Více než rok se vlekla agonie v německé CDU, kdo po Angele Merkelové převezme její nástupnictví a po nepovedené epizodě s Annegret Krampf Karrenbauerovou bude řídit dnes už jedinou německou tzv.Volkspartei.
Hledat v češtině významový ekvivalent tohoto německého politologického termínu není vůbec jednoduché, ani termín všelidová není zcela vyhovující. Ale ať tak nebo tak, je faktem, že křesťanský blok CDU/CSU je dnes jak členskou základnou, tak celoněmecky plošným záběrem, tradicí i kompetencí, od debaklu a marginalizaci německých sociálních demokratů, jediným celoněmecky významným organizovaným politickým hnutím, oslovujícím všechny vrstvy obyvatelstva. A proto obsazení postu nového stranického lídra po definitivně odcházející kancléřce Merkelové lze významově řadit k celosvětově nejdůležitějším očekávaným událostem tohoto roku.
Nemá mysl si nic nalhávat – po americkém, čínském a ruském prezidentovi není ve světové politické hierarchii důležitější hráč než držitel kancléřského úřadu v Berlíně. Jestliže toto platí pro celou zeměkouli, tím spíše musí osoba pravděpodobného budoucího německého kancléře zajímat nás. Česká republika je s Německem dějinně spjata v dobrém i zlém od samého prvopočátku české státnosti a není pochyb, že předpokládané střídání pozic v budově na Fürst-Bismarck-Strasse, familiárně zvané „spolková pračka“ kvůli jejímu specifickému tvaru, je pro nás mimořádně důležitá a ani trochu nám nemůže být lhostejná.
Nového šéfa CDU rozhodně nečeká nic lehkého.Nastoupit po Angele Merkelové je všechno jiné,než nějaká sinekůra. Jednak proto, že dosluhující kancléřka je, ať se nám to líbí nebo ne – skutečně persona, v dobrém i špatném významu tohoto slova. A jednak kvůli tomu, že jeho opravdovou kvalitu, jestliže vydrží v úřadu dostatečně dlouho, prověří až další tzv. černá labuť typu finanční, migrační nebo koronavirová krize. V dobrých nebo alespoň klidných časech umí vládnout každý. Dokonce i takový Babiš. Ale první větší proba by jej čekala už po podzimních volbách. Jmenuje se sanace německé ekonomiky. Zasažené koronou a poznamenané enormním zadlužením. Už tohle představuje obrovskou výzvu. Jak kompetentní je Laschet v hospodářských otázkách? Nikdo netuší….
Když píši, že že Angele Merkel je persona v dobrém i zlém slova smyslu, pak ten druhý význam tohoto tvrzení lze demonstrovat markantně právě na jejím nástupnictví. Dávala si po celou dobu svého vládnutí velmi dobrý pozor na to, aby vedle není nevyrostl nějaký její vážnější konkurent. Aby nikdo nevykročil z jejího stínu. Jakmile se někdo takový,byť je vzdáleně objevil, rychle ve straně končil. Nejznámější případy?
Především bývalý ministr obrany v prvních vládách Merkelové Karl Theodor von und zu Guttenberg. Byl první z prominentních evropských obětí tzv. opisovačů diplomek. A tou druhou nejznámější není nikdo jiný než Friedrich Merz, který jí téměř porazil, když se poprvé, po rezignaci Helmutha Kohl, ucházela o šéfovský post v CDU. Guttenberg zmizel z politiky nadobro, Merz na dlouhé desetiletí. A včera na virtuálním volebním sjezdu CDU si prožil dokonalé deja vu, když v samotné finálové volbě opět těsně, poměrem 521 : 466 podlehl Laschetovi. Merzovi nebylo nic platné, že v první kole, kdy spolu se dvěma finalisty kandidoval ještě zahraničně politický expert strany a předseda zahraničního výboru Spolkového sněmu Norbert Röttgen, získal nejvíce hlasů delegátů. Ti, co hlasovali pro vyřazeného Röttgena se většinově přiklonili k Laschetovi.
