Mamma Merkel střídá Türken-Armin


Více  než rok se  vlekla  agonie v německé CDU, kdo po Angele  Merkelové převezme její nástupnictví a po nepovedené epizodě  s  Annegret Krampf Karrenbauerovou bude  řídit  dnes už jedinou německou  tzv.Volkspartei.

Hledat  v  češtině významový  ekvivalent  tohoto německého politologického termínu není  vůbec jednoduché, ani termín  všelidová  není zcela vyhovující. Ale ať tak nebo tak, je  faktem, že  křesťanský blok CDU/CSU je  dnes jak členskou  základnou, tak celoněmecky plošným záběrem, tradicí  i kompetencí, od debaklu a marginalizaci německých  sociálních  demokratů, jediným celoněmecky  významným organizovaným politickým hnutím, oslovujícím všechny  vrstvy obyvatelstva.   A proto obsazení  postu nového stranického lídra po definitivně odcházející  kancléřce  Merkelové lze  významově  řadit  k celosvětově  nejdůležitějším očekávaným událostem tohoto roku.

Nemá mysl si nic  nalhávat – po americkém, čínském a ruském prezidentovi není ve  světové politické hierarchii  důležitější  hráč než  držitel kancléřského úřadu v Berlíně.  Jestliže  toto platí pro celou zeměkouli, tím spíše musí osoba  pravděpodobného budoucího německého kancléře  zajímat nás. Česká republika  je  s Německem  dějinně  spjata  v dobrém i zlém od samého prvopočátku  české státnosti a není pochyb, že předpokládané střídání pozic v budově na Fürst-Bismarck-Strasse, familiárně  zvané  „spolková  pračka“  kvůli jejímu specifickému tvaru, je pro nás  mimořádně důležitá a  ani trochu nám nemůže  být lhostejná.

Nového šéfa  CDU  rozhodně nečeká nic lehkého.Nastoupit  po Angele  Merkelové je  všechno jiné,než nějaká sinekůra. Jednak proto, že  dosluhující kancléřka je, ať se nám to líbí nebo ne  – skutečně  persona, v dobrém i špatném významu tohoto  slova.  A jednak kvůli tomu, že  jeho opravdovou kvalitu,  jestliže  vydrží v  úřadu dostatečně  dlouho, prověří  až další tzv.  černá labuť  typu  finanční, migrační nebo koronavirová krize. V dobrých nebo alespoň klidných časech umí  vládnout každý. Dokonce i takový Babiš. Ale první větší proba  by jej čekala  už po podzimních volbách. Jmenuje se  sanace německé ekonomiky. Zasažené koronou a poznamenané enormním zadlužením. Už tohle  představuje  obrovskou výzvu. Jak kompetentní je  Laschet v hospodářských otázkách? Nikdo netuší….

Když  píši, že  že  Angele  Merkel je persona  v  dobrém i zlém slova  smyslu, pak ten druhý  význam tohoto tvrzení  lze  demonstrovat  markantně  právě na jejím nástupnictví. Dávala si po celou  dobu svého vládnutí  velmi dobrý pozor  na to,  aby vedle není nevyrostl nějaký její vážnější konkurent. Aby  nikdo nevykročil z jejího stínu. Jakmile se někdo takový,byť  je vzdáleně  objevil, rychle  ve straně  končil. Nejznámější případy?

Především bývalý ministr obrany  v prvních vládách Merkelové Karl Theodor von und zu Guttenberg. Byl první z prominentních  evropských obětí  tzv.    opisovačů diplomek. A  tou druhou nejznámější není nikdo jiný   než  Friedrich Merz,  který  jí téměř  porazil, když  se poprvé, po rezignaci Helmutha Kohl, ucházela  o šéfovský  post v CDU.  Guttenberg zmizel z politiky nadobro, Merz na dlouhé desetiletí.  A včera  na  virtuálním volebním sjezdu  CDU  si prožil dokonalé deja vu, když  v samotné finálové volbě  opět  těsně,  poměrem 521 : 466 podlehl Laschetovi. Merzovi nebylo nic platné, že  v první kole,  kdy  spolu se  dvěma  finalisty  kandidoval ještě  zahraničně politický  expert  strany  a předseda  zahraničního výboru Spolkového sněmu Norbert Röttgen, získal nejvíce  hlasů delegátů.  Ti, co hlasovali pro vyřazeného Röttgena se většinově přiklonili k Laschetovi.

