Bezprávný právní stát II.


dokončení ze včerejška

Včera, jak pevně  věřím, jsem naštval všechny  ty jedině  správné, co mají patent na pravdu a vědí, co je pro ostatní vždycky a  v každé myslitelné situaci dobře, prostě  vyznavače  té jediné opravdové, tedy liberální demokracie a  oněch jedinečných evropských hodnot, které ovšem například žádnou relevantní hodnotu nepředstavovaly  pro sloup liberálnosti a demokratičnosti na  britských ostrovech, takže  se  k nim otočil zády…

Protože ale   věci zpravidla nikdy nejsou černobílé, je dnes na  čase  pojednat  druhou stranu sporu a podívat se na  ledví  Budapešti s  Varšavou .Což se  nemůže  obejít  bez české reflexe, protože i my  v tom máme  prstíčky,  ale především dojde k rozbití chimérického obrazu, že  Orbán s Kaczynskim jsou  rytíři bez  bázně  hany v neposkvrněné běloskvoucí zbroji, kteří statečně  zápasí se  stohlavou bruselskou  saní.   A to i za nás. To je  totiž úplně  stejný  nesmysl, jako tvrzení , že  u Kábulu se bojuje za Prahu. Takže, jak pevně  doufám,  nyní pořádně  zvednu mandle  všem antibruselistům. Tož, dejme  se  do díla.

Orbán s Kaczynkim vsadili na  časovou  tíseň. Na  to, že pod knutou tikajících hodin uhrají s Bruselem/ostatními členskými státy   něco, co je zbaví   tlaku Unie, kterému už jsou řadu let vystaveny ohledně  některých svých přehmatů. Řízení   proti nim se formálně vede už několik let /čtyři proti Polsku, dva proti Maďarsku/ pro porušování základních hodnot podle článku sedm smlouvy, ze kterého si maďarští a polští politikové ostentativně nic nedělají. Ačkoliv  dost z  toho, za  co jsou popotahováni, má víc  než reálný základ.

Navíc při posledním virtuálním summitu členských států EU, kde  se hledalo společné řešení a jenž skončil dříve než začal, si pánové Orbán a Morawieczki neodpustili  „vtipné“ repliky  typu  že nemají nic proti ochraně právního státu, který u sebe doma přece  dokonale pěstují, ale proti způsobu, jakým má být podmíněnost čerpání evropských fondů  uplatňována. Vše  vyšperkovali   demagogickou rétorikou, kdy přirovnávali EU k Sovětskému svazu nebo k poměrům za komunistického režimu.  Takže zbylé účastníky, snad  až na Slovince Janču, popudili natolik, že  virtuální summit  byl utnut. S hospodskými frajery se jednat nedá.

V první části je popsán a  rozebrán vlhký sen progresivistů a jejich  snaha o to mít univerzální klacek, jímž  lze  hnát heretiky  do ráje. Jenže  heretici na  tom nejsou vůbec  lépe.

Vraťme  se  do července tohoto roku, kdy mezi 17.-21. 7 proběhlo rekordně  dlouhé mimořádné zasedání Evropské rady, jíž  tvoří šéfové členských států, kde  se  jednak definitivně  dohodly parametry  jak sedmiletého rozpočtu Unie, tak i zcela nového   Fondu obnovy. Spolu se všemi technickými detaily. Například  těmi, podmiňujícími  čerpání prostředků z obou unijních zdrojů.