Ani souboj Laschet – Röttgen nebyl prvním v politické karieře těchto dvou. Oba pochází ze Severního Porýní Vestfálska. Kde si už dvě desítky let tvrdě konkurují.Poprvé se spolu čelně střetli v roce 2010 kdy se ucházeli o uprázdněný post šéfa zemské organizace CDU a tím i o to, kdo v téhle spolkové zemi bude kandidovat na místo zemského ministerského předsedy ve volbách 2012.
Tehdy zvítězil Röttgen, nicméně v zemi zvítězila sociální demokracie a poražený má jen jedinou možnost – dát funkci k dispozici a jít. Tu tehdy převzal Laschet. a stal s e zemským šéfem CDU Aby v roce 2017 překvapivě porazil tehdy už dvě funkční období úřadující zemskou premierku Hannelore Kraftovou, v té době suverénně vévodící dlouhodobě žebříčku v hitparádě popularity německých politiků, což byl do té doby zdaleka největší a už nepřehlédnutelný signál, že SPD se, jako ona druhá německá Volkspartei – hroutí. Tohle nečekané vítězství do té doby nevýraznému a v podstatě neznámému Laschetovi otevřelo dveře do nejvyšších pater celoněmecké politiky. Stal se celebritou v rámci špiček CDU.
Osobně jsem bral jako překvapení, že tahle překvapivá výhra v nejlidnatější spolkové zemi nepohnula Merkelovou, aby po před cca více než dvěma roky ohlášeném odchodu, neinstalovala právě zemského premiera NRW jako svého nástupce a ukázala na Annegret Kramp Karenbauerovou. Bylo to v době, kdy díky onomu šílenému a provařenému Wir schaffen das!!! šla CDU, rozuměj Merkelová, v zemských volbách od jedné drtivé porážce k další. Tehdy předávalo nevděčné veslo. Dnes je opět na vrcholu popularity.
Znejistělá strana tenkrát volala po změně i když nenašla odvahu ukázat na Merkelovou a říci jí děkujeme, odcházíte! Ta to vyřešila po svém – svou nástupkyni AKK umístila na mediálně nevděčný post předsedkyně strany, kde náhle ona byla zodpovědná za nové volební neúspěchy, ovšem sama si ponechala kancléřství a tím i mediálně velmi zajímavou velkou evropskou a světovou politiku.
Paní AKK ačkoli velmi schopná a empatická politička vůbec nedostala šanci se nějak předvést a vrchol blamáže nastal, když z ničeho nic, po útěku Ursuly v. d. Leyen do Bruselu, z hodiny na hodinu přebrala v ruinoozním stavu ministerstvo obrany. Aby paralelně s tím Merkelová svou politickou karieru , v pravém slova smyslu ověnčila německým předsednictvím EU v druhé polovině loňského roku. Kdy dokázala protlačit unijní rozpočet a další téměř další unijně nedělatelné věci a doma, dle mínění široké veřejnosti zvládat koronu. Armin Laschet, vzhledem k její závěrečné bilanci, to rozhodně bude mít těžké. Velmi těžké. Ještě skoro 3/4 roku bude,tak jako AKK žít hluboko v jejím stínu. Čekají ho přitom hned na začátku dokonce sedmery zemské a komunální volby a nakonec ty hlavní – do spolkového sněmu… V pozici za vše odpovědného mouřenína! Bez opravdové výkonné moci a kancléřského bonusu. Ten si podrží, až do voleb, aniž by ho potřebovala, Merkelová! Ačkoli logické by bylo převzít také vládní odpovědnost a kancléřský a pro volby i mimořádně důležitý kancléřský bonus.