Ani souboj Laschet – Röttgen nebyl prvním  v politické  karieře  těchto dvou.  Oba  pochází ze  Severního Porýní Vestfálska.  Kde si už dvě desítky  let  tvrdě  konkurují.Poprvé se  spolu čelně  střetli v  roce 2010 kdy se  ucházeli o uprázdněný  post  šéfa  zemské  organizace  CDU  a  tím i  o to, kdo v téhle  spolkové zemi bude  kandidovat  na místo zemského ministerského předsedy  ve  volbách 2012.

Tehdy  zvítězil Röttgen, nicméně  v zemi zvítězila  sociální  demokracie a poražený má jen jedinou možnost  – dát  funkci k dispozici a  jít. Tu tehdy převzal Laschet. a  stal s e zemským šéfem CDU  Aby  v  roce 2017  překvapivě  porazil tehdy  už  dvě funkční období úřadující zemskou  premierku    Hannelore  Kraftovou, v té době  suverénně  vévodící  dlouhodobě  žebříčku v hitparádě popularity  německých politiků, což  byl do té doby zdaleka  největší a už nepřehlédnutelný  signál, že  SPD  se, jako ona  druhá německá  Volkspartei – hroutí. Tohle  nečekané vítězství  do té doby  nevýraznému a v podstatě neznámému Laschetovi otevřelo dveře  do nejvyšších pater celoněmecké politiky. Stal se  celebritou v  rámci špiček CDU.

Osobně  jsem bral jako překvapení, že  tahle překvapivá  výhra v nejlidnatější spolkové zemi  nepohnula  Merkelovou, aby  po před cca  více než dvěma  roky  ohlášeném odchodu, neinstalovala  právě  zemského premiera  NRW jako svého nástupce  a ukázala  na  Annegret Kramp  Karenbauerovou. Bylo  to v době, kdy díky onomu šílenému a provařenému Wir schaffen das!!! šla  CDU, rozuměj Merkelová, v zemských volbách od jedné drtivé porážce  k další. Tehdy předávalo nevděčné veslo. Dnes je opět na  vrcholu popularity.

Znejistělá strana  tenkrát volala po změně i když nenašla  odvahu  ukázat  na Merkelovou a  říci jí děkujeme, odcházíte!  Ta  to vyřešila po svém – svou nástupkyni AKK umístila  na  mediálně nevděčný post předsedkyně  strany, kde náhle  ona byla zodpovědná  za  nové volební neúspěchy, ovšem sama  si ponechala  kancléřství a tím i mediálně velmi zajímavou   velkou evropskou a světovou politiku.

Paní AKK ačkoli velmi schopná a  empatická politička vůbec nedostala  šanci se nějak předvést  a vrchol blamáže  nastal, když  z ničeho nic,  po útěku Ursuly v. d. Leyen do Bruselu, z hodiny na hodinu přebrala  v ruinoozním stavu ministerstvo obrany. Aby paralelně  s tím Merkelová  svou  politickou karieru , v pravém slova  smyslu ověnčila německým předsednictvím EU v druhé polovině  loňského roku. Kdy  dokázala protlačit unijní rozpočet a  další téměř další unijně nedělatelné věci a  doma, dle mínění široké veřejnosti zvládat koronu. Armin Laschet, vzhledem k její závěrečné bilanci, to  rozhodně bude mít těžké. Velmi těžké. Ještě  skoro 3/4  roku bude,tak jako AKK  žít hluboko v jejím stínu.  Čekají ho přitom hned na začátku dokonce sedmery   zemské a komunální  volby a  nakonec  ty hlavní  – do spolkového sněmu… V pozici za vše odpovědného mouřenína! Bez opravdové výkonné moci a kancléřského bonusu. Ten si podrží, až do voleb, aniž  by ho potřebovala, Merkelová!  Ačkoli logické by bylo převzít  také vládní odpovědnost  a  kancléřský  a pro  volby  i mimořádně  důležitý kancléřský bonus.