Přiznávám,  že mi bylo těžko uvěřit,  že  součástí schválených dokumentů je  i toto závazné prohlášení, podepsané všemi  zástupci všech unijních členů a  tedy i pány Orbánem a Morawieczkim. Které přístup k financím  Dovolím si  citovat:

Předmětný citát je součástí oficiální tiskové zprávy  schválené členskými státy a zveřejněné na závěr jednání. Jak se můžete  přesvědčit  v  textu

Mimořádné zasedání Evropské rady, 17.–21. července 2020

Soudný člověk se  nyní musí zeptat – to pánové Orbán s Morawieczkim tehdy utrpěli  chvilkové zatmění rozumu?  Co jejich poradci, které jistě  přivezli s sebou? Ti zřejmě trpěli náhle propuknutou spavou nemocí? Když připojili autogram pod – znovu přetiskuji společný závěr ve znění:

Právní stát

Finanční zájmy Unie budou chráněny v souladu s obecnými zásadami zakotvenými v unijních Smlouvách, a zejména s hodnotami uvedenými v článku 2 Smlouvy o EU. Evropská rada rovněž zdůraznila význam dodržování zásad právního státu. Bude proto zaveden režim podmíněnosti s cílem chránit rozpočet a nástroj Next Generation EU.

Evropská komise navrhne opatření pro případ porušení uvedených zásad, která Rada přijme kvalifikovanou většinou.

Pomátl jsem se dnes  já nebo tehdy  oni, když vzdali svou jednací pozici?!

Čemu se nyní vlastně  diví? Že fanatičtí  progresivisté a  představitelé  zemí, kteří  mají s V4 nevyřízené  účty  ohledně migrace, jakož  i vedení Evropské komise, využili příležitost, k jíž  jim Orbána  Morawiecki sami svým souhlasem nabídli  a progresivním fanatikům ten dokument  dává  a vyrukovali /zatím jen/ po Polácích a Maďarech,. Zejména tehdy, když  tito, z vnitropolitických důvodů, na  soustavně vyplazují  jazyk a  ukazují jim prostředníček?

Představitelé mnoha  členských zemí, zejména  z řad původních členů EU, tedy  tzv. čistých plátců do unijní kasy,  doma velmi často a  především od  začátku migrační tsunami, čelí doma  velmi často nekompromisním dotazům  typu: Proč  mi jako švédští, holandští , němečtí, finští ,dánští  atd. daňoví poplatníci  máme  ze  svých daní  hradit účty  za  nesolidární země  V4, které se zdráhají s námi rozdělit  o migranty nebo nejsou ochotny  zavést  stejné evropské normy, které platí už  u nás? Holandský premier Mark Rutte to diplomaticky  vyjádřil takto:

„EU nefunguje tak, že si típnete svůj korona doutník, dáte si doušek a pak čekáte, až vám ostatní naházejí pečené holuby do huby.“

Zvedá vám to, jako zásadním odpůrcům  té hnusné a odporné  Brusele – tlak?Mrlmláte  cosi  o jejich sobectví a hamižnosti?  Dobrá, pak si zkuste představit, že  jste  občanem Německa, Holandska  atd.!  Jak byste  to viděli z  téhle pozice?  Říkáte  že  jimi nejste  máte právo na jiný názor?  No tak na to půjdeme jinak, přezkoumáme českou a slovenskou jinakost  toho názoru. Abychom si ozřejmili, že minimálně  mezi postojem českého/slovenského odmítače  a  pozicí onoho Němce či Nizozemce není vůbec žádný rozdíl!

I zde se vrátíme  v čase. Do dob akutní řecké krize. Kdy  EU narychlo formovala  různé eurovaly a hledala  různé formy  pomoci zbankrotovaným Řekům  a  požadovala  solidární účast  členských zemí EU.  Česko velmi nelibě  tenkrát  neslo, že se muselo zapojit  do jednoho z  fondů a zaručit se  za  část řeckých dluhů.  U dvou  dalších odmítlo jakoukoliv  participaci s odůvodněním, že není členem eurozony  a tudíž, záchrana  eura není jeho problém. A mimochodem, tzv. řecké dluhy  jsou doposud  hlavním argumentem, proč  Praha  i nadále  euro odmítá.  Slovensko už společnou evropskou měnu používalo a  tudíž se nacházelo v jiné pozici. Účastnit se muselo. Ačkoli  část  tehdejší koaliční vlády  Ivety  Radičové  zásadně nesouhlasila. Konkrétně ministři za  SaS a speciálně  dnešní slovenský ministr hospodářství Sulík. Ten, kvůli nesouhlasnému názoru,  kdy odmítal jakoukoli formu slovenského spolupodílu na  záchranných  valech, nakonec položil vládu!

