Tip na dobrou knížku:  Byl jsem brněnským katem


napsal Řezníček z Brna

Tip na dobrou knížku:  Byl jsem brněnským katem
Napsal: Řezníček z Brna
Autor knížky: Zdeněk Jirásek
Vydalo nakladatelství: Naše vojsko 2020
Počet stran: 235

Prolog:
Je večer 5. ledna 23 hodin. Manželka již odešla spát. Sedím v obývacím pokoji v křesle a mám strach.
Dnes jsem byl na lékařském vyšetření žaludku a dozvěděl jsem se, že mám rakovinu a zbývá mi sotva půl roku života.
Přemýšlím o sebevraždě.
Bolesti, které mám, se nedají snést.
Chce se mi brečet a bojím se smrti.
Je to snad pomsta za těch 98 poprav, které jsem vykonal jménem spravedlnosti v letech 1945 až 1948 v Brně a okolí?
Do dnešního dne jsem o tom, jak jsem žil, nepřemýšlel, bral jsem život takový jaký je a uměl jsem se radovat z každého dne a z maličkostí, které přinášel. To, co jsem dělal po válce, bylo moje velké tajemství.
Chtěl bych si vzpomínky odnést s sebou tam, kam budu muset brzy odejít.
Setkám se tam snad s těmi lidmi, které jsem popravil?
Co mi řeknou?
Bylo to správné, co jsem dělal?
Co když některý z nich zemřel nespravedlivě, protože doba byla hektická a vládl chaos a vše se dělo rychle a někdy i bez rozmyslu?  Pomsta lidem zatemňovala mozek a uvažování. 
I já jsem byl takový. 
Mám právo na odpuštění?
Nevím, kde se ve mně tyto otázky vzaly. Začal jsem se celý třást a brečet.
Začínám přemýšlet o svém životě a o tom, co jsem prožil.
Nejsou to hezké vzpomínky, ale kdo z té doby je má?
Jak to vlastně všechno začalo?
 
Knížka Zdeňka Jiráska je životním příběhem kata z Brna. Je jím František Babočka, jedná se o skutečnou postavu a skutečný příběh, pouze jméno hlavního hrdiny bylo změněno autorem, a to z důvodu, že jeho příbuzní ještě žijí. Příběh je postaven na reálných skutečnostech na základě historických podkladů z archívu brněnského gestapa, soudních orgánů a dalších státních institucí.
Je to skutečně strhující příběh člověka, který se narodil začátkem století v chudé rodině, vyučil se řezníkem a za války bojoval proti okupantům. Právě v tom boji poznal, že se nebojí usmrtit člověka a naopak pociťuje zvláštní pocit uspokojení z moci, kdy může ovládat životy  jiných tvorů. Když byl v Brně ustanoven Mimořádný lidový soud, aby soudil exponenty protektorátního režimu, zrádce a kolaboranty, přihlásil se do výběrového řízení na mistra popravčího. Výběrového řízení se účastnilo dvacet uchazečů a skládalo se z ústního  pohovoru  a z praktické zkoušky….
Ukázka z knížky:
Komise seděla v čele místnosti u stolu, pod oknem.
Byl cítit zápach krve a zvláštní pach smrti, který jsem už znal z jatek.
Na druhém stole ležel řeznický nůž a oprátka.
U tyče v rohu místnosti byly řetězem přivázány tři ovce, které v klidu požíraly seno.
Předseda komise mě seznámil se zadáním zkoušky: Tak pane Babočko, v rohu stojí tři ovečky. Máte je za co nejkratší čas usmrtit následujícím způsobem:
– první zlomením vazu
– druhou podříznutím krku
– třetí oběšením na háku, který je zde připraven
Bude hodnoceno, jakým způsobem je usmrtíte, za jakou dobu a zda to bude bezbolestně, aby netrpěly.
Ano, pane předsedo, rozumím a nepotřebuji nic dalšího vysvětlit.
Tak začněte.
Taková zkouška byla pro mne hračka.
Přistoupil jsem k první ovečce, odvázal ji od řetězu a jedním trhnutím jsem jí zlomil vaz.
Ona jen vytřeštila oči a vyplázla jazyk. Z pusy jí začaly vytékat sliny. Trochu zaškubala nohama, když dopadla na zem.
Nestačila ani zabečet.
Vše bylo ukončeno během několika sekund.
Přistoupil jsem k druhé ovci a dovedl jí ke žlábku.
V pravé ruce jsem držel řeznický nůž.
Levou rukou jsem uchopil ovci za hlavu a pravou jí podřízl krk.
Krev začala stříkat z jejího krku v tempu, jak jí bušilo srdce.
Po chvilce se jí podlomila kolena a zůstala ležet mrtva.
Se třetí ovcí byl největší problém.
Ještě nikdy, ani na jatkách, jsem žádné zvíře neusmrtil oběšením.
Ovečku jsem vzal a dotáhl k háku.
Na krk jsem jí uvázal oprátku a pověsil ji na hák.
Ona tam visela a klepala sebou. Nevypadalo to, že by se chtěla nějak dusit, či dokonce zemřít.
Přistoupil jsem k ní, chytil ji levou rukou  hlavu a prvou rukou ji otočil silou kolem osy.
Ozvalo se chrupnutí a došlo ke zlomení vazu.
Všechny ovce jsem usmrtil za dvanáct minut.(konec ukázky)
 
