Kondice tuzemských bank v době koronavirové


Kdysi, při koncipování Kosy nebylo mým záměrem vytvořit  další čistě, či většinově politický web. Proto také v jejím záhlaví čtete  formulku

blog obyčejných lidí pro obyčejné lidi o politice, ekonomii, fotbálku a všem ostatním, čím žije současná Česká nebo Slovenská republika 

Speciálně pokud jde o mix politických a ekonomických témat, viděl jsem jej asi tak 50:50,či v nejhorším případě 60:40.  Jednu věc představuje  záměr, druhou reál. Ekonomická, respektive  čistě  ekonomická  témata  drží roli Popelky.  Ačkoli ekonomika,  přesněji peníze  stojí, až a naprosté výjimky, potvrzující pravidlo, za úplně  vším. Nutí politiky lhát, krást, slibovat  neuskutečnitelné, čachrovat s e svou  funkcí, voliče  pak drobáky  spadlé, či domněle  spadlé  z  jejich stolu pak k  odevzdání toho „správného“ hlasovacího lístku, soudy a  státní mocenský aparát  pak nutí zavírat  jedno,ne  li rovnou obě oči,když se to vyplatí   a tak bych mohl pokračovat. Za  vším dohledáme  v konečné fázi peníze. Ať už přímo či nepřímo.

Žijeme  pod  knutou korony. A není nejmenších pochyb o tom, že  naše ekonomika  i finance   dostanou  zabrat neuvěřitelným způsobem.  Což vede k otázkám  typu  – jak moc z epidemie poškozené vyjde hospodářství jako celek, kde utrpí nejvíce, vydrží to vůbec?

Osobně se  domnívám, že  pro co , ani se mi nechce  napsat  napsat – nejlepší, či nejmenší jeho poškození  jsou  dva základní  faktory  – v  jakém stavu přežije  finanční sektor a v  něm zejména  bankovní soustava a  tím druhým  zůstane  schopnost  rozhodujících  vývozců udržet  svůj exportní potenciál a  exportní trhy.  Vše ostatní je nabaleno  na  tyhle  dva sloupy.

Takže když  spojím vše co, jste  právě přečetli do jednoho jednotícího  tématu a  svědomím, že  na internetu se objevily  minulý týden  velmi zajímavé a  vypovídající grafy  se základními daty popisujícímí tuzemský bankovní sektor, je zde téma  dnešní Kosy – kondice  tuzemských  bank v  době koronavirové. Jaká je? Dobrá či špatná? A  co od bank jako celku, ze  očekávat?

  Banky mezi čtenářstvem  Kosy  a obecně u obyvatelstva  nepožívají právě  dobré pověsti. Nicméně, bez nich  žádná ekonomika a zejména  za  naše  -euroatlantická a dokonce v  21.století  nefunguje  a dokonce – nepřežije.

Dám příklad. Není to tak  dávno, co  nesmírně obecně opovrhovaným pariem se každému, své cti dbalému občanu jevil kat a jeho  pomocníci, měsští  pohodní a  antouškové a podobné profese. Přestože jejich  služby  reprezentovaly  holou  a  fatální nutnost. bez níž se tehdejší společnost neobešla, respektive  – nepřežila  by. Ctihodní pohrdali těmi, kteří vykonávali  obecně  vysoce prospěšnou  činnost, do níž  se ostatní  nehrnuli. Ostatně  – dnešní popelář  na  tom, s výjimkou  malých dětí  nejsou  o mnoho lépe. Umíte  si představit, že  by popeláři  zmizeli a  nefungovali?

S  bankami je to stejné. Bez nich se nikdo a nic neobejde. A všichni na  ně  pohlížejí skrz prsty. Protože  je  nutné  jim za jejich služby platit. Někdy  mimořádně, až neoprávněně  draze. Znám to zevnitř.

Pokud  jste  nabyli dojmu, že  dnes jde o traktát  na obhajobu  bank a jejich /odporného, téměř  katovského,že?/ byznysu,  jste na  velkém omylu. Nic takového nezamýšlím. Jen  vysvětluji, že  banky byly , jsou a budou a že je to stejná danost,ba víc  nutnost jako svoz odpadků. Pokud by  přestali jezdit popeláři, utone  naše společnost ve své špíně, pokud  banky, ekonomicky  se propadne  do naprostého  chaosu.  Stačí si vzpomenout na  hyperinflační Německo.

Kvůli  výše uvedenému  každého z nás MUSÍ zajímat kondice tuzemských  bank. Dlužníky,stejně jako střadatele. Ty druhé  o trošku více. Dluhy  určitě  zůstanou a  někdo je bud e stále inkasovat, i kdyby  zmizely  všechny  finanční domy z povrchu zemského do jednoho. Ale úspory? Ty  se také  klidně vypaří jako  pára  nad  hrncem.