Přece nebudeme platit  řecké  dluhy!  Nebudeme  ze  svých daní  financovat rozmařilé důchody  řeckých penzistů, znělo tenkrát  českýma  slovenským éterem! Znělo tehdy  na obou březích Moravy unisono!

Stejný  postoj vůči nám dnes zaujímají  už zmínění němečtí, švédští, holandští a  další daňoví poplatníci z jiných států Unie. Máme právo odpírat jiným to, co jsme nechtěli sami, vy  antibruselští hrdinové z  internetových barikád jakkoli pohrdlivě o nich  mluvit?

Oni dnes jednají stejně,jako my  tenkrát. Mimochodem,za  veskrze pikantní držím skutečnost,  Richard  Sulík je  dnes  jedním ze  dvou  klíčových členů současné slovenské  vlády, jejíž  ministr  zahraničí Korčok, ohledně onoho gumového obušku  jménem právní stát  vypotil toto:

„Je to to, co nás spojuje. Evropská unie je na prvním místě unií práva,“ komentoval nastalou situaci s tím, že nevidí racionální argument, proč by podmínka dodržování práva pro čerpání dotací měla vadit. „Nevnímám to jako něco, co nás z Bruselu zatěžuje, ale naopak jako něco, co nám pomáhá v domácí agendě.“

A  Richard Sulík nehnul ani brvou! Náhle je  z něj velký Evropan! Prostě když se mu to hodí, přísahána bílou,když je výhodnější co jiného, tak na černou! Respektive když má něco platit zastává úplně  opačný názor, než  když může zinkasovat! Co vy  – antibruselisté, máte  to také tak?

Tím ještě  českou a slovenskou stopu nehodlám opustit! Tedy  speciálně  tu  českou.   Který pak z komisařů Evropské komise asi tak bude pověřen kontrolou dodržování oněch  fiktivních pravidel určujících  ještě  fiktivnější  takzvaný právní stát?

Tohle  zodpovíte  všichni a  snadno – no přece  česká eurokomisařka  Věra Jourová!

Jakby ne, když  její pracovní portfolio tvoří to co Kosa  popsala  už 11.9.2019, při formování nové Evropské komise v  článku

Eurokomisařka Jourová aneb jak si Brusel dokonale vytřel s Babišem a vlastně především s námi všemi- DOPLNĚNO!

Česká zástupkyně se bude podle své nastávající šéfky /Ursuly  v. d. Leyenové/ zasazovat o posilování demokracie v členských zemích a společně s komisařem pro spravedlnost Didierem Reyndersem z Belgie dohlížet na dodržování vlády práva a kvalitu právního státu. Měla by se rovněž snažit o větší transparentnost legislativních procesů v EU či dbát o nezávislost žurnalistiky a svobodu a pluralitu médií.

Vzpomínáte  kdo Jourovou do Bruselu kdysi nominoval? Byli dva – Babiš  a Zeman! Ten druhý  ji dokonce  označil za  skvělou. Ale nejlepší je  ho citovat:

„Pokládám to za skvělou volbu a velmi dobré řešení,“

A ten první za  natolik úžasnou, že kdysi zvažoval, že by  mohla nahradit Zemana na Hradě… Nevěříte? Tak vás odkáži sem.

