Bezprávný právní stát I.

Atmosféra  v Evropské unii rapidně  houstne- Od konce  ledna 2021 by měl vstoupit v platnost nový sedmiletý unijní rozpočet v  těžko představitelné  výši cca 1,1 bilionu Eur, tentokráte  navíc  zvýšení  o dalšího 3/4 bilionu Eur  z  tak zvaného fondu obnovy, majícího zalepit krvavé finanční ztráty, které členské zem utrpěly  díky opakovaným koronavirovým vlnám. Nikdo ovšem netuší, zdali se tak stane. Maďarsko a Polsko vše zavetovali.

Bruselští progresivisté nejen z administrativního vedení  unie, ale především z  europarlamentu, za  vydatné pomoci představitelů některých členských zemí – typicky Holandska, Lucemburska, Švédska, abych jmenoval alespoň ty  úplně nejaktivnější, dokázali prohlasovat, že  čerpání unijních fondů a to jak řádného  rozpočtu, tak  fondu  obnovy, bude umožněno jen těm zemím,  které nebudou porušovat  princip tzv. vlády  práva. To jest, že  se přísně podřídí principům  demokracie  – omlouvám se – LIBERÁLNÍ demokracie. Protože  prostě  dnes  u politických elit  západního světa  převažuje dogma, že není demokracie  jako demokracie. Jediná pravá je  ta už  zmíněná liberální!

Zdá se, že  svět je nepoučitelný. Nedávno uplynulo  400 let od bitvy na Bílé hoře – uznávaně  začátku Třicetileté války. Která  je obyčejně podávaná jako válka  katolíků proti protestantům. Tedy  křesťanů proti křesťanům. Kdy  rozlišovacím znaménkem jejich věrouky, stojícím na stejném základě, byl zejména  způsob konání bohoslužeb a  poměr církevní hierarchie  dané země  k papežskému stolci. Tohle tehdy  stačilo k tomu, aby  začalo bezpříkladně  dlouhé a stejně bezpříkladně  kruté  vraždění v  podstatě  celé Evropě.

Dnes  jsme o čtyři století  starší,  ale spor je  veden  ze  stejně  malicherných příčin, stejně fanaticky  a na stejném principu – kdy určité státy, respektive společenské elity,  vědí lépe  než  jiné, co je pro ty druhé nevědomé a kacířské nejlepší a je zde jakási univerzální instituce, nadaná stejnou  všemocností a  stejnou vševědoucností, jako kdysi papežský stolec, papežská  administrativní kurie a  sbor  tehdejších  kardinálů. A  stejně tak je  to s odbojnými. I ti mají patent na  rozum za  každou cenu a  patent na  zázraky  a zázračná vnuknutí. Své  vlastní.   Naštěstí ovšem se nehoufují obrovské a početné žoldnéřské armády  na obou stranách!  Aspoň toho, že jsme  ušetřeni! Což neznamená, že výsledkem nebudou gigantické škody.

Válka  o čerpání unijních peněz  s podmínkou onoho podivného paradigma- zajištění vlády  práva, či bez ní je  stejně  tvrdá a rozhořčená. A hrozí, že může mít i stejně pustošící dopady.

Ti, co vidí Unii a její bruselskou centrálu  jako peleš  satanskou, mají jasno – za všechno mohou  vítači a  sluníčkáři a  basta! Zničit, zrušit, vystoupit!

Naopak ti, co co horují  pro liberální anarchii ukazují prstem směrem na Budapešť a Varšavu a křičí – vymrskat  kacíře  a odpadlíky  od  víry prvé a jediné a  když je nemůžeme  vyhodit, tak jim seberme  peníze! Oni nectí vládu práva! Rozuměj – konají  bohoslužbu jinak a neklaní se Římu/Bruselu  a  mají problém s autoritou zástupce božího na zemi – papeže! Takhle si ten spor  stojí.