Když neuspěje v těch zemských, bude mít myslitelně špatné karty v těch hlavních. Merkelová nepochybně předvede, že už to není její věc. Být na jeho místě, studoval bych pečlivě, jestli jeho předchůdkyně – AKK mohla udělat něco jinak a lépe. Protože je na tom dost podobně jako ona. Má za všechno odpovědnost, ale skoro žádné kompetece.
Navíc je nebetyčný rozdíl být regionálním/zemským politikem nebo tím ze světové extratřídy. A tady představuje naprosto nepopsaný list. Nic nelze ani odhadnout.Není na čem stavět. Takže odpovědi na základní otázky typu
-jak dobrým/špatným pro Německo bude?
-jakou asi má představu o zahraniční politice?
-jaký kurs zaujme směrem k Washingtonu?
-jaký k Moskvě?
-jaký se zaranžuje se zelenými pomatenci?
a pro nás vůbec nejdůležitější – co od něj může očekávat Česká republika?
Nelze dát ani přibližnou odpověď. Prostě není na čem stavět. Kvůli jeho naprosto nevýrazné minulosti.
Kdyby zvítězil Friedrich Merz, šlo by o zcela jinou situaci. Osobně, být účastníkem toho virtuálního sjezdu, podpořil bych právě Merze. A nyní bych s gustem napsal, že pro ČR je to ta nejlepší i nejhorší možná varianta zároveň. Nejlepší proto,že Merz je jasným a dlouhodobým konzervativcem, který vedle bavorského premiera Markuse Södera, snad jako poslední v Německu reprezentuje zdravý rozum. A špatně proto, že by rozhodně fungoval jako silný a akční kancléř, který by hrál svou verzi Germania first! a tudíž se na sousedy, zejména ty malé a banánoidní, zejména pak ty babišoidní- vůbec neohlížel. Jako by neexistovali. Merz ani tentokráte neunesl svou těsnou prohru odmítl kandidovat do presidia strany. Místo ho vyhlásil, že pokud by se nyní restrukturalizovala vláda, činí si nárok na ministerstvo hospodářství. K čemuž rozhodně kompetencí a velkou – disponuje. Jenže Merkelová jej okamžitě odstavila. Což nelibě nesou jeho přívrženci. A Merz a jeho část partaje se jeví jako první velký povolební problém.
Nicméně máme Lascheta, netřeba tedy ztrácet čas s Merzem. Opravdu bych rád znal alespoň přibližně odpovědi na těch pár výše položených otázek. Ale při nejlepší vůli nemohu sloužit. Ani odhadem. Ten pán mi připomíná hroudu beztvaré hmoty. Ale s úsměvem.
Nelze vygůglit žádné vypovídající výstupy z minulosti ani současnosti. Prostě Laschet je klasický maloměstský politik, který sice usilovně pracoval a pracoval, ale na mikroúrovních. Ani pokusy si udělat jeho osobnostní profil, podle prostředí v němž vyrůstal nebo podle jeho minulé pracovní činnosti, jsou k ničemu.
Narodil se do rodiny důlního štajgra. Který se ovšem s útlumem dolů rekvalifikoval na pedagoga až se nakonec dopracoval na pozici ředitele školy.
Tohle mám za dobrý příběh.Vyrůstal v rodině, jež čelila zásadní krizi a svou usilovností ji přeměnila ve společenský vzestup! Dobré příklady táhnou. Zejména máte li je v rodině.
On sám se do politiky zapojil už v 18-tilétech. Vystudoval práva,nicméně je nikdy neprovozoval. Dal se na novinařinu. Což mne tedy nijak nadšením nenaplňuje. Pak přišel pozoruhodný skok v jeho karieře – stal se poradcem pro vědecké otázky!!! tehdejší předsedkyně Bundestagu a následně ministryně zdravotnictví Rity Süssmuthové. Na vystudovaného právníka a následně politického novináře zajímavý karierní zlom. Pak zase novinařina v různých pozicích až k poslaneckým křeslům. Od radnice v Cáchách, přes Landtag, Evropský parlament až po Bundestag. V tom Evropském byl členem výborů pro obranu a také rozpočet.