Takže  v jaké že kondici se  nalézají banky fungující  v ČR?

Našel jsem pár  čerstvých důležitých  grafů popisující   tuzemský  finanční sektor:

Nejdříve si dáme  grafiku úvěrů:

Nyní si popíšeme vkladovou stránku:

Posledním  zásadním kriteriem  je  podíl úvěrů v selhání:

Za  sebe  říkám, že  jsem velmi příjemně překvapen souhrnnými čísly! Už proto, že  jsou zcela  aktuální , protože  zahrnují u  září 2020!

Začnu úvěry:

Kvituji s povděkem, že  i když  tuzemské finanční ústavy jsou z naprosté většiny  řízeny centrálami ze zahraničí,  operují v naprosté většině  úvěrových kauz na  domácím trhu.  A neúčastní se  přeshraničních aktivit  svých matek, které zejména  v krizových situacích nemusí  být  vždy  ryze obchodní záležitostí a  leckdy  by naopak mohly  být opatřeny  velmi pochybným odérem.

Celkový  objem úvěrů – domácnostem, podnikům, státu  dosáhl cca  6 bilionů Kč. Proti tomu stojí na jejich pokrytí  5 miliard   tuzemských vkladů a  deposit. Zbylou miliardu  do celkové  výše úvěrů vykrývá vlastní kapitál.

Tahle  vyrovnaná bilance  je  doopravdy pozitivní zprávou! Český  bankovní sektor, na  rozdíl například od  italského nestojí a nepadá  s kvantitativním uvolňováním Evropské  centrální banky,  v tuzemském případě   ČNB. Úvěry kryjí reálná  depozita. Která nikam neodplují, nebo ne zcela. Jak se snadno může  sát  u červené položky  v grafu pasiv, představující zahraniční vklady.

Z tohoto titulu lze  opravdu  souhlasit  s konstatování ČNB, označující  náš  bankovní sektor jako robustní.

Bohužel není k dispozici  graf  nějak detailně popisující situaci kolem firemních úvěrů. Což bych  velmi, zejména  kvůli oběma  covidovým vlnám uvítal. Protože  právě  ty  jsou podstatnou částí celkového úvěrového portfolia.  Popsány jsou pouze  úvěry  fyzickým osobám.

A tady  si dovolím  konstatovat, že  úvěrový  vějíř  má příkladnou strukturu -77%  z celku připadá  na  pořízení nemovitostí.  Což znamená, že  každá bankovní půjčka v  této oblasti je zajištěna  reálným majetkem. Po většině  v ceně , která momentálně jistě přesahuje  jistinu úvěru. Takže  rozpůjčované prostředky jsou pro případ  těžké havárie  velmi rozumně pokryté.

Naproti tomu  úvěry  obecně považované  svou podstatou za  rizikové  –  tedy úvěry na  spotřebu, dosahují  u fyzických osob  jen 14%  z celku. Ty nejsou  reálně kryty  vůbec  či jen velmi chatrně.  Banky  toto riziko vykrývají vysokou úvěrovou marží, protože  předem počítají s jistým procentem nesplácení předem.  Velmi mne tedy těší  křivka  v posledním grafu popisující procento úvěrů v   selhání. Že  strmě  klesala  v době konjunktury  mezi roky  2015 a  začátkem 2020 není překvapující. Právě naopak. Ale  že  ten klesající trend  stále pokračuje,byť  velmi pozvolně  i v časech korony? Skvělá zpráva!

Takže lze prohlásit, že  selhání bank a  sektoru vůbec  nehrozí?  Generelně  rozhodně nikoliv. Jak už  konstatováno – není k   dispozici nějaký  rozbor  firemního kreditního portfolia. A  firmy  dostanou zcela  určitě koronou těžce zabrat. Celé sektory klečí na kolenou. Tahle čísla  by mne opravdu velmi zajímala, protože  dvojitý lockdown nezůstane bez následků.  Nepochybuji vůbec o tom, že  krachy  v oblasti gastro, hotelnictví , cestovní ruch, aktivity  volného času, lázeňství ale i maloobchod, atd.   se objeví v příslušné čase  možná i v desítkách procent a finanční ústavy, jenž  zde vykáží nadprůměrnou expozici to pocítí.  Ale  celkově, jestliže  zůstane  co nejméně  dotčena  páteř  místní ekonomiky, což  jsou  průmyslové podniky  a  z nich především /velcí/  exportéři, pak to banky, především z klíčové velké trojky a tedy  systémově nepostradatelné /ČSOB, Spořka, KB/ ustojí.