My  vidíme a soudíme  černobíle. A  fakta? Ty nás buď  nezajímají  vůbec  nebo si vybereme a uznáme jen ta, která nám vyhovují.

Přesně  na tohle  tu Kosa není. Dnes se hodlá tou materií  zvanou vláda práva ve  vztahu k členský zemím unie  zabývat  alespoň trochu pod povrchem a  zrovna tak se podívat na oba  odpírače – tedy postoj Maďarska a Polska,  trochu blíže.  Už teď, na  samém začátku je mi jasné, že  jako vždycky  naštvu úplně  všechny. Dodávám, že mi  v takovém případě bude potěšením. Protože  fandovství a povrchní pohledy, přísně podmíněné právě  tím fandovstvím, mne ani trochu neinteresují. Zato pohled pod povrch  ano. Takže můžeme  začít.

Evropská unie  ve  své legislativě  ukotvila tzv. princip jednomyslnosti pro veškerá  důležitá rozhodnutí. A  unijní rozpočet, jak jeho tvorba a přijímání, tak čerpání je podmíněn právě touto jednomyslností.  Totéž  platí i pro onen  fond obnovy,  ale jak si ukážeme, u toho to lze řešit i jinak.

Další výchozí informací je  fakt, že Polsko je,  tuším od roku 2004, největším příjemcem unijních peněz na hlavu a  Maďarsko je na tom jen o něco málo hůře, co týče unijních financí.

Máme  základním způsobem nalajnováno hřiště, je vhodné začít.

Spolu s  migrační krizí došlo ke štěpení  do té doby  celkem jednotné EU. Na  země, které přijímaly migranty a  ty, jenž to odmítaly. EU i její vedoucí země učinily několik pokusů zkonstruovat a prosadit  povinný  přerozdělovací mechanismus, což  se zatím a doufejme, že  napořád – nepodařilo.

Symbolem odporu přerozdělování se  stala V4 a z ní především Maďarsko  a jeho premier  Viktor Orbán. Ke  kterému se, po převzetí moci v zemi připojilo, pod taktovkou šéfa  strany Práce a  Spravedlnost  – Jaroslava Kaczynckého, také Polsko.

Jak polský, tak především maďarský  lídr opakovaně  vyhrávají  volby  a  neotřesitelně  vládnou ve  svých zemích. Někdy  skutečně velmi „podivuhodným“  a  nepochybně  autoritářským způsobem.Dodávám, že nikdo nezpochybnil svobodu a  férovost volebního procesu. Také opakovaně. Takže  se opírají o legitimní většinu voličského elektorátu země.

Oba  dokázali zcela  bezskrupulozně  zglajchšatovat  mediální svět   ve svém státě,  ohnout /Maďarsko/ justici nebo  si ji zcela podřídit /Polsko/. To vše je vyšperkováno různými dalšími excesy  typu zákazu  potratů /Polsko/, či velké korupce /Maďarsko/.

Viděno přes  hranice  –  ano, plně  funkční demokracie vypadá  leckdy jinak. Jenže.. jenže  je  tu otázka první

– jde o pravdu o porušování pravidel právního státu do té míry, že  je potřeba někoho trestat? Nemají jiné členské země podobné problémy i když jiného druhu?

A přidám hned  druhou, protože jde o siamské dvojče  té položené – kdo nebo co legitimuje  samozvané soudce k tomu, aby  v jiném státě posuzovali, co je a  co není demokracie a  vláda  práva?

Než je začnu zodpovídat, prohlásím  rovnou,  že  Kaczynski ani Orbán nejsou ani trochu hrdinové mých snů. Speciálně  polskou zahraniční politiku považuji za pokračování zastydlých předválečných Pilsudského a Beckových  imperiálních choutek.  Nicméně rok 2015 bez Viktora  Orbána by  asi skončil v Evropě podstatně  jinak než  jak z migrační tsunami nakonec  vyšel. Ostatně, k problému migrace se nejpozději na konci tohoto textu ještě  zásadně vrátíme.