Netroufnu si proto ani odhadnout , jakým že kancléřem pro Německo, svět,Evropu a Českou republiku bude. Šlo by o hádání z marnosti. Není na něm čeho se chytit. Číselně bych jej vyjádřil jako nulu.
Mohu jen spekulovat, proč jej zvolili delegáti toho virtuálního sjezdu, kteří musí do příštího pátku svou volbu potvrdit ještě korespondenčně.
O Merzovi už zmínka padla – kandidát výrazně konzervativního ražení. Který by dal Německu a Evropě jasný směr. S ním by byla určitě potíž, ale s jasnými a čitelnými konturami.
Röttgen? Tak tenhle panáček pro mne představoval nejhorší možnou variantu. Prý se opíral zejména o mladší část členské základny CDU. Bigotní atlantista, takový pěkný a poslušný americký místodržící v Berlíně. A značně zelený. Ideální kandidát pro vládu CDU/CSU +Zelení. Naštěstí neprošel.
Laschet je kompromisem mezi oběma. Sám pro sebe si jej charakerizuji jako následovníka Angely Merkelové a její vysedávací politiky typu – neřikám tak, ani tak, ale na moje slova dojde! Ale dá se tohle znovu a bez Angely a její obrovské reputace z minulosti vůbec dál provozovat? Pod heslem – jen žádnou změnu? Takhle si to naplánovala kancléřka. Aby Laschet nevykročil z jejího stínu. Takhle jí to schválili delegáti – jen /zdánlivě/ nic neměnit!
Může být, že právě takový politik standardnímu Němci konvenuje! Jen žádnou změnu! Po koronavirové krizi? S nástupem průmyslové revoluce 4.0?
Ale může v době covidové pandemie a turbulentních událostí fungovat pan žádná změna -merkelismus bez Merkelové, pan nula? Uvidíme. Nepřekvapilo by mne, kdyby najednou podpora Unie mezi voliči začala slábnout! Existuje nějaký nový důvod, proč ji s Laschetem volit? Nebo spíš se ptejme, proč volit Merkelovou /CDU, když Merkelová už není?
Po Laschetově vítězství si určitě zhluboka vydechla AfD.Merz by ji zcela určitě sebral nemalou část voličské základny. S Laschetem se toho obávat nemusí. A dost možná, že se stane jejím snadným a vítaným terčem -merkelismus bez Merkelové!
V nadpisu stojí – Türken-Armin. Tedy Armin Turek nebo Armin poturčenec. Jak chcete. Tuhle despektní přezdívku získal v Severním Porýní Vestfálsku, když v roce 2008 vykonával v zemské vládě funkci ministra pro integraci. Která tehdy právě v téhle spolkové zemi slavila svou celoněmeckou premieru. Snažil se v ní velmi usilovně o zaintegrování různých menšin a především o dialog náboženství -rozuměj křesťanství a islámu. Kdy například poukazoval na to, že nevinné vtipy mohou mít velké následky. Nicméně z těch dob získal onu přezdívku Türken-Armin a už mu ji nikdo neodpáře.
Dalším velmi čitelné vystoupení v tomto směru představuje jeho reakce na to když Merkelová tvrdě veřejně odsoudila knihu Německo páchá sebevraždu Thila Sarrazina a označila jej za pravicového radikála /rozuměj nacistu/. Když se nejprve postavil na Sarrazinovu stranu – není žádný pravicový radikál, neboť se ukázalo, že Merkelová odsuzuje něco, co sama nezná. Aby se vzápětí ostře proti nepohodlnému kritikovi integrace menšin postavil sám. Konstatoval:
Lze pojmenovat deficity, ovšem když s nimi chceme bojovat. Ale Thilo Sarrazin klame lidi, zraňuje lidi a neposunuje je dále. Pan Sarrazin může svoje nadávky adresovat rovnou německému vzdělávacímu systému….