Nyní budu hodně  drsný. Mnohokrát  jsem četl různé  úvahy  velkomozků /Hampl, rektor Zíma  apod/  ohledně koronaviru, že  je třeba koronu nechat promořit  národ  a holt  zaplatit nutnou daň ve  formě odúmrtě  starších choulostivých ročníků, aby  nedošlo k postižení  ekononiky, resp. minimálnímu.   Tu, rozuměj podnikání , je  prý  třeba  prioritně ochránit!

Tohle je morbidní cynismus. Ujišťuji všechny  podobné hlubokomyslitele, že i oni zestárnou a  že se jichveškerá omezení  a handicapy , spojené se senioritou budou co nevidět také týkat.    Pak poznají, druhou stranu mince jíž právě s takovým gustem razí a zač je  toho loket.

Ale ten cynismus jim oplatím hned! Z jejich vývodů vyplývá, že  náš  svět je  rozdělen na dvě kasty obyvatelstva. Tu nadřazenou,jejíž zájmy je  třeba  vždy  a za všech okolností prioritně  chránit  -podnikatele. Tu podřízenou, jejíž interes je za každých okolností sekundární – ty ostatní – nepodnikatele. Přežití, těch prvních nejen fyzické,nýbrž především ekonomické je  nejdůležitější ze  všeho v době koronavirové. A  není to jen postoj mediálních  celebrit. Tohle  je i témbr  nemalé  části politické  scény. Abych byl konkrétní například  TOP 09 a její  současné Kalouskovy  pohrobkyně   Pekarové Adamové, ale třeba i Petra Fialy. Neustále  slyším,jak je například  těžce zasažen  sektor  restaurací a hospod.  Kolik jich nevratně  zkrachuje,když…

Jenž bude t skutečně  poškození ekonomiky?  Dovolím si totiž  ocitovat:

Zatímco v tuzemsku je jedna hospoda na 265 obyvatel, v Německu a v Polsku je počet lidí na každý podnik zhruba dvojnásobný. Restaurace v Británii má „na sebe“ dokonce 780 lidí. ČR se nejvíce blíží Rakousku s 280 obyvateli.Zdroj: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/restaurace-hospody-podniky-nedostatek-personal-pohostinstvi.A180609_160701_ekonomika_pmk

U  cestovních kanceláří a  agentur  nelze  dohledat  přesná poměrová  čísla, nicméně  jistá  diplomová práce  na  straně 49 konstatuje:

Česká republika se řadí v Evropě k zemím s největší koncentrací cestovních kanceláří na osobu.

Přestože  stejná  diplomka  v celém textu dokazuje,  že  tuzemský průmysl cestovního ruchu je  už  svým založením pro tuzemce  dražší než zahraniční konkurence.

Předesílám, že nikomu nepřeji nic  zlého a zejména ne podnikatelský krach. Nicméně jestliže  ekonomičtí  darwinisté říkají – zaplaťme nutnou dávku  životů seniorů, aby  naš ekonomika prosperovala, pak já  kontruji  – zachraňm  co nejvíce  ohrožených  životů a nechme  odumřít  slabé kusy  v našem hospodářskémsystému. Kdo začne podnikat,bere na  sebe  vědomě  riziko neúspěchu. Kdo se narodí negeneruje  žádné riziko předčasného úmrtí. A jestliže  ČR  registruje 2x  více restaurací a hospod  než Německo  a třikrát  více  než VB  na počet obyvatel, při nižší  kupní síle pak podnikat v oboru je jasný hazard  od prvopočátku.  Nehledě k tomu,  že  kvalita, která je nabídnuta zákazníkovi není opřena o kvantitu podniků, ale zejména  především u stravování kvalitou klíčového personálu  – především kuchařů, jichž logicky  není dostatek. Iluze  si nedělejme  ani co se  jaosti primárních surovin týče  v tvrdém konkurenčním boji přemnožených  hospod a  restaurací.  Cestovky  a cestovní agentury ? Totéž v bledě modrém.

Profesní svazy  podnikatelů ohrožených  korona lockdowny  argumentují počty  ohrožených pracovních míst. Jde o účelovou polopravdu. Jestliže  řada  hospod nebo cestovek nyní zanikne a  následný  život  po covidu  ukáže , že v  daném místě  chybí a není dostatečně  vykrytý trh a jeho poptávka, nelze  pochybovat, že bude záhy  vykryta  novým podnikavcem. Ten určitě  instaluje  personál. Z těch,  kteří  jsou nyní mimo aktivní trh a  disponují správnou kvalifikací.  Takže  pro mne jednoduchý  závěr  – zatímco právo na život je zakotveno v  ústavě žádné právo na podnikatelských úspěch,zejména na úkor  smrti spoluobčanů opravdu neexistuje!