Takže jak je  to s tou vládou práva   v některé členské zemi a jak s puvoirem kohokoliv  cizího tu vládu či nevládu práva posuzovat a  dokonce kohokoliv trestat?

Pro mne platí, že  vládu práva  v každém státě  nastoluje jedině  volič. Jestliže  Ústava České republiky  má svůj  článek 2

pak  zcela jistě totéž obsahují jistě i ústavy všech další členů Evropské unie. Lid konkrétní země  je  zdrojem veškeré moci a vykonává ji prostřednictvím  voleb a z nich vzešlých volených orgánů!!! Svobodné a  férové volby jsou  základním a absolutně nejdůležitějším atributem právního státu! Nic jiného neváží více!  Všechno ostatní  je nadstavba.

Občané kterékoliv země  mají právo spravovat  svou  zemi, jak uznají  za  vhodné. Polsko ani Maďarsko nejsou výjimkou.

Ústava  žádné členské  země v žádném případě  neobsahuje  nějaké ustanovení o tom, že  lid je  v  pozici suveréna  omezen  nějakým cizím a  dokonce multilaterálním dohledem!  Lid a jen lid, tedy volič,  rozhoduje o tom, co je v  dané zemi právo a co nikoliv.  A proto, z mého pohledu, se flagrantního bezpráví dopouští ten, kdo  si ursurpuje  právo superabitráže  nad  rozhodnutími konkrétního státu a jeho administrativy, pokud  tyto vyjdou ze  svobodných voleb! Pokud a dokud  existuje  v dané zemi stav jistoty, že  i další následné volby  budou svobodné a  spravedlivé! Beuz ohledu, jestli se nám líbí vítěz těch férových a svobodných voleb. Protože  jen suverén lid  disponuje  v budoucích volbách právem soudit a posoudit  činy  dosluhující  vlády! A vystavit  vysvědčení.

Na tomto místě očekávám dvě námitky

1- tu klasickou –  přece i Adolf Hitler se dostal k moci přes  svobodné volby  a okamžitě je zakázal

2-vstupem do Evropské unie  každý  z členských států přijímá nadřazenost  unijní legislativy nad svou vlastní státní,viz  článek 1,odstavec 2, české ústavy

Ano Adolf Hitler moc převzal v posledních německých předválečných svobodných  volbách. To je bez debaty.  Ale svobodné volby nebyly příčinou, že se dostal k moci. Do kancléřského křesla  ho dostal mix okolností a důsledků vzniklých z Versailleské smlouvy, selhání Výmarské republiky, hyperinflace a Velké hospodářské krize a  z nich rezultující obecné beznaděje, kterou on využil ve  svobodných  volbách! Jeho diktatura se zrodila  z gigantických selháních demokracie  a tehdejších demokratů! Demokracie přestala být  pro většinu Němců jakoukoliv hodnotou, protože  nedokázala řešit jejich problémy.  Hitler moc uchopil nikoliv kvůli volbám.Nýbrž kvůli  chybám demokratů a jejichzahraničních protektorů.  A trpí snad  někdo představou, že nějaká EU, kdyby  tehdy  existovala, by  nástupu německé totality  zabránila? Stačí si vzpomenout  na chování tehdejších bašt  demokracie  – Britů, Francouzů či Američanů. O těch menších demokratech ani nemluvě!

Nevidím žádnou paralelu  mezi Viktorem Orbánem a Jaroslavem Kazynským a  Adolfem Hitlerem! To jednak. A  dále dodávám- kdyby  Adolf  Hitler nehodlal  vnutit  svoje politické představy  zbytku  světa ozbrojenou silou a  svou politiku provozoval jen  německých hranicích z roku 1937, nejspíš  by  vládl v Německu až do své poklidné smrti  i kdyby se dožil stovky. Přesně  stejně, jako se  to podařilo ve  Španělsku generálu Francovi nebo portugalskému diktátorovi Salazarovi. Jakkoliv obě země  vstoupily do EU  až  s odstupem po jejich úmrtí, není známo, že by  se  od nich sloupové dnešní liberální demokracie v  dobách  vládnutí obou vůdců, nějak ostentativně  distancovaly. Portugalsko například  patří mezi zakládající členské státy NATO.  Španělsko drželo statut spojenecké země.  Zcela  jiný přístup -žádná  ostrakizace dnešního  Běloruska.

