkým uchem té doby – René Descartésem,který, jakáž  ironie, podle některých pramenů, bojoval na Bílé hoře  pod prapory  císařského vojska.

V Elblagu Komenský pracoval na švédské objednávce učebnic pro školy, stále více se zajímal o pansofii a také se angažoval v úsilí o náboženské smíření v Polsku, což vyvolávalo nelibost jeho švédských sponzorů, protože se to nekrylo s jejich velmocenskými zájmy. Těžké zklamání přinesl Komenskému v roce 1648 Vestfálský mír, který udělal konec jeho politickým nadějím. Další těžká rána osudu ho stihla v Lešně, kam se vrátil z Elblagu, kde mu v srpnu 1948 zemřela manželka a zanechala početnou rodinu. V roce 1649 se Komenský znovu oženil s Janou Gajusovou a také byl pro něj světlým okamžikem sňatek jeho dcery Alžběty s jeho nejbližším spolupracovníkem Petrem Figulem Jablonským.

Další nadějí pro Komenského snahu o národní osvobození bylo Semihradsko, kde působil v letech 1650 až 1654. Během pobytu pracoval na reformách sedmihradského školství a také navštívil řadu bratrských osad na Slovensku. Působil v Blatném Potoku na místním gymnáziu, vydal řadu didaktických děl a těšil se mimořádné přízni knížete Zikmunda Rákócziho, kterého se snažil přimět k účasti na formující se protihabsburské koalici. Částečným úspěchem bylo Komenského zprostředkování sňatku knížete Zikmunda s princeznou Marií Falckou (dcerou Fridricha Falckého). Náhlá smrt knížete a princezny, také rostoucí nevraživost uherských kolegů uhasily i tuto Komenského naději a on se vrátil do Lešna.

V Lešně se opět začala Komenského naděje upínat ke Švédům, kdy se očekávalo, že se k nim připojí ještě revoluční Anglie a také Sedmihradsko. V roce 1654 se exulanti obrátili k Oliveru Cromwellovi s žádostí o finanční a vojenskou podporu a dokonce začali formovat dobrovolnické vojsko. Naděje se zvětšily se zahájením švédsko-polské války v roce 1655. Komenský přivítal první švédská vítězství spisem Chvalořeč na Karla Gustava, což vyvolalo značnou nevraživost polské katolické veřejnosti vůči Komenskému i vůči Jednotě bratrské. S nastupujícími švédskými porážkami vyvrcholila tato nevraživost vypálením Lešna a zničením centra Jednoty bratrské v Polsku. Komenský přišel o svůj majetek, své knihy, rozpracované spisy a se štěstím zachránil život svůj a své rodiny, aby našel své poslední útočiště v nizozemském Amsterodamu na pozvání obchodnické rodiny de Geer. V Amsterodamu získal také dotace městské rady a dokončil svůj spis Schola ludus a také doplnil sbírku prací Opera didactica magna. V roce 1658 odmítl pozvání z okruhu Olivera Cromwella na exil zbývajících Českých bratří do Irska. Po smrti svého hlavního mecenáše Vavřince de Geera Komenský uvažoval o návratu blíže k vlasti, ale přitom nepřestával pracovat na svém nejvíce ceněném díle Obecná porada o nápravě věci lidských.

Určitou satisfakcí Komenskému byl v roce 1662 vznik anglické Královské učené společnosti, kterou Komenský považoval za dědice svých myšlenek uvedených v díle Via lucis. Tato společnost nemálo přispěla k modernizaci anglické společnosti a potažmo také k tomu, že se Anglie, později jako Velká Británie, stala evropskou a posléze světovou mocností číslo jedna. S touto společností se mohli také setkat čtenáři cestopisů Julese Verna.

Komenský mnoha svými myšlenkami předběhl svou dobu, takže se dostával do sporů jednak se svými učenými současníky, ale také se skutečnými sociálními a politickými zájmy tehdejších vládnoucích činitelů v Evropě.

