CO SE DÁ DĚLAT ANEB PÁR SLOV NA OKRAJ KATASTROFY


napsal Xaver

Po dlouhé době mě potkala a oslovila občas v mých článcích zmiňovaná sousedka, s kterou vždy rád postojím a pohovořím, protože má za sebou nejkvalitnější univerzitu- univerzitu poctivého života. Dlouhou nepřítomnost vysvětlila obšírně, já to zhustím do jednoho slova: Covid 19. Pravila poeticky: „pane, měla jsem štěstí; já už čekala na břehu té řeky, přes kterou se jezdí do podsvětí, ale buď převozník zaspal, nebo byla velká voda“. Znám všechny podrobnosti, které si vy rozumní jistě domyslíte. Navíc má část rodiny v Chebu, a také drsně zasaženou…

Na závěr rozhovoru proto lála upřímně těm pitomcům a ignorantům, kteří plácají nesmysly pod sv. Václavem. Nikdy jim to prý nepromine, i kdyby měli kolem jména šest titulů!

Chtělo se mi dodat: víte paní, že už se k nim na dálku přidal i Ústavní soud svým posledním rozhodnutím? On už se necítí být totiž fundovaný jen právně, ale právě rozhodl i jako „nejvyšší epidemiolog a imunolog a biochemik, dokonce jako jakýsi zvláštní superpolitik“, že v hospodách, barech, obchodech, u holičů a v dalších službách to svinstvo nechytíme. A vláda tedy o jejich uzavření rozhodla blbě, ať to okamžitě kouká napravit… Odvětila jen, že prý to také zahlédla na jakési tiskovce senátorů v televizi, výklad mi tím ušetřila.

Mimochodem byli to právě senátoři, kdo ve velkém počtu „popíchlii“ Ústavní soud k tomuto kontroverznímu rozhodnutí. Jako by ten náš výkvět inteligence nechápal, že jsme ve válce a jako v každé jiné se vítězství dosahuje buď v důsledku omylů nepřítele, zradou, nebo sofistikovanějšími zbraněmi. Avšak „náš“ nepřítel se nemýlí, úskočně se přeskupuje, to je mutuje, a my kromě zatím skromné vakcinace zatím žádnou lepší či přímo zázračnou zbraň nemáme. Za to zdá se, že  zrádců se jaksi nachází dostatečně. Za této situace, kdy s Covidem tvrdě prohráváme, kdy jsme už nejhorší na světě, tento jejich krok k vítězství rozhodně nepřispěl.

Má mladá dcera se příští rok doživá padesátky, shodou zvláštních okolností na straně rodičů přesně v den, kdy slavíval narozeniny i ten arcizločinec s knírkem z rakouského Braunau. Má z toho už teď menší trauma, a nejraději by chytila čas za nějaký pomyslný ocas a snažila se ho ze všech sil pozdržet. Vyslovil jsem k tomu jen všemi námi nadužívané „co se dá dělat?“, uplatňované vždy v situacích neřešitelných a nezměnitelných. Obdobou toho bývá také „co naděláš?“. A můj věrný souputník a spolužák z mládí, jinak celý život profesor latiny a ruštiny na gymnáziu, avšak stále používající klasickou valašštinu, řeší podobné situace obratem „tož nedá sa“. Bohužel někdy jej použije i jako výplň v rozhovoru, když nastane pomlka, a mně tím trochu zkomplikuje niť tématu…

Chtěl jsem tedy dceru připravovat na to, že ten životní mezník koneckonců zas tak moc „nebolí“; horší bude, jak zvládne příští rok ty děsivé následky po porážce Coronaviru v práci, v rodině a v zemi vůbec. Jenže ten úmysl jsem rychle zavrhl, protože…Vždyť ti „slavní“ biovědci všech disciplín furt ještě ani prokazatelně nedořešili, odkud se ta ohava vlastně vzala, čím to, že se tak zběsile šíří, proč navíc zákeřně mutuje atd.? Tak jak můžou stoprocentně předvídat, jestli ji za rok nebo kdy porazíme a jestli vůbec?