Rozdíl mezi španělským fašistickýma hitlerovským režimem byl z hlediska tehdejších  demokratů především v tom, že  hitlerismus  disponoval světovládnými ambicemi a frankismus  jen lokálními. Nic  více,nic méně.

Ohrožením demokracie  není  ambice Viktora Orbána nebo Jaroslava  Kaczynského, ale  principiálně nesmyslná  politika fanatických fundamentálních liberálních pozivistů, vnucovaná a vynucovaná  za  všech okolností, všemi prostředky, včetně  síly  – všem. Vzpomeňme  na  smlouvu z Versaille.

K  druhé námitce ohledně  nadřazenosti mezinárodních smluv  a  speciálně  právního řádu Evropské unie  tolik,    že jsem si dal velmi nevděčnou práci  a  trochu se popasoval s tzv. Lisabonskou  smlouvou /jen trochu/. Přesto si   troufnui tvrdit, že tam nikde  taxitivně vyjmenované atributy toho slavného  právního státu nejsou vyjmenovány. Když nejsou vyjmenovány, je  onen žádaný právní stát  zcela  chimérickým pojmem. Často ti  jedině  správní  argumentují článkem 2  Konsolidovaného znění  Smlouvy o Evropské unii. Jak se ona Lisabonská smlouva  oficiálně jmenuje. Takže  ho přezkoumáme:

Ano, zmínka o právním státu tam je, jakákoliv  specifikace  absentuje. čili  jde o čistě  výkladovou záležitost!  Kdy má každý právo na  ten svůj  vlastní a  bezezbytku  platí pořekadlo- každý soudí podle  sebe. Kdo má patent  na ten jediný správný pohled? A jak k tomu patentu přišel?

Tenhle požadavek, podmínit  čerpání evropských peněz  nějakým politickým  či spíše  lidskoprávním požadavkem, navíc  nespecifikovaným, se objevil na evropském fóru poprvé ve  spojitosti,  s už zmíněným odporem několika  členských zemí, nechat si nadekretovat  povinnost  z rozhodnutí jiných a přijímat povinně na své území  nelegální migranty. Kdy  někteří členové EU, ze  skupiny  tzv.ochotných  veřejně prohlašovali, že  kdo nepřijme migranty musí být  sankcionován. Nejméně přes  přístup k evropským fondům.

Nově  a zcela až  hystericky  se znovu objevil při přípravě  rozpočtu a jeho projednávání a vše  korunoval, jak jinak – Evropský parlament, který je zcela pod  taktovkou tzv.progresivců.

Evropský parlament (EP)  9.10.2020 na svém plenárním zasedání řešil otázku právního státu. Europoslanci požadují, aby vznikl právně závazný mechanismus, který by umožňoval Unii lépe chránit a bránit základní hodnotu Evropské unie (EU): vládu práva. Pro usnesení jich hlasovalo 521, 152 bylo proti a 21 se zdrželo.

Mechanismus má podle jednoznačných a předem daných kritérií posuzovat situaci v členských státech. Podle europoslanců totiž Unii v tuto chvíli chybí nástroje k řešení „bezprecedentní a stále se stupňující krize základních hodnot“.

Europoslanci se obávají o právní řád EU a základní práva jejích občanů, pokud nedojde k zavedení navrhovaného mechanismu.

Podle slovenského zpravodaje návrhu Michala Šimečky (Progresivní Slovensko/Obnova Evropy) navrhovaný mechanismus zavádí „roční cyklus monitorování”.