Já jsem byl opačného názoru. Považoval jsem tuhle  dámičku za  typickou a  ke  všemu svolnou bruselskou děvečku. A její portfolio? V  onom už nalinkovaném,  více než rok starém článku o  portfoliu, nově vyjednaném pro Jourovou,  kterým se Babiš  vytahoval před  Koblihami:

„Bylo mou prioritou získat takto vlivný vysoký post pro Českou republiku. Jedná se o prestižní pozici s vysokým vlivem v Bruselu, důležitý a koncepční post,“

„Svěřené portfolio má i velmi konkrétní obsah, paní Jourová bude řešit některá nejaktuálnější rizika, která nás ohrožují, jako manipulace voleb, výzvy k násilí na internetu, kyberšikana našich dětí. Jsou to věci, které ovlivňují naše životy, životy našich dětí a ve svém důsledku další vývoj Evropy, evropské civilizace,“

A podle  svého  zvyku  neopomenul pochválit  sám sebe:

… Byl jsem velmi aktivní, řešil to a výsledkem je, že Česká republika teď bude mít v Bruselu daleko větší vliv,“

Stojí i toto:

Věra  Jourová  se prostě  stane  drábem  Evropské unie  na jinak  smýšlející.  Snad si  ještě  všichni  vzpomenou,  že pokud  jde o dodržování  demokracie  a právního státu, pak  největší potíže  s tímto segmentem  má Polsko a Maďarsko. Které  Junckerova  komise   poslala  k Evropskému soudu  a oběma  státům  hrozí/hrozila  tvrdými sankcemi!

Dříve  to měl  v  referátu  Frank Timmermans. Přesně  ten Timmermans, který byl kvůli tomu  nepřítelem  V4 číslo 1 a proto  se nestal  šéfem  Evropské komise  a musel  uvolnit místo von der Leyenové. S Polskem i Maďarskem kvůli porušování unijních hodnot běží procedura podle článku 7 Lisabonské smlouvy, která teoreticky může skončit i odebráním hlasovacích práv. Varšavě a Budapešti šlapal do teď na paty komisař Frans Timmermans. V obou zemích se pro vlády stal ztělesněním „bruselského nepřítele” a politici polské strany Právo a spravedlnost ho ještě v minulém týdnu přirovnávali k „sovětskému komisaři”.

Takže  nyní  tuhle  agendu  unijního drába  přebrala Jourová.  Prý jako výraz  uznání  zemím V4! A  Babiš  je poctěn….  Úkolem Jourové  bude s konečnou  platností zlomit Varšavu a  Budapešť. Tedy zařídit to, co Timmermans  sice  začal, ale nedokončil! Zkrátka – Jourová se stala, když  to napíši  korektně (odmítám používat  slova, pacholek, knecht nebo pohunek)  excoriatorem/ travmistrem/pohodným/ antouškem Evropské unie. Závidění hodný  úkol a  opravdová  výhra  pro  Českou republiku!

Tohle je pro mne ona mistrovská ukázka vrcholné diplomacie bruselské administrativy! Proč by si Brusel, respektive staré členské země pálily v téhle navýsost ožehavé záležitosti prsty? Proč by měly neustále poslouchat bláboly všelijakých Okamurů o diktátu Německa/Francie/Holandska/atd. o jejich přezíravém poručníkování novým členským státům? Takže milánkové – my to dáme Jourové, ať to s Maďary a Poláky pěkně vyřídí za nás. Ať jim evropské hodnoty namlátí do palic!

Takže milánkové církve Nejsvětější koblihy, či od  Svědků Milošových,  co zrovna  vám vadí  na  podmíněnosti čerpání bruselských peněz jakýmisi pofiderními kritérii  právního státu?   Vždyť přece to bude řešit , dle  Zemana, ta  skvělá české zástupkyně  v  Evropské komisi a  ještě skvělejší Babiš vyjednal naprosto úžasné portfolio, kde ona  bude  ono dodržování právního státu kontrolovat?! Takže  všechno je  v pořádku a  brambory jsou na  řádku, ne?  Zejména, když Miloš Neomylný  před nedávnem, v rozhovoru pro Blesk a konto portfolia Jourové konstatoval, že  Babiš pro ni udělal maximum!

