Několik vět v Kristových létech


napsal IP

Jak ten čas běží …Zase jsem měl nutkání něco napsat. Teď v době koronaviru je informační prostor přeplněn informacemi všelijaké kvality. Lidé se shromažďují, aby rychleji dostali nákazu. Jsou lidé kteří, po nákaze unikli hrobníkovi z lopaty a jsou tací, kteří pro změnu měli “chřipečku“. A opět se zahajuje svatý boj proti desinformacím. V souvislosti s prezidentskými volbami se takový boj rozhořel i v USA. Necítím se povolán jednotlivé části informačního prostoru nějak třídit.

Tak jsem se rozhodl, jako již vícekrát, nahlédnout do minulosti. Zaujal mne materiál „Několik vět“, který byl sestaven na jaře roku 1989 (čili před 33 lety).

Oficiálně se dočkal  publikování 29. června 1989 jako petice. Jejími hlavními iniciátory  se stali Václav Havel, Jiří Křižan, Stanislav Devátý a Alexander Vondra. Ačkoliv petice nevybízela ke změně vlády, režimu ani nezpochybnila ústavně danou vedoucí úloha KSČ, byla přesto vedena proti ní intenzívní, ale neúčinná antikampaň. V ní se mimo jiné proslavil tehdejší generální tajemník KSČ Milouš Jakeš svým projevem z Červeného hrádku dne 17.7.1989.

Kritizovány byly známé osobnosti z kultury, jako byl Josef Kemr, Jiří Menzel, Jiří Suchý či Daniela Kolářová. M. Jakeš svou kritiku svérázným způsobem cílil i na Hanu Zagorovou.

Mezi dalšími osobnostmi, kteří petici podepsali byli Táňa Fischerová, Zdeněk Svěrák, Jiří Bartoška, Jan Čenský, Rudolf Hrušínský st., Martin Stropnický, Ivan Trojan, Boleslav Polívka, Ludvík Vaculík, Petr Uhl, Martha Elefteriadu, Vladimír Špidla a další.

Proč se k Několika  slovům vracím? Protože je pozoruhodné, že některé myšlenky petice jsou platné i dnes. Možná více než v  době  jejího zrodu. Pozornosti si zaslouží zvláště body 4 a 6 a kontextově bodu 7 a především závěrečný odstavec! Viz text petice:

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejnosti mluvit.

Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konče, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:

1) Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.

2) Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.

3) Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.

4) Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.

5) Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.

6) Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.

7) Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědní za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.

Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.

A to je vše. Co na to naši Hlídači, Dezinformátoři, Manipulátoři anebo paní Jourová?

Jak to, že se po 33 letech musíme zase vracet k podobným požadavkům? Není někde chyba?

Co takhle kdy  mohla podle bodu 7 začít svobodná diskuze nejlépe na mainstreamových médiích o bezprostředně uplynulých letech. Třeba  bychom našli konečně ono východisko,  ze  slepé uličky, v které se před  33 roky nalézala  Československá socialistická republika a v níž zůstala  trčet, bez jakéhokoliv kompasu,dnešní Česká republika. Jen  se  v ní plíží podle  úplně opačné zdi.

Příspěvek byl publikován v rubrice Hosté se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.