„Pokud nebude daný stát řešit závažné problémy, které budou zjištěny, může se stát, že budou přijata konkrétní nápravná opatření. Ta by měla větší účinek než náš současný nejednotný rámec, zejména ve spojení s rozpočtovou podmíněností,” dodal.

Stojí v  článku s naprosto přesným názvem

Vláda práva v EU: Europarlament navrhuje nástroj na trestání potížistů

Pan Šimečka se ovšem plete. Spíše je na místě  konstatovat, že  cíleně mate hlavu veřejnosti. Ona  už  zmíněná Konsolidovaná smlouva o Evropské unii má kodifikovány  dostatečné mechanismy,  umožňující  e  strany  EU postihnout  případné tendence k diktatuře v některém členském státě!  Řeší je  článek 7 Smlouvy:

Článek 7

bývalý článek 7 Smlouvy o EU)

1. Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského parlamentu nebo Evropské komise může Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení souhlasu Evropského parlamentu rozhodnout, že existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty uvedené v článku 2. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný členský stát a může stejným postupem podat tomuto státu doporučení.Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvaj

.2. Na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropské komise a po obdržení souhlasu Evrop­ského parlamentu může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených v článku 2 ze strany členského státu, poté co tento členský stát vyzve, aby se k této věci vyjádřil.

3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, včetně hlasovacích práv zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným důsledkům takového pozasta­vení pro práva a povinnosti fyzických a právnických osob. Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající ze Smluv jsou pro tento stát v každém případěi nadále závazné.

4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.

5. Pro účely tohoto článku se v Evropském parlamentu, Evropské radě a Radě použijí pravidla hlasování stanovená v článku 354 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Je zcela zřejmé, že  Šimečkovi a  dalším fanatickým fundamentálním progresivistům šlo o jedno jediné – vytvořit  nové právní prostředí, umožňující vypustit, respektive obejít kategorickou podmínku článku 7, bodu 2, který pro zavedení sankcí vůči některému z členů stanovuje PODMÍNKU JEDNOMYSLNOSTI!  A nahradit ji tzv. kvalifikovanou většinou….

Takže – jde opravdu o vládu práva? Nebo jen a především  o trestání potížistů, respektive  nesouhlasících? A znovu – co to je ta vláda práva???!!!  Jak je  kodifikována? Má li být někdo za své jednání sankcionován, pak  především

-musí být přesně taxativně  vymezeno,  kdy je  jednání za hranou nějakého ustanovení. Musí si být vědom, že porušil nějaký  právní kodex, který přijala  zavázal se plnit! Nemám povědomí, že by něco takového se v případě  Polska a Maďarska stalo. Kodex neexistuje, takže ho nikdo nepřijal a tudíž ho nešlo porušit. Ta  nová vymyšlenost, řečeno fotbalovou mluvou, umožňuje  odpískat  penaltu za  nastřeleno ruku pomezního rozhodčího!!! Nebo za  špatný  pohled. Ne, že by  fotbalové historie  takovéhle  excesy neznala. Ale  Evropská unie , evropské  právo, je přeci jenom daleko těžší váha než míč  kopaný.

a vedle toho také a především, když  je nějaké právo zaváděno jest žulovou usancí , že

-musí být měřeno všem stejně a za všech okolností.

I tyhle  premisy hodlám pojednat trochu obšírněji.

V právní praxi platí, že tzv.gumové, tedy nejednoznačně  formulované paragrafy, které lze  jednou  vykládat tak a jindy úplně opačně,  představují zaručenou cestu do pekel.  Zejména tehdy, když  to má ještě  být v mezinárodním rozměru! Čili se jim je nutné,  za  každou cenu -VYHNOUT!

Co že  to tvrdí slovenský  progresivec  Šimečka, zpravodaj EP pro tzv. vládu práva? Zopakujme to -tohle:

„Pokud nebude daný stát řešit závažné problémy, které budou zjištěny, může se stát, že budou přijata konkrétní nápravná opatření. Ta by měla větší účinek než náš současný nejednotný rámec, zejména ve spojení s rozpočtovou podmíněností,”

Kdo a jak zjistí závažné problémy v některém státě? Podle  čeho?  Kde je to něco sepsáno? Kdo toho zjišťovatele a  tím i soudce  k něčemu takovému zmocnil a na základě  čeho? O tom detailně pojednáme  zítra.