Zcela zásadní je  udržert jádro české ekonomiky. Což  jsou  především  velké výkonné a exportně  úspěšné  firmy. A pak také finanční sektor. Jeho kolaps  by  vyvolal dominový  efekt  napříč národním hospodářstvím.

Proto dnes tenhle  článek a ty  grafy. Generují dobrou zprávu, a těch je nyní poskrovnu.  Jakkoliv  nepochybuji, že  to většina  společnosti neocení. To nevadí. Dobrá zpráva je  dobrá zpráva  bez toho, zda ji někdo vezme na vědomí či nikoliv.

Jiná otázka je,zda  ta dobrá zpráv a stojí na 100 % fundamentu. Ke  své  velké lítosti říkám, že nikoliv.

O velkých neznámých  ohledně  bankovního portfolia  firemních půjček již je pojednáno. Další  riziko představují  zahraniční půjčky  českým subjektům. Jednak  obecně, protože  ty  směřují právě  do  oněch velkých a  nejdůležitějších společností  a  v míře nikoliv  malé. Viz například  angažovanost bank v Babišově  skupině  Agrofert /str.80/

Žlutě označené jsou zahraniční financující ústavy.  Agrofert  není žádnou výjimkou mezi  zdejšími  páteřními firmami.

Riziko úvěrování ze zahraničí je  dvojí:

1- věřitel a jeho úvěrová politika  jako taková

2- riziko cizoměnových úvěrů

Bod  číslo 1 reflektuje  možnou  změnu  postoje  zahraniční  banky  vůči českému dlužníkovi, protože  banka  při eventuálním předčasném zesplatnění úvěru hledí pouze  na své zájmy  a netíží jí dopad  tohoto rozhodnutí na  ostatní jí financované tuzemské firmy, které by takový  krok,kvůli napojení  na nestandardně zinkasovaného  dlužníka poškodil. Uněkterých financujícíh ústavů lze  klidně pracovat i s politickým zadáním z  mateřské země  – v konkrétním případě  jde o banky  čínské.

Bod  číslo 2 , měnové riziko, je  faktor,jenž  jak čeští dovozci, tak vývozci bytostně  znají. A zejména  nyní, je  už  česká měna  delší  čas pod tlakem. Takže  ti z  tuzemských příjemců cizoměnových úvěrů.  kteří nemají dostatečný příjem ze  svých vývozů / a kdo ho asi tak dnes  zcela jistě  má?/  si při slabé koruně  říkají o velký malér.

Tohle všechno výše  zveřejněné grafy bohužel nepopisují.

Ale je tu ještě  další  velké nekryté riziko. Tím je  fiskální politika  Babišovy  vlády  a  její zcela  nezodpovědná rozpočtová politika. Zejména  v oblasti  fatálního podsekávání  daňových příjmů kvůli  voličské popularitě.  O tom ale  už na Kose byla  řeč  v jiných článcích.

V každém případě  Babiš  vysekává obrovskou díru  do příjmů státu.Jíž  lze  záplatovat  jen dalšími masivními půjčkami státu  z finančních trhů. Což jednak  bude odčerpávat likviditu pro nutné komerční úvěry, dále  výrazně  zmenšuje  manévrovací prostor  státu, ale především jej zatěžuje  dluhovou službou. Kdokoliv nyní může  prohlásit, že  v období nízkých, až  záporných úroků se nic podstatného neděje.  Což  není  pravda. To minimálně generuje problém do budoucnosti.Protože někdy úroky  vzrůst  musí. Při jejich zmrazení si koledujeme  o   vysokou inflaci.  Ona  tu ostatně  už je. Celý letošní rok, jakkoliv  je  krizový, se  ČNB  ani na dohled  nepřiblížila  vyhlášenému inflačnímu cíli  ve  výši  2%.

Takže je nejvyšší  v celé EU. Zcela neuvěřitelná   „ekonomická“  absurdita  v době  odbytové krize!!! Speciálně  země  eurozony  vykazují  buď  zápornou inflaci či kladnou, ale  v mikroskopickém rozměru.  Další neobyčejný  produkt  Babišovy  ekonomické geniality  a“přínos“ českým domácnostem!

  Ne  zpráva  o velmi dobrém  stavu českých bank  není postavena  na zcela nezpochybnitelném pevném základě bez trhlinek. Rizika  zde  jsou. Zejména  ze  strany  současné vlády. Naštěstí její možnosti ovlivnit  obchodní politiku bank  jsou  poměrně  malé. A rozhodně  nelze počítat s  tím, že  by  doprovázely  vylomeniny  současného premiera.  Na  to jsou  ty  zveřejněné grafy příliš  dobré. Naštěstí.

 

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.