Tohle mi připomíná bolševiky a jejich – kritiku ano soudruzi, kritiku ano, ale jen konstruktivní!
Nejsem si jistý jestli on Sarrazina četl. Protože ten nenadává. On ukazuje na nedostatečnosti. Jednak v kulturním nastavení menšin, zejména těch islámských a především v nastavení německého vzdělávacího systému, který je nestačí kompenzovat. A staví do kontrastu k muslimským menšinám zejména ty pocházející z východní Asie. Takže chyba nebude v Sarrazinovi. Ani německém školství. Nýbrž v bigotním odmítání jeho zjištění, opřených o tvrdá statistická data.
Tahle dvojakost a opuštění vlastního názoru nevěští nic dobrého.
Na druhou stranu se jako jeden z mála vymezil v počátečním stadiu syrské války proti tehdejšímu německému ministru zahraničí Westerwellemu a jeho bezvýhradné podpoře ozbrojené syrské opozici. Když výslovně prohlásil:
Je absurdní podporvat v Sýrii ty samé lidi, proti kterým bojujeme v Mali. Jsou financovaní z Kataru a Saudské Arábie, jde o teroristy z Al Nusra a Al Kaidy, kteří rigorozně prosazují zavedení práva šarija a chtějí zničit syrskou náboženskou rozmanitost.
Podobně se do Westerwelleho opřel ohledně jeho kritiky vojenského puče v Egyptě, kterým byl svržen muslimsky silně orientovaný prezident Mursí, za něhož se tehdejší šéf německé diplomacie postavil. Laschet to označil za chybné, s poukazem na to, že zejména egyptští křesťané za Mursího velmi trpěli. Je symptomatické, že následně jej silně kritizovala část jeho vlastní strany.
Osobně, vedle migrace, za největší aktuální nebezpečí pro Evropu pokládám ekofanatiky a pomatence.Tohle pro mne mohlo vyřešit vítězství Friedricha Merze. Ale s Laschetem?
Na jedné straně se ostře nesouhlasil se zavedení dálničního mýta pro osobní automobily v Německu, na straně druhé podpořil zavedení daně z CO2 zcela evidentně sleduje nárůsty volební podpory pro zelené.
Předvídat jeho další postoje tedy nelze. Určitým vodítkem může být velká podpora, kterou mu už před časem i na virtuálním sjezdu poskytl původně další velký uchazeč o nástupnictví – současný ministr zdravotnictví a „zlobivé dítě CDU“ – Jens Spahn. Tohle je opravdový křesťansko demokratický metrosociál. čili ten,kdo volí ještě CDU, ale v podstatě zastává zelenou politiku.
Kdybych měl dát na svůj pocit,vytvořený na základě tak „tvrdé indicie“ jako posuzování někoho na základě jeho nonverbální komunikace při televizních vystoupeních /tos to tedy dopracoval vlku!!!/, pak bych prohlásit, že ve mně žádnou velkou důvěru nevzbuzuje. Mám z něj stejný pocit jako kdysi z Barracka Obamy, když jsem sledoval jeho televizní debatu s Johnem McCainem. Že se dívám na obchodníka s teplou vodou a že kdybych se s ním setkal jako se žadatelem o úvěr, že bych mu nepůjčil.
Intuice mne většinou, co se odhadu lidí neklame. U Obamy se to potvrdilo. Když ale ano, tak to vždycky stálo za to. Doufám, že se pletu i tentokrát. Ale vím, že u lidí, kteří se věčně smějí, jsem se ještě nespletl. Nevěřím jim. U politiků dvojnásobně. Z toho jejich věčného úsměvu nečtu životní optimizmus,nýbrž snahu zavděčit se všem.Nebo chcete li – ukecat všechny slibovat na všechny strany.