Tolik  naše  domácí česko slovenské účetnictví ohledně  šílenosti zvané právní stát.  Je to dost  fuj tajbl, co říkáte?

No nic, pojďme  dál. Ještě nám toho k projednání  docela  dost zbývá.

Také vás napadlo, jak Maďaři a Poláci na  červencovém summitu  mohli ten nesmysl o podmíněnosti čerpání právního státu podepsat a proč  vlastně  změnili postoj?

Já bych  řekl, že  u nich převážil krátkodobý  kalkul –  získat co nejvíce peněz  z evropského rozpočtu i  Fondu obnovy  a pak se uvidí.  Zejména, když  ostatní  se  snažili být  štědří, aby  jejich podpispod ten souhlas  s dodržováním právního státu   získali. Takže  Poláci, jako v poslední době  vždycky, získali nejvíce  unijních peněz na hlavu a Maďaři zůstali jen o málo zpět.  Jenže  si sami nasadili  oprátku a  diví se, že je nyní někdo na ní škrtí. Umanuli se na prachy a hodlali  chytračit.

Nicméně   se staly  dvě věci, s kterými, nekalkulovali dostatečně:

1- do věci se vložili  křižáčtí  progresivističtí fundamentalisté z Evropského parlamentu.

2- speciálně  v Polsku se  do hry  razantně vložila  vnitřní polská politika a donutila Morawieckého změnit  rétoriku

To první nemá smysl rozvádět, odkazuji na  včerejší úvodní díl.  Podívejme se na to druhé. K tomuhle  tématu vyšel velmi dobrý text na webu Info. cz,  z něhož si dovolím citovat, protože nemá smysl vymýšlet cokoliv  vlastního:

Když Mateusz Morawiecki nastupoval v roce 2017 na pozici premiéra, do které ho vytáhl jeho politický guru Kaczyński, bylo jedním z jeho úkolů zlepšit vztahy vůči EU. Polsku v té době čelilo řízení kvůli porušování unijních hodnot, vztahy s Německem byly na bodu mrazu, sázka na spojenectví s Británií se kvůli brexitu ukázala být chybnou a Poláky čekala klíčová vyjednávání o budoucnosti unijního rozpočtu. Země je od roku 2004 největším příjemcem evropských prostředků a cílem pragmatiků v polské vládě bylo, aby to tak zůstalo minimálně do roku 2027.

Zpočátku se zdálo, že tato taktika vychází: V roce 2019 se předsedkyní Evropské komise i díky hlasům poslanců a poslankyň Práva a spravedlnost stala Ursula von der Leyenová. Ta byla pro Varšavu jasně lepší volbou než druhý kandidát socialista Frans Timmermans, jenž právě v letech 2016–2019 vedl za Evropskou komisi vůči Polsku různá řízení kvůli narušování právního státu. Pozoruhodné na celé věci je, že von der Leyenová za své těsné zvolení vděčí právě polským konzervativcům (stejně jako Orbánovu šiku v Evropském parlamentu), protože ti ji podpořili, zatímco třeba evropští zelení nikoli.

Pro pochopení polského veta je nezbytné nahlédnout hluboko do útrob polské politiky a nasvítit temné kouty pravicové koalice, ve kterých nikdo nikomu nic nedaruje. Hlavní souboje posledních měsíců Jarosław Kaczyński zvládl – před rokem vyhrál parlamentní volby, v létě pak Andrzej Duda obhájil prezidentský mandát. Kvůli oběma vítězstvím však přibylo ve tváři „náčelníka“ několik vrásek.

Zaprvé těsný výsledek prezidentských voleb ukázal, že Právo a spravedlnost rozhodně není hegemonem polské politické scény. To vzhledem k možnému hospodářskému propadu způsobenému pandemií nevytváří skvělé politické vyhlídky.