Když neuspěje  v  těch zemských, bude mít myslitelně  špatné karty v těch hlavních. Merkelová nepochybně předvede, že  už  to není její věc. Být na jeho místě, studoval bych pečlivě, jestli jeho předchůdkyně  – AKK mohla udělat něco jinak a lépe. Protože je na  tom dost podobně jako ona. Má za všechno odpovědnost, ale  skoro žádné kompetece.

Navíc  je  nebetyčný rozdíl být  regionálním/zemským politikem nebo tím ze  světové extratřídy. A  tady představuje naprosto nepopsaný list. Nic  nelze  ani odhadnout.Není na čem stavět.  Takže  odpovědi na základní otázky typu

-jak dobrým/špatným pro Německo bude?

-jakou asi má představu  o  zahraniční politice?

-jaký kurs zaujme směrem k Washingtonu?

-jaký k Moskvě?

-jaký se zaranžuje  se zelenými pomatenci?

a pro  nás  vůbec nejdůležitější – co od něj může  očekávat  Česká republika?

Nelze  dát  ani přibližnou odpověď. Prostě není na čem stavět. Kvůli jeho naprosto nevýrazné minulosti.

Kdyby zvítězil Friedrich Merz, šlo by o zcela jinou situaci. Osobně, být  účastníkem toho virtuálního sjezdu, podpořil bych právě  Merze. A nyní bych s  gustem napsal, že  pro ČR  je to ta nejlepší i nejhorší možná  varianta  zároveň. Nejlepší proto,že  Merz je jasným a dlouhodobým konzervativcem, který  vedle bavorského premiera     Markuse Södera, snad jako poslední v Německu reprezentuje zdravý rozum. A špatně proto, že by rozhodně  fungoval jako silný a akční  kancléř, který by hrál svou verzi Germania  first! a tudíž se na  sousedy, zejména  ty malé  a banánoidní, zejména pak ty  babišoidní- vůbec neohlížel. Jako by neexistovali. Merz ani tentokráte neunesl svou těsnou prohru  odmítl kandidovat  do presidia  strany. Místo ho vyhlásil, že  pokud by  se nyní restrukturalizovala  vláda, činí si nárok na ministerstvo hospodářství. K čemuž  rozhodně  kompetencí a velkou – disponuje. Jenže  Merkelová jej okamžitě  odstavila. Což nelibě nesou jeho přívrženci. A Merz a jeho část partaje se jeví jako první velký povolební problém.

Nicméně máme Lascheta, netřeba  tedy ztrácet  čas  s Merzem.  Opravdu bych  rád  znal alespoň přibližně odpovědi na  těch pár  výše položených otázek. Ale  při nejlepší vůli nemohu  sloužit. Ani odhadem.  Ten pán  mi připomíná  hroudu  beztvaré hmoty. Ale  s úsměvem.  

Nelze  vygůglit žádné vypovídající výstupy  z minulosti ani současnosti. Prostě  Laschet je klasický maloměstský politik, který sice usilovně pracoval a pracoval,  ale  na mikroúrovních. Ani pokusy  si udělat  jeho osobnostní profil, podle prostředí v němž vyrůstal nebo podle jeho minulé pracovní činnosti, jsou k ničemu.

Narodil se do rodiny důlního štajgra. Který se ovšem s útlumem dolů rekvalifikoval na pedagoga  až se nakonec dopracoval na pozici ředitele  školy.

Tohle mám za  dobrý příběh.Vyrůstal v  rodině, jež  čelila  zásadní krizi a  svou usilovností ji přeměnila  ve společenský vzestup! Dobré příklady  táhnou. Zejména máte li je  v rodině.

On sám se  do politiky zapojil už v 18-tilétech. Vystudoval práva,nicméně je  nikdy neprovozoval. Dal se na  novinařinu. Což mne  tedy nijak nadšením nenaplňuje. Pak přišel pozoruhodný skok  v jeho karieře  – stal se poradcem pro vědecké otázky!!! tehdejší předsedkyně  Bundestagu a  následně ministryně  zdravotnictví Rity Süssmuthové. Na vystudovaného právníka a následně  politického novináře  zajímavý karierní zlom.  Pak zase novinařina v  různých pozicích až k poslaneckým křeslům. Od radnice  v Cáchách, přes  Landtag, Evropský parlament až po Bundestag.  V tom Evropském byl členem výborů pro obranu a  také rozpočet.