František Babočka se stal tak brněnským katem, mohl si samostatně vybrat dva pomocníky a na základě soudních rozsudků začít popravovat. Kat se musel účastnit soudu a ten den kdy byl vynesen rozsudek popravu provést. Náš kat si ale vychutnával tu svoji moc nad odsouzenými a vždy před soudem, navštívil odsouzeného v jeho cele, představil se mu jako kat a řekl mu, jak bude zítra oběšený a co ho čeká na šibenici. Vězeň ještě neznal rozsudek, ale už mu kat vyjevil, co ho čeká. Odcházel pak z cely s potěšením, že vězeň do rána neusne hrůzou…
A tak přišel den první popravy….
Ukázka z knížky:
Oblékl jsem si černý talár a na hlavu nasadil černý cylindr. V zrcadle jsem si zkontroloval vyžehlené černé kalhoty.
Schválně jsem si natáhl na nohy bílé ponožky a obul černé polobotky.
Velice mi slušela černá košile a kravata.
Jako poslední jsem si natáhl bílé rukavičky.
Najednou stál před zrcadlem úplně jiný člověk.
Přesně v osmnáct hodin začala hrát vojenská hudba naší hymnu.
Nádvoří ztichlo a lidé začali hlasitě zpívat.
Po doznění hymny se otevřely dveře budovy a špalírem příslušníků Národní stráže bezpečnosti prošel senát, který se posadil za dlouhý stůl uprostřed dvora.
Poté jsme byli vyzváni předsedou senátu k příchodu na místo popravy.
Vstoupil jsem do dveří a zrakem jsem přehlédl celý prostor.
Diváci ztichli.
Důstojným krokem jsem kráčel se svými pomocníky k popravišti.
Došli jsem pod šibenici, kde jsme zůstali stát a otočili se směrem k senátu.
Předseda senátu vyzval stráž, aby přivedla odsouzeného.
Z budovy vyšli dva příslušníci Národní stráže bezpečnosti, kteří pod paží vedli odsouzeného Leopolda Potschkeho.
Bylo vidět, že se mu podlamují nohy a vrávorá.
Ztratil svoji jistotu a přezíravost, kterou dával na odiv během soudního jednání.
Předseda senátu poté, co celý senát povstal, přečetl rozsudek jménem republiky.
Dotázal se odsouzeného: Máte nějaké poslední přání?
Ten slabým hlasem odpověděl: Chtěl bych si vykouřit cigaretu a potom se vyzpovídat knězi. Jiné přání nemám.
Předseda s tím souhlasil. Kývl na mne a já jsem přešel ze svého místa pod šibenicí před soudcovskou stolici.
Přistoupil jsem k odsouzenému a podal jsem mu zapálenou cigaretu.
On jí ode mne vzal třesoucí se rukou, podíval se mi do očí a zbledl.
Po tom, co jsem viděl jeho strašný strach, jsem začínal mít zase ten blažený pocit, že rozhoduji o životě a smrti jiných bytostí. Dříve to byla jen zvířata na jatkách, teď jsem cítil zvláštní chvění, protože se jednalo o prvního člověka, kterého usmrtím před tolika lidmi. Byl jsem jakoby v transu. Cítil jsem, jak se začínám nepříjemně potit, zrychluje se mi tep a dech. 
Musel jsem začít zhluboka dýchat.
Odsouzený mezitím dokouřil cigaretu, přistoupil k němu kněz a dal mu rozhřešení.
Pak předseda senátu nařídil: Mistře popravčí, převezmete odsouzeného a vykonejte rozsudek.
Na ta slova moji pomocníci přistoupili k odsouzenému a vzali ho podpaží a vedli k šibenici.
Jemu se podlamovala kolena a musel být spíše vlečen…(konec ukázky)
 
Touto větou ukázku končím, protože akt samotné popravy je pouze pro silné nátury. Tak naturalisticky dokázal autor knížky vylíčit popravu i to, co následovalo po ní. Mistr popravčí měl podle středověkého zákona nárok na všechno, co měl odsouzený při sobě a na sobě, tedy třeba i včetně zlatých zubů. Na rozdíl od středověků katů ale už nebylo povoleno nosit kápi, takže našeho mistra popravčího zakrátko znalo celé Brno. Lid si žádal poprav nacistických pohlavárů a českých udavačů a dávaly to bouřlivě najevo davy lidí na popravištích, zároveň se ale štítil kata a bylo mu to dáváno znát. Mistr popravčí tak měl najednou hodně peněz, ale vlastní manželka ho vyhodila z bytu, musel si najít jako družku prostitutku a jak přibývalo poprav hlouběji a hlouběji zabředal do alkoholismu.
Knížka je tak dramatickým popisem samotných poprav, ale také  pádu a rozpadu osobnosti hlavního hrdiny. Ten končí na lůžkovém oddělení psychiatrie v Praze, kde se léči z alkoholismu a sadistických sklonů. Autor mistrně popisuje tuto etapu života prvního poválečného brněnského kata.
Upozorňuji ovšem vážené čtenáře Kosy, že se jedná o knížku, která se nehodí jako pohodové čtení na dovolenou nebo na zkrácení dlouhé chvíle. Je to syrový obraz poválečné doby v mém rodném Brně, mistrně popsán autorem knížky, bezesporu talentovaným Zdeňkem Jiráskem. Tak kdo si dodá odvahy, přeji hodně čtenářských zážitků….
Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka, Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.