Pro tento okamžik znovu odkazuji na  článek 2 Ústavy  České republiky  na  všechny  podobné artikule, jež  jsou nepochybně  součástí ústav všech  členských států  EU- suverénem  a  zdrojem vší moci v každé konkrétní zemi je tamní lid. A vykonává ji prostřednictvím orgánů,vzešlých ze  svobodných a spravedlivých  voleb. A nad ním stojí nějaký  samokmenovaný soudce, navíc ze  zahraničí?

To snad nikdo nemůže  myslet  vážně.!

Odjakživa platilo, že  vláda  skládá účty voličům. Nikoli nějakému zahraničnímu  arbitrovi nebo arbitrům. Ti, co tohle odhlasovali onou obrovskou většinou  v  EP, v podstatě otevřeně konstatují, že občan, kterékoliv země, když oni se na tom usnesou, je nesvéprávný  hlupák, který neumí posoudit  výkon jím zvoleného parlamentu a  tím i vlády! Když názory jeho vlastních zákonodárců nekorespondují s těmi, které rezonují  v EP!!!!

Nicméně tohle není zdaleka  jediná  vada na  kráse. Tou největší je ona  gumovitost.

Je  zcela jisté, že náhled  unijních zemí na právo a demokratické standardy  reprezentovaly  jiné parametry v roce 1995, jiné v roce 2005, jiné dnes a  zcela jistě  jiné v roce  2050. Ale musí je  nutně  sdílet ve  Finsku, Česku, Irsku? Nebo mají právo žít  si podle svého? Jde o dokonalé naplnění pořekadla, že  kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde! A tady se Unie  snaží opatřit jednu úplně univerzální, kdykoliv použitelnou.

Vedle  toho,  abych uvedl konkrétní příklad, má úplně jinou azylovou politiku Švédsko, jinou Rumunsko,  či Rakousko. O V4 nemluvě. Každá  země  má, jak chci věřit, nezadatelné právo, své bezpečnostní, sociální a lidskoprávní  agendy  řešit stále ve  své nesdílené kompetenci. Švédsku nikdo neupírá právo na otevřenou širokou náruč  pro nelegální migranty  z celého světa. Česká republika  má  stejně nezadatelné právo na svůj diametrálně odlišný pohled.

Nikdo nedisponuje  pravomocí vnutit  svůj pohled ostatním. Opět  -alespoň doufám. A europoslanec  Šimečka nejenže tvrdí  opak a  EP mu to velkou většinou posvětil,  ale vyhrožuje  zavedením jakýchsi nápravných opatření!!! Ačkoli okamžitě  dodává,  že  v EU dnes  existuje nejednotný výkladový rámec. Z  čehož  automaticky  dovodíme,   že  existuje proto, že  není jednotná unijní právní úprava, na  niž by se  vztahovalo znění článku 1, odstavce 2 české Ústavy o nadřazenosti konkrétních evropských pravidel  v této oblasti našemu právnímu  řádu!!! Pokud by Unie  takový rámec, s jednomyslným schválením členských zemí vytvořila, bez toho,  vykazoval esenciální  gumovou amorfnost,  pak by vše získalo oficiální s nezpochybnitelný punc. Jenže nic takového nehrozí. Jen univerzální klacek na psa.