A nabit poslední informací, jsem už opravdu raději mlčel. Totiž na internetu se objevil názor zveřejněný Bloombergem, že je-li záchranou jedině vakcinace, bude zapotřebí proočkovat až 75 % světové populace. Při současném tempu ca. 6,4 miliónu aplikovaných dávek denně se ovšem ta válka s Covidem tak protáhne až na sedm let! Zajisté žádná povzbudivá vyhlídka, nýbrž katastrofa, provázená neodhadnutelným úbytkem světové populace. A jak ukazují dnešní čísla – včetně těch od nás – nezmizí ze světa jen staří a neduživí, ale také muži a ženy hluboko pod padesát roků!

Přátelé, mé psaní dnes nemůže být útěšlivé, jak bychom si všichni přáli a potřebovali. Protože – „co se dá dělat, situace není dobrá“ (jak nabádal svého kolegu už před drahnou dobou jistý poručík Troník v roli politruka u praporu Černých baronů). Totiž k té hrůze po Coronaviru – důsledky jsou vesměs popisovány realisticky v hodně černých barvách (už i KOSA se jich dotkla) – nás příroda potrápí jevy, které s ním nemají žádnou souvislost. Avšak v součtu obojího může jít opravdu o přežití.

Abych to naznačil, dovolte mi trochu „opisovat“ (například z časopisů „21. Století“, „100 + 1“, internetu a dalších zdrojů). Není totiž možné, aby i velmi sečtělý člověk obsáhl znalosti z tolika oblastí, a v našem Prognostickém ústavu jsem nikdy nepracoval. Ostatně on v tomto ohledu (vlastně nejen) nevyplodil ani jednu užitečnou věc zasluhující zmínku…

Takže například k tomu oteplování. Je zvláštní, že jeho popírači, mimo jiné i ti z jedné luxusní pražské čtvrti, se často kryjí s těmi, co ignorují nebezpečí Covidu-19 a odmítají proti němu zavedená opatření.

Pro ilustraci nejen pro ně jedno číslo: pouze mezi roky 1994 a 2017 (dnes už je zase hůř!) odtálo na zeměkouli 28 trilionů tun ledu. Pro představu je to plocha Velké Británie, pokrytá 100 metrů vysokým sloupcem ledu. A tentýž zdroj uvádí, že při tomto tempu tání by v Antarktidě mohl do roku 2035 zmizet led úplně…Obávám se, že důsledky této apokalypsy nikdo neodhadne, nespočítá přesně. Ovšem tady už neplatí bez omezení to naše omšelé „co se dá dělat“, protože oteplování můžeme ovlivnit, musíme. Neboť ručička klimatických hodin už je jen pár minut před vrcholem…

Akceptujeme-li ten výše zmíněný sedmiletý odhad válčení s Coronavirem, bude to už na dohled letopočtu 2030. Který někteří znalci (už tak blízko!) považují za jeden z milníků ve vývoji naší civilizace.

Totiž podle světových demografických expertů bude na Zemi žít už 8,3 miliardy lidí. Takže aby je uživila a napojila, bude praskat ve švech na všech polednících a rovnoběžkách. Bohužel to ale stejně nezvládne, protože už dnes trpí nedostatkem řada chudých oblastí v Asii, Africe či Latinské Americe. A právě tam bude přírůstek obyvatelstva největší, a tudíž právě odtud budou vyrážet „na pochod milióny…“, takže sociální nestabilita nabude globálních rozměrů.

Největším problémem má být nedostatek kvalitní vody, v důsledku té nekvalitní umírá podle odhadů už dnes až 40 tisíc lidí denně (!). Války o vodu mohou být častější než o cokoli jiného – jak někdo už dávno předpověděl. Nedostávat se ovšem bude i mnoha surovin pro energetiku a některá další odvětví, ubývat bude zemědělské půdy, tak zásadní entity pro výrobu potravin. Ještě mnohé by se mohlo přidávat, ale pro představu postačuje i tento stručný nástin.

Nicméně i přes tyto katastrofické jevy vyslovil někdo tuto nadějnou úvahu (přibližně): totiž že lidstvo pořád ještě drží svou budoucnost ve svých rukách, avšak vydává co nejvíce sil na to, aby se mu z nich vymkla. Zaznívá v tom určitá kritika, pokárání, ale i naděje, která přece jen mírní vcelku skličující dojem z tohoto čtení…A hlavně je to přijatelnější, než zlomeně a odevzdaně vzdychnout – „co se dá dělat?“

Příspěvek byl publikován v rubrice Xaverův nový dům se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.