Na sklonku života se musel vyrovnat i se smrtí svého spolupracovníka a zeťe Petra Figula, což znamenalo postarat se o vdovu – svou dceru – a jejích pět dětí. Přesto Komenský stále sledoval politický a duchovní vývoj v Evropě a pokračoval v tvůrčím úsilí.

Zemřel dne 15. listopadu 1670 ve věku 78 let uprostřed práce. Je pohřben v bývalém valonském kostelíku v Naardenu (Nizozemí), který v letech 1935 až 1937 československá republika upravila na jeho mauzoleum.

Některé Komenského pedagogické myšlenky:

  1. Cílem výchovy a vzdělání mají být tři věci – poznat svět a sebe, ovládnout sebe a povznést se k Bohu.
  2. Období vzdělávání mělo být podle Komenského rozděleno do čtyř časových období:
  • Od narození do 6 let je dítě vychováváno doma. Obsah výuky stanovil v příručce pro rodiče Informatorium školy mateřské.
  • Od 6 do 12 let navštěvují děti školu obecnou, která by měla být v každém městě i vesnici. Škola je pro chlapce i dívky. Vyučuje se čtení, psaní, počítání, náboženství, učení o přírodě a společnosti, zpěv, ruční práce. Vyučování probíhá dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne.
  • Od 12 do 18 let má mládež navštěvovat školu latinskou, která by měla být v každém městě. Základem vzdělání je sedmero svobodných učení (gramatika, rétorika, dialektika, aritmetika, geometrie, astronomie a hudba), přírodní vědy, zeměpis, dějepis, matematika a jazyky jako latina a řečtina, jako tehdejší univerzální dorozumívací jazyky. Komenský ovšem doporučuje i jiný jazyk, aby bylo možno se dorozumět se svými sousedy (tehdy hlavně němčina).
  • Od 18 do 24 let slouží ke vzdělávání akademie, která by měla být v každé zemi. Jde o vysokou školu, kde by se vyučovalo bohosloví, práva nebo medicína. Důležité je i vzdělání náboženské a filosofické.

Uvědomme  si, že, že  jde o koncept  vzdělání z konce  středověku!!! Který je na výsost moderní  i po 400 létech!!!!

  1. Komenský rozdělil do šesti skupin i samotné žactvo:
  • Bystré, co dělají radost. Dokonce i učitelům, kteří jinak žáky obvykle nenávidí.
  • Bystré a líné – jen výjimečně dělají domácí úkoly, a to ještě z donucení, ale pokud jsou tázáni, odpovídají bezchybně.
  • Bystré a vzpurné – noční můra učitele. Nedávají pozor, vyrušují, z učitele mají legraci, ale když jsou vyvolání, stejně všechno znají a není možné jim dát pětku. Vrcholem je, když přistihnou učitele při chybném výkladu. (Je zajímavé, že do této kategorie by bylo možno zařadit spoustu budoucích géniů, např. Charlese Darwina)
  • S nedostatkem bystré mysli. S takovými se dá pracovat, nedostatek bystré mysli doženou šprtáním. Jejich snaživost ale budí pohrdání u spolužáků.
  • S nedostatkem bystré mysli, líné. Tito žáci se snaží studium nějak přežít. Zpravidla jsou v klidu, když se ubrání propadnutí. Pedagogovi nepůsobí problémy.
  • S nedostatkem bystré mysli, vzpurné. Druhá nejhorší skupina – blbec a ještě kverulant. Jejich výhodou je, že brzy studia zanechají anebo jsou z něj vyloučeni.

A na závěr myšlenka z Obecné porady o nápravě věcí lidských:

„Jsme všichni v Evropě na jedné lodi a hledíme na ostatní světadíly, jak se na svých lodicích potácejí oceánem vlastních pohrom … První, ne-li jediné, co má být pro nás všechny cílem, je štěstí lidského rodu. Složte zbraně a odějte se rouchem míru.“

Znáte  příhodnější  citát pro dnešní dobu?

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.