Vedle toho, znovu musím konstatovat, že  ta gumovitost je smrtící!  Jednak se v ní nelze vyznat předem a jednak jí lze používat v naprosto  nečekaných, až  absurdních  souvislostech. Dnes se bavíme o Polsku a jeho právním systému a maďarském nakládání s unijními penězi a mediálním prostředím, ale pozítří  to může  být  cokoliv jiného. A snahy  o přerozdělování migrantů ještě  ani zdaleka  neskončily. Tohle  je v podvědomí  všech východoevropských členů EU. Co zabrání  notorickým vítačům v uplatnění jejich  už 5 let starého požadavku, aby  od  unijního financování byly odstřihnuty  státy, které nesouhlasí s přídělem  připrchlých nelegálů? Nebo příští rok někdo přijde s požadavkem, že tradiční rodina je diskriminační forma a  proto všichni sezdaní budou automaticky  rozvedeni z moci úřední? Říkáte  absurdní?  Vážně?  Tak se podívejte na  agendu gender a LBGT dnes   o  třicet let zpět, například!

Ještě zopakuji   část toho Šimečkova moudra  jednou:

…budou přijata konkrétní nápravná opatření. Ta by měla větší účinek než náš současný nejednotný rámec, zejména ve spojení s rozpočtovou podmíněností,”

Tím se dostáváme  k druhé  fatální podmínce – měřit  všem stejně!

Bohužel trpím pořád  ještě  slušnou pamětí. Ne takovou, jako třeba před  10-ti roky. Ale ještě dost slušnou. Takže  mi nečiní problém si vzpomenout,  že  Francie 10  let    překračovala  parametry Maastrichtské dohody,  soustavně ignorovala povolený limit deficitu 3% HDP, o zadlužení   členského státu do 60 procent HDP, ani nemluvě. Bez jakékoliv  sankce. Jakkoliv  tohle porušení unijních předpisů mělo zcela  jednoznačný, přezkoumatelný, zjistitelný a  exaktní formu i parametry  a sankce  měly naskakovat  automaticky. Nestalo se nic. S hříšníkem, dokonce  v těžké recidivě, nikdo ani nezahájil nějaké řízení!!!!

Nebo mám připomenout  Angelu Merkel a její smutně proslulé  Wir schaffen das,  když vysadila z platnosti svým svévolným a nepochopitelným  rozhodnutím stěžejní  směrnici unijního práva, tehdy  jasně upravující praxi s  migranty, která platí dodnes a je známa pod termínem Dublin II. a udělala z ní ruličku toaletního papíru? Tohle byl  akt  čiré zvůle  a porušení pravidel právního státu v  gigantickém rozměru!!! Opět bez jakékoliv  sankce! Na  tu si i v tomto případě nikdo netroufl ani pomyslet.

Co na  to pan zpravodaj Šimečka a těch 521 europoslanců, hodlajících  trestat  hříšníky proti právnímu státu?

Co ohrožuje  Unii více – polské machle a ohýbání tamní justice,  Orbánovo autoritářství a  velmi  svérázné nakládání s unijními dotacemi /zajímavé je, Rumunsko za  podobné prohřešky vůči nezávislé justici  jako Polsko nebo Bulharsko  a jeho zkorumpovaný a na místní mafii napojený premier  Borisov jsou zcela mimo optiku evropských progresivistů/, nebo když druhá nejsilnější ekonomika  Unie  a eurozony  speciálně svými deficity  dlouhodobě  a soustavně  podkopává základy na níž  stojí jednotná evropská  měna a fatálně ohrožuje  její existenci, či když Německo,  nejtěžší unijní  váha,  svým jednostranným  rozhodnutím suspenduje, v daném superkrizovém okamžiku  klíčovou evropskou  právní normu, protože se to jeho vedoucím politikům právě  hodilo, ačkoli šlo o akt  čiré politické zvůle?

Pro dnešek cítím potřebu skončit. Ale  s tímhle  tématem nejsem ani náhodou vypořádán. V zítřejším pokračování se hodlám věnovat především tomu, jak se asi technicky  bude vyvíjet spor Bruselu a  většiny  členských států s  Polskem a  Maďarskem, které uplatnily právo veta  ohledně konečného přijetí unijního rozpočtu a především brání čerpání prostředků z něj a z koronavirového záchranného fondu.

dokončení zítra