Netroufnu si proto ani odhadnout , jakým že  kancléřem pro Německo, svět,Evropu a Českou  republiku bude. Šlo by  o hádání z marnosti. Není na  něm čeho se chytit. Číselně bych jej  vyjádřil jako nulu.

Mohu jen spekulovat, proč  jej zvolili delegáti  toho virtuálního sjezdu, kteří musí do příštího pátku svou  volbu  potvrdit  ještě  korespondenčně.

O Merzovi  už zmínka padla – kandidát  výrazně konzervativního ražení. Který by  dal Německu a Evropě  jasný směr.  S ním by byla určitě potíž, ale  s jasnými a čitelnými konturami.

Röttgen? Tak tenhle panáček pro mne představoval nejhorší možnou variantu. Prý se opíral zejména  o mladší  část  členské základny  CDU. Bigotní atlantista, takový  pěkný a poslušný  americký místodržící  v Berlíně. A  značně  zelený. Ideální kandidát pro vládu CDU/CSU +Zelení.  Naštěstí neprošel.

Laschet  je kompromisem mezi oběma. Sám pro sebe si jej charakerizuji jako následovníka Angely  Merkelové a její vysedávací politiky  typu  – neřikám tak, ani tak, ale na moje slova  dojde!  Ale  dá se tohle  znovu a bez Angely a její obrovské reputace z minulosti vůbec  dál provozovat?  Pod heslem – jen žádnou změnu? Takhle  si to naplánovala  kancléřka. Aby Laschet nevykročil  z jejího stínu.  Takhle jí to schválili delegáti  – jen  /zdánlivě/ nic neměnit!

Může  být, že právě  takový  politik standardnímu Němci konvenuje! Jen žádnou  změnu!  Po koronavirové krizi? S nástupem průmyslové revoluce  4.0?

Ale může  v  době  covidové pandemie  a  turbulentních  událostí  fungovat  pan žádná změna  -merkelismus  bez Merkelové, pan nula? Uvidíme.  Nepřekvapilo by mne, kdyby  najednou podpora  Unie  mezi voliči začala  slábnout!  Existuje  nějaký  nový  důvod, proč  ji s  Laschetem volit? Nebo spíš se ptejme, proč  volit  Merkelovou /CDU, když Merkelová už není?

Po Laschetově  vítězství si určitě  zhluboka  vydechla  AfD.Merz by ji zcela určitě  sebral nemalou  část  voličské základny. S Laschetem se toho obávat  nemusí. A  dost  možná, že se  stane jejím snadným a vítaným terčem -merkelismus  bez  Merkelové!

V nadpisu   stojí  – Türken-Armin. Tedy  Armin Turek nebo Armin poturčenec. Jak chcete. Tuhle despektní přezdívku  získal v Severním Porýní Vestfálsku, když  v roce  2008 vykonával v zemské  vládě  funkci ministra pro integraci. Která tehdy  právě v téhle spolkové zemi slavila  svou celoněmeckou premieru. Snažil se v ní velmi usilovně o zaintegrování  různých menšin a  především o dialog  náboženství -rozuměj  křesťanství a  islámu. Kdy například poukazoval na  to, že  nevinné vtipy mohou mít velké následky. Nicméně  z těch dob získal onu přezdívku Türken-Armin a už mu ji nikdo neodpáře.

Dalším  velmi čitelné vystoupení v tomto směru představuje  jeho reakce  na  to když Merkelová tvrdě veřejně odsoudila knihu Německo páchá sebevraždu Thila  Sarrazina a  označila jej za pravicového radikála /rozuměj nacistu/.  Když se nejprve postavil na  Sarrazinovu stranu – není žádný pravicový radikál, neboť se  ukázalo, že  Merkelová odsuzuje  něco, co sama  nezná. Aby  se vzápětí ostře proti nepohodlnému  kritikovi integrace menšin postavil sám. Konstatoval:

Lze pojmenovat  deficity, ovšem když s nimi chceme bojovat. Ale  Thilo Sarrazin klame lidi, zraňuje lidi a neposunuje  je  dále.  Pan Sarrazin může  svoje  nadávky  adresovat rovnou německému vzdělávacímu systému….