Zadruhé už v parlamentních volbách posílili koaliční partneři Práva a spravedlnost. Jak se totiž v Česku málo připomíná, polská vládní většina je kromě Práva a spravedlnosti tvořená i hlasy poslanců partají Dohoda a Solidární Polsko. Toto partnerství je velmi pragmatické a rozhodně není výsledkem lásky mezi Kaczyńskim a předsedy dalších dvou straniček – Jarosławem Gowinem a zejména Zbygniewem Ziobrou.

Oba lídři pak Kaczyńskému a zejména „jeho“ premiérovi Morawieckému s radostí okopávají kotníky. Dělají si tak prostor pro své politické přežití, neboť jsou oba mladší než jednasedmdesátiletý předseda Práva a spravedlnost a chtějí se ucházet o nějakou formu nástupnictví. Tato hra jim prochází, protože Kaczyński nemá žádné alternativy. Na rozdíl od svého souputníka Viktora Orbána není neomezeným vladařem, jako spíše krotitelem chaosu, navzdory kterému se snaží dosáhnout svých politických cílů. A právě aspirace toho mladšího z výše zmíněné dvojce, padesátiletého ministra spravedlnosti a generálního prokurátora Ziobry, přivedly Kaczyńského a Polsko k vetu evropského rozpočtu.

V momentě vrcholící pandemie covid-19, protestů proti zpřísnění potratového zákona a neklidu v koalici kvůli vzpouře poslanců při schvalování zákona o ochraně zvířat předloženém samotným Kaczyńskim, si Zbygniew Ziobro vzpomněl na schvalování evropského rozpočtu. Začal svého soka Morawieckého tlačit ke zdi. Ten, vědom si případných zisků, které by v případě jeho obvinění ze „zrady polských zájmů“ a „obětování suverenity“, mohl Ziobro nabýt u pravicového elektorátu masírovaného řadu let takovou propagandou, se rozhodl hrát s Bruselem tvrdě.

Takže  v Polsku je za vetem nikoliv  zásada /a  už vůbec  principiální vzdor bruselské hydře/ , ale  špinavý politický kalkul,   vnitřní politikum  a boj o  pravicové a národovecké hlasy. Ještě je pro někoho Polsko, Kaczynski nebo Moraawiecki rytířem v  neposkvrněné běloskvoucí zbroji  bojující  se  stohlavou  bruselskou saní? Nebo jsou to jen přízemní politikáři,kteří v  červenci cosi podepsali a listopadu se k tomu neznají? Protože  to je pro ně  doma politicky  nevýhodné?

Zbývá  pojednat poslední problém. Jak celý problém kolem maďarsko polského veta ohledně  čerpání nového unijního rozpočtu a  Fondu obnovy  skončí?

Před nedávnem  stejným vetem hrozil Kypr. Když  požadoval,  za mne zcela oprávněně,  aby  se Evropská unie  za něj postavila  ve sporu s Tureckem, které v naprostém rozporu s mezinárodním  právem, opřeném o mezinárodní arbitráže,  začalo s průzkumem  možných plynových a  ropných ložisek  mořského dna  v kyperské  výsostné ekonomické zóně. Unie Kypr nakonec poměrně  rychle zlomila a Kypru připravila de  facto nový Mnichov, protože  do Ankary poslala  prý   ostré bububu! Jež prezidenta  Erdogana  nepochybně  připraví o spánek na mnoho a mnoho měsíců…

Takže  jak dopadnou  Polsko a Maďarsko?  Vsadili opravdu vysoko a na jednu kartu!  Soukromě  říkám, že  i přes  hodně  velkou  řadu výtek a  speciálně k Polsku negativního postoje,  nemám důvod  jim přát  porážku.  Už proto, že ponese nevyhnutelnou českou pečeť.  Ale mohou uspět?