Mimochodem tenhle rys podtrhnul ve svém kandidátském projevu, když prohlásil:
„CDU ani Německo nepotřebují žádného CEO /CEO je anglická zkratka pro generálního ředitele, zde to nahrazovalo zakázaný politický termín vůdce/, žádného předsedu strany, nýbrž kapitána mužstva, který vede a spojuje dohromady.“
Tahle opravdový lídr nemluví. Respektive – ani mluvit nesmí!
Jenže Laschet byl zjevně vybrán Merkelovou a lidmi z jejího bezprostředního okolí. Protože, na rozdíl od Merze, není rváč a nepochybně bude vzorně plnit mouřenína vzadu a to tak dlouho, jak dlouho to dosluhující kancléřka bude potřebovat! Za mne zoufale špatně!
Píší o Laschetovi jako o jistém kandidátovi křesťanských demokratů na kancléře.Jakkoliv to není ještě ani zdaleka jisté. Jednak do toho má rozhodně co mluvit bavorská sesterská CSU, ale především – Laschetova momentální podpora mezi voliči,na celoněmecké úrovni je malá. Žádný div. Ale to se může s novou funkcí rychle změnit. Především dostane li od Angely Merkelové , na rozdíl od Annegret Kramp Karrenbauerové, podporu a dostatek mediálního prostoru.
A ještě něco – škoda, že nelze zjistit, jaký by byl výsledek hlasování o post předsedy CDU, kdyby sjezd se konal klasickou prezenční formou a nikoliv virtuálně. Takhle nedošla naplnění klasická praxe – kdy si jednotlivé zemské svazy vyjednávají za svou podporu konkrétnímu kandidátovi různé protislužby a úlitby. Tak jak to známe ze sjezdů českých politických stran. Tentokrát zemské stranické centrály tuhle možnost ztratily. Kontrolovat tisíc privátních obýváků prostě nelze. Navíc delegáti nejsou uzavřeni ve sjezdové bublině, nýbrž neustále v kontaktu s rodinou, přáteli , známými. Kteří na ně tlačí jinak než si partajní bafuňáři představují.
Vyhrál by i tak Laschet? Nebo snad Merz? To už se nikdy nedozvíme. Laschet takhle tak nějak Německu zbyl. A když se opravdu stane kancléřem, pak za to bude vděčit koroně.
Ještě zbývá nějak podumat, co asi tak Armin Laschet , jako případný budoucí kancléř může znamenat pro Českou republiku? Opět musím jen konstatovat – nevím, netuším. Byl europoslancem. Soudím, že pojede osvědčenou eurospolupráci s Paříží. Kde bych ovšem viděl jako akčnějšího Macrona. Obávám se proto, když odhlédneme od migrační vlny 2015, že spíše ještě budeme na Angelu Merkelovou se smutkem v duši vzpomínat.
Ona totiž svým původem v bývalé NDR nepostrádala cit pro Východoevropany a jejich specifické problémy. Sdílela s námi společné zkušenosti a to je něco, co už se nám s žádným budoucím německým kancléřem nepřihodí. K naší škodě. Pro Lascheta, bude východní Evropa a ČR obzvláště, představovat nějaké 458. téma důležitosti. Takže nás předá do referátu nějaké služebnímu čertu 7. kategorie. Ať se nám to líbí nebo ne. Merkelová přeci jen Prahu znala a disponovala zde silnými osobními vazbami. Známá je ta na bývalého presidenta akademie veď profesora Zahradníka. Ale existovaly, jak pozitivně vím, i jiné. Přísně soukromé. Třeba když kdysi osobně utajeně zavítala na pohřeb jednoho z mých internetových přátel, z dob, kdy jsem působil na Aktuálne.cz. Nic takového nás pod Laschetem nečeká. To vím jistě. Ale co nás čeká, tak o tom nemám šajna.
Ale kladu si otázku, jakou cenu CDU a Německo a potažmo my, za Laschetovu volbu zaplatí/ zaplatíme.
+'&t='+escape(document.title)+
'&wi='+escape(window.screen.width)+'&he='+escape(window.screen.height)+')