Tohle mi připomíná  bolševiky  a jejich  – kritiku ano soudruzi, kritiku ano, ale jen konstruktivní!

Nejsem si jistý jestli on Sarrazina  četl. Protože  ten  nenadává. On ukazuje na  nedostatečnosti. Jednak v kulturním nastavení menšin, zejména  těch islámských a především v nastavení německého vzdělávacího systému, který je nestačí kompenzovat. A  staví do kontrastu  k muslimským menšinám zejména  ty pocházející  z východní Asie. Takže  chyba  nebude v Sarrazinovi. Ani německém školství. Nýbrž  v bigotním odmítání  jeho zjištění, opřených o tvrdá statistická data.

Tahle  dvojakost a  opuštění  vlastního názoru  nevěští nic  dobrého.

Na  druhou stranu se jako jeden z mála  vymezil  v počátečním stadiu syrské války  proti tehdejšímu německému  ministru zahraničí Westerwellemu a jeho bezvýhradné podpoře  ozbrojené syrské opozici. Když  výslovně prohlásil:

Je  absurdní podporvat  v Sýrii ty  samé lidi, proti kterým bojujeme  v Mali. Jsou financovaní z Kataru a  Saudské Arábie, jde o teroristy  z  Al Nusra  a  Al Kaidy, kteří rigorozně prosazují zavedení práva  šarija  a chtějí zničit syrskou náboženskou rozmanitost.

Podobně  se  do Westerwelleho opřel ohledně jeho kritiky vojenského puče  v Egyptě, kterým byl svržen muslimsky silně orientovaný  prezident Mursí, za něhož se  tehdejší šéf německé diplomacie  postavil. Laschet  to označil za  chybné, s poukazem  na  to, že  zejména egyptští křesťané za Mursího velmi trpěli. Je symptomatické, že  následně  jej silně kritizovala  část  jeho vlastní strany.

Osobně, vedle  migrace, za největší aktuální  nebezpečí pro Evropu pokládám ekofanatiky  a pomatence.Tohle pro mne mohlo vyřešit vítězství Friedricha Merze. Ale  s Laschetem?

Na jedné straně  se  ostře nesouhlasil se  zavedení dálničního mýta pro osobní  automobily  v Německu, na  straně  druhé  podpořil zavedení  daně  z CO2 zcela  evidentně sleduje  nárůsty volební podpory pro zelené.

Předvídat jeho další postoje tedy  nelze.  Určitým vodítkem může  být  velká   podpora, kterou mu  už před  časem i na  virtuálním sjezdu poskytl původně  další velký uchazeč  o nástupnictví  – současný  ministr  zdravotnictví a „zlobivé dítě  CDU“  – Jens  Spahn. Tohle  je opravdový  křesťansko demokratický  metrosociál. čili ten,kdo volí  ještě  CDU, ale v podstatě  zastává zelenou politiku.

Kdybych měl dát na  svůj pocit,vytvořený na základě tak „tvrdé indicie“ jako posuzování  někoho na základě  jeho nonverbální komunikace  při televizních vystoupeních  /tos  to tedy  dopracoval vlku!!!/, pak bych  prohlásit,  že ve mně  žádnou velkou  důvěru nevzbuzuje. Mám z něj stejný pocit jako kdysi z Barracka  Obamy, když jsem sledoval jeho televizní debatu  s Johnem McCainem. Že se dívám na obchodníka  s teplou vodou a že kdybych se s ním setkal jako se žadatelem o úvěr, že bych mu nepůjčil.

Intuice mne většinou, co se odhadu lidí neklame. U Obamy se  to potvrdilo.  Když ale  ano, tak to vždycky stálo za  to. Doufám, že se pletu i tentokrát.   Ale  vím, že  u lidí, kteří se věčně  smějí, jsem se ještě nespletl. Nevěřím jim. U politiků dvojnásobně. Z toho jejich věčného úsměvu nečtu životní optimizmus,nýbrž snahu zavděčit se všem.Nebo chcete li  – ukecat  všechny  slibovat na všechny  strany.