Nemyslím.  Budou  vystaveni  nesmírnému tlaku. Času je málo a  řada  států potřebuje  unijní peníze  zcela  fatálně. Takže  je očekává  opravdu  velký pres.  Za maximum možného pokládám  nějakou tzv. čestnou porážku, tedy prohru,  jíž pro domácí publikum mohou vydávat, když ne rovnou  za vítězství, tak určitě, řečeno  s Klausem – za neprohru. V tomhle  jsou Unie a zejména její právníci mistry nad  mistry.

Viděno věcně a  technicky – pro čerpání rozpočtu je  skutečně  a za všech okolností, nutný  jednomyslný  souhlas. U Fondu  se o něm,jako rozhodující modalitě  hovoří také, ale…
Ale  když  na něm Budapešť  a Varšava  budou trvat, pak se to vyřeší úplně  stejně jako kdysi s těmi  řeckými fondy o nichž  je  řeč  výše. Tehdy  různí Sulíkové a Češi se stavěli na truc.  Unie  to vyřešila  formou dvojstranných smluv a  Obešla  se bez nich.

Ale vezměme  to popořadě:

Jednak ještě  běží  německé předsednictví. A jestli má někdo páky  speciálně na Orbána, je  to Angela  Merkelová.  To jednak. Dále  – obě země  jak Unie, tak zejména  ty  členské země, které zoufale potřebují  přístup k unijní pokladně  si jistě  dají záležet, aby vymyslely  pro Varšavu a Budapešť hodně  bolavé přemlouvací strategii. Vzdorovité  dupání nožičkou si beztrestně může možná někdy  dovolit  malé děcko. Ale nikdy  nějaký malý nebo střední stát. Zejména ne tehdy, když  čelí obrovské přesile. Ta  velká většina ostatních mu to hned tak nezapomene a nenechá bez odvety.

Vedle toho sice  Morawiecki i Orbán již signalizovali, že pro ně nebude snadné ustoupit, už kvůli domácímu veřejnému mínění. Zde  mluví o určité variantě, kterou nastínil eurokomisař Johannes Hahn. Jedná se  například o technické „upřesnění“ navrhovaného sankčního mechanismu, jehož spuštění by mohlo být koncipováno jen jako „doplněk“ k dalším nástrojům, které má komise k dispozici; bylo by tudíž navrženo jako výjimečné. Memorandum v tomto smyslu by mohlo být použito jako typicky „EU“ pomůcka, která by sice nebyla moc srozumitelná, ale umožnila by kverulantům sklapnout podpatky a neztratit tvář, zatímco princip podmíněnosti by zůstal zachován. Je to ona  nevýhra, kterou Poláci a  Maďaři pro domácí scénu potřebují? Pro maďarské a polské Koblihy  se  to jistě tak prodá.  Za mne  kapitulace, jestliže  to takhle skončí.

Na druhé straně dost možná  ustoupí  nějak sami, pokud si uvědomí, že většina necouvne a že by opravdu mohli o peníze přijít.  Dodejme, že  Polsko hraje jen ve  Fondu obnovy o 23 miliard  Eur, Maďaři o  nejméně  6. V Polsku se nyní navíc  PiS  „těší“ rekordně nízké podpoře a  koronavirové lock downy  masivně  zacvičili s polskými státními financemi. Dovolí si  Varšava  riskovat  ztrátu  celého jejího balíku z Fondu obnovy? Představuji  si  ten průvan, kdyby  obě země  přišly o  ty těžké bruselské miliardy!   To se okecat nedá ani náhodou.

Ptáte  se jak  by  o ty desítky unijních miliard  mohli Poláci přijít, když  pro Fond, stejně jako pro rozpočet platí  jednomyslný souhlas  s čerpáním? Už jsem to naznačil výše. Pro Fond obnovy lze použít  už  u Řecka vyzkoušenou fintu se  soustavou dvoustranných mezistátních smluv. Evropská smlouva umožňuje, aby skupina členských států prováděla společné politiky bez účasti ostatních. Podle  hesla  – nesouhlasíš – nech být!  Je ovšem vrcholně zajímavé, že  to platí jen u politik s finanční dotací účastníků. U  migračních záležitostí evidentně  nikoliv. Ale pokračujme  v daném tématu.

Fond obnovy by se tak stal předmětem „zesílené spolupráce“ 25 nebo 24 zemí, zatímco dvě nebo tři by z něho byly vyloučeny, protože nesdílejí podmínky jeho naplňování. Další možností by bylo se na fondu obnovy domluvit bez Poláků a Maďarů, případně Slovinců, docela mimo EU, jako na mezivládním projektu. Obě varianty by ovšem vyžadovaly velkou přípravu a složitý způsob schvalování, tedy značné zdržení, které nikdo nechce, nehledě na neblahé politické dopady. Ale leccos  by se  určitě  vrátilo Bruselu ve  formě  skutečnosti, že by  si následně každá  unijní země  ne dvakrát, nýbrž rovnou pětkrát v budoucnu rozmyslela, než by  sáhla  po vetu.

Stálo by  to sice  čas,  ale tímhle způsobem by  vedení EU  demonstrovalo jednoznačně  a nekompromisně   svou sílu. Maďaři a Poláci a  vlastně my  všichni,  jsme promrhali svou  šanci na  červencovém summitu. Kdy  se naše  elity,  za  ČR  konkrétně Babiš, nepostavily vzniku toho nesmyslného klacku zvaného právní  stát.Kdyby  totiž už tehdy sáhli po právu veta, nevznikl by  ani evropský rozpočet ani Fond  obnovy  a  nešlo by nic  čerpat. A pod  tímhle  tlakem se  dalo dosáhnout )úplně  jiných  konečných výsledků. Na  vzdory  fundamentálním progresivistickým fanatikům  z Evropského parlamentu.

Tak co antibruselisti, jak jste spokojeni  s výkonem svých svatých  – Koblihou nejsvětější a  Milošem Neomylným?

Pokud  ano a  neopustilo vás přesvědčení, že   ta  zlá Brusel zlovolně   šikanuje,  že  opravdu pod Kábulem se bojuje za Prahu, omlouvám se, že Polsko a Maďarsko válčí s s EU i za nás,  dovolím si vám všem připomenout na  tomto místě  rok 2002. Kdy  za použití   stejných mechanismů  Unie a  Evropská komise  vyjela  proti Rakousku. Jen proto, že  po rakouských parlamentních volbách se  tamní  zahnědlí Svobodní dostali do vlády a  speciálně  jejich vůdce  Jorg Haider. Proč  tuhle  epizodu připomínám? Protože Česká republika tehdy  ještě  nepatřila  mezi unijní země, ale  k sankcím a tlaku na  Rakousko a ostrakizování  osobně  Haidera  se  superhujerovsky  připojila. A  speciálně tehdejší premier  Zeman, ano Zeman!!!

S držkatostí sobě  vlastní  Vídeň osolil tak,  že proti tomu protestovaly  do jedné všechny  rakouské politické strany, ikdyž  třeba Haidera nemohly  ani cítit a rakouský velvyslanec Klas  Daudlebsky donesl Zemanovi ostrou demarši své vlády!!! Podrobnosti, pokud  jste už zapomněli, naleznete  zde!

Tak co Svědci Miloše Neomylného, zarytí odmítači Bruselu,  jak to máte  se  svým svatým? Mimochodem,nepovšiml jsem si, že  by  se on  Maďarů nebo Poláků, stejně  jako Andrej, sebeméně zastal?

Včera  jsem tohle  téma zahájil konstatováním, že nic v tomhle  sporu není černobílé. Jak by  to  rádi měli  jak  fundamentální  fanatičtí progresivisté, tak  antibruselsští heretici.

 

Zdroj   Zdroj

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.