Mimochodem tenhle  rys podtrhnul ve  svém kandidátském projevu, když prohlásil:

„CDU ani Německo nepotřebují  žádného CEO /CEO je  anglická zkratka pro generálního ředitele, zde  to nahrazovalo zakázaný politický termín vůdce/, žádného předsedu strany, nýbrž  kapitána  mužstva, který vede a spojuje  dohromady.“

Tahle opravdový lídr  nemluví. Respektive  –  ani mluvit  nesmí!

Jenže Laschet  byl zjevně vybrán Merkelovou a lidmi z jejího bezprostředního okolí. Protože, na rozdíl od Merze, není rváč a  nepochybně  bude  vzorně  plnit  mouřenína  vzadu a to tak dlouho, jak dlouho to dosluhující kancléřka bude  potřebovat!  Za mne  zoufale špatně!

Píší o Laschetovi jako o jistém kandidátovi křesťanských demokratů na kancléře.Jakkoliv  to není ještě  ani zdaleka  jisté. Jednak do toho má  rozhodně  co mluvit  bavorská sesterská CSU, ale především – Laschetova momentální podpora  mezi voliči,na celoněmecké úrovni je  malá.    Žádný div. Ale  to se může  s novou funkcí  rychle změnit. Především  dostane li  od  Angely  Merkelové , na  rozdíl od  Annegret Kramp Karrenbauerové,  podporu a  dostatek mediálního prostoru.

A ještě něco – škoda, že nelze zjistit, jaký by byl výsledek hlasování o post předsedy  CDU, kdyby  sjezd  se konal klasickou prezenční formou a nikoliv  virtuálně. Takhle nedošla  naplnění klasická praxe – kdy  si jednotlivé zemské svazy  vyjednávají  za svou podporu konkrétnímu kandidátovi různé protislužby  a  úlitby.   Tak jak to známe  ze  sjezdů českých politických stran. Tentokrát zemské stranické centrály  tuhle možnost ztratily. Kontrolovat  tisíc  privátních obýváků prostě nelze.  Navíc  delegáti nejsou uzavřeni ve  sjezdové  bublině, nýbrž neustále  v kontaktu s  rodinou, přáteli , známými. Kteří na ně  tlačí jinak než  si  partajní bafuňáři představují.

Vyhrál by i tak Laschet? Nebo  snad Merz? To už se nikdy nedozvíme. Laschet takhle tak nějak Německu zbyl.  A když se opravdu stane  kancléřem, pak za to bude vděčit koroně.

Ještě  zbývá nějak podumat, co asi tak Armin Laschet , jako případný  budoucí kancléř může znamenat pro Českou republiku? Opět musím jen konstatovat  – nevím, netuším. Byl europoslancem. Soudím, že pojede  osvědčenou  eurospolupráci s Paříží. Kde bych ovšem viděl jako akčnějšího Macrona. Obávám se proto, když odhlédneme od  migrační vlny  2015, že spíše ještě  budeme na  Angelu Merkelovou se smutkem v  duši vzpomínat.

Ona  totiž  svým původem v bývalé NDR  nepostrádala  cit pro Východoevropany  a jejich specifické problémy. Sdílela  s námi společné zkušenosti a to je něco, co už se nám s žádným budoucím německým kancléřem nepřihodí. K naší škodě. Pro Lascheta, bude východní Evropa a ČR obzvláště,  představovat  nějaké 458. téma  důležitosti. Takže nás  předá do referátu nějaké služebnímu čertu 7. kategorie. Ať se nám to líbí nebo ne. Merkelová přeci jen Prahu  znala  a disponovala  zde silnými osobními vazbami. Známá  je ta  na  bývalého presidenta  akademie  veď  profesora  Zahradníka. Ale existovaly, jak pozitivně  vím, i jiné. Přísně  soukromé. Třeba když   kdysi osobně utajeně  zavítala na pohřeb jednoho z  mých internetových přátel, z dob, kdy jsem působil  na  Aktuálne.cz.  Nic takového  nás  pod  Laschetem nečeká. To vím jistě. Ale  co nás  čeká, tak o tom nemám šajna.

Ale  kladu si otázku, jakou cenu  CDU  a Německo a potažmo  my,  za  Laschetovu  volbu zaplatí/ zaplatíme.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hodina vlka se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.